Oznámení o společných rusko-čínských vojenských manévrech, které se mají konat příští rok, přichází nedlouho poté, co ruský prezident Vladimir Putin konstatoval během návštěvy v Pekingu v říjnu, že dosáhly bilaterální vztahy "bezprecedentní intenzity". Putin také během své návštěvy v Číně podepsal smlouvu, jímž byly odstraněny poslední pohraniční spory mezi oběma zeměmi. V šedesátých a v sedmdesátých letech vedly tyto spory k ozbrojeným střetům, zejména v oblastech, kde hranice je definována korytem řeky, která meandruje. Vznikají ostrovy, a ty si nárokovaly obě strany. Hlavně však Čína požadovala od Ruska 1,5 milionu čtverečních kilometrů, které jí prý Rusko odebralo v důsledku "nerovné smlouvy" z Něrčinska z roku 1689. Tyto požadavky se už nevznášejí.

Putin se také s Čínou dohodl o tom, že Čína a Rusko budou společně rozvíjet ruské energetické zdroje, čímž Čína doufá, že získá dostatečné množství energie pro svou kvetoucí ekonomiku. Za posledních deset let se bilaterální obchod mezi Čínou a Ruskem rychle rozvíjí. Čína se především stala velkým odběratelem ruských zbraní. Letos si Čína z Ruska kupuje zbraně v hodnotě asi 2 miliard dolarů, mnohé z nich jsou hypermoderní.

Přechod od intenzivního rusko-čínského nepřátelství k nynějším vřelým přátelským vztahům a dokonce k oznámení společných vojenských manévrů je podle autora radikální změnou v celkové světové strategické rovnici. To, že k změnám zatím docházelo postupně, neznamená, že to ohrožuje americké zájmy o to méně, poznamenává autor.

K posílení vzájemných bezpečnostních styků mezi Ruskem a Čínou došlo nejprve v důsledku toho, že v roce 1999 NATO vybombardovalo Jugoslávii kvůli Kosovu. Když pak Spojené státy a Británie obešly OSN a jednostranně napadly Irák, bez explicitního souhlasu Rady bezpečnosti OSN, vedlo to k dalšímu podstatnému zintenzivnění rusko-čínské bezpečnostní spolupráce.

Už v červenci 2001 podepsali prezident Putin a Džiang Ze Min v Moskvě rusko-čínskou dohodu o spolupráci. Obě země si uvědomily, že musejí spolupracovat, mají-li být schopny rozmělnit americké úsilí ovládnout mezinárodní pořádek v období po ukončení studené války. Invaze do Iráku z března 2003 silně zvýraznila důvody pro takovou spolupráci, a to nyní vyústilo do oznámení, že se v roce 2005 budou konat společné čínsko-ruské manévry.

Rusko a Čína pohlížejí na chaos v Iráku, který se tam americké jednotky snaží zvládnout, se smíšenými pocity: jsou silně znepokojeny tím, co považují za ničím neomezované, nepředvídatelné americké chování, a pociťují škodolibost nad fiaskem, které Americe způsobila neschopnost části vysokých civilních armádních činitelů a kariérismus mezi generály, mnoho z nichž dobře vědělo, že válku v Iráku nelze vyhrát, avšak neměli odvahu k tomu, aby to svým nadřízeným otevřeně řekli.

Je zjevné, že v důsledku americko-britského útoku na Irák zamýšlejí Čína a Rusko se navzájem podporovat, pokud se Washington rozhodne pro nové vojenské dobrodružství, třeba k útoku proti Íránu. Společné ujišťování o vzájemné spolupráci a podpoře by mohly vést Rusko a Čínu k vojenskému dobrodružství proti Tchajwanu, anebo proti Ukrajině, vzhledem k tomu, že jsou Spojené státy angažovány v Iráku a na nic jiného nemají moc čas.

Předtím, než Ivanov odjel z Pekingu, konstatoval, že si Rusko "vyhrazuje právo provádět preventivní údery konvenčními zbraněmi proti teroristickým základnám kdekoliv na světě". Možná to nepotrvá dlouho, než budou "oranžoví revolucionáři" na Ukrajině označeni za "teroristy", varuje autor.

Postupně může docházet k politickým změnám, které zůstávají neviditelné, dokud nedojde k zemětřesení. Během posledních let většina odborníků souhlasila, že navzdory postupnému sbližování mezi Ruskem a Čínou se obě země zajímají o rozvíjení dobrých vztahů vůči USA. To už nyní nemusí být pravda.

Někdo by to měl vedoucím americkým politikům říct, uzavírá autor.

Kompletní článek v angličtině ZDE