17. 12. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 12. 2004

K argumentům Davida Horowitze:

Svět ovládají džinové z láhve

Argumentace Davida Horowitze je velmi působivá především z jednoho důvodu. Její hlavní teze jsou precizně doloženy ve faktografickém materiálu. To ale může být stejně tak objasňující jako zamlžující taktika. Fakta se dají obstarat vždy a pro každý názor -- a vůbec nemusí být falešná či "vyrobená". Jde jen o jejich selekci a uspořádání. Je-li téma dostatečně komplexní, laický čtenář nepozná, že bylo něco podstatného zamlčeno nebo že nějaká souvislost byla zvýrazněna na úkor jiné. Kdybychom k tematice války v Iráku četli nějaký článek Noama Chomského, získali bychom téměř opačný obrázek -- a přitom i Chomsky nedělá zdánlivě nic jiného, než že předkládá "holá fakta". A nutno k tomu dodat, že ani Chomského ani Horowitze není třeba obviňovat z nějaké nepoctivosti či špatných úmyslů.

Rozdíly vznikají tam, kde do argumentace -- často spíše nevědomky -- vstupují odlišné hodnotové rámce a ideologické vzorce, jež autoři vyznávají. Můžeme po sobě donekonečna střílet fakty a nikam se nedostaneme. Efektivnější je bavit se o principech, vzájemně si vyjasnit svůj pohled na svět jako takový.

Co lze z částečně objasňující a částečně mlžící strusky faktů vytáhnout jako podstatný Horowitzův postoj, s nímž je možné plodně polemizovat?

David Horowitz píše:

"Za druhé světové války byl velmi rozšířen slogan zvěčněný na plakátech: 'Loose lips sink ships' - volně přeloženo: nevázaná huba potápí lodě. Byl to apel na Američany, aby dobrovolně omezili svou svobodu projevu, aby neohrozili životy spoluobčanů. Jsou zkrátka slova, která demokracii ve válce podpírají, ale jiná ji podkopávají a oslabují.

Ve válce, jako je ta současná, kdy nepřátelé chodí mezi námi a mohou jediným úderem zahubit tisíce civilistů, je důležité umět rozlišovat kritiku, která válečné úsilí podporuje, a která je naopak maří, i když hranici mezi nimi není vždy snadné rozpoznat. Existuje i kritika vypočítaná na oslabení Ameriky a na podkopání její obranyschopnosti."

V citovaném úryvku jsou zásadní dvě věci. První je analogie mezi situací druhé světové války a situací "války proti terorismu". Jakkoliv se jinak článek tváří exaktně (ve smyslu přísné opory ve faktech), tato analogie (jako ostatně každá) je vágní a není nijak přesvědčivě dokládána. A to navzdory tomu, že požadavek z oné analogie odvozený není vágní, ale naopak zcela konkrétní: válečný stav nás opravňuje k omezování osobní svobody.

Druhou, závažnější věcí je předpoklad, že vnější nepřítel, který nás chce zničit, má uvnitř našeho vlastního světa pátou kolonu lidí, kteří -- jak vyplývá i z jiných míst článku -- zcela záměrně a se zlým úmyslem (tedy ne pro nějaké ideály či z obavy o osud demokratických práv) maří dobře míněné válečné úsilí; nejednou je dokonce nasnadě, že to dělají, jak se v Česku říká, "pro mrzký peníz": např. Michael Moore na svém protiválečném filmu nesporně zbohatl (je to důkaz, že ho natočil jen proto? a že na neprůhledných vládních zakázkách v Iráku se bohatne ještě více, to nevadí?) Takový náhled nemůže vycházet z konkrétní znalosti jednotlivých případů; už proto, že prokazovat někomu ty či ony úmysly je velmi složité. Přesvědčení o bytostné morální degeneraci politických odpůrců je výsledkem aplikace předem přijatého obrazu světa, v němž Dobro (my) zápasí se Zlem (oni) -- a je docela arbitrární, kam si koho dosadíme.

Existuje prý jakási "nesvatá aliance" mezi muslimskými džihádisty a levičáky. Jaké povahy je tato aliance, jak ji lze doložit, dokumentovat? Nebo je to jen další mlhavá analogie? Jak pak ale na ní můžeme stavět a dávat jí vysloveně morální rozměr? Její podstatou je podsunutá příbuznost mezi teroristou, vzorem zloducha, a člověkem jiné politické orientace -- něco neprokazatelného, ale také nevyvratitelného. Lidské myšlení na takové analogie ochotně slyší.

Za jediný legitimní důvod protiválečné kritiky považuje Horowitz obavy o bezpečnost státu, kterou může válka spíš ohrozit než posílit. Dále píše:

"Značná část kritiků války se však houby stará o americkou bezpečnost. Kritizují presidenta způsobem, který naši bezpečnost naopak ohrožuje. Bylo by to docela něco jiného, kdyby po skončení války spustila levice tu nejtvrdší kritiku na vrchního velitele, nazvala jej lhářem a válku podvodem. Ale předhazovat takové obžaloby, zatímco naši vojáci jsou ještě v Iráku a Saddámovi spojenci jako Francie se snaží poštvat proti nám světové veřejné mínění?"

Čili: jakmile už jsme jednou ve válce, stává se tento fakt důvodem pro její nekritizovatelnost. Tedy i ten, kdo ji považuje za zlo, by ji měl podpořit, jestliže už k tomuto zlu došlo. Nechci domýšlet, kam až aplikace takového principu může vést. Nemluvě už o tom, že autor na jiném místě viní levici z demoralizace vojáků, jež prý povede k tomu, že tito se nechají snáze zabít. To je podpásovka a vydírání. A opět podsouvání špatného úmyslu.

Nejzajímavější je ale na Horowitzově přednášce to, s čím lze se setkat běžně i jinde a co trochu připomíná Jungovy postřehy o stínu, který v sobě nosíme, potlačujeme a projektujeme do druhých:

"Muslimští mučedníci v Palestině obětují své vlastní děti, dělají z nich živé bomby a namlouvají jim, že když se vyhodí do vzduchu společně se židovskými dětmi - a mají to štěstí, že jsou mužského pohlaví - půjdou přímo do nebe kde je bude obšťastňovat 72 panen. Hromadná vražda je pro ně vstupenkou do ráje. A přesně tohle dělá u nás levice. Proč chce levice zničit Ameriku? Aby zřídila ráj na zemi. Je jedno, zda mu říkají socialismus, komunismus, sociální spravedlnost. Vidina toho ráje je tak strhující, že ospravedlňuje jakýkoli zločin k jeho dosažení."

Levice je tedy -- opět za pomoci nepodložené analogie, což je mimochodem příznačné pro náboženský typ myšlení -- viněna z přesvědčení, že lidstvo je nutné přivést revoluční cestou k dobru i proti jeho vůli. To je podstata bolševismu: lid neví, oč běží, ale osvícená avantgarda se chopí moci a přivede ho k pozemskému ráji. Je-li ovšem toto podstatou levičáctví, může si Horowitz s levičáky podat ruku. Poslyšme, oč usiluje on:

"Podívejme se na povahu této války. V prvé řadě to je válka, jejíž cíle a záměry sotva může odmítat někdo, kdo uznává lidská práva a práva žen, kdo věří v demokracii a svobodu. Během čtyř let G. Bush osvobodil téměř 50 miliónů lidí ve dvou islámských zemích. Zastavil plnění masových hrobů mrtvolami, zlikvidoval mučírny. Nastartoval v Iráku a Afghánistánu politický proces, který tamějším lidem, a zvláště ženám, přinese práva, jaká neměli 5000 let. Kdo může mít proti takové válce námitky?"

Nemáme tady náhodou co do činění se stejnou revoluční touhou změnit nezměnitelné, vnést do temnoty pozemského labyrintu světlo pravdy, i proti vůli miliónů? Je to znát již z použitých výrazů: GWB "osvobodil 50 milionů lidí". Jaká jsou kritéria této svobody? Jak konkrétně se to osvobození projevuje a jak je lze empiricky testovat? Není to jen ideologické klišé, které se tu mechanicky aplikuje a s nímž se počítá už předem, bez ohledu na to, co konkrétně si myslí třeba "osvobození" v rozbombardované fallúdžské čtvrti? Ptal se jich někdo, zajímal se někdo o jejich svobodný názor na to, jak a kým chtějí být "osvobozeni"? Nehrají tito lidé jen bezvýznamné statisty ve velkolepém dramatu o amerických hrdinech?

Pozoruhodně zní i ona zmínka o právech žen. Jsou tato práva např. mezi některými americkými křesťany tak jednoznačně podporována? A zdalipak se o ně GWB zajímá i ve vztahu k Saudské Arábii? A co takhle homosexuály. Ty jste taky osvobodili? A úplně, nebo jenom v mezích slušnosti?

Některé Horowitzovy teze mne nicméně zaujaly a chci je vzít vážně -- i když možná trochu jinak, než by si on sám přál. Horowitz se snaží prokázat, že skutečným důvodem pro napadení Iráku nebyly zbraně hromadného ničení, ale Saddámovo porušování mezinárodního práva a rezolucí Rady bezpečnosti. Argumentace zakázanými zbraněmi, včetně známé hry s údajnými "důkazy", prý přišla až poté, kdy už nezbývaly jiné možnosti, jak svět, resp. levičáky, přesvědčit. (Takže za tu manipulaci vlastně můžou oni a jejich neochota souhlasit... Za zmínku také stojí, že podstatou mezinárodního práva, o nějž má Horowitz tak dojemnou starost, je multilateralismus, o němž ovšem taktně mlčí.) Není důležité, zda to tak bylo. Důležité je, že to tak mohlo být, ba že takový scénář je logický. Žádnou společnost na světě nepřesvědčíte, aby vyslala své vojáky umírat pro takové důvody jako rezoluce OSN či mezinárodní právo a spravedlnost. Není těžké přesvědčit veřejnost, že někdo jako Saddám je tyran a zaslouží svržení. Ale jak ji přimět, aby proti tomu tyranovi něco reálně udělala, pokud jí neteče do bot? Nijak -- kromě toho, že ji přesvědčíme, že ji do těch bot teče. F. D. Roosveltovi se to v roce 1941 podařilo -- možná za cenu podvodu, ale kdo mu to bude vytýkat, když tento podvod vedl k porážce Hitlera?

To, oč se tu na obecnější rovině jedná, je vztah demokracie a nutnosti efektivně jednat v principiálních otázkách, jež nelze vydat politickému kšeftování v horizontu několika let volebního období. Na jedné straně hrozí demokratický deficit, na druhé straně bezmoc a nezodpovědnost v mezinárodně závažných konfliktech. Tento problém bude třeba opakovaně řešit i v budoucnu, neboť globalizovaný svět, čelící různým nebezpečím včetně terorismu, na něj bude nutně narážet.

Ještě závažnější otázkou je mediální obraz skutečnosti, jak k němu Horowitz odkazuje a sám o něj zápasí. Hlavním bojištěm v irácké válce jsou televizní obrazovky. A to především obrazovky v arabském světě. Tuto válku Američané, zdá se, prohrávají. Jejich bolševický sen o zemi, která se revoluční cestou stane vzorem pro ostatní arabské země a tedy vlastně východiskem "světové revoluce", se musí obrátit vniveč, pokud to zároveň nebude sen samotných Arabů. O tom je Američané budou přesvědčovat čím dál hůře. Mediální manipulace, která americké válečné administrativně umožnila získat veřejnost na svou stranu, je džinem vypuštěným z lahve. Jako všichni džinové se i tento zdráhá vrátit zpět. A nevěřme pohádkám o tom, že přece původně sloužil dobrému pánu. Ve skutečném světě jsou pánové pouhými statisty. Tento svět ovládají džinové. A irácká válka jim především dodává nové a nové hrdiny.

                 
Obsah vydání       17. 12. 2004
19. 12. 2004 Bush chce zakázat drama s možným homosexuálním obsahem
18. 12. 2004 Rusko a Čína posilují svou vojenskou spolupráci
18. 12. 2004 Rozhodnutí jednat o přijetí Turecka do EU je kontroverzní
17. 12. 2004 Gayové a banány Fabiano  Golgo
17. 12. 2004 Svět ovládají džinové z láhve Martin  Škabraha
17. 12. 2004 Metafora trhu ve vzdělávání aneb konec bohemistiky za kanálem? Dominik  Lukeš
17. 12. 2004 Levné řešení Alex  Koenigsmark
17. 12. 2004 Michael  Marčák
17. 12. 2004 Věznit bez soudu osoby podezřelé z terorismu porušuje lidská práva
17. 12. 2004 Saraband -- filmový testament Ingmara Bergmana?
17. 12. 2004 Akademická volební kampaň pokračuje Zdeněk  Slanina
19. 12. 2004 "Blboune!" pravil Bůh Ondřej  Stehlík
17. 12. 2004 Podle nezávislého auditu stoupla návštěvnost stránek Britských listů za minulý měsíc o 24%
16. 12. 2004 Ohrožená výspa české kultury Jan  Čulík
17. 12. 2004 Češi DOPLÁCEJÍ na svůj nezájem o rozpočet své země Michal  Rusek
17. 12. 2004 Michael  Marčák
17. 12. 2004 Děti nečtou Josef  Vít
17. 12. 2004 Zpravodajství iráckého odporu za dny 4. - 8. prosince 2004
16. 12. 2004 Máme pravdu, říkají česká média Bohumil  Kartous
16. 12. 2004 Stravovací poukazy - že by náhrada za LTO? Petr  Sláma
16. 12. 2004 Paternalistický stát a jeho nesmyslné stravenky Tomáš  Stýblo
17. 12. 2004 Geremek zuří na Almonda
14. 12. 2004 "Kolik budu muset studovat literatury?" Rajendra A. Chitnis
13. 12. 2004 Bohemistika, slovakistika jsou vlivnými vyslanci ČR i Slovenska - přežijí v zahraničí? Tim  Beasley-Murray
15. 12. 2004 Kachna roku! Fabiano  Golgo
16. 12. 2004 "Svoboda projevu musí být svobodou vyjadřovat nepřijatelné názory"
16. 12. 2004 Levičáci ohrožují národní bezpečnost amerického státu
16. 12. 2004 Kdo je David Horowitz
16. 12. 2004 Marek Benda: "Ve světě je homosexuální lobby zvýhodňována pod tlakem liberálů a médií" Pavel  Mareš
15. 12. 2004 Veda a umenia súvisia Miroslav  Brada
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
18. 12. 2004 Rozhodnutí jednat o přijetí Turecka do EU je kontroverzní   
18. 12. 2004 Rusko a Čína posilují svou vojenskou spolupráci   
17. 12. 2004 Levné řešení Alex  Koenigsmark
17. 12. 2004 Metafora trhu ve vzdělávání aneb konec bohemistiky za kanálem? Dominik  Lukeš
17. 12. 2004 Svět ovládají džinové z láhve Martin  Škabraha
17. 12. 2004 Gayové a banány Fabiano  Golgo
16. 12. 2004 Máme pravdu, říkají česká média Bohumil  Kartous
16. 12. 2004 Levičáci ohrožují národní bezpečnost amerického státu   
16. 12. 2004 Ohrožená výspa české kultury Jan  Čulík
15. 12. 2004 Veda a umenia súvisia Miroslav  Brada
15. 12. 2004 Kachna roku! Fabiano  Golgo
14. 12. 2004 "Kolik budu muset studovat literatury?" Rajendra A. Chitnis
14. 12. 2004 Traband skutečně jede, ačkoliv neví kam Bohumil  Kartous
14. 12. 2004 Nikomu nevadí, že nejvlivnější televizi v ČR získal mocný zahraniční vlastník Jan  Čulík
13. 12. 2004 Bohemistika, slovakistika jsou vlivnými vyslanci ČR i Slovenska - přežijí v zahraničí? Tim  Beasley-Murray