ODS především řešila otázku, jak se vyrovná s rolí téměř jistého vítěze voleb do Poslanecké sněmovny. V jejím přístupu lze zaznamenat tři hlavní rysy:

• kádrová stabilita. Vítězství ODS v eurovolbách, krajských volbách a při volbách do Senátu učinilo postavení Mirka Topolánka neotřesitelným. Z dikce projevů kandidátů na místopředsedy bylo patrné, že se i při konkurenčním střetu snaží chovat týmově. Potenciální místopředsedové soutěžili v tom, kdo lépe splní roli skupinového hráče -- Petr Nečas, kdysi konkurent Topolánka na post prvního muže strany, přímo hovořil o tom, že rolí 1. místopředsedy je krýt záda předsedovi. Nevedly se žádné spory o strategickém směřování strany. Z materiálů je patrná snaha vyhnout se osudu čtyřkoalice, která si byla tak jistá svým vítězstvím, že se pohroužila do sporů o lukrativní posty a zapomněla na voliče.
• programová jasnost. Program Modrá šance, který obsahuje představu o postupu v šestnácti oblastech veřejné správy, byl na kongresu doplněn a nebyl zpochybňován.
• radikalismus. Ten se projevil v obou smyslech tohoto slova. Jako důslednost je patrný zvláště z Topolánkova projevu před volbou předsedy, kdy například hovořil o nutnosti budování aparátu ODS, a to včetně personálního oddělení pro výběr budoucích zástupců ODS ve státním aparátu. Jiný tep radikalismu představovalo Nečasovo vystoupení, které například obsahovalo tezi o nutnosti použít "politický blitzkrieg", jakousi legislativní smršť po uchopení moci ve státě, s využitím "neortodoxních metod". I když se například dnes poslanci ODS rvou o dotace, "všichni víme, že tyto názory nesmíme poslouchat, že jedinou cestou je zastavení přerozdělování a snížení objemu těchto dotací a pokud možno jejich úplně zrušení".

ODS se sice hlásí ke konzervativismu, ale jednání vyznělo jako radikální liberalismus. Ostatně i na Slovensku SDKU premiéra Mikuláše Dzurindy, který se kongresu ODS účastnil, se hlásí k křesťanským hodnotám a prosazuje tvrdé liberální reformy. Pro občanské demokraty by ale mělo být varováním, že aktuální politická průchodnost radikálních reforem ještě neznamená jejich sociální stravitelnost, a tudíž ani politickou budoucnost: podle posledního výzkumu Ústavu politických věd SAV a Slovenského rozhlasu 72,7 % dotázaných vyjadřuje nespokojenost s činností slovenské vlády a SDKU se těší přízni pouze přibližně 10 % voličů. Bude na KDU-ČSL jako budoucím koaličním partnerovi ODS a na prezidentovi, aby reformy zůstaly v sociálně i politicky snesitelném koridoru, aby nedošlo k excesům.

KOMUNISTÉ měli obtížnější úkol než ODS -- volební výsledky této strany se dají interpretovat dvojím způsobem. Však také bylo uvnitř vedení KSČM před zasedáním ÚV patrné určité napětí. Ze tří jmenovaných stran je KSČM jedinou, kde byl během víkendového jednání zpochybněn předseda. Nakonec to ale byl Miroslav Grebeníček, který přešel do ofenzívy. Převzal nejen politickou, ale i programovou iniciativu, když vyzval, aby strana hledala modernější sociální základnu. Z jeho vystoupení je cítit vědomí, že se mění postavení KSČM na politické scéně. Výsledkem bylo, že po zasedání vystupovali zcela jednotně představitelé strany, kteří bývají pokládaní za lidi různých frakcí. Začalo se hovořit o odborných mluvčích za resorty, obdobě stínové vlády.

Nejzajímavější rozbor volebních výsledků, který byl předmětem hlavní diskuse, obsahoval projev místopředsedy KSČM Karla Klimši. Zvláště pasáže, kde sebekriticky hovoří o chybách komunistů během předvolební kampaně, ukazují na velký rozdíl ve stylu práce KSČM a ČSSD.

SNĚMOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH DEMOKRATŮ proběhlo podle jiného vzorce než jednání ODS a KSČM. Především proto, že volební výsledky neumožňují jiný výklad než jako trojí prohra. O to pozoruhodnější bylo, že ve vystoupení úřadujícího předsedy ČSSD Stanislava Grosse chyběl pokus o analýzu této prohry či přiznání vlastní viny na tomto výsledku. I v daném případě lze hovořit o trojím výsledku:

• kádrová stabilita. Žádné zpochybnění Grossovi pozice se nekonalo. Problémem této strany se stávají budoucí krajské kandidátky pro volby do Poslanecké sněmovny. Kdyby totiž dopadly jako volby krajské, měla by ČSSD pouze polovinu stávajícího množství poslanců. Proto se stává umístění na čele krajské kandidátky významné. To je také důvod, proč se nedávný souboj Zdeňka Škromacha a Bohuslava Sobotky odehrával na jižní Moravě.
• programová nejasnost. Ve svém vystoupení vyzval Gross ke změně dlouhodobého programu ČSSD aniž řekl, co se mu na něm nelíbí. Zároveň ale zpochybnil vše s poukazem, že kdysi též ČSSD bojovala proti profesionalizaci armády a dnes ji provádí. S důrazem na potřebu udržet stávající vládní koalici, pak položil akcent na potřebu reformy veřejných financí. ČSSD je v programové defenzívě, mění se v umírněnou ODS.
• radikalismus. I ten byl cítit v Grossově vystoupení. Týkal se hlavně kádrových věcí. Projev totiž obsahoval málo skryté výhružky vylučování -- či jak řekl "diskvalifikaci" -- nedisciplinovaných a nevěřících.

ČSSD se stává stranou jednoho muže. Ke Grossovi upíná vylekaná většina vedení zrak v naději, že ji dokáže dostat ze stále hlubších problémů. Možná by se ale mediální mágové kolem Grosse měli zamyslet, zda postava mladého sebevědomého manažera s autoritářskými rysy a obhroublou češtinou je tím typem politického vůdce, který přitahuje sociálnědemokratické voliče.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom