Vláda by se měla zamyslet nad tím, co ve svém přístupu ke školství změnit. Je především nutné pojmenovat hlavní problémy a připustit si, že existují. Až potom můžeme vláda začít hledat jejich řešení, a to společně s odbory, neziskovými organizacemi působícími ve školství, reprezentanty škol a pedagogickými odborníky. Bohužel vláda zatím nezačala ani s první fází. Reforma školství probíhá chaoticky a neopírá se o žádný dokument, který by nabízel jasnou celkovou koncepci. České školství se začne pomalu dostávat z krize, až když vznikne smysluplná koncepce reformy školství a vzdělávání a bude dostatečně finančně pokryta. Pokud se tak nestane, krize se bude dále prohlubovat a negativní tendence se nezastaví!

Za naši organizaci nabízíme alespoň pojmenování hlavních problémů českého školství:

Personální situace

1) Masivní nárůst nekvalifikovaných učitelů na základních školách, který v některých krajích dosahuje už 25% a stále stoupá.

2) Přestárlost učitelské populace a chybějící generace mladších učitelů pod 40 let ve školách. Průměrný věk učitele se pohybuje kolem 50 let a stále roste. Ve školách je zaměstnáváno přes 10% učitelů v důchodovém věku a jejich počet stále roste.

3) Přílišná feminizace školství. Počet učitelů-mužů stále klesá.

4) Učitelé, kteří učili před rokem 1989, neprošli systematickými kurzy, které by jim osvětlily rozdíl mezi vzděláváním obyvatel totalitního státu a občanů demokratické země.

5) Pedagogické fakulty připravují spíše oborové odborníky než praktické pedagogy se znalostmi s oblasti psychologie.

Finanční situace

6) Školy mají obrovské vnitřní dluhy na movitém i nemovitém majetku.

7) Výdaje na žáka klesají.

8) Poměr školství na HDP je pod průměrem zemí EU.

9) Platové podmínky učitelů jsou tristní vzhledem k ostatním vysokoškolsky vzdělaným zaměstnancům i jiným zaměstnancům veřejné sféry.

Pracovní podmínky

11) Ve školách chybějí studovny a knihovny. MŠMT jejich vznik žádným programem nepodporuje.

12) Nedostatečné je vybavení škol moderní technikou - počítače, dataprojektory, přístroje na pokusy atd.

13) Nedostatečná je rychlost připojení škol k internetu, počet počítačů ve školách je nízký.

14) MŠMT nijak nepodporuje vznik kvalitních výukových programů, učebnic a dalších didaktických pomůcek.

Administrativní a právní podmínky

15) Školský zákon byl schválen, přestože ho odmítla učitelská veřejnost, ředitelé škol i kraje.

16) Přechod od osnov k rámcovým vzdělávacím programům nebyl dostatečně připraven a připomínky učitelské veřejnosti nebyly respektovány, čímž je ohroženo zavedení pozitivních změn do vzdělávání.

17) Pedagogové ani ředitelé škol nemají vlastní pedagogickou komoru danou zákonem. Politické strany ji odmítají.

18) Česká republika stále nenaplňuje Chartu učitelů, kterou přijalo UNESCO.

Celková situace

19) V mezinárodní studii Education at a Glance skončila Česká republika na posledním místě ze všech zemí OECD v klíčových srovnávacích kritériích.

20) Politici se o problematiku školství nezajímají a jejich výroky na toto téma jsou velmi povrchní a nepoučené. Bohužel nejhorším příkladem je právě ministryně školství Petra Buzková.

21) Veřejnost nevnímá vzdělání jako jednu z nejvyšších hodnot pro jednotlivce i celou společnost.

Tyto problémy může těžko řešit laik, jakým je Petra Buzková. Pokud se nezmění vedení ministerstva školství, budou zřejmě další dva roky pouhým přešlapováním na místě, jako tomu bylo dosud. Změnit by se měl ale přístup celé vlády, všech politiků i většiny občanů k problémům školství. Jinak České republice hrozí, že neobstojí v mezinárodní konkurenci.

Mgr. Radek Sárközi

Předseda AŠO-UOK www.volny.cz/uok