Británii hrozí možný teroristický útok od islámských extremistů, avšak představa, že za touto hrozbou stojí neuvěřitelně mocná organizace se skrytými sítěmi buněk, připravených po celém světě k akci, je v podstatě fantazie. Realita islámského terorismu je rozrůzněná a složitá, jejím katalyzátorem je idea, nikoliv organizace.

Ale právě tuto fantazii užívá nyní britská vláda k ospravedlnění mnoha mimořádných nových opatření, které právě zveřejnila ve svém novém legislativním programu.

V mnoha ohledech není využívání strachu pro politiku nic nového. Samozřejmě, politikové v minulosti vždycky přeháněli hrozby ve svůj vlastní prospěch, ale tentokrát je to jiné. V minulosti šlo vždycky i reakci na konkrétní politickou hrozbu jejich moci - ať to byla vnitropolitická hrozba, od organizované dělnické třídy, anebo ze zahraničí.

Tentokrát se politikové obrátili ke strachu nikoliv proto, že by hrozil ze zahraničí skutečný nepřítel, ale protože slábne jejich vlastní legitimita a autorita.

V období přibližně od konce první světové války až po hospodářskou krizi sedmdesátých let věřili politikové na pravici i na levici, že mohou využívat státní moci k tomu, aby měnili společnost. To byla víra, kterou sdíleli národní socialisté, Clement Attlee i keynesovci, i americký prezident Lyndon Johnson. V poválečných letech tato víra kvetla a z ní vznikl široký kulturní vliv, který politika měla na společnost, protože nabízela vizi nového světa, o nějž všichni mohli usilovat.

Architekty této vize byli politikové a to jim poskytlo velkou autoritu, protože nejenže řídili společnost, ale poskytovali životu lidí význam a účel. Idea politiky pokroku se však rozložila v krizi sedmdesátých let - a z ní vznikl moderní pesimismus, že je společnost příliš složitý organismus na to, aby ho bylo lze změnit racionálním způsobem. Alternativou bylo dovolit skryté ruce trhu, aby začala měnit a řídit společnost, a tak politikové jako Margaret Thatcherová poskytli trhu tu moc, kterou dříve měl stát.

Tak přišli politikové o autoritu. I když politikové jako Bill Clinton slibovali, že zlepší zdravotnictví a školství, neslibovali, že změní svět, jen že ho budou efektivněji řídit.

Bylo by už nemožné, aby dnes přednesl Lyndon Johnson svůj slavný projev o "velké společnosti" - představě, že politikové jsou schopni změnit svět, by se lidé dnes smáli. Samozřejmě existuje obrovský sociální a hospodářský pokrok, ale lidé si už nemyslí, že ho vytvářejí politikové. Politikové a politika už neposkytují smysl a význam našemu životu, a tak vznikla krize jejich legitimity. Jestliže nedokáží nabídnout nic víc než lepší manažerský styl, proč bychom pro ně měli hlasovat? Jedním z důvodů, proč zůstává v Británii navzdory všem krizím Blairova Labouristická strana u moci, je, že si nikdo nemyslí, že by se alternativa nějak odlišovala. Konzervativci nemají žádnou vizi, kterou by nabídli, jen chtějí propustit víc státních úředníků.

A tak politikové nalezli strach jako způsob, jak obnovit svou moc a autoritu i svou legitimitu. Nemyslím, že je to nějaké spiknutí - přišli na to docela náhodou. Jednoduše řečeno, nalezli velkou, nebezpečnou sílu, před níž chtějí občany ochraňovat prostřednictvím státní moci. Je to zrcadlový obraz pozitivní budoucnosti, jakou nám kdysi slibovali. Ale teď nám slibují, že nás ochrání před děsivou budoucností.

Je to víceméně fantazie: samozřejmě, že existuje hrozba islámského terorismu, ale nikoliv od organizované, zlovolné sítě, jakou oni líčí. Pokus "ochraňovat" lidi před strachem je poslední pokusem liberální politické elity uchovat si výsadní postavení ve společnosti. Skutečnost je však taková, že v podnikatelství, ve vědě a v médiích existuje mnoho nových elit, které vytvářejí nové pokrokové vize a věk politiky jako systém, který dával smysl a význam společnosti, zřejmě odumírá.

Anebo možná žijeme v neuvěřitelné éře prosperity a míru, v níž politika jako síla, jejímž prostřednictvím je možno měnit svět, přestala existovat - a teprve až dojde ke skutečné krizi, politika se vrátí v nové formě, kterou si dosud neumíme představit.

Kompletní článek v angličtině ZDE