16. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 11. 2004

Já ústnímu zkoušení naopak fandím

Tento příspěvek je reakcí na článek Borise Cveka Je ústní zkoušení v chemii a ve fyzice na gymnáziu nutné?

V prvé řadě bych předeslal, že nejsem zapšklý učitel,ale vysokoškolský student (proto budu přidávat občas i postřehy z vysokoškolského prostředí). Přesto nemám rád testy a vždy, když je to možné (a praktické), dávám přednost ústní zkoušce. Důvodem jest fakt, že mám na testový typ zkoušení úplně opačný názor než pan Cvek, považuji jej za taktéž neobjektivní a domnívám se, že mnohem hůře splňuje cíl, ke kterému je zkoušení směřováno. Důvody jsou následující:

1) Prostor pro podvody je u nich mnohem větší, než u ústního zkoušení, ať už jde o taháky, opisování či poradu se sousedem. K tomuto mohu jen připodotknout, že myšlenka, že by přeházení otázek u několika skupin mohlo zabránit opisování, mi připadá úsměvná. Může to celou věc poněkud zkomplikovat, ale ne nijak moc (i když připouštím, že zásadně neopisuji a tudíž nejsem zas až takový odborník. Nicméně jsem už zažil pedagoga, který tuto metodu použil - a skončilo to pro něj naprostým debaklem. Už to nikdy neopakoval, k velkému smutku mnohých studentů).

2) Udělat dobrý test bez těžkých vad snižujících jeho vypovídací hodnotu je umění, které ovládá jen málo učitelů a profesorů. I když vyloučím variantu "multiple choice", kterou považuji za zcela absurdní, která extrémně znevýhodňuje ty nejlepší studenty a kterou považuji za nejzvrhlejší a nejnesmyslnější způsob zkoušení, jaký je možno vymyslet, tak i test s jedinou správnou odpovědí je složitým úkolem, který málokterý pedagog zvládne, ústní zkoušení mi nepřipadá tolik obtížné a vyučující u nás je zpravidla zvládají co do kvality mnohem "bravurněji".

3) Jakékoliv testy s vybíráním odpovědí jsou "povrchní" a nejsou schopny odhalit patřičnou hloubku pochopení (hodí se spíše pro proklepnutí memorovaných dat - ale to je přece to, co pan Cvek ve fyzice a chemii zkoušet nehodlá). Pokud to je jinak, pak jsem měl prostě smůlu, ale dosud jsem nepotkal nikoho, kdo by takový test dokázal udělat (takže se vracíme k bodu

2) Proto považuji testy za vhodné k prozkoušení základních znalostí, ale jako nepoužitelné, pokud jde o zkoumání pochopení učiva.

4) Dalším důvodem je tipování odpovědí. Ponechme stranou špatně udělané testy, kde inteligentní student vyřadí 2-3 odpovědi ze 4 základě něčeho jiného než jsou zkoušené znalosti (sem spadá dobrých 50% testů, které jsem kdy psal). Dovolím si předložit příklad: je to necelý týden, co jsem psal průběžný test z matematiky. Bylo to jednoduché: 15 příkladů, bod za každý, minimum 8 bodů. Test vypadal následovně: zadání a čtyři varianty výsledku, měl jsem vybrat tu správnou. Spočetl jsem 6 příkladů. Neměl bych test udělat, ale neváhal jsem a u dalších 4 jsem si zatipoval a získal 3 body (ačkoliv pravděpodobnost tohoto byla 0,253, tj. asi 1,6%. Konec konců, stačilo mi mít v tomto jen 50% úspěšnost, jejíž pravděpodobnost je již 6,25%. Celkově jsem měl šanci na vytipování si dostatečného množství bodů 8,25%, což mi připadá při 60ti pisatelích testu jako dost velké číslo).

Podotýkám, že test byl udělán natolik dobře, že jsem nemohl žádnou odpověď vyřadit bez zkoušených znalostí. Zbylých 5 příkladů jsem se tipovat neodvážil, protože zkoušející si bral i papíry s výpočty a větší počet tipů (a následně nesmyslů) by ho vedl nepochybně k tomu, aby se do nich kouknul - takto si mohl jeden až dva omyly vyložit jako prostě chybu a zbylé vynechané příklady mu měly vsugerovat, že tipování je pod moji úroveň a že je nepraktikuji :o). Vyšlo to.

Směrodatné na tomto příkladu je, že ani u dobře udělaného testu nelze vyloučit, že ho student udělá díky štěstí v tipování a že toto každopádně snižuje jeho vypovídací hodnotu. Nevidím žádný spravedlivý způsob, jak tuto možnost odfiltrovat, protože tím zároveň poškozuji ty, co budou mít při tipování smůlu.

Je toho vícero, ale tohle jsou základní věci. Přidám tedy ještě několik drobných postřehů k vaší argumentaci:

A) Argumentace pro testy:

1) souhlas

2) souhlasím s průběžnými testy, ale nesouhlasím s myšlenkou, že dokáží objektivně posoudit pochopení a porozumění látce u žáka, jak jsem již napsal, jsou dobré pro prozkoumání úrovně základních znalostí (a u nás na vysoké se často píšou jako "připouštěcí testy" ke zkoušce ústní, kde se k nim při celkové klasifikaci přihlíží).

3) dovolím si zásadně nesouhlasit. Naopak dle mého soudu velký test na širokou škálu učiva vylučuje dle mého soudu dosažení cíle, který zde kladete

4) nestrannost tím nutně nedosáhnete a nemusíte dosáhnout ani objektivity, i když připouštím, že při dobře udělaném testu nejspíše ano. Namítnout lze, že dobrý zkoušející dokáže zkoušet objektivně i při ústním zkoušení a špatného test nezachrání.

5) Člověk by předpokládal, že student gymnázia či VŠ už bude mít rétorický projev a schopnost překonat nervozitu při ústním zkoušení tak nějak v sobě. Ne vždy má, ale to není problém fyziky ani chemie. Stejně tak lze namítnout, že student může mít podobné potíže u testu (strach z časového limitu, špatného pochopení otázky, strach že omylem zaškrtne špatnou odpověď)...

Ad dodatek: Další věc, se kterou nesouhlasím (z principu) je ona zmíněná Gaussova křivka. Vím, že je cílem mnoha zkoušejících pedagogů (bohužel se už takoví objevují v Čechách) a považuji to za nesmysl, navíc nesmysl naprosto neobjektivní, neb vztahuje často známky nikoliv k absolutním znalostem dotyčného, ale k porovnání se studenty zkoušené skupiny. A to dle mého soudu není dobře, protože výsledkem je nesrovnatelnost známek členů různých skupin, dokonce i v případě, že je zkoušel jeden a tentýž zkoušející. U základních kurzů (a středoškolských předmětů) považuji podobný přístup za zvlášť katastrofální.

B) vaše diskuse s virtuálními modelovými oponenty:

1) souhlas, ovšem s poznámkou, že to nic neznamená...

2) v případě naší vysoké školy má student při posledním opravném termínu (dělá se vždy před komisí) právo požádat o změnu způsobu zkoušení (na ústní, byly-li oba předchozí termíny písemné, nebo na písemný, byly-li oby předchozí termíny ústní). Musí mu být vyhověno. Výsledky průběžných testů se do takové zkoušky započítávají (zohledňují se), předchozí pokusy o hlavní zkoušku nikoliv. Považuji to za velmi dobré řešení...

V případě střední školy bych to viděl (v ideálním případě) tak, že by ústní zkoušky měly dělat 2/3 známky a testy 1/3, respektive to brát fifty-fifty.

3) může, je-li učitel dobrý. Zaškrtáváním kolonek v testu se to určitě nenaučí.

Ad dodatek:

Nevznesl jste dle mého soudu dost podstatných a přijatelných argumentů, které by prokázaly, že se testy "osvědčily" na západě lépe než ústní zkoušení u nás, nehledě o tom, že jste se možná ani nezabýval možností, že pro různé "kulturní okruhy" se mohou nejlépe hodit různé druhy zkoušení.

Suma sumárum mého názoru: Pokud je zkoušení nutné, pak ústní zkoušení by mělo mít význam minimálně stejný, jako písemné, s mírnými modifikacemi v tom či onom směru dle schopností daného pedagoga. Dokáže-li dělat dobré testy a jeho ústní zkoušení jsou hrozná, odpustím mu, když druhou složku radikálně potlačí. A obráceně.

A ještě bych připojil dva důvody pro písemné zkoušení, které jste (taktně?) neuvedl: dá se aplikovat masově a většinou vyžaduje od zkoušejícího méně námahy. Neplatí to samozřejmě obecně, ale myslím, že právě proto je mnoho zkoušejících volí, tak by tu měly tyto aspekty být.

Pozn. JČ: Dovolil bych si autorovi oponovat několika argumenty, které ve svém článku pominul:

1. Ústní zkoušení je subjektivní, závisí na hodnocení jediného zkoušejícího, ze zkoušení neexistuje žádný záznam a nemůže ho revidovat nezávislý pozorovatel. Z tohoto důvodu je zcela nepřijatelné. Předpokládám, že principy školství v Evropské unii ho postupně také za nepřijatelné označí.

2. Účelem zkoušení nemůže být testování pasivních encyklopedických znalostí, ale tvůrčí porozumění problému. Taková zkouška se nedá opsat.

3. U dobrého učitele, který průběžně pracuje se studentem, není zkoušení vůbec zapotřebí, protože učitel v důsledku práce se studentem ve třídě/v semináři ví, jaké znalosti student má. Zkoušení je jen berličkou pro špatné učitele.

Reakce Ignáce Pospíšila:

ad 1) Ústní zkoušení může být stejně objektivní jako písemné. Subjektivitě lze bránit např. možností utvořit komisi či podobnými intrumenty. Trvám na tom, že ústní zkoušení má spoustu výhod a není důvod je zakazovat. Dodávám pak, že nejneobjektivnější zkouškou, s jako jsem se setkal, byla písemná zkouška z fyzikální chemie. A navzdory tomu, že byla písemná, neexistoval způsob, jak s tím něco udělat.

ad 2) Taková zkouška už ovšem není moc srovnatelná a nemusí být vůbec objektivní. Navíc si myslím, že právě tohle je lépe prozkoumatelné ústním zkoušením. Navíc nutno konstatovat, že pan Cvek psal o písemných testech s výběrem z možných odpovědí - a tudíž jde vaše poznámka mimo - o tomto typu zkoušení jsme se vůbec nebavili.

ad3) Pokud budeme trvat na hodnocení výkonu studentů známkami na vysvědčení (což má své praktické opodstatnění), je zkoušení nutné (jinak se dostáváme k hodnocení ještě více subjektivnímu, než je ono vámi zatracované ústní zkoušení). Můžeme se bavit o tom, zda je nutné průběžné zkoušení, ale to celkové zůstává. A zde stále trvám na tom, že určitý podíl ústní zkoušky je vhodný, právě pro její specifickou schopnost více pronikat do hloubky.

                 
Obsah vydání       16. 11. 2004
16. 11. 2004 Americký voják, který zabil bezbranného raněného, byl suspendován
17. 11. 2004 Jan Opletal jako symbol hrdého vzdoru
17. 11. 2004 Jak se Václav Havel snažil v roce 1989 stát prezidentem Jan  Čulík
17. 11. 2004 Proti absurditě nekontrolované moci Jan  Čulík
17. 11. 2004 Jak ČTK miluje genitivy Jan  Čulík
17. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
17. 11. 2004 Po 15 letech od Listopadu: Z deště pod okap! Nebo taky: Z bláta do louže Jaroslav  Čejka
17. 11. 2004 Nepripravení našli moc pohodenú na ulici, zdvihli ju, a tak trpí za to väčšina Andrej  Sablič
17. 11. 2004 Telefonujte zdarma přes internet pouze s novou verzí Skype
17. 11. 2004 Michael  Marčák
17. 11. 2004 Totalitní a jiné paralely Bohumil  Kartous
17. 11. 2004 Podle nezávislého auditu navštívilo Britské listy za říjen 79 450 unikátních návštěvníků
16. 11. 2004 K reálnému odkazu 17. listopadu 1989 Petr  Kužvart
17. 11. 2004 Je žumpou české žurnalistiky ČTK, nebo server Novinky?
17. 11. 2004 Politikové odsoudili pravděpodobnou vraždu Margaret Hassanové
16. 11. 2004 Condoleezza Ricová nominována americkým ministrem zahraničí
16. 11. 2004 Blair: Amerika a Evropa musejí po světě společně prosazovat demokracii
17. 11. 2004 Michael  Marčák
16. 11. 2004 Náhlý odchod Colina Powella
15. 11. 2004 Robin Cook o Colinu Powellovi
16. 11. 2004 Irák by se mohl stát Vietnamem pro Blaira, ne pro Bushe
16. 11. 2004 Pracovníci v médiích, udělejte revoluci! Jan  Paul
16. 11. 2004 Proč nevolím ODS Jan  Žižka
17. 11. 2004 Michael  Marčák
16. 11. 2004 Černý listopad pro českou levici Oskar  Krejčí
16. 11. 2004 Kam kráčíš, česká techniko?
16. 11. 2004 Hledání Boha ve světě bez Boha Petr  Fiala
16. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
16. 11. 2004 Zažít znovuzrození svobody Martin  Škabraha
16. 11. 2004 Školství politiky nezajímá Radek  Sárközi
16. 11. 2004 10. ročník pražského modelu Spojených národů
16. 11. 2004 Já ústnímu zkoušení naopak fandím Ignác  Pospíšil
16. 11. 2004 Sociální demokraté, co si myslíte o podpoře Jaromíra Štětiny od ČSSD v Praze 10 ?
16. 11. 2004 Česká televize v Americe k 15. výročí pádu komunismu
16. 11. 2004 Povolební kocovina Josef  Vít
15. 11. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 8. - 10. listopadu 2004
15. 11. 2004 Český voliči, přitáhni uzdu! Josef  Provazník
16. 11. 2004 Po stopách Karla Hynka Máchy
15. 11. 2004 Ohlédnutí Jan  Čulík
15. 11. 2004 Levice v srpnu Milan  Valach
15. 11. 2004 Restaurace státotvorných mýtů Štěpán  Kotrba
15. 11. 2004 Jak se v listopadu 1989 rozkládal v Československu komunismus Jan  Čulík
15. 11. 2004 Vánoce v Praze roku 1988 Jan  Čulík
15. 11. 2004 Ludvík Vaculík: "Já vůbec neřeším ten Západ. Mně je to úplně jedno, jak je to tam" Jan  Čulík
15. 11. 2004 1988 - Československo na rozcestí? Jan  Čulík
15. 11. 2004 Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989 Jan  Čulík
15. 11. 2004 S Josefem Škvoreckým o pádu komunismu v Československu
15. 11. 2004 Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo Jan  Čulík
15. 11. 2004 Pýcha, arogance a ztráta soudnosti Jana Čulíka?
15. 11. 2004 Etická zahraniční politika "demokratických" zemí
15. 11. 2004 Média a veřejná služba v zemi zaslíbené multiplexové Ladislav  Žák
15. 11. 2004 Je ústní zkoušení v chemii a ve fyzice na gymnáziu nutné? Boris  Cvek
15. 11. 2004 Na zkoušení trvají jen ti učitelé, kteří neumějí učit Jan  Čulík
13. 11. 2004 Soudci zneuctili soud Zdeněk  Jemelík
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Školství RSS 2.0      Historie >
16. 11. 2004 Já ústnímu zkoušení naopak fandím Ignác  Pospíšil
16. 11. 2004 Školství politiky nezajímá Radek  Sárközi
16. 11. 2004 Kam kráčíš, česká techniko?   
15. 11. 2004 Je ústní zkoušení v chemii a ve fyzice na gymnáziu nutné? Boris  Cvek
15. 11. 2004 Na zkoušení trvají jen ti učitelé, kteří neumějí učit Jan  Čulík
5. 11. 2004 Postmoderní média pro děti jako zdroj alternativní historie Štefan  Švec
22. 10. 2004 Soutěž školních časopisů   
16. 10. 2004 Kancléř Oxfordské univerzity pohrozil privatizací   
16. 10. 2004 "Školství má nyní úplně novou roli"   
6. 10. 2004 Oxford Blairovi: "Odvezte si tanky z našeho trávníku"   
4. 10. 2004 Blairova vláda nutí univerzity, aby dávaly přednost uchazečům se slabšími studijními předpoklady   
27. 9. 2004 Proč v českém školství už deset let selhává management jakosti? Ivo V. Fencl
24. 9. 2004 Jeďte studovat do Oxfordu! Jan  Čulík
23. 9. 2004 Poslušně hlásím, pane lajtnant... -- cíl výchovy? Boris  Cvek
14. 9. 2004 S kůží na trh Ivo  Bystřičan