11. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 11. 2004

Postmoderní svět a vyrovnávání s minulostí

Peter Dinuš

Jedním z módních výrazů po listopadu 1989 je i vyrovnávání s minulostí, o kterém se hovoří a píše jako o politické, právní a morální nevyhnutelnosti pro utváření demokratické společnosti. Minulostí, se kterou se máme vyrovnat, je komunistické období československých dějin, začínající v roce 1948 a končící listopadem 1989. Filosofie vyrovnávání se s komunistickým režimem má evokovat poválečné odsouzení fašismu a denacifikaci. Nic podobného se však s komunismem neděje: mezinárodně odsouzen není, právní kontinuita je zachována, bývalé komunistické strany nebyly rozpuštěny, jejich bývalý členové zastávají veřejné funkce, kulturní produkce z éry komunismu žne nové úspěchy. Většině národa je vyrovnávaní s komunismem lhostejné, a tak zůstává záležitostí pouze několika osobních iniciativ.

Tento článek nemohl vyjít v Literárních novinách, a tak jej autor poskytl Britským listům.

Z politického hlediska se můžeme ptát, kde je ve východní Evropě záruka, že po vyrovnání s totalitní minulostí se podobná historie nebude opakovat, zvlášť když uvážíme, že o zavedení politického systému v Československu jsme nerozhodovali my, ale mocnosti, které nás v Mnichově 1938 vydaly fašismu a v Jaltě roku 1945 komunismu. Můžeme se stokrát vyrovnat s minulostí, když je náš politický osud závislý od světové politiky. Vyrovnávání s komunismem není záležitostí mocností (s výjimkou Ruska, které se se sovětskou minulostí vyrovnávat nechce) a bez politického tlaku zvenčí Češi nebo jiný východoevropský národ k relevantnímu odsouzení komunismu nepřistoupí. Vyrovnávání není agendou politiky Spojených států amerických ani Evropské unie (resoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1096 o překonávání dědictví komunismu má pouze doporučující charakter), na práva a záruky které se obracejí jak antikomunisté tak i komunisté.

Zavedení komunistického režimu bylo nejen u nás legitimní. Sovětský svaz byl vítězem druhé světové války, kterému jeho demokratický spojenci přiznali právo mocenského vlivu. SSSR svůj mocenskopolitický vliv uplatnil ve východní Evropě. Tento vliv byl až do roku 1989 Spojenými státy americkými a Velkou Britanií respektován, co souvisí i s faktem, že nepřišlo k uznání nějaké exilové vlády některé z krajin východního bloku. A konec konců co je v historii nelegitimní?

V ideové rovině je vyrovnání s minulostí fikcí. Můžeme říci, že Češi se nevyrovnali s některými etapami své vlastní historie, jako je období které následovalo po Bílé Hoře či Mnichovu, dodnes. Výměna jednoho politického systému za druhý zůstává rošádou, při které dochází ke změně státního uspořádání, politické doktríny, hodnot, transformaci mocenských a společenských složek, přičemž mocenská podstata systému zůstává stejná.

To co dnes nejvíc upoutá současného člověka je různorodost výkladů, hodnotících soudů, hodnot, kultur, politických systémů i pravd. Tento pluralizmus odmítá výlučnost či absolutní platnost jednoho z výkladů, hodnotících soudů, pravd..., která je vlastní modernímu věku, zavádí jejich rovnocennost a vede tak k rozbití jednotného významu moderního světa a vytvoření nové situace, kterou voláme postmoderní. Postmoderní pluralismus se naplno projevuje při komunismu, který v závěrečné fázi své existence přešel z industriální moderny do informační postmoderny. Vůči komunismu společnost nemá absolutní hodnotící soud, i když statisticky převažuje jeho odsuzování jako systému zločinného. Hodnocení komunismu je diferencované, postmoderně rozdílné, od veřejného odsuzování až po veřejný obdiv. V praktické rovině to znamená, že nejen člověk z ulice, ale i politik, historik nebo umělec může vykládat a hodnotit období komunismu odlišně, přičemž každý z nich bude mít pravdu. Nemá ji historik, který poukazuje na zlo justičních vražd a represí tajné policie? Nemá ji komunistický historik, který v nich vidí zákonný boj o dobro společnosti? A nemá ji historik, který vytváří obraz komunismu přes bezplatné zdravotnictví, plnou zaměstnanost, bytovou situaci či filmovou kulturu stejné etapy dějin? Závisí jen jaké pravdy či hodnoty z její škály vyzvednete. S postmoderním bytím se neshoduje paušální odmítání a odsuzování komunismu, může být pouze předmětem různých hodnocení, prostředkem k mnohým závěrům a důvodem vynášení různých pravd. A takovým i v naší současnosti zůstává o čemž nesvědčí jen diskuse zda vysílat "Ženu za pultem" či nikoliv, ale i nejednoznačnost postojů k otázce či přijímat nebo nepřijímat příslušné legislativní normy. A když už jsou přijaty, jejich účinek je pro diferencovanost v hodnocení komunismu pochybní.

Duchu postmoderního světa není svaté monopolní vidění skutečnosti. Modernita se svou neotřesitelnou vírou v existenci světa jako jednoho celku, který se řídí stejnými pravidly aby dosáhl stupně co nejvyšší harmonie je minulostí. V postmoderní situaci může být každá etapa dějin zlá i dobrá, spravedlivá i nespravedlivá, zločinná i hodná úcty. Naše hodnotové soudy nejsou absolutní, postmoderna je rozbíjí tím, že za rovnocenné považuje i soudy jiné, které můžou zásadně protiřečit našim.

Postmoderní cesta k pluralitnímu hodnocení je připravena i pro fašismus, kde dosud pod hrozbou represe zákona je z mocenského důvodu přípustné jen jedno výluční hodnocení. Hodnotící monismus, který se příčí duchu současné doby tu dospěl do absurdní krajnosti. Nejenže neumožňuje beztrestní hlásání jiných názorů, ale klade překážky i objektivnímu bádání a vědeckému kriticismu. Tento modernistický totalitarismus zvlášť v Německu opět vede k omezování svobody ducha, které ve svých dopisech francouzskému historikovi Francois Furetovi skvěle vyjádřil Ernst Nolte prohlašující, že antifašismus oklešťuje a zjednodušuje dějiny právě tak jako ekonomický systém uniformuje svět. I tato situace dokazuje neudržitelnost hlásání jednoho hodnocení, jedné pravdy, jednoho výkladu. Je nesporné, že jakákoliv výlučnost i tady spěje ke svému zániku, otázkou zůstává jen délka času, která nás od něho dělí.

Člověk, který se nevymanil z modernity nemůže udělat nic jiného, než takový závěr označit za relativismus a pejorativně mu přisoudit negativní význam. A co se stane potom? Jeho hlas se připočítá k hlasům jiným a dotvoří tak mozaiku postmoderního bytí, ve kterém žijeme všichni.

Peter Dinuš je mj. autorem knihy Znovuzrození Evropy. Fragmenty k filosofii dějin (Votobia 2004) a studie "Českobratrská církev evangelická v agenturním rozpracování STB". (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2004)

                 
Obsah vydání       11. 11. 2004
11. 11. 2004 Američané našli ve Fallúdže rukojmí
12. 11. 2004 Evropa musí s Američany mluvit
11. 11. 2004 Proč musíme toto trpět? Jsme také lidské bytosti
11. 11. 2004 Američanům se okupace Iráku těžce vymstí
11. 11. 2004 Pravdu o Fallúdži se patrně nikdy nedozvíme Karel  Dolejší
11. 11. 2004 Utkání ve Fallúdži Bohumil  Kartous
11. 11. 2004 Paintball?
11. 11. 2004 Jásir Arafat zemřel
11. 11. 2004 Nový Bushův generální prokurátor považuje Ženevské konvence za "zastaralé"
11. 11. 2004 Puritánské kořeny amerického mýtu Martin  Škabraha
11. 11. 2004 Michael  Marčák
11. 11. 2004 Skotsko se rozhodlo zakázat kouření ve veřejných místnostech
11. 11. 2004 Skype bych raději nepoužíval...
11. 11. 2004 Postmoderní svět a vyrovnávání s minulostí Peter  Dinuš
11. 11. 2004 Česko není v Evropě? Linda  Nová
11. 11. 2004 Špatný pořad o Karlu Krylovi v České televizi
11. 11. 2004 O Karlu Hlaváčkovi v Ostravě
11. 11. 2004 Jsem dcera nepřítele státu
11. 11. 2004 Privatizace nemocnic podruhé Josef  Vít
11. 11. 2004 Slovenské rádio do roku 1968 Vladimír  Draxler
11. 11. 2004 Prečo vyhrali
11. 11. 2004 Oni Radovan  Geist
11. 11. 2004 Voľby, ktoré menia svet Martin  Muránsky
10. 11. 2004 Ranění a mrtví ve Fallúdže
10. 11. 2004 Mnozí Američané chtějí po Bushově vítězství emigrovat
9. 11. 2004 Bushovo puritánství má kořeny v 17.století
10. 11. 2004 Může totalita zahltit celou civilizaci? Bohumil  Kartous
10. 11. 2004 Blogy a jejich vliv na světovou politiku
9. 11. 2004 Jak se americká armáda snažila zabíjet kozy tím, že na ně civěla
9. 11. 2004 "NATO ohrožuje Evropu a musí být zrušeno"
6. 11. 2004 Adam Curtis - Vymítač duchů
4. 11. 2004 Al Kajdá neexistuje
21. 10. 2004 Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový "svět globálního terorismu"
28. 10. 2004 Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů
22. 11. 2003 Adresy redakce

17. listopad RSS 2.0      Historie >
11. 11. 2004 Postmoderní svět a vyrovnávání s minulostí Peter  Dinuš
21. 11. 2003 Kontrarevolúcia 14 rokov po Nežnej Pavol  Fabian
19. 11. 2003 Strategie pro ně prospěšná Rudolf  Hegenbart