Spisovatel Alain de Botton:

Derrida se nedá shrnout. Zkoumá různé způsoby, kdy pokusy zjednodušit a shrnout myšlenky jsou ve skutečnosti zradou autentické složitosti věcí. Derrida, podobně jako Wittgenstein či Freud, je příkladem myslitele, který nám chce sdělit, že záležitosti jsou složitější, než co si o nich myslíme.

Filozof A.C. Grayling:

Derrida tvrdí, že každý text má množství významů a že většina těchto významů nebude zjevná ani jejich autorovi. Takže dekonstrukce tohoto textu ukáže množství různých významů a některé tyto významy si budou navzájem protiřečit.

Christina Odone, zástupkyně šéfredaktora časopisu New Statesman:

Slova nejsou tím, čím si myslíme, že jsou. Víc jsem tomu nerozuměla.

Vědec Richard Dawkins:

Píšu o tom ve své knize A Devil's Chaplain (Ďáblův kaplan), v kapitole nazvané "Postmodernism disrobed (Postmodernismus ve své nahotě)"

Profesor anglické literatury Colin McCabe:

Derridova filozofie je založena na skutečnosti, že bytí se projevuje odlišností. Jeho dílo se v podstatě skládá ze systematické snahy zdiskreditovat veškeré pokusy popírat tuto odlišnost. Nejdůležitější na jeho díle je, že dekonstruoval tu filozofickou tradici, která považovala řeč za zdroj bezprostředního bytí.

Denis Mac Shane, britský ministr pro Evropu:

Jádrem Derridova učení je, že každý text obsahuje množství významů. Číst znamená nikoliv znát či pochopit, ale zahájit proces zkoumání, který je životně důležitý, aby člověk byl schopen porozumět sám sobě a společnosti. Jsou to však ony snobské nesmysly, kterých může ministr pro Evropu využívat pouze tehdy, když hovoří francouzsky.

Michael Billington, divadelní kritik listu Guardian:

Derrida je synonymem pro určitá klíčová slova, jako je strukturalismus a dekonstrukce. Mně se zdá zajímavé, jak blízko je toto všechno, když se to aplikuje na literaturu, praktické kritice školy I.A. Richardse - totiž předpokladu, že porozumění literatuře je posíleno, pokud literární text rozbijeme na jeho jednotlivé složky a ty pak analyzujeme s vědeckou důkladností.

Julian Bagginy, šéfredaktor The Philosophers' Magazine:

Filozofové z britské tradice, jako jsem já, nevědí o Derridovi mnoho, ale nebrání jim to v tom, aby ho odmítli. Já ho neodmítám, ale nevím o něm dost, abych dokázal jeho učení shrnout.

Amy Ziering Kofman, autorka filmu Derrida:

Derrida je chybně charakterizován. Není pravda, že je to relativista a nihilista. Netvrdí: "Všechno je jedno a můžete si dělat, co chcete." Protože neexistuje Bůh ani vyšší moc, musíte přijmout odpovědnost sami za sebe. Neexistuje absolutní pravda, tak si musíte sami rozhodnout, jak budete jednat. Jeho myšlení je založeno na striktním etickém kódu.

Spisovatel David Lodge:

Podle Derridy jsou základy tradiční filozofie iluzorní. Žijeme "ve světě znaků bez chyby, bez pravdy a bez původu". Sama podstata jazyka podvrací nárok každého textu či výroku na konkrétní význam a dovoluje čtenáři, aby si vytvořil vlastní interpretaci tohoto textu prostřednictvím "sémantické volné hry".

Sir Christopher Frayling, rektor Royal College of Art:

Podstatou Derridy je interlineární analýza: čte nejen samotné řádky, ale i mezi nimi. Vidí, co je skryto za textem, jde za to, co se běžně považuje za jeho význam.

Spisovatel A.S. Byatt:

Derrida zkoumá, jak vytváříme smysl a provizorní způsoby, jimiž naše konstrukce závisejí na jiných konstrukcích. Bývalo zajímavé ho číst, ale měl velmi špatný vliv na britskou literární kritiku. Psal s pozoruhodným improvizačním vtipem, ale jeho žáci z toho vytvořili konkrétní systém a snažili se všechno dekonstruovat.

Spisovatel Richard Boston:

Dekonstruktivismus je to, čemu jsme, když jsem chodil do školy, říkali větný rozbor. O 10 let později na univerzitě v Cambridgi jsme tomu říkali praktická kritika. Pak, o dalších deset let později jsem si uvědomil, že tato známá zábava pro volné chvíle má teď nové jméno, dekonstruktivismus. Prostě je to rozkládání textů na jejich prvočinitele. Ale musím řici, že jsem zase Derridu tak podrobně nestudoval.

Podrobnosti v angličtině ZDE