Jednota, která Američany spojovala jen 3 roky do zpátku, se zdá být v nenávratnu. Republikáni nemají na výjimky demokratické přátele a naopak. Tyhle téměř dva druhy lidí někdy jen málo spojuje. "To, že sme spolu kdysi chodili na střední školu, neznamená, že si eště dneska máme co říct. S "vypatlancem" jako ty na ryby rozhodně nepudu..." I takhle vypadá rozhovor dvou lidí s různou předvolební samolepkou na nárazníku auta. Není to tak, že jenom Evropa nemůže pochopit, proč tolik lidí souhlasí s extrémní politikou George W. Bushe. Úplně stejně kroutí hlavou i polovina Američanů, kteří si o Americe už dlouho nemyslí, že je symbolem demokracie. Ani termín fašismus už není slyšet jenom z pravé strany Atlantiku. Skoro to vypadá, jako by na demokracii začínaly platit fyzikální zákony - od té doby, co se Bushova administrativa snaží demokracii šířit po světě, jí nějak ubyvá v USA.

V tomhle kontextu dost rozpačitě působily konformní reakce čelných světových politiků na výsledek voleb, zveřejněné na stránkách BBC. Mezi dvacítkou vrcholných světových politiků (ve které se se svým příspěvkem neztratil ani prezident Václav Klaus, i když několik prvních dnů chybně označený jako ministerský předseda) pouze dva vyjádřili znepokojení nad znovuzvolením George W. Bushe. Dost výmluvně právě ze zemí, kterým je to, jak si taky asi zmínění řekli, stejně putna -- Venezuely a Keni. Venezuelský předseda vlády přirovnal styky s USA k tanci tanga, při kterém je jeho zemi šlapáno na palce, zatímco víceprezident Keni nazval Bushe chromým kačerem, za jehož druhého volebního období se dočkáme více diktátorství na mezinárodní úrovni, z Ameriky přicházejícího extremizmu a izolacionizmu.

Od českého prezidenta jsme se překvapivého prohlášení nedočkali. Jednak si podobně ostrý komentář s ohledy na ekonomické a politické zájmy ČR stejně jako ostatní zveřejnění politici "nemůže dovolit", a za druhé si nakonec ani nic jiného zřejmě nemyslí a uvedenou osobnostní charakteristiku na Bushovi skutečně obdivuje. Lidi s "konzistentními názory", jak Václav Klaus říká schopnosti nepřiznat si vlastní omyly, nicméně kdysi nazval český filozof a literát Ladislav Klíma - duševně mrtvými.

Podobně se projevil v páteční Mladé frontě Dnes český velvyslanec v USA Martin Palouš. Mladá fronta zařadila jeho názor do rubriky shodného jména, kam také patří. Je nutno obdivovat umění, s kterým pan velvyslanec na jedné straně vyjadřuje politovaní nad neinformovaností evropského pohledu na americkou skutečnost a její schématizaci (přičemž mnozí Evropané nemají o moc zkreslenější představu o Americe než valná část Američanů samotných, kteří nikdy nevycestovali za hranice svého domovského státu a jejichž přístup k objektivním informacím je mnohdy obtížnější než pro Evropany), a na straně druhé vyzdvihuje smysl pro pravidla a fair play, který se prý v letošních volbách ukázal, jakoby sám nebyl informován o četných pokusech ovlivňování volebních výsledků.

Volební pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě sice shledali volby v Americe za "ve většině případů svobodné a fair", nicméně nebyli připuštěni do klíčových států Florida a Ohio, které nakonec, a to velmi těsně, volby rozhodly. Greg Palast, spolupracovník BBC, který přinášel na toto téma zajimavé reportáže jak na BBC, tak na nezávislých stanicích v Americe (např. Democracy now), neváhal přirovnat volby v USA k podobné příležitosti v Zimbabve.

V sázce bylo letos ale zase víc než minule, a protože předvolební průzkumy ukazovaly minimální rozdíly v preferencích, není se nakonec čemu divit, že prezidentské volby ukázaly na bohatý repertoár volebních strategií. Přiřadíme-li nicméně letošním volbám znaménko OK, fakt, že Britney Spears byla nakonec z výsledku šťastnější než Bruce Springsteen a R.E.M., ukazuje na to, že ve volbách nakonec převládl názor té možná trochu šťastnější, ale zároveň izolovanější a nejspíš také vystrašenější poloviny Ameriky.

Na jedné věci se s panem velvyslancem ale shodneme. Měli bychom si asi opravdu vyjasnit konkretní obsah pojmu svoboda a demokracie, a taky jakými způsoby by se měly šířit. A měli bychom to udělat dřív, než naše děti zapomenou, že symbolem míru kdysi byla holubice, ne uplně jiný, dravý pták.