V případě existence vylepeného billboardu, který by splňoval skutkovou podstatu § 260 Trestního zákona ("Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka") by tedy zákrok PČR byl nejen oprávněný, ale i pochopitelný. Otázkou je ovšem tento konkrétní případ, kde se o naplnění skutkové podstaty § 260 dá velice účinně polemizovat. Na absurditu takové kvalifikace v příslušném případě (při současném pravděpodobném splnění přitěžujících okolností § 260 odst.2, písm. a) TrZ) myslím dostatečně zřetelně poukazuje dolní sazba trestu odnětí svobody 3 let (horní přitom činí až 8 let!)... Projednávání případu na úrovni zákona o přestupcích (např. § 47, odst. 1, písm. c) z .č. 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů) by bylo situaci zřejmě adekvátnější -- což je ovšem věcí názoru.

Textový komentář a grafické zpracování plakátu je zcela zjevně satirickou reflexí na nedávno proběhlou kampaň ČSSD a text samotný odkazuje pouze k bezpředmětnému stavu mysli dotyčného, aniž by k čemukoliv pobízel, cokoliv omlouval, či hodnotil objektivním přívlastkem. Můžeme se maximálně bavit, zda je právě toto poselstvím kontroverzního happeningu, či ne.

Fakt použití notoricky známé tváře veřejného nepřítele všech humánně smýšlejících lidí je věcí druhou. Na jedné straně je tvář tohoto člověka běžným obsahem publicistických tiskovin (přirozeně jako obrazový doplněk ke kontextu zprávy či komentáře), což žádné pohoršení nevzbuzuje. Na druhé straně tento muž pravděpodobně stojí za činy, které představují opravdu reálnou hrozbu životům mnoha lidí, a jeho tvář, ponechaná bez odsuzujícího kontextu, nepochybně symbolizuje odsouzeníhodné asociace.

Otázkou je, jak pohlížet na spojení těchto obsahů v tomto konkrétním případě, kdy zjevně nejde o ryze politicky a ideologicky motivovaný akt a který se evidentně pojí mnohem více s myšlenkově vyprázdněnou kampaní na podporu osoby Stanislava Grosse - než-li s propagací a podporou hnutí, směřujícího k potlačení práv a svobod člověka... Ostatně všemožnými fotomontážemi, mnohdy z tohoto pohledu ještě více problematickými, se to na veřejném internetu jen hemží a přitom to málokoho pobuřuje.

Hranice společenské přípustnosti mezi politickou a uměleckou satirou a nepřekročitelnou morální hranicí vkusu a zákonnosti vůbec je ve skutečnosti mnohem širší, než se v úzkoprsých poměrech ČR vyznává. Čím je společnost vyzrálejší, tím více si může dovolit tolerovat, aniž by došlo k reálnému ohrožení její integrity. Zda je v tomto případě vhodné, aby byla česká společnost vedena za ručičku orgány represe, ponechávám volné úvaze.

Osobně si tohoto výstižného útoku na laciné gesto politické strany vážím mnohem více, než jej jako nevkusný a nepřípustný zatracuji -- aniž bych tím přestával být i jen na okamžik člověkem, který se k násilí staví negativně. Avšak možná je to jen tím, že jsem zatím nepodlehl masivní pavlovovské podmiňovací kampani, která je v některých zemích vedena tak razantně, že pouhé ukázání fotografie nenáviděného nepřítele vyvolává bezmála alergickou reakci a způsobuje spontánní semknutí kolem vůdce za současného odbourání všech ostatních dimenzí rozumového uvažování...