1. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
1. 11. 2004

Virtuální bohoslužba nejen na "Dušičky"

Pokoj jako řeka, jako životodárná síla, jistota, když se všechno kymácí větrem doby

Pavel Klinecký
Text: Iz 48, 17 - 18

Na počátku bohoslužeb se zdravíme "Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho". Rozumíme tomu přání. I když si při narozeninách přejeme "hlavně to zdraví", jde nám víc právě o "pokoj". Zdraví, jak to vypadá, je hlavním zdrojem pokoje, nebo spíš nemoc je hlavním zdrojem nepokoje. Na druhé straně se zdá, že základním motorem života, pokroku v nejlepším slova smyslu je neklid, nepokoj, zatímco pokoj přivádí k nehybnosti a strnulosti. Hlavně v mládí nás přece nepokoj hnal a postrkoval k aktivitě, do díla, k setkáním, k poznávání a objevování. Vzpomeneme na jazzového básníka Václava Hraběte, jak jednou slyší "buben, který v nepravidelných, chraplavých příklepech vytlouká chválu věčného hledání". Můžeme si vybavit i Waldemara Matušku a jeho slavné "já nevím, kde se to v člověku bere, ten neklid, co ho tahá z místa na místo, co mu nedovolí, aby byl sám se sebou spokojen..." Současná doba se zdá pokoj nepotřebuje.

Pokoj, to je klid, ticho, a dnešní člověk vydává a chce vydávat ruch a je v pohybu, stále rychlejším. Akcelerace času je přece dobrá, zrychlení vývoje prodlužuje život, zkracuje vzdálenosti, umožňuje, co dříve bylo nemožné. Ottův slovník naučný i s dodatky se dnes vejde na jednu plastovou placičku, z Evropy do Ameriky se létá jen několik hodin, do vnitřností těla lze nahlédnout klíčovou dírkou - laparoskopem - nebo si ho lze prolézt zevnitř a prohlédnout do nejmenších detailů tomograficky. V těle nosíme umělé klouby - a ony nosí nás celkem svižně, pošta k protinožcům jde zlomek vteřiny. Dlouhá divadla už se nehrají, osmihodinový originál Wagnerových "Mistrů pěvců" už nevydrží poslouchat ani v Bayreuthu. Filmoví střihači stříhají své sekvence po vteřinách a jejich zlomcích, kdeže jsou někdejší několikaminutové záběry! Život je sada kratičkých videoklipů. Po tichu toužíme jen občas a většinou až po padesátce - mladí lidé si na mořský břeh musejí donést přehrávač s pořádným "vodvazem", protože mořské vlny? Nuda, nuda, šeď, šeď. K čemu pokoj?

Změnila se tolik doba od biblických časů? V bibli je totiž pokoj jedno z ústředních témat - jako lidská prosba i Boží nabídka. Ale nejen se doba zkrátila a zrychlila. Především člověk zapomněl, co a k čemu pokoj je. Už zná jen "dejte mi všichni pokoj", když ho někdo obtěžuje. "Chci býti sám", zpívá princ v Rusalce, protože se mu ztratila rusalka. Tomu rozumíme. "Vypadni z mého života", křičí Pilát na Ježíše v "Jesus Christ Superstar", protože ho Ježíš zneklidňuje a on, Pilát, si s tím neví rady. Jen takový pokoj si většinou umíme představit.

Proto, ptáme-li se, jestli člověk potřebuje pokoj, je třeba začít otázkou: jaký pokoj. Pak můžeme rozhodnout, je-li to právě to, co potřebuje.

Pokoj v bibli je zvláštní. Hebrejský ~Alv (šálóm) a řecký eivrh,nh, (eiréné) je všechno, jen ne ono "dejte mi pokoj". "Pokoj svůj dávám vám", říká Ježíš v Janově evangeliu, ale hned dodává "ne jako svět, já dávám vám". Apoštol Pavel mluví o "pokoji, převyšujícím všeliký rozum lidský". Šálóm a eiréné jsou jiný pokoj.

Text, který jsme četli jako základ kázání, má zvláštní místo v Izaiášově proroctví. Kapitoly předtím, desítky kapitol jsou velmi nepokojné, do řad čtenářů přinášejí zneklidnění. Mluví o mizérii doby (jsme v 6. stol. př. Kr.), o válkách a hladu, o nespravedlnosti mezi lidmi, o korupci mezi mocnými (jsme v 6. stol. př. Kr.) o soudcích, kteří soudí podle konexí a ne podle práva, o chudobě vedle bohatství, o ničení památek a starých dobrých věcí kvůli novým (jsme v 6. stol. př.Kr.). Nic Izaiáš nezamlčí, ničeho čtenáře neušetří. Zneklidňuje, přináší témata, která by čtenář "zrovna nemusel". Izaiáš ruší pokoj.

Ale přitom mluví o pokoji. Mluví o něm jako o něčem kýženém, potřebném i možném. Nepokojná slova prorokova vedou k pokoji jako bolest operace vede k uzdravení. Odmítnout tato slova, neslyšet proroka, toho divouse, který ruší falešný pokoj ve jménu pokoje pravého, se nevyplácí. Je to nepohodlné, bolí to, Izaiášova slova se zdají všechno brát a nic nedávat, ale to jen první pohled.

Prorok představuje pokoj, jak ho už člověk (v 6. st. př. Kr.) zapomněl: "...byl by tvůj pokoj jako řeka." Řeka je široká a teče. Izrael byl chudý na vodu a řeka v něm nevzbuzovala představy, jaké má našinec po povodních v r. 1997 a 2002. Řeka dává život, nese vláhu i živobytí. To je pokoj. Řeka nabízí i zábavu, jak dosvědčují děti i zábava na parníčku s hudbou a tancem. Řeka teče a nelze do ní vstoupit dvakrát. Mění se; na jaře bouřlivá, tančící i jančící, v létě klidná a vznešená, usměvavá sluncem i křikem dětí, které po sobě u břehu stříkají, v zimě tichne mrazem a čeká na pukání ledů. Řeka zrcadlí vše, co je kolem ní, jako by říkala `to všechno roste díky mně'. To je pokoj. Řeka má cíl od pramene k ústí a nic ji nezastaví. Snad jen zpomalí, ale řeka si najde vždy cestu, průchod. To je pokoj.

Pokoj nikoli jako klid, natož pak strnutí. Pokoj jako pohyb odněkud někam, možná klikatý, však řeka také není potrubí. Pokoj jako životodárná síla, jistota, když se všechno kymácí větrem doby.

K pokoji je v textu připojena spravedlnost jako jeho nedílná součást. I ta je v lidských ústech pojem velmi nestálý a křehký. Ale tady je spravedlnost přirovnána k mořským vlnám - kupodivu! Mořské vlny se valí silou, jíž nelze dlouhodobě odolat. Vzbuzují úctu a svou nekonečností připomínají stálost světa. Taková je spravedlnost.

Pokoj a spravedlnost zahrnují jednotlivého člověka i lidskou pospolitost. Bez spravedlnosti není pokoje a bez pokoje není spravedlnosti. Je o co stát, pokoj je požehnaný, pravý pokoj neruší pravý pokrok a dobrý vývoj. Spravedlnost je možná i nutná právě pro pokoj. Chybí-li pokoj a spravedlnost, je život neúplný. Naše pochyby, je-li vůbec o co stát, se rozplývají.

Kde je vzít a nekrást? Nebyl by to pravý prorok, kdyby tohle zůstal dlužen. Neříká jednoduchý návod, ale základní směr lidské cesty za pokojem je zřetelný. A velmi překvapivý.

Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš. Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny."

Tak s Tímhle už člověk dávno přestal počítat (a to jsme v 6. stol. př. Kr.). Že by Bůh vyučoval? Vždyť už je odedávna veličinou, s níž skoro každý víceméně počítá, ale jen jako s nehybnou veličinou. Boha přece náš život v tomto světě nemůže zajímat! Že by vyučoval, trpělivě vedl své žáčky jako paní učitelka první třídu, nebo snad už jsme na gymnáziu? Že bychom do života nebyli vrženi bez pomoci, že bychom nebyli samoukové, co se pokoje a spravedlnosti týče? Nechce se věřit. Dějiny nás tolikrát přesvědčily o tom, že člověk je vydán všanc sám sobě a nemá zastání, leč u sebe samého - někdy. Už ten starozákonní Boží lid v 6. stol. př. Kr. si tak připadal - o tom svědčí právě předcházející kapitoly. Natož pak my, po obou světových válkách, po poznání člověka do hloubek podvědomí a psychoanalýzy, po zkušenostech se sebou samým!

"Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: "... Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu ..." Nám se chce volat, křičet: jak, kde? Co máme dělat, abychom pokoj a spravedlnost našli - pro sebe i pro druhé?

Co máme dělat? Snad jedno - pro začátek: "jen" vzít vážně, že On sám opravdu vyučuje. Že bez jeho slova, jeho zákona, bez souřadnic života jak jsou - z jeho daru - to nejde. Že je třeba je hledat, ptát se po nic. Můžeme začít třeba Desaterem, to stačí jako základní směr. Však nás dovede k mnoha pestrým aplikacím a konsekvencím.

Jak Hospodin vyučuje? To už je trochu zbytečná otázka. Možná skrze svědomí, možná skrze naději, že všechno nemusí jít podle starých ozkoušených pravidel, možná s pomocí druhých lidí. Možná se něco objeví v modlitbě, v zastavení uprostřed nepokoje doby, možná nám něco zpevní klouby a svaly, až se rozhodneme pokoj a spravedlnost přijmout i do svého rozhodování.

Možná se budeme divit, jak opravdu vyučuje a jak nezbytný je pokoj a spravedlnost. A jak to jde!

Amen

                 
Obsah vydání       1. 11. 2004
1. 11. 2004 Marešův Usáma: V České republice je zakázána satira Jan  Čulík
1. 11. 2004 Minima non curat praetor! Jan  Sýkora
1. 11. 2004 Rozhodne o výsledcích amerických voleb náboženské nadšení voličů?
31. 10. 2004 Bin Ladin pomohl Bushovi
31. 10. 2004 Washington Post: "Americké volby se nedají předpovědět, bin Ladinův projev neměl žádný vliv"
30. 10. 2004 Usáma bin Ladin: "Naše útoky na USA byly odplatou za nesnesitelné zlo"
30. 10. 2004 Co znamená bin Ladinův pokus ovlivnit americké volby?
1. 11. 2004 Police need to listen to calls for reform Jan  Čulík
1. 11. 2004 Kerryho poradce: "Zahraniční média jsou asi tak užitečná jako vši"
30. 10. 2004 Propálená obrazovka
30. 10. 2004 V Iráku bylo usmrceno 100 000 civilistů, konstatuje studie
30. 10. 2004 Úřad Tonyho Blaira zpochybňuje studii o iráckých mrtvých
1. 11. 2004 V Košiciach budú farbiť Rómov nazeleno Lubomír  Sedláčik
1. 11. 2004 Slovenský stát a Romové proti sobě navzájem vedou válku Jan  Čulík
1. 11. 2004 Michael  Marčák
1. 11. 2004 Pokoj jako řeka, jako životodárná síla, jistota, když se všechno kymácí větrem doby Pavel  Klinecký
1. 11. 2004 Ekolog a ekologista Boris  Cvek
1. 11. 2004 Havel i Klaus reagovali na komunistický režim podobně - nedostatečně Bohumil  Kartous
1. 11. 2004 Proč se perou Klaus a Gross Bohumil  Kartous
1. 11. 2004 Kdo je rozumnější? Bohumil  Kartous
1. 11. 2004 Existuje řádná kontrola silničních oprav? Michal  Rusek
1. 11. 2004 Nemusíte platit za telefon. Už nikdy NEMUSÍTE Ladislav  Kahoun
1. 11. 2004 Vezměte si třeba taxíka - zdraví především Jan  Stejskal
1. 11. 2004 Média citovala ministryni Emmerovou (schválně?) špatně Vít  Černý
1. 11. 2004 Kutilské chámství českých vládců proti mezinárodnímu právu Karel  Mašita
1. 11. 2004 Alsasko: Nové antisemitské útoky Simone  Radačičová
1. 11. 2004 Zvítězí-li George W. Bush, stěhuji se do Kanady Miloš  Kaláb
1. 11. 2004 Vedení východoněmeckých podniků odmítá zavedení minimální mzdy, vláda prý šíří nejistotu
1. 11. 2004 Hlavní nádraží v Brně je krajským dopravním uzlem a tím musí také zůstat Jiří  Löw
1. 11. 2004 Fakt teda kecy ! Miroslav  Prokeš
26. 10. 2004 III. Evropské sociální fórum - pohled zevnitř Zdeněk  Štefek
27. 10. 2004 Jak najít bez rizika v Británii zaměstnání Jan  Čulík
1. 11. 2004 Hledáte-li práci v zahraničí, základní informace poskytne EURES
21. 10. 2004 Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový "svět globálního terorismu"
28. 10. 2004 Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme
30. 10. 2004 Britské úřady vyšetřují Cheneyho firmu z podezření z úplatkářství
1. 11. 2004 Brain drain - Západ odsává z Afriky nejen suroviny, ale i mozky Miloš  Kaláb
1. 11. 2004 Zd. Nejedlý: duch božích bojovníků musí býti v českém člověku
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
1. 11. 2004 Pokoj jako řeka, jako životodárná síla, jistota, když se všechno kymácí větrem doby Pavel  Klinecký
27. 10. 2004 Nasrat! Jo, nasrat! Zdeněk  Bárta
24. 10. 2004 Nárok na milost mají i darebáci. Jsme pro? Jsme proti? Daniel  Ženatý
17. 10. 2004 Pane, Pane, podívej, co jsme v tvém jménu všechno vykonali... Štěpán  Hájek
9. 10. 2004 Když je tato doba nakloněná tej blbší polovině člověka, tož ja, ale bezo mňa... Olga  Tydlitátová
3. 10. 2004 Porodní báby a státní moc Tomáš  Trusina
25. 9. 2004 Patron české země, nebo servilní kolaborant? Zdeněk  Bárta
19. 9. 2004 "Tím jediným potřebným" je praktická pomoc a čin Zdeněk  Bárta
16. 9. 2004 Semeno, které spadlo do trní Rut  Brodská
5. 9. 2004 Libido dominandi Zdeněk  Bárta
1. 8. 2004 Bůh je mezi potřebnými, Bůh miluje tento svět, Bůh je solidární s menšinami, chudými, opovrhuje zbožnou pýchou farizeů, kárá bohaté a mocné, Bůh se za lidi obětuje, Bůh nepotřebuje chrám Zdeněk  Bárta
25. 7. 2004 Český sen o českém snu Zdeněk  Bárta
13. 7. 2004 Svatební kázání - i pro Evropu Zdeněk  Bárta
11. 7. 2004 Blbá nálada se změnila v Nové Veselí... Zdeněk  Bárta
2. 7. 2004 Mistr Jan Hus, kurvy, a ti, kteříž držie úřady Zdeněk  Bárta