Leoš Janáček
* 3. 7. 1854       | 12. 8. 1928
hudební skladatel, pedagog, teoretik a organizátor hudebního života

S jeho jménem je dnes nerozlučně spjata obec Hukvaldy, kde se 3.7.1854 narodil jako třinácté dítě učitele Jiřího Janáčka a Amálie, rozené Grulichové. Od svého otce se Janáčkovi dostalo prvního všeobecného i hudebního vzdělání. Již však v jedenácti letech odchází z domova a to do augustiánského kláštera na starém Brně, kde byl přijat za fundatistu.

Brno působilo za začátku na Janáčka nepříznivě. Dolehla zde na něj chudoba, která se znásobila smrtí otce v roce 1866. V roce 1869 dokončil Janáček základní vzdělání, pak studoval učitelský ústav a pracoval jako pomocný učitel. Janáček měl vždy vyostřené sociální a národnostní cítění, které se v Brně upevnilo a později se objevovalo i v jeho tvorbě.

Po nelehkém dětství z Janáčka vyrůstá energický muž, organizátor brněnského hudebního života a hudebního školství, zasahuje i do obecné problematiky kulturního života českého Brna. Stává se ředitelem starobrněnského kůru a pokračuje ve studiu na pražské varhanické škole, je sbormistrem řemeslnické besedy Svatopluk, kde zazněly jeho první veřejné skladby. Po návratu z Prahy se ujímá řízení pěveckého sboru Besedy brněnské. V letech 1879 - 80 dokončuje své studium v Lipsku a ve Vídni. V r. 1884 zakládá časopis Hudební listy, kde publikuje a po jejich zániku přispívá v dalších periodikách, hlavně do Lidových novin.

Kolem roku 1885 začíná pracovat na svých prvních operách. Prvotinou byla Šárka, kterou otevřel sérii svých operních děl, díky nimž se řadí k nejoblíbenějším tvůrcům moderního operního divadla.

Slavná operní díla : Počátek románu, Její pastorkyňa , Káťa Kabanová , Příhody lišky Bystroušky , Věc Makropulos , Z mrtvého domu, Glagolské mše.

Díla vycházejí ze silné dramatické předlohy, libreta nejsou veršovaná, hudba věrně dekoruje a dostavuje příběh.

Z dalších děl k nimž Janáčka inspirovalo město Brno, brněnští lidé, Lidové noviny - Zápisník zmizelého, Říkadla, Amarus, Z ulice 1.X.1905, Sinfonietta.

K jeho stěžejním dílům patří lehce autobiografická opera Osud, satirická operní bilogie Výlety páně Broučkovy, orchestrální rapsodie Taras Bulba, kantáta Věčné evangelium, Bezručovy mužské sbory Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, Sedmdesát tisíc a avantgardní sbor Potulný šílenec, klavírní cykly Po zarostlém chodníčku, V mlhách, komorní Concertino pro klavír a instrumentální soubor a avantgarní klavírní Capriccio, houslová sonáta, violoncellová Pohádka a dva smyčcové kvartety. U příležitosti své sedmdesátky si napsal skladbu pro dechové sexteto Mládí.

Janáčkovou pozůstalost zachovává Moravské zemské muzeum v Brně, které také pečuje o brněnský Památník Leoše Janáčka v zahradním domku na Smetanově ulici, kde skladatel žil.

I když Janáček odešel z Hukvald velice mlád na svůj lašský domov nikdy nezapomněl. Rád se zde pravidelně vracel. Přitahovala ho krása kraje i hudební bohatství lidu. Jeho folkloristická činnost ho zařadila mezi největší znalce moravské lidové písně. Náměty ze svých cest po lašském venkově za přírodou, lidovou písní, tancem a nástrojovou hudbou použil zejména v Lašských tancích a baletu Rákoš Rákoczy. V roce 1917 bylo Leoši Janáčkovi uděleno čestné občanství obce. V domku, který Janáček na Hukvaldech koupil, odpočíval a tvořil, se nyní nachází Muzeum Leoše Janáčka.

Naposledy byl Leoš Janáček ve svém milovaném domově 30. července 1928. Prošel krajinou, lesem a navštívil Štramberk. Náhle onemocněl zánětem plic a v ostravském sanatoriu dne 12.8.1928 zemřel. Krutá symbolika tomu chtěla, že poslední dny života prožil nad korekturou své poslední opery Z mrtvého domu.

Za svého života prožil Leoš Janáček několik tragédií. Když mu bylo pouhých dvanáct zemřel mu otec, v mládí musel čelit velké chudobě. Později ve věku dvou let umřel jeho syn Vladimír a dcera Olga se nedožila ani jednadvaceti let. Jinak měl Leoš Janáček život rád a nevyhýbal se žádným venkovským radovánkám. Miloval ženy a dobré víno a proto byl i nazýván "lvem s bílou hřívou". Většinou se sbližoval s podstatně mladšími ženami a když se v roce 1881 ženil se Zdeňkou Schulzovou, bylo jí teprve šestnáct let. Osudovou lásku mladou Kamilu Stosslovou potkal až v roce 1917, kdy už mu bylo třiašedesát. S touto ženou se však nikdy neoženil.

Leoš Janáček, jeho život a dílo se zapsalo do mezinárodní a nadčasové kroniky světové hudební kultury. Patří k největším hudebním géniům přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Zdroj: ZDE