Uvědomil jsem si, píše Katz, jak neuvěřitelného mezinárodního významu nabyl náš nápad, který jsme si minulý měsíc vymysleli v jednom severolondýnském hostinci, když jsem v neděli přicestoval do Šanghaje a čekal tam na mě vzkaz od místní reportérky. Chtěla interview o naší "Operation Clark County". Když jsem o tomto poněkud surreálném rozhovoru posléze druhý den ráno informoval svého kolegu v redakci v Londýně, sdělil mi, že právě on sám o té věci poskytl rozhovor japonské televizi. Televize CNN byla na cestě.

A tak to bylo celý týden. Kanadské noviny, irský rozhlas, americké televizní stanice. Televize Fox zuří, Rush Limbaugh nadává. Washigton Post napsal: "Dokáží Britové ovlivnit Ohio?" New York Times: "Britům dáno najevo: Vypadněte." List Arab News, vycházející v Saúdské Arábii, napsal v závěru dlouhé analýzy: "Přežije 'přátelství' mezi Británií a USA?"

Celkem si adresu nerozhodného amerického voliče v Clark County vyžádalo 14 000 čtenářů listu Guardian. Někteří z nich jistě budou pravicoví aktivisté, neboť republikánské blogy v USA naléhaly na své čtenáře, aby se sami zaregistrovali na stránky Guardianu a zabránili tak levičákům ovlivňovat americké volby. Avšak stovky lidí poslaly kopie svých dopisů Američanům také redakci listu Guardian, takže lze předpokládat, že nějaké autentické dopisy ze zahraničí voličům v Ohio County došly.

Nejprve chodily dopisy výlučně z Británie, ale jak se zpráva o akci začala šířit, inbox listu Guardian začal vypadat jako telefonní seznam OSN. Psali lidi z Jihoafrické republiky, z Chile,z Norska, z Německa, z Maroka, z Austrálie, z Uruguaye, ze Švédska, ze Singapuru, z Číny, z Brazílie, z Itálie, a "ano, i z Francie".

Pak začaly chodit ty zuřivé a záporné reakce. "Čekali jsme to," píše Katz. Věděli jsme, že někteří voliči se budou cítit uraženi, že jim chce radit někdo ze zahraničí, jak mají volit. Většina té "zuřivosti" byla koordinována z několika pravicových blogů, "přesto jsme byli tak trochu šokováni tím množstvím a tou intenzitou hněvu, směřujícího naším směrem".

"Doufám, že se vám uši promění v prdel a naserou vám na ramena," zněl jeden slušnější dopis z mnoha emailů skatologického žánru. Jiný mail se dotazoval: "Jak zabezpečená je budova vaší redakce, v níž sedíte, vy pitomci? Jste si jisti, jste si opravdu jisti, že se vám nemůže nic stát?"

Někteří redaktoři v Guardianu obdrželi až 700 spamů - většinou to byly dopisy, kdy jejich příjemci pociťovali ulehčení, že nesdílejí tu stranu argumentu, jakou vyjadřoval odesilatel (pokud v dopise vůbec nějaké argumenty byly).

Někteří lidé však varovali, že akce může mít přesně opačný dopad, než co list Guardian zamýšlel. Nezdálo se nám to pravděpodobné, píše Katz. Zaprvé nám nepřipadlo, že by naše akce mohla mít tak velký dopad, že by volby skutečně ovlivnila, a zadruhé se nám zdálo nesmírně arogantní myslet si, že lidé v Clark County jsou natolik hysteričtí, že budou volit určitým způsobem jen proto, protože jim někdo ze vzdálenosti několika tisíc kilometrů doporučil opak.

A pak, argumentuje Katz, pořád se mluví o onom "speciálním britsko-americkém přátelství". Nejsou snad Britové v Americe údajně považováni za její nejvěrnější spojence?

No, je možné, že jsme podcenili počet lidí, kteří byli ochotni zaplatit 20 korun za známku na dopis do Ameriky, ale skutečně se nám nezdá, že by lidé v Clark County byli rozhodnuti hlasovat přesně obráceně jen proto, že jim napsal někdo ze zahraničí, zdůrazňuje Katz. Poukazuje také na to, že celá akce byla prý zpočátku do určité míry míněna sebeironicky a ne úplně vážně. Konec konců, příloha listu Guardian G2, je známý svými poloironickými vtípky: před časem například navrhovala, aby se bývalý neúspěšný šéf britské Konzervativní strany Iain Duncan Smith pokusil zachránit tím, že se nechá fotografovat před plakátem s nápisem "Za konzervativní vlády pršelo míň!" Zuřivost některých amerických pisatelů znamenala, že celou věc vzali naprosto vážně. Místní americká média v Clark County však o akci deníku Guardian referovala férově a v dobré míře.

Zajímavé je, uzavírá autor, že některé části Ameriky jsou i dnes natolik izolacionistické, že i pouhý nápad, že by tamější občané mohli dostat dopis ze zahraničí, způsobuje, že z toho někteří američtí politikové dostávají bolení břicha. Možná, že v digitálním věku mohou ze semen velmi, velmi rychle vyrůst opravdu velké stromy.

Kompletní text v angličtině ZDE