Michael Ledeen zastával vysoká místa v Reaganově vládě a v současnosti má velmi blízko k Bushovu poradci Karlu Rovovi. V současné debatě o Iráku podporuje Ledeen intenzivně agresivní americkou politiku, jejímž cílem má být svržení vlády muslimských kněží. Ledeen je přesvědčen, že Amerika musí provést "globální demokratickou revoluci" a její válka v Iráku je jen malou součástí tohoto celkového plánu.

Ve své knize Universal Fascism (Všeobecný fašismus, 1972), spojil Ledeen dva zdánlivě odlišné intelektuální proudy: fašistický kult mládí a pokusy, k nimž došlo v polovině třicátých let, vytvořit fašistickou internacionálu. Obě tendence byly důsledkem deziluze mladých italských intelektuálů s prvním desetiletím Mussoliniho vlády. Až italský básník Gabriele D'Annunzio, který stál v čele vojenského puče, jehož účelem bylo ovládnout v roce 1919 přístavní město Fiume, získal obyvatele města na svou stranu sérií inovativních rituálů, včetně "denních pochodů na venkov, ... projevů, přednášených z balkónu a dialogů s davem." D'Annunzio pomohl vynalézt moderní politiku, píše Ledeen: politiku masové manipulace, politiku mýtu a symbolu. A ta se stala normou v moderním světě.

Americká demokratická revoluce musí zvítězit po celém světě, argumentuje Ledeen: "Nesmíme zapomínat, že revolucionáři a státníci v 18. století, kteří vytvořili USA, si uvědomovali, že je nemožné, aby demokracie vzkvétala, pokud bude omezena jen na malou část světa. Jinými slovy, musí docházet k vývozu revoluce."

Poprvé Ledeen prosadil tuto argumentaci za vlády Ronalda Regana. Požadavek, aby se Spojené státy postavily do čela globální křižácké výpravy "za šíření demokracie", se stal jedním ze základních rysů neokonzervativní ideologie, opojné směsice amerického nacionalismu a křižáckých výbojů do zahraničí "za demokracii", které jdou mimo jakékoliv dělení americké politiky na pravici a levici.

"Máte-li být efektivním vedoucím politikem," argumentuje dále Ledeen, "nejmoudřejší je zajistit, aby se vás lidé báli. A tento strach v nich vyvoláte jedině tak, že musíte dokázat, že ti, kdo na vás zaútočí, budou usmrceni."

Ledeen pociťuje zvlášť silné pohrdání vůči politikům, které považuje za slabé či zkorumpované, jako je podle jeho názoru Bill Clinton. V roce 1999 Ledeen napsal: "Je zapotřebí nových vedoucích politiků železné vůle, kteří vykoření korupci a buď obnoví morální stát, anebo vytvoří nový. Pokud propadneme falešnému pocitu bezpečí a přestaneme být bdělí a ostražití, hniloba se rozšíří a zničí celou společnost. Jakmile k tomu dojde, pouze násilné a nesmírně nepříjemné metody nás dokáží přimět, abychom se vrátili k morálce."

V roce 2003 odmítl Ledeen obavy, že by se americká veřejnost postavila proti válce, kdyby bylo při útoku na Irák usmrceno příliš mnoho lidí. "Všichni velcí vědci, kteří studovali americké vlastnosti, dospěli k závěru, že my jsme válečnický národ a že válku milujeme," zdůraznil Ledeen. "Nevadí nám mrtví a ranění. Vadí nám prohra."

Ledeen prosazuje demokracii, ale požaduje železnou politickou disciplínu. Tuto argumentaci zakládá na "obvyklém machiavelilistickém paradoxu: Donucování činí lidi vznešenými a umožňuje jim, aby zůstali svobodnými. Naopak příliš velká možnost volby je nebezpečná, vede k chaosu a způsobuje, že se lidé stávají obětí svých nepřátel." Ledeen se obává, že některé části společnosti už zapomněly, jak zdravé je být subjektem donucování. "Generálové, podnikatelé a atletičtí trenéři si toho jsou dobře vědomi, ale političtí představitelé a novináři na to často zapomínají."

Ledeen argumentuje, že jsou jeho názory naprosto obyčejné, normální a mainstreamové.

Jeho podstatným vlivem na americké neokonzervativce i na současnou americkou vládu se zabývá i Adam Curtis ve filmu BBC The Power of Nightmares. Ledeen je ve filmu interviewován.

Článek o Ledeenovi v angličtině v listu Boston Globe ZDE