Výsledy byly alarmující -- naprostá absence pozitivních emocí, které vyvolává pobyt v člověku příjemném prostředí mezi rodinou a přáteli. Omezení intelektu na přípravu a řešení permanentně dotírajících konfliktních situací s jeho postupným zakrněním do úrovně konflikt neustále očekávajícího a zároveň také vyvolávajícího tvora. Něco jako případy vysloužilých boxerů, kteří k obdobným problémům přišli fyzickou devastací. Prudké zvýšení poměru motivace a závislosti na úkor běžného stavu jiných osobnostních vlastností, jako přesvědčení, odpovědnost,sebekritika a zdravá skepse. Následuje často naprostá neschopnost opustit svět, který člověka vsál a uvěznil tak, že mimo jeho hranice nebyl schopen lidsky důstojné existence.

I pro tyto vysloužilé ztroskotance byl však týmem odborníků vytvořen a reorganizován politický systém tak, aby poskytoval lidskému faktoru alespoň základní pocit bezpečí, jistoty a důvěry. Tento systém lze charakterizovat jako naprosto pevný, ale přitom permeabilní či jako vnitřně atomizovaný, ale vnějškově kooperující a komplexní. Nebo také jako vnitřně labilní, ale vnějškově důvěryhodný.

V jádru se jedná o to, že tento záchranný systém využívá jevu, proti kterému je namířen -- dynamiky. Exemplární genialita jednoduchosti. Jsou to jakési přestupní okruhy, které spolu sice přímo nesouvisejí, ale jejich dráhy jsou vždy vhodně propojeny, aby byla umožněna vzájemná komunikace. Dynamika je tak svedena do několika propojených cirkulačních kanálů, které vzájemně vyrovnávají rozbouřenou politickou hladinu při, po sobě často následujících, erupcích a tlacích.

Zdvihne-li se někde hladina, znamená to, že na druhé straně je podtlak. Jenže následkem je pouze přelití rozbouřené hmoty z jednoho místa systému na jiné a rychlá, leč krátkodobá stabilizace. I přesto je tak dosaženo částečného zmírnění obrovských tenzí, kterými musí politicky činný člověk na své cestě projít. Zmíněná propustnost navíc umožňuje částečnou obnovu a možnost rehabilitace lidských zdrojů, stejně jako řešení kritické situace, kdy je vnitřní tlak systému příliš silný. Ale jak bylo řečeno, jsou i případy, kdy už nebylo ani v silách systému pomoci.

Jednotlivé cirkulační okruhy jsou tvořeny tzv. přestupy. Tyto přestupy nejsou pevnými body, ale jako pohyblivé propustě se otevírají na vhodných místech.

Prvním typem přestupu je přestup zákonů. Ten je zvláštní svou jednoduchostí co do technického řešení, neboť kromě jediného přestupu není na cestě žádná další překážka, která by ohrožovala hladký průtok a pokud tak k němu dojde, dostává se rozhýbaná masa rychle na místo, odkud vzešla, tedy před přestoupení zákona. V běžném slovníku se pro tento důmyslný, ale nesmírně jednoduchý mechanismus, užívá výrazu imunita.

Druhý přestup je už konstrukčně úplně jiný. Jedná se o cirkulaci, která je složena z řady různých funkcí, a ty jsou jakýmisi záchytnými body, na nichž se lidský zdroj uchytává. Jen tam je totiž možné v rámci politického světa existovat, neboť v prostoru mezi jednotlivými funkcemi panuje nepředstavitelné běsnění živlů. Zde se nejedná o zdaleka tak hladký průběh cirkulačního děje.

Pokud dojde ke zvýšení vnitřního tlaku systému, je potřeba hmotu přemisťovat podle předem připraveného plánu na uvolňování a znovuobsazování funkcí tak, aby byly hladina, a tedy i poměr hmoty, uvedeny do původního stavu. Počet funkcí musí být zároveň dostatečný, aby v případě zvýšeného tlaku v jiných okruzích byl tento schopen určité množství hmoty navíc absorbovat, a aby přitom zachoval množství hmoty původní.Tento cirkulační okruh je trvale v pohotovostním režimu, aby byl v reálném čase připraven řešit nenadálou krizi a je označován jako politicko funkční.

Přestupy velmi podobného charakteru tvoří i třetí cirkulační okruh, tzv. mezipartajní. V jeho kanálu dochází k přesunům také pouze na principu ukotvení, a tentokráte v politických stranách. Jiná alternativa, stejně jako u předchozího okruhu, možná není. Existuje sice úzký politický prostor mimostranický, ale neplatí v něm vůbec žádná pravidla pro komunikaci a běžný styk, tudíž se tam každý ocitá jako ve vakuu a je otázkou, jak dlouho to psychicky vydrží.

Oproti funkcím, které mohou být pestrého druhu i počtu, je stranický cirkulační okruh v zásadě dvojího modelu -- kontinentální a anglosaský. Ten první je postaven na dostatečném množství stran, které mohou cirkulaci vytvořit a ten druhý zase na dvou samostatných okruzích, které jsou dostatečně velké, aby mohly vstřebávat případný tlak v rámci sebe sama. Ale i zde je samozřejmě za jistých okolností možný kontakt a transfůze. Tento třetí typ sice není tak využívaný, jako předchozí, ale plní svou důležitou roli spolehlivě. Stejně jako v případě funkcí, i tento okruh je schopen regenerovat a samostatně se doplňovat.

Posledním okruhem je vytvoření obousměrných mostů, jako komunikačních dálnic s okolním světem, který je v zájmu vlastní bezpečnosti oddělen pevnou membránou. Ta je propustná jen tehdy, dojde-li k přetlaku nebo k nenadálému kolapsu lidského zdroje. V prvním případě je propustnost vyšší, ve druhém minimální. Velmi důležité je také jeho propojení s plně kompatibilním soukromě ekonomickým sektorem. Kontakt se světem také přináší dovnitř systému občasný a skromný styk s realitou, což je ale spíše sekundární a neprojektovaný důsledek. Jeho závažnost je však z hlediska integrity záchranného systému nepodstatná.

A na závěr malá instruktáž o fyziologii systému. Vezměme v úvahu, že dojde k přestupu v imunitním okruhu. Okamžitě nastupují tři varianty řešení. Ta první předpokládá menší tlak a následnou stabilizaci uvnitř okruhu, což nemá vliv na další části.

Druhá varianta počítá s větším tlakem, který převyšuje kapacitu okruhu, ale který bude eliminován uvnitř systému. V praxi to znamená, že imunitní okruh není nabourán a přetlak je vstřebán ve funkčním či posléze i mezipartajním okruhu.

A v případě maximálního přetlaku je možná výměna lidských zdrojů - třetí varianta tedy představuje využití propustné membrány, je-li toho zapotřebí. Indikátory na obalu stanoví dosažení opětné (dočasné) rovnováhy.

Tímto vám byl představen doposud dobře utajený projekt na zlepšení krutých životních podmínek v politice. Doufám, že přinese nám všem, kdo se znepokojením situaci v politice sledujeme, ten příjemný pocit, že o politiky je už v tomto ohledu dostatečně postaráno. I přes všechnu snahu by ale bylo dobré, kdyby vznikl parlamentní (třeba mezikomorový) výbor, jenž by situaci ohledně dodržování lidských práv v politice monitoroval a hodnotil, protože za žádnou cenu nesmíme dopustit, aby společnost své vrcholné představitele zneužívala víc, než je nutné. Nebuďme spokojeni dříve, dokud újma na právech politiků úplně nepomine.