Mému lidu .

Má národ jako člověk svědomí -
a jsou - li dbalí jeho hlasu ,
nic na světě jich nezlomí ,
ni nejstrašnější bouře Času

Tvým svědomím, můj lide, pochodeň jest Hus,
jest Komenský, nit v labyrintu světa .
jest Karel, alpský Prometheus tvůj .
jsou božích bojovníků zástupy
a rovných trpitelů za svobodu mysli
těch světlo poháněj tvé srdce v klus ,
nit jejich tebe voď, kde stezce bludiště se splétá ,
kde oni stáli, neoblomně stůj .
dbej zděděný meč pravdy ať se neztupí
i v utrpení buď jak oni duchem nezávislý -
a dojdeš cíle šťastných národů .

Nuž, ve vítězství pevnou víru ,
kam svědomí tě volá, k pochodu
dál za hvězdou, jež plá ti ve vesmíru !

Adolf Černý

(Jan Rokyta .)

16. 1. 1918