4. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Michael Howard, předseda Konzervativní strany Británie
4. 10. 2004

Konec britské Konzervativní strany?

Politická strana musí vyprávět příběh, s nímž se lidé mohou identifikovat.

Tento týden probíhá v letovisku Bournemouth výroční kongres britské Konzervativní strany, avšak s poněkud tragickým předznamenáním. Ve čtvrtečních doplňovacích volbách v anglickém Hartlepoolu (za Petera Mandelsona, labouristu, přítele a pravou ruku Tonyho Blaira, který se stává Komisařem EU), se kandidát britské Konzervativní strany umístil až na čtvrtém místě, dokonce i za novou, extremistickou euroskeptickou ministranou UK Independence Party.

Rozhlas BBC vysílal v neděli v poledne diskusi odborníků na téma: "Je toto už konec britské Konzervativní strany?"

V těchto doplňovacích volbách si udržela v Hartlepoolu poslanecký mandát těsnou většinou Labouristická strana, a to 12 752 hlasy - umístila se jen o 2033 hlasů lépe než liberálně-demokratický kandidát s 10 719 hlasy. Kandidát UK Independent Party, euroskeptické Britské strany za nezávislost, dostal 3193 hlasů a konzervativec pouhých 3044 hlasů. Byl to dobrý výsledek pro Liberální demokraty a jeden z nejhorších volebních výsledků pro konzervativce v britské historii.

Šéf britských konzervativců Michael Howard však sdělil společnosti BBC v předvečer zahájení výročního kongresu své strany, že je přesvědčen, že jeho strana bude přesto schopna vyhrát blížící se všeobecné volby, které se musejí konat nejpozději do května 2005.

Diskuse, která se k tomu vysílala v neděli v poledne v rozhlase BBC, však zdaleka nezněla tak přesvědčivě.

Chabost pozice britských konzervativců potvrzují průzkumy veřejného mínění. Jen 19 procent britských voličů je spokojeno s labouristickou vládou. Bude tedy zbylých 81 procent voličů hlasovat proti labouristům? Ne. Ze dvou nedávných průzkumů veřejného mínění vyplývá, že asi 40 procent Britů, i když jsou nespokojeni s labouristy, přesto bude hlasovat pro ně a nikoliv pro konzervativce. Jen asi třetina Britů by hlasovala pro Konzervativní stranu.

Andrew Cooper, ředitel organizace pro výzkum veřejného mínění Populus řekl v britském rozhlase, že na tom není nic jiného, že takto vypadá podpora Konzervativní strany už více než deset let. "Od března 1993 mají voličskou podporu cca 32 procent." A to platí pro občany ze všech společenských tříd i každého věku. Což samo o sobě je dost podivné. Vzdělaní a bohatí lidé, mezi nimiž musejí dosáhnout konzervativci podpory vyšší než 50 procent, mají-li vyhrát volby s jasnou většinou, už konzervativce nijak zvlášť nepodporují, jejich podpora dosahuje jen asi 30 procent. Britská Konzervativní strana už není považována za vládní stranu, ale není už považována ani za stranu, kterou by voliči volili z protestu. Většina voličů podle Andrewa Coopera zastává vůči konzervativcům záporný postoj.

Při poskytování interviewů před svým výročním kongresem byli konzervativní politikové až "patologicky optimističtí", řekl moderátor rozhlasu BBC, ale dodal: "To je ovšem jejich úkolem." Konzervativní politologové jsou daleko skeptičtější. Britský rozhlas se dotazoval tří z nich. Charlese Moora, donedávna šéfredaktor konzervativního deníku Daily Telegraph, Dominica Cummingse, který byl až do září 2002 šéfem oddělení pro strategii Konzervativní strany a nyní je ředitelem nadace New Frontiers Foundation, a Petera Hitchense, komentátora listu Mail on Sunday

Charles Moore: Oni si pravděpodobně uvědomují, jak vážná je situace, ale zřejmě nevědí, co s tím. Vedení Konzervativní strany si totiž pořád myslí, že musí vyhrát debatu v Dolní sněmovně, musí zvítězit u Nejvyššího soudu. Ve skutečnosti tyhle věci jsou voličům nesrozumitelné a jsou pro ně nezajímavé. Politická strana musí vyprávět příběh, s nímž se lidé mohou identifikovat. A i když to jde nyní lidem na nervy, příběh, který lidem vyprávěli labouristé za Tonyho Blaira, býval zajímavý a živý a dostatečné množství lidí se s ním identifikovalo. Konzervativci nebyli schopni prezentovat veřejnosti alternativní příběh - nepřišli od konce osmdesátých let vůbec s ničím. Tak lidé už konzervativce nenenávidí, ale jsou pro ně zcela nezajímaví, nevěnují jim pozornost. To dokazuje i volební výsledek z Hartlepoolu.

Peter Hitchens: Konzervativci jsou jako instituce mrtvou stranou. Přestali se rozmnožovat už asi před třiceti lety. Konzervativní strana nemá žádnou budoucnost.

Charles Moore: Peter nemá tak úplně pravdu. Tony Blair nyní oznámil, že chce po svém třetím funkčním období odejít. To je pro konzervativce příležitost. Jakmile víte, že chce někdo odejít, odejde dříve než později. Tony Blair je pro konzervativce největší problém. Kdykoliv konzervativci nabídli veřejnosti maso, Tony Blair jim ho snědl a nechal na talíři jen tlusté a kližky a pak řekl, "Fuj, podívejte se na ty konzervativce, nabízejí jen kližky." A to bylo nesmírně efektivní. Avšak té šance, že Blair odejde, mohou konzervativci využít pouze, pokud začnou vyprávět příběh."

Moderátor: Co když probíhá v britské společnosti obrovská, tektonická, hlubinná politická změna a rozpadá se celá politická struktura země? Přestala fungovat pravidelná výměna politických stran.

Cummings: Je to pravda. Něco opravdu hlubinného se děje. Blair se musel vyrovnat s ekonomickým selháním labouristů v sedmdesátých letech a s rokem 1989, s pádem komunismu. Konzervativci - stejně jako všechny politické strany - se musejí vyrovnat s tím, že lidé mají pocit, že je politický systém v této zemi rozbitý a nedokáže plnit to, co chtějí. Lidé v tom mají pravdu. Pokud se vyskytne strana, která bude schopna využít tohoto vědomí, bude mít úspěch.

Moderátor: Proto tedy vznikají různé okrajové strany, jako je Britská strana za nezávislost (UKIP)?

Cummings: Ano, lidi prostě chtějí kohokoliv, kdo je schopen vyslat signál politikům v Londýně, v parlamentě, že jich mají absolutně plné zuby. Konzervativci reagují na vznik těchto malých stran přesně tak, že to lidi jen upevňuje v jejich přesvědčení, že "zavedeným politikům v Londýně ukážou". Vzniká obrovský hněv a zoufalství týkající se struktur současné politiky, jimž žádná britská politická strana, s výjimkou Liberálních demokratů, vůbec nerozumí a nedokáže ho využít.

Hitchens: V Británii však ještě existuje určitá konzervativní většina. Není to liberální, thatcherovská, většina - někteří lidé si totiž thatcherismus pletou s konzervatismem - ale, myslím, že ještě v Británii existuje určitá konzervativní většina. Jsou to lidé, kteří jsou morálně konzervativní, věří v hodnoty, jako je rodina a manželství, lidé, kteří nechtějí nekontrolované masové přistěhovalectví, kteří nemají rádi zločinnost a nepořádek. Tito lidé jsou nyní "uvězněni" svou podporou v Labouristické straně a v Liberálních demokratech, protože nemají kam jít.

Jedním z důvodů, proč doufám, že se Konzervativní strana zcela rozloží, je to, že si jsem jist, že Labouristickou stranu drží pohromadě mýtický strach z návratu thatcherismu. Jak je to v Orwellově Zvířecí farmě: "Poslouchejte nás, anebo se vrátí Jones." Je to totéž a užívají to pořád znovu a znovu. Potvrdili mi to minulý týden na labouristickém kongresu četní jejich vedoucí představitelé. Zeptal jsem se jich: "Vy ty konzervativce potřebujete, že?" A oni odpověděli: "Ano, jistě."

Moore: Myslím si, že snad největší chybou, kterou dělají konzervativci, je, že nejsou schopni ocenit dobré vlastnosti Tonyho Blaira a poučit se z nich. Chtějí ho jen urážet. Je to neuvěřitelné plýtvání časem tvrdit, že je Blair lhář. Zaprvé proto, že se vám to vrátí. Za druhé, konzervativci vypadají ve věci Iráku jako pitomci: vždyť tu válku podporovali a jestliže nyní říkají, že Blair lhal, no, tak vypadají jako idioti.

Labouristé začali vítězit nad konzervativci teprve, když přestali nadávat Thatcherové a pochopili, že byla politický génius. Myslím, že je nyní doba příznivější konzervatismu s malým k než v devadesátých letech. Protože se nevznášíme na nekonečném teplém proudu vzrůstající prosperity. Po 11. září 2001 se věci totálně změnily a britští konzervativci to nepochopili.

Konzervatismus vždycky využívá pocitu ohrožení. Pocitu, že svět je nebezpečné místo a že to bude mít záporné důsledky pro naši zemi. Vzhledem k tomu, že konzervativci [kvůli tomu] prohráli při posledních volbách, nechtějí teď znovu hovořit o žadatelích o azyl a o imigraci...

Hitchens: Svět se změnil daleko víc, když skončila studená válka.

Moore: Peter Hitchens nemá pravdu. V budoucnosti čelíme dvěma zásadním hrozbám. Vědecký pokrok znamená, že ničivé zbraně se stávají jednoduššími a levnějšími. Bude velkou otázkou, zda liberální demokracie v západním, angloamerickém smyslu, mohou v jednadvacátém století přežít anebo jestli, tak jako v třicátých letech, dojde k nějaké obrovské, ničivé události a vznikne úplně jiný politický svět. Nemá smysl to bagatelizovat, jako že si to vymyslel Blair a "ten je lhář." Je to skutečný problém, k němuž nemá Konzervativní strana vůbec co říct.

Hitchens: Konzervativní strana či každé konzervativní hnutí by měly vážně reagovat na nebezpečí, které vzniká vůči zákonnosti, zákonu habeas corpus (občan musí být propuštěn, není-li do 24 hodin obžalován) a základním lidským právům v důsledku těchto keců. Tato práva jsou hluboce konzervativní a současná britská Konzervativní strana neprojevuje absolutně žádný zájem o jejich obranu.

Moore: To máte pravdu. Konzervativci by měli vystupovat daleko více na obranu občanských práv, jak jim tato země řádně rozumí. A zároveň by měla silně vystupovat proti způsobům, jak jsou tato práva erodována například Konvencí pro uprchlíky či mocí Evropy.

Cummings: Tohle všechno je zapotřebí promyslet, ale součástí problému v Konzervativní straně je to, že tam neexistují žádné mechanismy, jako to učinit součástí jejího programu. Intelektuální sítě u konzervativců už neexistují. Tak o tom lidi často hovoří na večírcích či na recepcích, ale nikdy z toho nevznikne nic konkrétního, protože sítě pravice se rozložily. Dokud se struktury britského konzervatismu nevzchopí, zůstane to všechno na úrovni řečí při večeři.

                 
Obsah vydání       4. 10. 2004
4. 10. 2004 Konec britské Konzervativní strany?
4. 10. 2004 Guantánamo "nezabránilo teroristickým útokům"
4. 10. 2004 Členka Rady BBC bude mít zisky z privátních vojenských kontraktů v Iráku
4. 10. 2004 Óda na jeden starostlivý a bdělý magistrát; taky rozpačité rekviem za problémové, z módy vyšlé a nadto památkově chráněné nádraží Miloš  Dokulil
4. 10. 2004 Blairova vláda nutí univerzity, aby dávaly přednost uchazečům se slabšími studijními předpoklady
4. 10. 2004 Bertinotti přinutil Grebeníčka smířit se s Ransdorfem Štěpán  Kotrba
4. 10. 2004 Česká média lidem kážou
4. 10. 2004 "Proti všem" Josef  Provazník
4. 10. 2004 Pocit absolutní identifikace s národem je pastí Bohumil  Kartous
4. 10. 2004 O zrakových a čichových vjemech spoluobčanů Miloš  Kaláb
4. 10. 2004 Francie: První stížnosti na "šátkový" zákon Simone  Radačičová
4. 10. 2004 Prestaňme driemať a začnime myslieť Andrej  Sablič
4. 10. 2004 EU: Jak omezit imigraci Simone  Radačičová
4. 10. 2004 OBSE proti obchodu s lidmi Simone  Radačičová
1. 10. 2004 Kam vede tunel na Hutmance? Zbyněk  Fiala
2. 10. 2004 Britský občan byl "mučen v americkém zajetí"
4. 10. 2004 Lze sebemrskačství českého národa považovat za nenávist k českému národu?
4. 10. 2004 Rozhodnutí o šroubovácích
4. 10. 2004 Návštěva u zubaře Jaroslav  Hutka
4. 10. 2004 Ossis v domcích, Wessis ve vilách Igor  Záruba
4. 10. 2004 Kouzlo nechtěného... Ladislav  Žák
4. 10. 2004 Zítřek sociálního státu v globalizovaném světě Miloš  Pick
4. 10. 2004 Krize sociálního státu a globalizace Jan  Keller
4. 10. 2004 Evropská levice musí mít odvahu vzdorovat ideologii soudobého kapitalismu René  Revol
4. 10. 2004 ČSSD a sociální stát: sociální demokracie ve vleku neoliberalismu Rudolf  Převrátil
4. 10. 2004 Vnímání sociálního státu v politice KSČM a v jejím voličském a členském zázemí Josef  Heller
4. 10. 2004 Sociální stát a zaměstnanecká participace Zdeněk  Hába
4. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 24. a 25. září 2004
4. 10. 2004 Odešel Jan Filípek (1913 - 2004) Jiřina  Fuchsová
3. 10. 2004 Porodní báby a státní moc Tomáš  Trusina
1. 10. 2004 Graham Greene -- básník trapnosti Jan  Čulík
30. 9. 2004 Británie: Ofcom navrhuje novou veřejnoprávní televizi
2. 10. 2004 Svoboda slova v době terorismu
30. 9. 2004 Jsou česká média po roce 1989 svobodná?
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
4. 10. 2004 Pocit absolutní identifikace s národem je pastí Bohumil  Kartous
4. 10. 2004 Návštěva u zubaře Jaroslav  Hutka
4. 10. 2004 Guantánamo "nezabránilo teroristickým útokům"   
4. 10. 2004 Konec britské Konzervativní strany?   
2. 10. 2004 Svoboda slova v době terorismu   
1. 10. 2004 Graham Greene -- básník trapnosti Jan  Čulík
1. 10. 2004 Chvála hospod Jiří  Tichý
30. 9. 2004 Figuríny z výkladu Bohumil  Kartous
30. 9. 2004 Slavné projevy
Neslavné konce
Václav  Dušek
30. 9. 2004 Snaha poničit Prahu další magistrálou pokračuje Petr  Kužvart
30. 9. 2004 Uvnitř: Důkaz Bushova politického převratu Greg  Evans
29. 9. 2004 Mazat, či nemazat... Jan  Sýkora
28. 9. 2004 Jimmy Carter varoval před volebními problémy na Floridě   
27. 9. 2004 Lidové noviny dál šíří bludy o detektoru lži Hynek  Hanke
27. 9. 2004 Stanislav Komárek se asi tvůrčím prozaikem nestane Jan  Čulík