4. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
4. 10. 2004

Návštěva u zubaře

"Píšeš si ještě s někým doma?"

"S nikým! Kdybych jim napsal, co mě tu štve, řekli by si, že jsem blbej, a když jim napíšu, co se mi tu líbí, budou mě považovat za svini."

"Nepřekážejí ti ty nový plomby při jídle?" ptal se mě kdesi daleko v Německu jeden český zubař. Já se cítil nejistě, neboť kromě toho, že jsem si zadarmo nechal opravit zuby, jsem se dal pozvat i na večeři a přespání. V duchu jsem to všechno zlostně sváděl na zaostalé holandské zdravotnictví, které mě znovu donutilo shánět si známé jen proto, abych měl přístup k základním potřebám, jako je kupříkladu ochrana zdraví.

Jaroslav Hutka včera rozeslal po internetu svůj v exilu "zakázaný" fejeton "Návštěva u zubaře" z roku 1981, který, poté, co ho odmítly publikovat tehdejší české exilové časopisy, vydal v roce 1989 ve své vlastním nákladem v Holandsku (a po pádu komunismu pak v Čechách) vydané knížce Požár v bazaru.

Ale zato si pamatuju přesně chvíli, po kterou jsem se zubaře bál. Bylo to, když mi prokurátor v Praze 2 oznámil, že podává žalobu soudu. A ve vězení mě budou bolet zuby! --- byla moje první myšlenka, takže rovnou od prokurátora jsem šel k zubaři a tam jsem se ke všemu přiznal. Do měsíce byl chrup v pořádku, mohl jsem zase kousat na levou stranu a nestydět se usmát.

"Píšeš si ještě s někým doma?" přerušil jsem ticho. Byla už noc a nějak nebylo o čem mluvit. Pohyblivá očka za tlustými zubařovými brýlemi po mně mrskla.

"S nikým! Kdybych jim napsal, co mě tu štve, řekli by si, že jsem blbej, a když jim napíšu, co se mi tu líbí, budou mě považovat za svini."

"Máš tu v okolí nějaký Čechy?" přerušil jsem znovu ticho a nejistě si nalil z láhve, co stála na stole.

"Pánbů mě ochraň!" rozřechtal se nervózním fistulovým smíchem. "Já bych se s emigrantama nekamarádil. To je jako bejt škaredej a muset sedět mezi zrcadlama. A taky jsou Češi pomlouvačný huby. A Němci mi jdou na nervy, takže sedím doma, čumím do zdi a nahlas si předříkávám: Jsem na svobodě, jsem na svobodě... a pak se vždycky vožeru jak doga," a zase se rozřehtal, ale oči, proměněné tlustými brýlemi, se dívaly nevesele.

Zase bylo ticho.

"No jo, nikdo nevěděl, co se stane, když se emigruje," řekl jsem po delší chvíli.

Zubař se rozhlížel po stěnách a mluvil jaksi k někomu třetímu:

"Dokud jsem byl v Čechách, neměl jsem problémy české, ale lidské a věděl jsem, kdo je hajzl a kdo ne. Tam jsem byl ještě člověkem. Tady jsem se okamžikem, co jsem zdrhnul, stal Čechem. A bejt Čechem je na hovno. Seš sám a nikdo ti nemůže pomoct, a když ze zoufalství začneš číst emigrantský noviny, tak zjistíš, že žiješ mezi psychopatama. Taky jsem jednu chvíli poslouchal Svobodnou Evropu, ale kdyby mě s tou pumou nepředstihli, tak bych to šel vyhodit do povětří sám. Ale i ty seš nějakej ten básník nebo zpěvák, jak jsem se dočetl. To se staneš taky takovým tím exilovým spisovatelem?"

"Podle toho, jak to myslíš. Exil není žádná čtenářská obec, ale drolící se bytost, kterou nic nezachrání od vymření. Pro exil jdou psát jenom traktáty útěchy."

Zubař se rozřechtal a deklamoval:

"Že už to dlouho nevydrží, že to rupne, že se všichni emigranti vrátí domů a vděčný národ jim přidělí vily po bolševicích. No jo. Ale co chceš teda psát?"

"Třeba teď jsem byl ve Frankenu, na takovým tom emigrantským top sjezdu. A byly tam dvě bezvadný Francouzky, který mluvěj česky a jezděj do Čech a jednu tam dokonce na pět dní zavřeli. Znají situaci a lidi a v tom Frankenu sepsaly petici za Jana Litomiského, kterého teď bolševik v Českých Budějovicích zavřel. A když byla petice plná podpisů, jeden nafoukanej redaktor ze Svobodné Evropy ji sbalil, jako že by se to mohlo dostat do nepovolanejch rukou. A o tom budu psát fejeton: Ztracená petice. Něco jako o salónních antibolševicích a české nadutosti."

Zubař se na mne podíval jako na pomatence a hystericky zařval:

"A ta Ztracená petice, to bude jako symbol toho, kam jsme to my Češi dopracovali, a že by bylo dobře se nad sebou zamyslet. S tím jdi teda do prdele a vůbec, uděláme smlouvu. Tys dostal plomby, večeři, postel, můžeš pít podle libosti, ale neříkej v mý přítomnosti hovadiny."

Zůstal jsem jako opařený.

"Nikdo přece nemá právo zničit petici za uvězněného člověka, obzvlášť když je sám placenej za to, aby hledal na bolševikovi vši." Zubař na mne zíral s pokleslou bradou a vypadalo to, že by mi rád vysvětlil něco velmi zásadního, ale spolknul to a milostivý stín alkoholické clony mu vybavil druhou půlku mé minulé věty.

"On je placenej pánama, co mají dlouhý prsty," řekl tónem, který naznačoval, že bychom snad mohli jít taky už spát.

"A to mám nechat, když o tom vím?" zeptal jsem se nejistě v morální nevýhodě vyžírky.

"Samozřejmě! Nechat to! Stačí to pro ty Francouzky jako poučení, že nemají už chodit mezi Čechy, když chtějí někomu v Česku pomoct. Mezi Čechama to vyhraje vždycky chytráček - měšťáček. Už od založení Tábora! Nebo ty legie v Rusku! Tatíčkové vůdcové hráli velmocenskou politiku a znali moc dobře pravidlo, že zárukou demokracie je osvícená diktatura. A vy čeští literáti! - ubohé moralizování nad ještě ubožejším činěním! Maloduchý kecy o malodušnosti ostatních! Že se... no... víš, pocházet z takovýho pronároda a vědět, že už tomu neuniknu, je na mašli. No. A kam ten fejeton pošleš?"

"Jak je v Mnichově ten nový časopis. Obrys."

"Tak tomu zase já říkám Opruz. To jste stvořili plivníka."

"Jak to, že se tak vyznáš v tom, co v exilu vychází?"

"Já to odebírám všechno - ze soucitu," znovu se zařehtal svou vysokou fistulkou, obrátil do sebe sklenici a pokračoval: "A ten tvůj fejeton bude jistě další rozhovor s nějakým tím emigrantským nablblíkem. To můžeš rovnou napsat, co jsme si povídali teď my dva."

"To taky napíšu."

"To se opovaž! Osobně ti přijedu ty plomby vyrazit," a znovu si nalil. "A co ty Francouzky?"

"Jako z románu. Krásné, mladé, vzdělané a odvážné. A když je slyšíš mluvit, máš pocit, že by sis češtinu zamiloval znovu."

Zubař vzal láhev a nalil tentokrát i mně a zvedl skleničku:

"Tak ať ty holky francouzský dlouho žijou a ať jsou dlouho krásný a ať už nikdy nepřijdou mezi ty idioty Čechy. A ať žije svoboda!" a poprvé jsme si přiťukli a zjistili, že není tak pozdě a že z toho může být ještě docela slušnej flám.

31.května 1981

zveřejnění odmítnuto

                 
Obsah vydání       4. 10. 2004
4. 10. 2004 Konec britské Konzervativní strany?
4. 10. 2004 Guantánamo "nezabránilo teroristickým útokům"
4. 10. 2004 Členka Rady BBC bude mít zisky z privátních vojenských kontraktů v Iráku
4. 10. 2004 Óda na jeden starostlivý a bdělý magistrát; taky rozpačité rekviem za problémové, z módy vyšlé a nadto památkově chráněné nádraží Miloš  Dokulil
4. 10. 2004 Blairova vláda nutí univerzity, aby dávaly přednost uchazečům se slabšími studijními předpoklady
4. 10. 2004 Bertinotti přinutil Grebeníčka smířit se s Ransdorfem Štěpán  Kotrba
4. 10. 2004 Česká média lidem kážou
4. 10. 2004 "Proti všem" Josef  Provazník
4. 10. 2004 Pocit absolutní identifikace s národem je pastí Bohumil  Kartous
4. 10. 2004 O zrakových a čichových vjemech spoluobčanů Miloš  Kaláb
4. 10. 2004 Francie: První stížnosti na "šátkový" zákon Simone  Radačičová
4. 10. 2004 Prestaňme driemať a začnime myslieť Andrej  Sablič
4. 10. 2004 EU: Jak omezit imigraci Simone  Radačičová
4. 10. 2004 OBSE proti obchodu s lidmi Simone  Radačičová
1. 10. 2004 Kam vede tunel na Hutmance? Zbyněk  Fiala
2. 10. 2004 Britský občan byl "mučen v americkém zajetí"
4. 10. 2004 Lze sebemrskačství českého národa považovat za nenávist k českému národu?
4. 10. 2004 Rozhodnutí o šroubovácích
4. 10. 2004 Návštěva u zubaře Jaroslav  Hutka
4. 10. 2004 Ossis v domcích, Wessis ve vilách Igor  Záruba
4. 10. 2004 Kouzlo nechtěného... Ladislav  Žák
4. 10. 2004 Zítřek sociálního státu v globalizovaném světě Miloš  Pick
4. 10. 2004 Krize sociálního státu a globalizace Jan  Keller
4. 10. 2004 Evropská levice musí mít odvahu vzdorovat ideologii soudobého kapitalismu René  Revol
4. 10. 2004 ČSSD a sociální stát: sociální demokracie ve vleku neoliberalismu Rudolf  Převrátil
4. 10. 2004 Vnímání sociálního státu v politice KSČM a v jejím voličském a členském zázemí Josef  Heller
4. 10. 2004 Sociální stát a zaměstnanecká participace Zdeněk  Hába
4. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 24. a 25. září 2004
4. 10. 2004 Odešel Jan Filípek (1913 - 2004) Jiřina  Fuchsová
3. 10. 2004 Porodní báby a státní moc Tomáš  Trusina
1. 10. 2004 Graham Greene -- básník trapnosti Jan  Čulík
30. 9. 2004 Británie: Ofcom navrhuje novou veřejnoprávní televizi
2. 10. 2004 Svoboda slova v době terorismu
30. 9. 2004 Jsou česká média po roce 1989 svobodná?
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
4. 10. 2004 Pocit absolutní identifikace s národem je pastí Bohumil  Kartous
4. 10. 2004 Návštěva u zubaře Jaroslav  Hutka
4. 10. 2004 Guantánamo "nezabránilo teroristickým útokům"   
4. 10. 2004 Konec britské Konzervativní strany?   
2. 10. 2004 Svoboda slova v době terorismu   
1. 10. 2004 Graham Greene -- básník trapnosti Jan  Čulík
1. 10. 2004 Chvála hospod Jiří  Tichý
30. 9. 2004 Figuríny z výkladu Bohumil  Kartous
30. 9. 2004 Slavné projevy
Neslavné konce
Václav  Dušek
30. 9. 2004 Snaha poničit Prahu další magistrálou pokračuje Petr  Kužvart
30. 9. 2004 Uvnitř: Důkaz Bushova politického převratu Greg  Evans
29. 9. 2004 Mazat, či nemazat... Jan  Sýkora
28. 9. 2004 Jimmy Carter varoval před volebními problémy na Floridě   
27. 9. 2004 Lidové noviny dál šíří bludy o detektoru lži Hynek  Hanke
27. 9. 2004 Stanislav Komárek se asi tvůrčím prozaikem nestane Jan  Čulík