4. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
4. 10. 2004

Pocit absolutní identifikace s národem je pastí

Omlouvat se nehodlám

Dalo se očekávat, že se Figuríny z výkladů setkají s odporem. Nebylo to žádné lichotivé čtení, ale Britské listy se naštěstí nemusejí podbízet, aby si zvýšily náklad nebo udržely standardní čtenost. Očekával jsem polemiku, ale reakce se omezily na výpověď o tom, že jsem dotyčné urazil. Omlouvat se nehodlám a navíc bych příště prosil o věcnost. Snažil jsem se zachytit určité dobové fenomény, které provázely českou společnost před revolucí i po ní.

Ačkoli jsem nikoho konkrétního nejmenoval (což by bylo v rozporu se smyslem textu), přesto se našli lidé, kteří po přečtení pocítili osobní újmu. Kdybych napsal, že se dejme tomu Franta Pik pravidelně nemyje a oděním přesně kopíruje jakoukoli změnu trendu v módě, pak bych musel předpokládat, že se proti tomu dotyčný ohradí a v případě, že prokáže mou lež, byla by na místě i omluva. V tomhle případě se však nikomu omlouvat nemíním, protože bych tím přistoupil na mylnou interpretaci svého článku, pro niž došlo k pocitu uražení. Jestliže se snažím popsat nějaký společenský jev a někdo z vnitřního okruhu inkriminované společnosti toto pocítí jako útok na svou osobu, pak jde o jeho problém nekritické identifikace s celkem.

Nabízí se tedy otázka, proč k takovým omylům dochází. Mně, jako člověku, který pravidelně využívá služeb MHD, ve skutečnosti nijak nevadí, když v tramvaji stojím či sedím vedle nelibě vyhlížejícího bezdomovce a na rozdíl od jiných se nesnažím dát mu ostentativně najevo své opovržení a odpor. Fakt, že někdo akceptuje a přijme za své, že by měl nosit zelenožluté triko s nápisem Brasil mě nepobuřuje, ale rozesmívá. Jsem tak schopen Tomáši Gawronovi požehnat k jeho khaki šortkám a zvolenému deodorantu, aniž bych o tom chtěl kriticky psát.

Ačkoli se také kulturně identifikuju jako součást české společnosti, nepociťuju žádný závazek k tomu, abych na ni za každou cenu pohlížel jako na nedotknutelnou. Pokud tedy pozoruju nějakou skutečnost, která si zaslouží kritiku, tak neváhám a snažím se ji zachytit. Zároveň se však nezříkám toho, co by se dalo označit jako sounáležitost s českou společností.

Problematický je vztah, kdy identifikující se jedinec přijme médium ztotožnění, v našem případě češství, za vlastní natolik, že mezi sebou a identifikátorem nevidí žádný rozdíl. Jedinec se tak absolutně stává Čechem, ačkoli jeho češství mu nebylo dáno narozením ani genetickou výbavou, ale tím, že v této společnosti kulturně dospěl.

Pocit absolutní identifikace je ale pastí. Jestliže přijmu něco za absolutní, pak neponechávám žádný prostor pochybování, protože k absolutnu není možné stavět se skepticky; nemá-li tehdy člověk sklony k sebeponižování, nemůže se identifikovat s něčím, co je naplněno špatnými vlastnostmi, konkrétně s něčím, co je nevkusné a smrdí.

Jak by se jedinec mohl s takovou skutečností vyrovnat? Lidská důstojnost musí být proti, a to není chybou. Chybná je pouze ta absolutní identifikace.

Tento problém je daleko lépe pochopitelný v případě, že pocit ztotožnění vztáhneme na lidstvo vůbec. Každý člověk se s lidstvem identifikuje a nemá ani na výběr, protože bude-li tvrdit, že je třeba pejsek, bude s ním podle toho také zacházeno. Budu-li pak chtít tvrdit, že lidstvo jedná na základě jeho vztahu k životnímu prostředí krátkozrace, iracionálně a hloupě, pak se určitě najdou tací, kteří budou tvrdit, že oni přece hloupí nejsou.

Jelikož se necítím být Čechem v absolutním slova smyslu, ale pouze z hlediska kulturní příslušnosti, mohu s čistým svědomím psát o tom, že Češi jsou v obecném úzu nevkusní a zároveň si svou kulturní příslušnost zachovat. Dokonce mohu prohlásit, že k ní mám upřímnější vztah než lidé, kteří skrze ni pocítili útok na svou osobu, protože u nich vůbec není jasné, kdo se vlastně urazil, jestli jedinec -- Čech nebo Čech -- jedinec.

A jestli se někomu zdá, že jinde se vyskytují tytéž kulturní znaky, pak s ním naprosto souhlasím. Záleží vždy na tom, zda jsou natolik významné, aby je bylo možné označit pro danou společnost jako signující. Přitom by měly být brány v úvahu hlavně materiální podmínky, jakými společnost disponuje. Češi by měli být podle toho i podle status quo posuzováni v rámci EU.

                 
Obsah vydání       4. 10. 2004
4. 10. 2004 Konec britské Konzervativní strany?
4. 10. 2004 Guantánamo "nezabránilo teroristickým útokům"
4. 10. 2004 Členka Rady BBC bude mít zisky z privátních vojenských kontraktů v Iráku
4. 10. 2004 Óda na jeden starostlivý a bdělý magistrát; taky rozpačité rekviem za problémové, z módy vyšlé a nadto památkově chráněné nádraží Miloš  Dokulil
4. 10. 2004 Blairova vláda nutí univerzity, aby dávaly přednost uchazečům se slabšími studijními předpoklady
4. 10. 2004 Bertinotti přinutil Grebeníčka smířit se s Ransdorfem Štěpán  Kotrba
4. 10. 2004 Česká média lidem kážou
4. 10. 2004 "Proti všem" Josef  Provazník
4. 10. 2004 Pocit absolutní identifikace s národem je pastí Bohumil  Kartous
4. 10. 2004 O zrakových a čichových vjemech spoluobčanů Miloš  Kaláb
4. 10. 2004 Francie: První stížnosti na "šátkový" zákon Simone  Radačičová
4. 10. 2004 Prestaňme driemať a začnime myslieť Andrej  Sablič
4. 10. 2004 EU: Jak omezit imigraci Simone  Radačičová
4. 10. 2004 OBSE proti obchodu s lidmi Simone  Radačičová
1. 10. 2004 Kam vede tunel na Hutmance? Zbyněk  Fiala
2. 10. 2004 Britský občan byl "mučen v americkém zajetí"
4. 10. 2004 Lze sebemrskačství českého národa považovat za nenávist k českému národu?
4. 10. 2004 Rozhodnutí o šroubovácích
4. 10. 2004 Návštěva u zubaře Jaroslav  Hutka
4. 10. 2004 Ossis v domcích, Wessis ve vilách Igor  Záruba
4. 10. 2004 Kouzlo nechtěného... Ladislav  Žák
4. 10. 2004 Zítřek sociálního státu v globalizovaném světě Miloš  Pick
4. 10. 2004 Krize sociálního státu a globalizace Jan  Keller
4. 10. 2004 Evropská levice musí mít odvahu vzdorovat ideologii soudobého kapitalismu René  Revol
4. 10. 2004 ČSSD a sociální stát: sociální demokracie ve vleku neoliberalismu Rudolf  Převrátil
4. 10. 2004 Vnímání sociálního státu v politice KSČM a v jejím voličském a členském zázemí Josef  Heller
4. 10. 2004 Sociální stát a zaměstnanecká participace Zdeněk  Hába
4. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 24. a 25. září 2004
4. 10. 2004 Odešel Jan Filípek (1913 - 2004) Jiřina  Fuchsová
3. 10. 2004 Porodní báby a státní moc Tomáš  Trusina
1. 10. 2004 Graham Greene -- básník trapnosti Jan  Čulík
30. 9. 2004 Británie: Ofcom navrhuje novou veřejnoprávní televizi
2. 10. 2004 Svoboda slova v době terorismu
30. 9. 2004 Jsou česká média po roce 1989 svobodná?
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
4. 10. 2004 Pocit absolutní identifikace s národem je pastí Bohumil  Kartous
4. 10. 2004 Návštěva u zubaře Jaroslav  Hutka
4. 10. 2004 Guantánamo "nezabránilo teroristickým útokům"   
4. 10. 2004 Konec britské Konzervativní strany?   
2. 10. 2004 Svoboda slova v době terorismu   
1. 10. 2004 Graham Greene -- básník trapnosti Jan  Čulík
1. 10. 2004 Chvála hospod Jiří  Tichý
30. 9. 2004 Figuríny z výkladu Bohumil  Kartous
30. 9. 2004 Slavné projevy
Neslavné konce
Václav  Dušek
30. 9. 2004 Snaha poničit Prahu další magistrálou pokračuje Petr  Kužvart
30. 9. 2004 Uvnitř: Důkaz Bushova politického převratu Greg  Evans
29. 9. 2004 Mazat, či nemazat... Jan  Sýkora
28. 9. 2004 Jimmy Carter varoval před volebními problémy na Floridě   
27. 9. 2004 Lidové noviny dál šíří bludy o detektoru lži Hynek  Hanke
27. 9. 2004 Stanislav Komárek se asi tvůrčím prozaikem nestane Jan  Čulík