Ve své polemice s mou kritikou jeho článku o muslimských šátcích apeluje Milan Valach, aby v Evropě byla společnost založena na rovných zásadách, právech i povinnostech, které by byly platné pro všechny občany. Myslím si, že se vlamuje do otevřených dveří, protože v zavedených zemích Evropské unie tomu tak skutečně je.

Je nutno si uvědomit, že např. ve Velké Británii vláda a státní správa usiluje velmi intenzivně o rovné příležitosti pro všechny složky obyvatelstva, a to nejen podle etnického hlediska (komunální úřady vydávají své informace nejen v angličtině, ale i v nejrůznějších přistěhovaleckých jazycích) , ale i jinak. V současnosti se například vysílá v rádiu (státní) reklama, podle níž mají od 1. října 2004 povinnost všechny veřejné instituce i podniky zpřístupnit je i invalidům nebo osobám v kolečkovém křesle, ZDE. Studium na vysoké škole je pro studenty, jejichž rodiče vydělávají méně než 85 000 Kč měsíčně, zdarma. Inkluzivita muslimské společnosti funguje - projevuje se to například tím, že Muslimská rada Velké Británie vyslala do Iráku delegaci usilující o propuštění britského rukojmího Bigleyho a spolupracuje s ostatními církvemi.

Co se týče Francie, souhlasím s rozhodnutím zakázat nošení jakýchkoliv náboženských symbolů ve školách, vzhledem k tomu, že je tradice francouzských škol světská. Příslušníci jiných etnik a náboženství zůstávají v západních zemích menšinou a i ta se přizpůsobuje demokratickému provozu, protože příslušníci jiných etnik zjišťují, že je to pro ně výhodné. Vlády rovnost občanů ještě potvrzují vydáváním nejrůznějších směrnic v této věci.