22. 9. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 9. 2004

Služba není rito

Jak pro koho...

Služba potřebným a pomoc bližním není dána každému. Přesto jsou mnozí nepoučení přesvědčeni o své vyzrálosti a hrnou se bez rozmyslu do zdravotnických služeb. A tak stále můžeme vídat osoby v zařízeních poslední pomoci a výpomoci naprosto nevhodné, pletoucí si službu a pomoc s výdělečnou činností bezmála restaurační -- já dám, ty dáš, budeme se míti dobře.

Divíme se, že zdravotnictví ujídá ze společného státního koláče (stále bez rozinek a cukru) stále více financí. Překvapeni objevujeme, jak pojišťovny využívají hotovost nevhodně a způsoby podivuhodnými, neboť úřednictvo nemůže sedět jinde než v palácích a ke všemu si plete službu s mocí skoro výkonnou -- oni nejsou pro nás, ale my pro ně - my jim vadíme, překážíme, zdržujeme, neplatíme, dlužíme, otravujeme je otázkami, podvádíme.

Často vedeni reklamou vydáváme nemalé prostředky na zaručená léčiva se zázračnými účinky. Užasle zjišťujeme, že podobné účinky, vyzkoušené staletími, nalezneme u šikovné kořenářky. A odtud vede naše cesta do náruče lidových léčitelů, těch, co se jim dříve říkávalo šarlatáni, v naději, jak rychle přijdeme k původnímu zdraví, které nás díky našemu otřesnému zacházení s ním opustilo.

V případě léčitelů pojišťovny nefungují, možná opravdu vědí proč. Díky ústnímu podání dostává se některým šantalům slávy nebývalé -- rakovinu léčí za dva týdny, chronické choroby na první posezení. Někteří opravdu mají jakési předpoklady k diagnostice, tím by to však mělo končit.

Má zkušenost s těmito psychotroniky je následující: čtyři z mých přátel z jejich rukou vypadli hrobníkovi přímo na lopatu. Člověk snadno a rád uvěří, že mu jakýsi samozvanec zachrání život, když v nemocnicích počinky selhávají, upne se k naději vratké a mlhavé. Strach vykoná vždy službu falešnou, nikomu se nechce umírat. Na světě mají lidé společný jen strach ze smrti, nezáleží na tom, odkud člověk pochází, či je bohatý nebo chudý. Sestřička Smrt přijde, máchne, je třeba poséct pole, aby vzešla nová úroda.

Špitály vedené duchovními, bratry a sestrami, kdysi v dávnověku přijímaly potřebné a prokazovaly jim dobrodiní, ulevovaly jejich trápení, i když v podmínkách nuzných a hygienicky často na úrovni chléva. Nicméně, oproti některým našim vystudovaným géniům dokázal personál poskytnout pacientům útěchu slovem, dotykem, nadějí a stálou přítomnosti. Dnes se zdá, že civilizovanost dosáhla vrcholu, my lidé jsme materiál ke zkoumání a experimentům, oni nás vytrvale léčí a o léčbě vedou záznamy, které v případě našeho skonu uloží do trezoru a nevydají příbuzenstvu na základě stupidního zákona, vymyšleného nejspíše katoďáblem, v každém případě bezcitným otrapou.

Být operativním materiálem skýtá naději, že člověk vyvázne se zdravou kůží, má-li to štěstí, že padne do rukou zkušených a obdařených zručností. Bylo by dobré spočítat, kolik že takových rukou v naší milené vlasti pracuje v nemocnicích, poliklinikách a dalších místech. O těchto lidech bych věděl více mnohem raději, než o spolku banánových leklých rybek, než o celebritách, které jimi nejsou a nebudou, i kdyby mediální šamani upadali ještě do většího transu než nyní (tamtamy mohou znít falešně).

Manipulace s prostým lidem je pozitivní a negativní, jenže na potvoru nikdy přesně nevíme, zda se nám manipulace nesplete jako copánek z obou výše uvedených faktů. (Nevědomost hříchu nečiní.) Mediální tlachy společenské i politické nesnesou odkladu, nemohou se zdržovat profesory a uznávanými světovými kapacitami.

Pozdě litovat, že nevíme, kdo je kdo, zato známe, kdo s kým spal, jak zpívá, z jaké postele vypadl, co snědl, jak prožívá pozdní lásku umělecká dušička grázlova, jak Janek Hlupák sepsal memoár-pisoár o ženských, s kterými se vyspal a další skvosty potřebné pro přežití nudy a osobních beznadějí. Ještě, že máme dostatek pořadů, kde se vaří a dobře daří -- obezita národa je podporována médii vydatně, konečně když nic neklape, alespoň se nabaštíme, obalíme nervy a skončíme s nadváhou v nemocnici a nutíme nebohý personál zdvihat nás, živé krásné činky, hrát si s námi na přetahovanou a kutálenou.

Je tomu dávno, v době totalitní, dinosauří, to ještě žil významný internista - diabetolog, vyhledávaný, ctěný a stále zvaný do tehdejší zlolajné ciziny. Pochopitelně, že o něho byl zájem, aby zůstal a lákavá slova plynula do jeho uší: auto, vila, laboratoř, dostatek peněz, dobře placené přednášky, společenská prestiž, cestování...a on, moudrý to muž pravil: to mám doma také.

Neopustil pacienty, nevyměnil měsíční krajinu, neodešel za oním lepším. Jeho zajímala medicína, člověk, a to daleko více než poslední značka automobilu, velkolepá vila, cestování -- neboť kde brát čas na všechno, když chce jeden opravdu pracovat a pomáhat. Podobných úctyhodných mužů dalo by se jmenovat dosti, tak jako příštipkářů pracujících v medicíně pouhou náhodou, se sny o vlastní důležitosti a velkoleposti, genialitě a nepostradatelnosti.

Služba poslední pomoci přečasto není ritem pro nehodné hulváty a nabubřelé jalové mozky. Stává se ve světě, že se pacienti stanou rukojmími pro dosažení požadavků zdravotního personálu. Je to ohavné, ano, ale stejně ohavně přistupují politikové k řešení palčivých otázek souvisejících s financováním zdravotních domů. Rodíme se, abychom pracovali na stát či na monarchu - když jsme nemocní, dostatečně vyždímáni, řečeno jazykem drsným ojeti, co s námi? Zdržujeme, překážíme, a tu státní ministerský ouřada s vyžraným ksichtem hodícím se do výlohy k řezníkovi ( stačilo by mu otevřít hubu a vrazit mu do ní citron) s úsměvem natroublého trolla oznamuje lidu noviny neskonalé ignorance.

Vidět jakéhokoli tiskového mluvčího stačí ke zdárnému vyléčení z naivity, že stát jsme my. My podporujeme své lékaře stálým porušováním péče o zdraví. V tom je budoucnost zdravotnictví a lidstva, vzájemná podpora, jak nepřijít o práci a zachovat si i v tomto tisíciletí naději přežít v důstojných, i když draze zaplacených podmínkách.

Rito je žít, přátelé, všechno ostatní je nadstandard.

                 
Obsah vydání       22. 9. 2004
22. 9. 2004 Kofi Annan: "Státy musejí dodržovat zákon"
22. 9. 2004 Irák "propustí vězeňkyni"
22. 9. 2004 John Keegan: Útok na Irák byl správný
22. 9. 2004 Bagdádský politolog: Nic se v Iráku neopravuje
22. 9. 2004 V Kosovu probíhá hromadná privatizace
22. 9. 2004 Nacionalisté v Sasku zabodovali, kde byl prapůvod úspěchu? Jan  Sedláček
22. 9. 2004 Poslední kapka Miloš  Kaláb
22. 9. 2004 Jeden za 18, druhý bez tří za 15...? Jan  Sýkora
22. 9. 2004 Služba není rito Václav  Dušek
22. 9. 2004 Nezralí zelení Milan  Hamerský
22. 9. 2004 Cimrmanovská hesla z příručky Euroenglish František  Schilla
22. 9. 2004 Hřebejk filmy točit umí Jaroslav  Krupka
21. 9. 2004 Chyby v deníku Právo Petr  Švec
21. 9. 2004 Čečensko: lidská práva jako sentimentální žvást Milan  Valach
21. 9. 2004 "Rusko není schopno samo řešit situaci v Čečensku"
21. 9. 2004 Fleet Sheet: Malé problémy "velkých" lidí a velké problémy malých lidí
21. 9. 2004 Irácká podnikatelka: Jak jsem byla vězněna v Abu Ghraib
21. 9. 2004 Češi: "Jednejte, jak já chci, ne jak já sám jednám." Fabiano  Golgo
20. 9. 2004 O Romech, nucené sterilizaci, a o Češích, kteří smrdí Fabiano  Golgo
22. 9. 2004 České sociální fórum v Praze
21. 9. 2004 Dávejte si pozor na noviny
21. 9. 2004 Myšlenky i lásky jednoho filosofa Ondřej  Slačálek
21. 9. 2004 Česká spořitelna ustoupila bakalářům
21. 9. 2004 V Londýně o Slovenském národním povstání
21. 9. 2004 Čistý plamen lásky v Ostravě
20. 9. 2004 Jak se novinář stane "nepřítelem strany" Štěpán  Kotrba
21. 9. 2004 Je možné zapomenout? Irena  Zítková
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
22. 9. 2004 Služba není rito Václav  Dušek
22. 9. 2004 Hřebejk filmy točit umí Jaroslav  Krupka
22. 9. 2004 John Keegan: Útok na Irák byl správný   
22. 9. 2004 Jeden za 18, druhý bez tří za 15...? Jan  Sýkora
21. 9. 2004 Myšlenky i lásky jednoho filosofa Ondřej  Slačálek
21. 9. 2004 Dávejte si pozor na noviny   
21. 9. 2004 Češi: "Jednejte, jak já chci, ne jak já sám jednám." Fabiano  Golgo
21. 9. 2004 Irácká podnikatelka: Jak jsem byla vězněna v Abu Ghraib   
21. 9. 2004 Čečensko: lidská práva jako sentimentální žvást Milan  Valach
20. 9. 2004 Jak se novinář stane "nepřítelem strany" Štěpán  Kotrba
20. 9. 2004 Co Čech nepochopí Bohumil  Kartous
20. 9. 2004 Je nutné udělat z muslimů Evropany Bohumil  Kartous
20. 9. 2004 Žádná nekalá soutěž Ivan  David
20. 9. 2004 Česká psychiatrie v klecovém lůžku finančního nedostatku Petr  Záras
20. 9. 2004 Čečenský problém Daniel  Šmihula