Pokud narazíte na reportéra, který, jak se zdá, ví, o čem píše, zejména v oblasti, o které jste dobře informováni, sledujte ho, nespusťte ho z očí. Jeho jméno u článku je značkou kvality. Dobrých novinářů i v Británii pár existuje a lidé, pracující v profesi, většinou dobře vědí, kdo to jsou.

I když čtete tytéž noviny každý den, musíte si být vědomi, že reportérům v současnosti už není tolik trapné, když dávají najevo svou zaujatost. Málokdy je to vyloženě podpora pro nějakou politickou stranu, avšak často zjistíte, že určití komentátoři mají slabost pro určité politiky. To je všechno naprosto legitimní, avšak musíte si také uvědomit, že jestliže nějaký novinář píše vstřícně o nějakém politikovi, může to také signalizovat, kdo byl zdrojem jeho informací.

Čtěte druhý odstavec a hledejte uvozovky

Velmi často není klíčový fakt v prvním odstavci článku, který bývá všeobecný a jeho účelem je připoutat čtenářovu pozornost. Hledejte tvrdá fakta v druhém odstavci. Pokud je druhý odstavec měkký a bez konkrétního obsahu, znamená to pravděpodobně, že jde o nezprávu. Zároveň vždy hledejte přímé citace. Pokud reportér skutečně udělal svou práci a hovořil s lidmi, kteří jsou informovaní, důkazy toho budou v článku. Kdo jsou zdroje článku? Hovoří samy? Jsou jmenovány? Všeobecné odkazy jako "jeden čelný poslanec" nebo "jeden analytik z tohoto průmyslového odvětví" (= můj kamarád na druhé straně psacího stolu) nebo "pozorovatelé" (= vůbec nikdo) by měly být přijímány velmi skepticky. Pokud článek obsahuje dobře napsané anonymní výroky, je to podezřelé: zřejmě jsou to pokusy podpořit nepevně vyresearchovaná fakta.

Jestliže končí titulek otázkou, zkuste si odpovědět: "Ne."

Je toto skutečná tvář britských mladých lidí? (Rozumný čtenář: "Ne.") Byl nalezen lék proti AIDS? ("Ne." Kdyby byl nalezen, titulek by neobsahoval otazník.) Titulek s otazníkem na konci většinou znamená, že je článek tendenční anebo přehnaný. Často je to článek se snahou bezdůvodně čtenáře vyděsit, anebo je to pokus proměnit nějakou obyčejnou zprávu v celostátní kontroverzi a pokud možno v celonárodní paniku. Pro zaměstnaného novináře, který hledá v tisku autentické informace, znamená titulek s otazníkem "Tuhle zprávu nemusíte číst."

A pozor taky na uvozovky v titulku. Čtete-li "Marr 'ukradl' námět na knihu", pak ten článek vůbec nic takového netvrdí. Jestliže jsou uvozovky uprostřed článku známkou skutečné novinářské práce, pak v titulku jsou většinou signálem toho, že novinář selhal. V článku se zřejmě bude tvrdit, že si někdo myslí, že Marr ukradl námět na knihu, ale kdyby o tom daný list skutečně psal, v titulku by nebyly ty uvozovky. Stejně jako je tomu s otazníky, uvozovky v titulku většinou znamenají: následuje tendenční, přehnaný článek.

Všímejte si malých zpráv

To, že noviny o něčem informují jen v jediném odstavci, v žádném případě neznamená, že to není důležité. Přepracovaní redaktoři, postižení vlastní slepotou a nereflektovanými předsudky a zápolící s nedostatkem místa, často zkracují ty nejdůležitější zprávy jen na několik řádek. A právě proto je často v novinách nejvýznamnějším zdrojem informací strana 2. Tam se tisknou pečlivě vyresearchované články a důležité informace, které na poslední chvíli odsunul noční editor ze strany 1 dovnitř do listu ve snaze udělat místo pro něco "dynamičtějšího", co by noviny na novinovém stánku lépe prodávalo.

Podezřelý "výzkum"

Stovky pochybných univerzitních kateder zveřejňují falešné či bezvýznamné výsledky svého "výzkumu" ve snaze udělat dojem na novináře a získat pro sebe levnou reklamu, které pak mohou využít při žádostech o financování dalšího "výzkumu". Jestliže je něco průzkum, podívejte se, zda je v novinách uvedeno, kolik lidí bylo dotazováno a kdy. Jestliže se zkoumalo chování krys či much a užívá se to pro varování ohledně chování lidí, zkontrolujte si, kolik to bylo krys a kolik kofeinu dostali injekční stříkačkou do žil.

Zkontrolujte si kalendář

Nejde jen o aprílové vtipy, ale každoročně se objevují sezónní zprávy, kterými novináři vyplňují své deníky. Jde o výročí, o články o nejdeštivějším, nejsušším, nejdelším jaru, létu, podzimu, o rituálních "hádkách mezi porotci" před udílením hlavních literárních cen - účelem je vyvolat zájem veřejnosti o tyto ceny; stejně syntetické jsou články o tom, jak je "veřejnost znechucena" novou uměleckou výstavou, anebo články o tom, že se budou vysílat nové americké televizní seriály či pořady reality TV. Obraťte list.

Nevěřte finančním superlativům

Navzdory nízké inflaci se v novinách neustále dočítáme, že ceny nejrůznějších věcí, po nichž je poptávka, jsou "historicky nejvyšší"; stejné je to s "historicky rekordně nejvyššími platy ředitelů podniků". Pokud jde o skutečnou informaci, nikoliv jen o senzacechtivou provokaci, článek bude obsahovat i údaje o tom, zda rostou také platy řadových zaměstnanců a o kolik.

Zprávy jsou kruté

Číst noviny bývá deprimující. Je život skutečně tak plný nevkusu, selhání a nenávisti? Ne - to je tak jenom v novinách. Laskavost, velkomyslnost, odpuštění či přátelství - to pro novináře není zpráva, a tak se takové činy do tisku v podstatě nedostanou.

A na závěr, uzavírá autor: Nikdy, nikdy nevěřte ničemu, co se v novinách píše o tom, jaký mají náklad. V Británii klesá náklad deníků už dlouho, a to systematicky. Avšak každý ředitel každého novinového vydavatelství se neustále snaží přesvědčovat čtenáře, že čtenost jeho listu stoupá.

Kompletní ukázka v angličtině ZDE