6. 9. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 9. 2004

Obhajoba stopu

Když jsem v srpnu byl na silnici a když jsem se potom vrátil, hodně lidí se na mne dívalo skrz prsty. Rozumím jim. Rozumím tomu, proč oni nerozumí mně.

Nejprve bych se ale chtěl zastavit u toho, proč vůbec cestovat stopem.

Někdo to dělá proto, že to je velmi levné. A opravdu, doprava je mnohdy na celé dovolené to nejdražší. Někdo to dělá proto, že pozná mnoho zajímavých místních lidí, které by jinak nikdy nepotkal. Někdo to dělá proto, že to je ekologické. A někdo to dělá proto, že mu to poskytuje svobodu. Nemusí mít dopředu naplánováno, kde bude zítra nebo co zajímavého se mu má přihodit.

Někde jsem četl, že cílem cestování s cestovkou nebo na předem připravené místo do předem připraveného hotelu je, aby se člověk někde jinde než doma cítil, jako by byl doma. Někde jinde jsem četl, že cestoval vidí to, co vidí, zatímco turista vidí to, na co se přišel podívat. Nic proti tomu nemám. Lidé po světě cestují z různých důvodů a kolikrát je pohodlí a možnost o nic se nestarat důležitější než všechny ty ostatní věci a určitě si tuto možnost ještě mockrát zvolím také.

Když ale člověk jede stopem, jedna z věcí, kterou pozná, je, že svět vlastně není tak zlý, jak se jeví. Všude je spousta přátelských lidí, kteří vám chtějí pomoct a jejichž srdce je otevřené. A já jsem za to vděčný. Nejen že pomohli mně, ale že existují...

Proč že se tedy na mně lidé tak divně dívají, když jim o tom vyprávím? Dnešní společnost je prorostlá strachem. Při tom, jaké síly dnes formují moderní společnost, se není čemu divit. To, co lidem denně cpou všichni ti líní a neschopní žurnalisté, to, jak dnes funguje zábavní průmysl, to, že se téměř permanentně účastníme válek, které vedeme z velmi pochybných důvodů proti lidem, o kterých vůbec nic nevíme, a o jejichž dopadu na tytéž lidi také nic nevíme, v rámci nějaké globální války proti nepříteli, kterého nikdo nezná, v nás nemůže vytvářet jiné pocity.

Někteří lidé dnes došli až tak daleko, že si myslí, že aby byli v bezpečí, musí mít všechno velmi dobře promyšlené a musí být připraveni na každou možnou eventualitu. Musí vědět, co budou přesně dělat, když se stane tohle nebo když se stane tamto. Co kdyby mě tenhle stopař chtěl zavraždit? Co budu dělat, když mi položí nůž na krk?

Takováto pokroucená logika přeci nefunguje. Nemůže fungovat. Ta představa, že já bych si opravdu připravil ten nůž, co jsem samozřejmě s sebou v batohu z praktických důvodů měl, a někoho s ním zavraždil je ... řekněme ... absurdní. Ta představa, že někdo z těch všech lidiček, kteří mne vezli, by mě odvezl na nějaké opuštěné místo a tam mě zastřelil je ... absurdní. Já jsem se všemi těmi lidmi mluvil a poznal jsem je a nikdo mne, kupodivu, nezastřelil.

Takový způsob přemýšlení je mi opravdu cizí. Já bych nikdy nemohl žít s pocitem, že každý člověk, kterého potkám na Václaváku a má ruku v kapse, v ní potenciálně drží revolver a chce mě zabít. ,,Ale má v kapse levou ruku!'' ,,A co když je to levák?'' Takhle přeci nejde přemýšlet.

Život mi přináší mnoho různých problémů, tak jako každému jinému. A já musím věnovat energii na to, abych je řešil, ne abych si vymýšlel miliardy nových ve stylu: ,,a co bych dělal, kdyby se stalo tohle?'' Když uváznu v noci sám v Hamburku na nádraží a venku prší, musím vymyslet, co budu dělat. Ale nikdy bych nemohl apriori předpokládat, že uváznu v noci v Hamburku na nádraží nebo kdekoliv jinde a že venku bude zrovna pršet nebo sněžit nebo co ještě.

Opravdové riziko při stopování spočívá v tom, že se někde vyklopíte. Pravděpodobně proto, že řidič protijedoucího kamionu usnul nebo že do vás vjel nějaký hlupák, co si myslel, že je nejlepší řidič na světě. To se samozřejmě stává a stává se to často a jediné možné řešení je přestat jezdit autem.

V úvodu ke svým zápiskům z cesty jsem kdesi napsal:

,,Když jsme se s Elisabeth na Holešovickém nádraží loučili, stiskla mi podanou ruku silněji než obvykle. A hned přidala druhou a já také. Ještě jeden úsměv a byla někde pryč. A já jsem se zase začal schánět po Vláďovi, se kterým jsme za chvilku už seděli nad mapou Kokořínska v autobuse na Vandsdorf. Těžko říct, kde tu noc spala. Někdy v září měla začít někde v Řecku půlroční studijní pobyt na katedře antropologie. Řečtinu se učila po cestě a hlavně prý se ji naučí až na místě. Na místě, o kterém vlastně ještě ani kvůli všelijakým byrokratickým obstrukcím doma v Berlíně neví, kde to bude. Bez hodinek a bez mobilu, klid.

Veit Kuhn, zakladatel HospitalityClub.Org , tvrdí, že jestli existuje způsob, jak změnit lidi k lepšímu, jak mezi nimi budovat porozumění a odstranit jejich nesmyslný strach ze všeho, tak prorůstající dnešní společností, pak tím způsobem mohou být jedině taková setkání jako to mé s Elisabeth nebo s jinými lidmi, kterým jsem již pomohl tady v Praze.''

Proto ještě stále všechny povzbuzuji, aby to také zkusili a otevřeli se i úplně cizím lidem, stejně jako oni se otevřou vám. Hlavní prázdniny již skončily nebo končí a vzhledem k možnosti ubytování a poznávání lidí třeba přes HospitalityClub je teď ideální doba. Není to zas tak složité a na webu najdete pod heslem hitchhiking nespočet různých rad a tipů do začátku.

Přesto však bych chtěl dodat jednu snad až trapně soukromou poznámku: Než odjedete, buďte si vždy jisti, že zatím doma neztratíte to nejcennější.

                 
Obsah vydání       6. 9. 2004
6. 9. 2004 Lze ve válce proti terorismu zvítězit pouze silou?
6. 9. 2004 Rusko ostře odmítlo prohlášení EU o Beslanu
5. 9. 2004 Město začalo pohřbívat své děti
4. 9. 2004 V Beslanu zahynulo 323 osob, z toho 156 dětí
4. 9. 2004 Beslan nám nic neříkal - teď je synonymem zla
4. 9. 2004 Děti, které přežily, budou trpět celá desetiletí
4. 9. 2004 Masakr přivedl k pochybnostem o Bohu i arcibiskupa anglikánské církve
6. 9. 2004 Pomoc pro lidi v Beslanu
4. 9. 2004 Guardian: Špatně provedená operace zřejmě "musela skončit katastrofou"
3. 9. 2004 Vysoký počet obětí únosu v ruské škole
3. 9. 2004 Guardian: "Putinova politika tvrdé ruky selhala"
5. 9. 2004 Michael  Marčák
5. 9. 2004 Libido dominandi Zdeněk  Bárta
3. 9. 2004 Hoffmann jde z vězení domů
6. 9. 2004 Karel Hoffmann a prezidentské milosti Zdeněk  Jemelík
3. 9. 2004 Jsem rád, že spravedlnost zůstala slepá Ivan  Veselý
3. 9. 2004 Huntington varuje: Blíží se konec americké civilizace! Josef  Brož
5. 9. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 26. - 29. srpna 2004
6. 9. 2004 Obhajoba stopu Hynek  Hanke
6. 9. 2004 Spojené státy vyvíjejí přenosnou jadernou elektrárnu "pro rozvojové země"
6. 9. 2004 Jak se nestát Amerikou Lubor  Kysučan
6. 9. 2004 Kde nejsou viníci, nejsou ani nevinní Přemysl  Janýr
6. 9. 2004 Nechraňme mrtvé na úkor živých
6. 9. 2004 Itále: S teroristy se nevyjednává? Michal  Jurza
5. 9. 2004 Izraelské bombardéry míří na Brno Zdeněk  Moravčík
6. 9. 2004 Problémy transplantací Josef  Vít
3. 9. 2004 Britové oslavují Kunderu Jan  Čulík
3. 9. 2004 Třeba uprostřed noci na opačný straně Zeměkoule Tomáš  Koloc
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
6. 9. 2004 Karel Hoffmann a prezidentské milosti Zdeněk  Jemelík
6. 9. 2004 Lze ve válce proti terorismu zvítězit pouze silou?   
6. 9. 2004 Jak se nestát Amerikou Lubor  Kysučan
6. 9. 2004 Obhajoba stopu Hynek  Hanke
4. 9. 2004 Beslan nám nic neříkal - teď je synonymem zla   
4. 9. 2004 Děti, které přežily, budou trpět celá desetiletí   
3. 9. 2004 Huntington varuje: Blíží se konec americké civilizace! Josef  Brož
3. 9. 2004 Byla válka v Kosovu také založena na podvodných tvrzeních?   
3. 9. 2004 Třeba uprostřed noci na opačný straně Zeměkoule Tomáš  Koloc
3. 9. 2004 Noc se stmívá vždy jen jednou, den se dní jen vždycky jeden... Irena  Zítková
3. 9. 2004 Al Jazeera chce zahájit televizní vysílání v angličtině   
2. 9. 2004 Americké bezpečnostní orgány "zjišťují totožnost autorů neortodoxních názorů"   
2. 9. 2004 Irák, USA a Al Jazeera   
2. 9. 2004 O většině národa, která mlčí ke všemu Bohumil  Kartous
2. 9. 2004 Úplněk Jaroslav  Hutka