1. 9. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
1. 9. 2004

Můj evropský ne-problém aneb anti-Klaus

I když si osobně vážím svého prezidenta, nepatřím mezi ony „my“, jejichž jménem promluvil v článku „Náš evropský problém“, uveřejněném v LN 28. 8. 2004 a převzatém některými internetovými periodiky. Na rozdíl od nich nemám s „Evropou“ žádný problém.

Dokonce mi ani příliš nevadí, že mnozí, myslíce Evropskou unii, mluví o Evropě, neboť hospodářsky, politicky a kulturně nejvýznamnější evropské státy jsou členy Unie, zbytek se připravuje na vstup, nebo je s Evropskou unií propleten smluvními svazky. Je to sice nepřesné označení, ale ti, kteří je takto užívají, vědí, o čem je řeč. V hovorové řeči „Evropa“ nahrazuje jednoslovné označení Unie a není tak ošklivá jako „Česko“ a je jednoznačnější než „Unie“.

Nehodlám vyvracet myšlenky prezidentova článku. Jsou jedním z možných pohledů na věc, zaměřeným na prezidentem přednostně vnímané prvky naší současnosti, které ale podle mého drzého názoru nejsou pro chápání přínosu evropské integrace pro občany nejdůležitější.

Nemyslím, že „Evropu“ sjednocuje pouze jednotný trh. Prazákladem jejího sjednocení je hrozná zkušenost druhé světové války, z které se zrodil záměr změnit uspořádání kontinentu tak, aby územní spory a snahy o podmanění jedněch druhými ztratily smysl. Skutečnost, že zmizely viditelné hranice mezi státy a politické, sociální, ekonomické, kulturní a jiné aktivity členských států Unie koordinují orgány, odvozené od demokraticky vyjádřené vůle občanů, mi dává jistotu, že se přes naše hranice nepřevalí vojska jiné evropské země.

Svobodné vytváření kolonií občanů libovolné evropské země mimo jejich vlast kdekoli uvnitř Evropské unie ukazuje, že jsme se stali součástí společenství svobodných a mezi sebou v míru žijících národů. Vyhovují mi proto irské hospůdky v Praze stejně jako čtvrti holandských důchodců v jihošpanělských městech nebo smíšené francouzsko-německé ulice na Costa Brava. Zmizení viditelných hranic mezi Spolkovou republikou a Alsaskem-Lotrinskem, o které se v minulosti opakovaně přetahovali Němci s Francouzi, považuji za jeden z divů 20. století.

Občané vnímají stát především tehdy, když je obtěžuje, omezuje nebo když neplní své funkce. Existenci dobře fungujícího státu si tolik neuvědomují. Možnost pohybovat se volně po celém unijním území, usazovat se kdekoli dle libosti, zakládat firmy a v budoucnu i hledat zaměstnání po celém území Unie zbavuje občany celé řady obtěžování a omezování ze strany úřadů.

Uvolnění pohybu mas přes hranice národních států umožňuje vzájemné poznávání a sbližování národů. Oslabuje to navyklé vymezování jedněch národů vůči druhým. Předpokládám, že i v ČR se časem začne vytvářet povědomí společného evropského občanství, ke kterému se například hlásí mnozí Španělé, již mají proti nám časový náskok. Sjednocujícím činitelem Evropské unie se tak postupně stane vědomí důstojnosti postavení občana s jeho právy a jeho nadřazenosti nad národní stát.

Neděsí mě přejímání norem unijního práva, s kterým ruku v ruce přichází tlak na přizpůsobení administrativních postupů zvyklostem západní Evropy. Náš právní řád je produktem chaotického přechodu od totalitně deformovaného neřádu k právu demokratického státu, prováděný z velké části neumětelským vynalézáním jinde dávno vymyšleného. „Evropa“ po této stránce má proti nám výhodu nepřetržité demokratické kontinuity, nesoucí s sebou propracovanost právních norem a postupů jejich uplatňování.

Je pravda, že se zvětšuje vzdálenost mezi občanem a centrem rozhodování, které se z beztak vzdálené Prahy částečně přenese do Bruselu. Jenže mi tyto prezidentovy úvahy připomínají anekdotické vyprávění Jana Wericha o dělbě pravomocí uvnitř jeho rodiny, podle něhož na něho jako hlavu rodiny připadalo řešení těch nejdůležitějších problémů, jako je vztah k Burkině-Faso, zatímco na manželku připadly hlouposti typu „co bude dnes k obědu.“

Občan vyspělé evropské země vyřídí největší část svých životně důležitých potřeb rychle a věcně správně na nejbližším obecním úřadě. To, co musí vyřídit jinde, jsou věci, jejichž nezbytnost z hlediska krytí bezprostředních každodenních potřeb je o to nižší, čím dále je od něho rozhodovací centrum, které je řeší. Problémy, jež řeší Evropská komise a Evropský parlament, většinou vnímá jako něco vzdáleného, nepotřebného, nesrozumitelného. Všude v Evropě je proces integrace vyvažován decentralizací a zkvalitňováním služeb nižších správních orgánů.

Prezidentovo znepokojení nad demokratickým deficitem Evropské unie mi připadá nepatřičné. Znepokojuje mě demokratický deficit českého Absurdistánu, na který narážíme na každém kroku. Nedokonalost současného modelu účasti občanů na tvorbě, výkonu a kontrole společné unijní politiky nevnímám „na vlastní kůži“ každý den tak, jako omezování občanských práv domácími politickými elitami a státním aparátem. Nejsme státem s plnohodnotnou demokracií jen proto, že lze beztrestně hrubě nadávat prezidentovi na jeho vlastních webových stránkách. Zmírnění nedostatků „tuzemské“ demokracie považují za výchozí předpoklad pro to, abychom mohli dávat „Evropě“ lekce o demokracii.

Pan prezident by měl poměřit své názory na velikost nadnárodního celku jako činitele, snižujícího efektivitu veřejné správy a patrně též omezujícího demokratičnost Unie, s realitou U.S.A., které tradičně považujeme za skvěle spravovanou zemi a za vyspělou demokracii. Přenechám mu řešení otázky, zda existují nějaké specifické podmínky, které způsobují, že v U.S.A. kvalita veřejné správy a demokracie velikostí celku netrpí, zatímco Evropská unie ano, či zda vůbec pohled na U.S.A. dobře spravovaný demokratickým státem není nakonec jen mýtem.

Myslím si ostatně, že deficit demokracie v Evropské unii sice skutečně existuje, ale je odrazem přechodnosti vývojové podoby uspořádání unijních institucích. Východiskem je pouze pohyb vpřed, směrem ke konfederačnímu nebo federativnímu uspořádání Evropské unie s plně rozvinutými demokratickými orgány.

Přestože pan prezident nevyslovil tentokrát obavy z ohrožení naší národní identity jejím rozpuštěním v mnohonárodním celku, pro úplnost uvádím, že evropský integrační proces sám o sobě nevidím jako hrozbu národní svébytnosti. Ve světě, jenž je propojený nadnárodní organizací výroby a rozdělování, výkonnými prostředky dálkové komunikace, možností volného pohybu osob a stále širším používáním jednotícího univerzálního jazyka, je samozřejmě národní identita zatlačována do pozadí a může být ohrožena.

Ale její ohrožení není tolik ve vnějších podmínkách jako v nás samých. Neúcta k dějinám země, k jazyku, kultuře, podporovaná jak chováním politických elit, tak médii a vzdělávací soustavou, jsou větší hrozbou než otevřené hranice, internet, usazování cizinců v zemi a všudypřítomnost angličtiny. Budiž nám příkladem nešpanělské národy Španělska, jejichž národní identita by měla být ohrožena ještě více než naše, protože jsou součástí nikoli velmi volného společenství národních států, ale jednotného, v nedávné minulosti centralisticky spravovaného státu. Tyto národy prodělaly od pádu Frankovy diktatury bouřlivý rozvoj, během něhož se upevnil pocit národního sebeuvědomění jejich příslušníků, správa jejich věcí přešla převážně do rukou autonomních orgánů, samozřejmostí se stala dvojjazyčnost území s přednostní místního jazyka před jednotící španělštinou, nebývalého rozkvětu dosáhla jejich kultura.

Citelnou vadou krásy integračního procesu je pouze to, že z něj těží i organizovaný zločin. Ten se sice organizoval na nadnárodní úrovni již dříve, ale zrušení administrativních hranic mezi státy uvnitř Unie usnadnilo jeho rozvoj. Jediná logická odpověď na tuto tendenci je nadnárodní spolupráce a vzájemná koordinace bezpečnostních orgánů, zahrnující i používání eurozatykače.

Svůj názor shrnuji tak, že stabilní evropský mír, vyšší míra individuální svobody a odstranění dělicích zdí mezi evropskými národy jsou pro mne významnějšími hodnotami než hmotný blahobyt. Nestavím jej proti názoru prezidentovu, spíše vedle něj, jako jinou možnost pohledu na věc.

                 
Obsah vydání       1. 9. 2004
1. 9. 2004 Můj evropský ne-problém aneb anti-Klaus Zdeněk  Jemelík
1. 9. 2004 Ozbrojenci obsadili školu v Rusku
1. 9. 2004 Existují v Británii ještě vůbec konzervativci?
31. 8. 2004 Michael Moore získal na Republikánském sjezdu další reklamu pro svůj film
1. 9. 2004 Permanentní válka Oskar  Krejčí
1. 9. 2004 Návštěva na Úřadu vlády
31. 8. 2004 Romové na kandidátkách českých politických stran? Pavel  Pečínka
1. 9. 2004 Odpor muslimských autorit proti únoscům Martin  Ondreját
1. 9. 2004 Zpráva o království českém v roce 2000 Irena  Zítková
1. 9. 2004 Shnijte v hrobě kompletní! Ivan  David
2. 9. 2004 Jak je to přesně s transplantačním zákonem?
1. 9. 2004 Podzimní volby budou pro Schrödera testem nálady
1. 9. 2004 Evropská komise žádá vládu o vysvětlení rozporů se směrnicemi na ochranu přírody
31. 8. 2004 O čem psaly Britské listy o prázdninách
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
31. 8. 2004 Normální je nelhat? Jan  Čulík
31. 8. 2004 Telecí en Gross Ondřej  Hausenblas
31. 8. 2004 "Myslím to upřímně"
1. 9. 2004 Standa Rovňák a jeho středně Rychlé šípy Martin  Mařák
1. 9. 2004 Chudáček Chudáček Štěpán  Kotrba
1. 9. 2004 Oslavy SNP – opäť vyretušované mená a tváre Martin  Muránsky
1. 9. 2004 Slovenský príspevok k celoeurópskemu protifašistickému odporu Pavol  Janík
1. 9. 2004 21. srpen: Trinásta komnata dejín Pavol  Janík
1. 9. 2004 V Dušanbe zadržali riaditeľa Agentúry pre kontrolu nad narkotikami Peter  Stupavský
1. 9. 2004 Trochu brutálnej histórie nakoniec Zuzana  Michalidesová
31. 8. 2004 Výbuch automobilu v Moskvě usmrtil osm lidí
31. 8. 2004 Americká letadla "bombardovala afghánskou vesnici"
31. 8. 2004 Miloševič se hájí v Haagu
1. 9. 2004 Kdo nám dnes vládne Sergej  Chelemendik
31. 8. 2004 Dva autobusy zasaženy sebevražednými atentátníky v Izraeli
31. 8. 2004 V Iráku bylo popraveno 12 unesených Nepálců
30. 8. 2004 Sociální demokraté by rádi kontrolovali Britské listy
31. 8. 2004 Detektor lži je nespolehlivý Ivan  David
31. 8. 2004 Spravedlnosti mezi národy nelze dosáhnout moralizováním
31. 8. 2004 Americká globální strategie proti terorismu musí být také pozitivní
31. 8. 2004 Sloboda, demokracia, právny štát a iné opojné slova Andrej  Sablič
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
1. 9. 2004 Odpor muslimských autorit proti únoscům Martin  Ondreját
1. 9. 2004 Existují v Británii ještě vůbec konzervativci?   
1. 9. 2004 Trochu brutálnej histórie nakoniec Zuzana  Michalidesová
1. 9. 2004 21. srpen: Trinásta komnata dejín Pavol  Janík
1. 9. 2004 Oslavy SNP – opäť vyretušované mená a tváre Martin  Muránsky
1. 9. 2004 Můj evropský ne-problém aneb anti-Klaus Zdeněk  Jemelík
31. 8. 2004 Americká globální strategie proti terorismu musí být také pozitivní   
31. 8. 2004 Jan Železný a doba Jaroslav  Doležal
31. 8. 2004 Spravedlnosti mezi národy nelze dosáhnout moralizováním   
30. 8. 2004 Co zmůže literatura? Antonín Jaroslav Liehm
30. 8. 2004 Olympijské reminiscence Bohumil  Kartous
30. 8. 2004 Zpozdilá Mrázovka a české značení silnic Ondřej  Hausenblas
30. 8. 2004 Sociální demokraté by rádi kontrolovali Britské listy   
29. 8. 2004 Bývalý šéf BBC obvinil Tonyho Blaira ze lhaní a ze zastrašování BBC   
28. 8. 2004 Humphrys: Útok na "šupáckou a cynickou televizi"