19. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 8. 2004

Společenství Romů na Moravě

V České republice žije přibližně 300 000 Romů. Mnoho z nich se pohybuje na nejnižší sociální úrovni, příznačné vysokou nezaměstnaností, chybějícím vzděláním a vysokým podílem na kriminalitě. U romské mládeže existuje jazyková bariéra, kvůli ní se špatně přizpůsobuje okolí a končí ve zvláštních školách, poté vykonává hlavně nekvalifikované práce. Proto se špatně adaptuje ve společnosti, k čemuž přispívá i určitá diskriminace.

1. Romské komunity ve zkratce

Romská nezaměstnanost v 90. letech dosahovala kolem 70 %, u pracujících Romů se jednalo z 90 % o stavební dělníky, u žen o uklízečky. U Romů došlo (částečně vinou asimilační politiky KSČ) ke ztrátě tradičních zvyků a rozbití starých struktur. Tradiční kastovní uspořádání, mnohdy ovšem taktéž problematické a v demokratické společnosti těžko akceptovatelné, nahradil hodnotový chaos a asociální jednání, umocněné prudkým přechodem od státního paternalismu k soutěživé tržní ekonomice (Jakkoliv byly např. u některých romských rodů přijatelné krádeže, nedocházelo u nich k odkládání dětí do útulků, taktéž prostituce byla tabu). Asi třetina ekonomicky aktivních Romů žila z překupnictví, prostituce nebo kriminálního jednání. (Tzv. "Bratinkova zpráva o stavu romské komunity v ČR")

Na Romy dodnes působí pozůstatky kastovního dělení společnosti z jejich pravlasti -- Indie. Hlavní rozdělení do kast na území bývalého Československa vypadalo následovně: Romové slovenští (zvaní Rumungři), maďarští, silně uzavření olašští, málo početní němečtí (Sinti) a stejně tak početně zanedbatelní, usedlí a vzdělaní Romové čeští (moravští). V Československu dosahoval podíl slovenských Romů asi 70 %, maďarských 15­-20 %, Olachů 10-15 %, zbytek připadal na Sinti a Romy české (moravské). (Hubschmannová 1993: 23, 25) Romská politická elita je proto dodnes početně velmi slabá, i když se tento trend díky integrační politice vlády ČSSD (romští poradci, učitelé, školy) mírně zlepšuje.

2. Romští předáci po listopadu 1989

Nejvíce Romů se v čs. historii do zastupitelských sborů dostalo na kandidátkách Občanského fóra (OF) a Veřejnosti proti násilí (VPN) v prvních demokratických volbách roku 1990. Zatím poprvé a naposledy tak zasedlo v jednotlivých komorách čs. parlamentu 9 romských poslanců -- Milan Tatár, Dezider Balog, Zdeněk Guži, Ondřej Giňa, Ladislav Body, Karel Holomek, Klára Samková, Gejza Adam a Anna Koptová. (Romano kurko, 12/1997, s. 1, Haló noviny, 29.srpna 1997, s. 5) Další, Vincent Danihel a Karol Seman, se do parlamentu dostali za slovenské komunisty, resp. Stranu demokratické levice. (Liégeois 1995: 217)

Žádnou jednotnou romskou reprezentaci, natož politickou formaci, nevytvořili, naopak došlo k roztříštění na množství bezvýznamných, mezi Čechy i Romy izolovaných stran - od pravicové Romské občanské iniciativy (ROI) přes Romský národní kongres, Romský demokratický kongres a Hnutí angažovaných Romů po levicový Demokratický svaz Romů. Někteří Romové však později kandidovali i za "gádžovské" strany -- Ladislav Body za KSČM a Levý blok, Michal Pulo ze Svazu demokratických Romů za Stranu československých komunistů Miroslava Štěpána či Monika Horáková za Unii svobody. Svoji roli v romských uskupeních hrály rodové vazby, osobní averze mezi jednotlivými bossy, kteří ve své skupině nepodléhali demokratické kontrole zdola, formální i fingovaná členská základna. (Právo, 23.srpna 1996, Lidové noviny, 13.srpna 1997, Národnosti v ČR, 1993, s. 31-32, Spektrum 90, 1990, s. 101, 106, Davidová 1995: 219-227, Říčan 1998: 48-50)

3. Zrod Společenství Romů na Moravě (SRM)

Dominantní osobností, kolem níž se formovalo SRM, byl již zmiňovaný Karel Holomek. S jistou mírou nadsázky lze říct, že tak jako není HZDS bez Vladimíra Mečiara a ODS bez Václava Klause, není SRM bez Karla Holomka. Činnost SRM, na vlastním předákovi velmi závislého, je tudíž do značné míry výčtem Holomkových společenských aktivit.

Tento politik se vymyká z obrazu typických romských lídrů, jak se prezentovali v 90.letech. Holomek pocházel z prostředí nepočetných (nacisty téměř vyhlazených) usedlých moravských Romů, kteří srostli s okolním prostředím velmi dobře (v tom tvoří dnes moravští Romové jakýsi protipól olašských Romů, většinové společnosti z vlastní vůle velmi zatvrzelých). Jeho smíšené, romsko-české rodinné prostředí navíc kladlo velký důraz na vzdělání. Otec Tomáš, právník, se stal v roce 1937 prvním vysokoškolsky vzdělaným Romem. Holomek tudíž musel prakticky neustále čelit kritice jak z řad Romů, tak neromů. (MF Dnes, 9.prosince 1999, s. 4, Pátek Lidových novin, 6.února 1998, s. 11)

Holomek patřil v listopadu 1989 k romským činitelům, kteří se zapojili do revolučního dění a začali se seskupovat kolem Romské občanské iniciativy (ROI), aspirující na zastřešení právě probuzeného romského hnutí. ROI se zpočátku zdála silnou organizací, díky těsnému spojenectví s Občanským fórem (OF) vyslala do zastupitelských sborů na jeho kandidátkách několik poslanců. Holomek sám se v období 1990-92 dostal do České národní rady (ČNR). Někteří poslanci ROI však po volbách nevykonávali svoji profesi příliš zodpovědně, mezi romskými předáky se brzy rozhořely typické rozbroje osobního a klanového rázu. Holomek charakterizoval ROI v tomto období jako "orientální organizaci, ovládanou kmotry," která neznala demokratická pravidla hry: "Kdo chtěl vyskočit a mluvit, mluvil, nebyli schopni se na něčem dohodnout."

Karel Holomek, patřící s Emilem Ščukou k zakladatelům ROI, proto svoji organizaci opustil a ta se časem začala označovat jako pravicová strana. Koncem roku 1991 vytvořil společně s dalším moravským Romem Ignácem Zimou Společenství Romů na Moravě - Romano jekhetaniben pre Morava (SRM). Od té doby bývá pokaždé zvolen předsedou. Na rozdíl od ROI, která chtěla být politickou stranou, hodlalo SRM pracovat jen jako občanská organizace. Ve svých řadách seskupilo většinou Romy, pocházející ze Slovenska (Rumungři), mezi nimiž a moravskými Romy se pozůstatky kastovní řevnivosti neprojevovaly. Mimo SRM zůstali Olaši, což byl ovšem případ většiny romských organizací.

"Důvodem, proč jsme naši síť omezili pouze na Moravu, nebyl žádný nacionalismus, moravský regionalismus ani nic podobného, ale čistě organizační, finanční a provozní možnosti. Prostě jsme chtěli podřídit organizaci tomu, aby zvládala úkoly," vysvětlil Holomek "moravský" název a působnost SRM. Jeho cílem bylo "vytvořit aktivního a silného romského partnera radnicím, s nímž by lokální politická reprezentace a úředníci mohli komunikovat". Tam, kde SRM začalo působit, dokázalo podle svého lídra zabránit vyhroceným situacím mezi Romy a neromy, tak jako se stávalo v Ostravě a severních Čechách.

V roce 1992 skončil Holomkovi mandát poslance ČNR, po návratu "ze světa politiky" začal podnikat. Jako stavební inženýr získával z Úřadu práce nezaměstnané Romy, které pak posílal na stavbu kanalizace, vodovodů, dláždění a výkopů. Roku 1996 Holomek se zaměstnáváním Romů ve stavebnictví skončil a zcela se zapojil do práce ve svém SRM, které do té doby fungovalo z velké části na aktivistickém principu, dobrovolné nebo málo placené práci.

4. Zakládání poboček a regionální předáci SRM

Centrem SRM se mezitím samozřejmě stalo Brno, jeho pobočky postupně vyrostly v Olomouci, Novém Jičíně, Bruntálu, Šternberku, Frýdku-Místku i Ostravě. Společenství sílilo tak, že podchycovalo místní aktivitu mezi Romy v dotyčném prostředí. Vytypovaný aktivní jedinec na sebe postupně nabalil další spolupracovníky a tak vznikla další odbočka SRM. Časem se činnost SRM rozšířila do několika rovin: sociální, "lidskoprávní", kulturní i mezinárodní. V Olomouci SRM vedla moravská Romka, kuchařka Jiřina Somsiová, v Novém Jičíně Vojtěch Gašpar, v Bruntále podnikatel a muzikant Dušan Kandra z řad slovenských Romů, ve Šternberku městský policista Jan Gábor, ve Frýdku Místku Vladimír Horváth a v Ostravě Petr Horváth, vše Rumungři. Tito představitelé začali být respektování a zváni městskými úřady k většině jednání, týkajících se Romů.

Jana Horvátha a jeho část SRM z Frýdku-Místku hodnotil Holomek jako nejlépe působící odbočku, jenž nejlépe spolupracovala s tamní radnicí. Naproti tomu Petr Horváth, předseda ostravské odnože SRM, odváděl podle Holomka na první pohled kvalitní práci, ale páchal přitom trestné činy. Své organizaci odcizil 400 000 Kč, tisk ovšem mnohem víc komentoval jeho pedofilní trestné činy páchané na dětských táborech SRM, za něž byl odsouzen na 3 roky do vězení. (Rozhovor... 8.října 2002)

Petr Horváth se částečně podílel i na dalším neoprávněném čerpání financí (celkově ve výši 120 000 Kč), což u SRM zaznamenala státní kontrola na přelomu let 2000/2001, společenství zkomplikovaly činnost též dluhy na odvodech z roku 1999. Organizaci se několikrát vymstilo, že některé její regionální odnože obcházely stanovené účely projektů, stejně jako překračovaly rozpočet. Aby SRM omezilo podobné excesy, zřídilo od března 2001 ve svém brněnském centru ekonomickou složku. (Výroční zpráva... 25.února 2002, s. 1)

Do problémů odlišného rázu, se dostala i pobočka SRM ve Šternberku. I když místní členové SRM byli spojeni rodinnými vazbami, spory uvnitř odbočky ohledně předáka Gábora vedly na podzim 2002 k rozštěpení SRM na dvě organizace stejného jména. (Rozhovor... 10.října 2002)

V průběhu roku 2002 patřilo SRM podle Karla Holomka společně se spřátelenou Demokratickou aliancí Romů Petra Tulii ve Velkém Meziříčí a s rozvaděným Grémiem romských regionálních představitelů Ondřeje Gini k posledním přeživším vlivnějším organizacím Romů. Další občanské organizace ve městech existovaly podle Holomka pouze jako nepočetné, krátkodobě funkční skupinky. Mezi tříšť drobných organizací patřily např. pardubické Kulturní sdružení občanů romské národnosti, zlínské Sdružení moravských Romů a Sdružení dětí a mládeže Romů, Vize Romů z Rokycan, Sdružení Romů severní Moravy z Karviné apod.

5. Aktivity SRM -- od tance po právní poradenství

Na podzim roku 2002 mělo SRM kolem 25 profesionálních pracovníků, dlouhodobě pracovalo s ročním rozpočtem 6 miliónů korun. (Rozhovor...8.října 2002, Romano hangos 8/2002, s. 7). Jeho členové se zapojovali taktéž do činnosti několika dalších uskupení. SRM jako jediná romská organizace byla začleněna do Asociace národnostních menšin České republiky, její členové se podíleli také na práci Rady vlády pro lidská práva, Rady vlády pro záležitosti Romů, Koordinační rady Česko-německého fondu budoucnosti a České komisi UNESCO a účastnili se též zasedání konzultativních orgánů Evropské unie. (Výroční zpráva... 25.února 2002, s. 5 a 7)

SRM se věnovalo řadě činností. Z úřadů práce například získávalo některé Romy mladého věku, které umisťovalo na práci do škol. Pokud se osvědčili, byli následně zaměstnáváni jako pedagogičtí asistenti. Ministerstvo školství tento způsob zapojování Romů do výchovy mládeže zaujal a postupně ho v profesionálnějším a širším měřítku začalo používat. (Rozhovor... 8.října 2002). Každoročně se SRM zdařilo umístit do práce přes 10 Romů, z toho 2-3 ve školách nebo v SRM. (Výroční zpráva... 25.února 2002, s. 2)

Těžištěm práce SRM s mládeží však byla hlavně organizace dětských táborů. Např. v roce 2001 jich uspořádalo 5, každého se zúčastnilo asi 40 dětí, společně s HCA-RS šlo toho roku celkem o 300 dětských účastníků táborů. Pro mládež fungovala divadelní, hudební a taneční sekce. Z těchto aktivit postupně vyrostla hudební skupina Gulo čar (Sladká tráva), orientovaná na funky-jazz a taneční soubor M-Dance klub. SRM také se svým fotbalovým týmem, v němž nechyběli ani s ostatními Romy znepřátelení Olaši, uspořádalo několik zápasů. (Výroční zpráva... 25.února 2002, s. 2)

S jistým omezením a potížemi provádělo SRM sociální a právní poradenství. Šlo především o případy desítek klientů, žádajících pomoc v bytových záležitostech. (V těchto kauzách hodnotil předseda SRM práci jako nedostatečnou s malými výsledky). Profesionální právník SRM se též ujímal případů, kdy si někteří Romové stěžovali na násilí z nejrůznějších stran včetně policie, při vystěhovávání z bytů, získávání občanství atd.

Prostřednictvím právní kanceláře SRM zkoušelo působit ve skupinách mladých Romů, kde už došlo nebo se schylovalo k páchání kriminálních činů. Aktivisté SRM tento jev omezovali mj. ovlivňováním rodičů problémových žáků, ujímali se též případů mladistvých, jejichž případy musela policie odložit atd. (Výroční zpráva... 25.února 2002, s. 4).

6. Program SRM

Hlavním cílem SRM je integrace Romů do společnosti při zachování jejich jazyka, kultury a romské národnosti na poli kulturním, vzdělanostním, společenském, politickém, sociálním, v oblasti lidských práv a publicistiky. Cestu k tomu spatřuje ve spolupráci se státními a samosprávnými institucemi a nevládními organizacemi doma i v zahraničí. SRM by těmto institucím chtělo být rovnocenným partnerem v plodném, kritickém a aktivním přístupu k řešení problémů především v Brně, Ostravě a Olomouci.

Za nejdůležitější část programu považuje SRM práci pro děti a mládež v rámci mimoškolní výchovy. Při tom spolupracuje se základními a zvláštními školami s převahou romských žáků v místech, kde působí. Usiluje přitom o instalaci Romů -- pomocných pedagogických asistentů, ať už prostřednictvím vlastní organizace nebo ministerstva školství.

V sociální oblasti se SRM ve součinnosti s úřady práce snaží zapojovat Romy do pracovního procesu, kooperovat při tom s romskými podnikateli, ve spolupráci se školami zlepšovat úroveň vzdělání romské mládeže atd.

Pokud jde o kulturu, SRM záleží na uchování romského jazyka a zvyků a jejich kultivaci, především v oblasti taneční a hudební. Ve spolupráci s Muzeem romské kultury (v němž kromě Karla Holomka působí též jeho dcera, známá historička Jana Horváthová, taktéž členka SRM) se společenství zaměřovalo na zkoumání širší historie Romů. SRM považovalo muzeum (sídlící v Brně) za vrcholnou instituci v uchovávání tradic Romů a jejich rozvíjení. Propojení SRM s muzeem a v roce 1999 vzniklým čtrnáctideníkem Romano hangos bylo velmi těsné. SRM se především snažilo "eliminovat jakékoliv extrémy na snesitelnou úroveň," usilovalo o tolerantní společnost a vyhlašovalo boj "jakýmkoliv prohřeškům, ať už ze strany Romů či občanů majority." Tomu měla napomáhat právní a sociální poradna SRM a též monitorování situace v oblasti dodržování lidských práv, prováděné sdružením. Kromě domácího partnera -- Romské sekce Helsinského občanského shromáždění (HCA-RS) se SRM zapojovalo i do práce mezinárodních romských organizací, přičemž souhlasilo s koncepcí romského národa jako jednoho z evropských národů. Vyjadřovalo ochotu spolupracovat s politickou stranou ROI, ovšem pouze "pokud se její činnost nedostane do rozporu s programovými cíli SRM". (Programové cíle... 9.dubna 2001, s. 1-2, Mladý svět, 37/1997, s. 22-25)

7. SRM v lokální a celostátní politice

I když se SRM na rozdíl od ROI nepovažovalo za politickou stranu, ale jen za občanské sdružení, vyslovovalo se k nejrůznějším problémům Romů na celostátní i místní úrovni. Pro směřování SRM byla rozhodující orientace jeho předsedy. K. Holomek, vyšetřovaný a několik týdnů zadržovaný v roce 1981 za disidentskou činnost, člen Hnutí za občanskou svobodu (HOS) z konce roku 1988, patřil po listopadu 1989 k aktivním politikům centristického Občanského hnutí (OH). Proto i SRM mělo s OH (a s jeho následníky -- Svobodnými demokraty) až do jeho rozpadu dobré vztahy. Později se Holomek připojil k iniciativě Impuls 99.

Pokud jde o místní politiku, největší podíl členů SRM sympatizoval a nebo kandidoval (např. ve Frýdku-Místku Vladimír Horváth) za ČSSD, část SRM k Holomkově nelibosti volila KSČM, prakticky nulová byla podpora lidovcům nebo US. Předseda SRM byl benevolentní k účasti členů SRM na kandidátkách demokratických stran, výhrady však měl proti "ostře pravicové a proti Romům částečně zaměřené ODS". Nebránil spolupráci s ROI, ovšem "pokud se na jejích kandidátkách nenachází zločinci". (Rozhovor... 10.října 2002, Lidové noviny 25.července 1999, Infórum... 4/1996, s. 2, Hnutí za občanskou svobodu: 1994, s. 89)

Pokud jde některé romské předáky, Holomek se netajil výhradami : "Velmi omezeným člověkem, který nevidí věci v souvislostech, je Ivan Veselý a do značné míry Emil Ščuka." (Most... 2/1998, s. 21) "Projevy poslance Bodyho, jediného Roma v parlamentě, jsou vším jiným, jen ne... využíváním demokratických forem boje..." (Most... 3-4/1996, s. 12)

Před parlamentními volbami 2002 se noviny SRM Romano hangos postavily za Koalici, ČSSD, ROI a Stranu zelených, naopak varovaly před hlasováním pro KSČM nebo ODS. Sám Holomek volil Stranu zelených (Romano hangos 9/2002, s. 6, Rozhovor... 10.října 2002) Po volbách noviny tvrdě napadly neuvěřitelnou dohodu předsedy ROI Štefana Ličartovského s ultrapravicovou Národně demokratickou stranou o natočení společného předvolebního šotu obou stran. (Romano hangos 10/2002, s. 6-7)

Pro komunální volby 1-2.listopadu 2002 se pokoušela brněnská Strana zelených (SZ) získat na svoji kandidátku členku SRM atraktivní historičku Janu Horváthovou, ta však z pracovních a časových důvodů odmítla. K návrhu autora článku na Holomkovu kandidaturu za SZ v Brně se někteří zelení postavili zamítavě s odkazem na jeho údajnou špatnou pověst mezi Romy.

8. Organizační struktura

Centrum SRM se nazývá Ústředí. To pak řídí další organizační složky, jimiž jsou regionální organizace. I přestože je SRM organizace "moravská", její odbočky mohou být teoreticky zakládány i na území Čech. Musejí však přihlížet k tomu, zdali je dotyčná lokalita obydlená větším počtem Romů, aby ustavování odboček mělo smysl. Odbočky také nemusí kopírovat regionální členění, tak jak ho používá státní správa.

Nejvyšším orgánem SRM je sněm zástupců organizací, který musí být svolán nejméně jednou za dva roky. Na něm se volí předseda (od založení Karel Holomek) a místopředseda (od roku 1998 Jan Gábor ze Štenberka), vyslovuje souhlas s výroční správou o činnosti organizace za předchozí období a stanoví se činnost na příští léta. Jednotlivé pobočky mohou mít na sněmu nejméně 3, nejvíce 10 zástupců. Sněmů se obvykle účastnilo několik desítek delegátů.

Mezi sněmy je koordinačním orgánem SRM rada. Tvoří ji předsedové regionálních organizací, voleni na svých shromážděních členů organizací v místech jejich působišť, přičemž musí být voleni nejméně jednou za 5 let. Rada rozhoduje o rozpočtu, činnosti SRM vůči státu, regionálním institucím, samosprávě atd. Podle naléhavosti může rada SRM zřizovat komise: hospodářskou, sociálně-právní, revizní, kontrolní nebo rozhodčí, stejně jako administrativní aparát, podléhající předsedovi SRM.

Předseda SRM zastupuje organizaci navenek ve všech záležitostech. Zastupuje i regionální organizace, které nemají vlastní legalitu, pouze na předsedovi záleží, zdali zplnomocní zástupce těchto organizací k samostatnému jednání, např. k vypracovávání projektů a k jejich využívání. Získané prostředky z činnosti regionálních organizací jsou k dispozici celé organizaci. Teprve pokud je předseda SRM nepřítomen více jak 14 dnů, zastupuje ho místopředseda.

Organizaci tvoří všichni členové na území, jenž si organizace vytýčí. Zřizuje kluby dětí a mládeže nebo komunitní centra, která jsou využívána jak dětmi, tak dospělými. V jednom místě nemohou vzniknout dvě organizace. Pokud ano, budou sloučeny v jedinou, strukturovanou do dvou celků. Ústředí SRM má za povinnost podpořit své regionální organizace finančně 5 % v rámci projektů aktivit dětí.

SRM má jak individuální, tak kolektivní členy, přičemž vstup není omezen pro žádnou národnost. Členství v SRM může být zakázáno pouze lidem s "nenávistným postojem" či jedincům "se snahou rozbíjet struktury organizace a destruovat její činnost". Kolektivním členem se může stát právnická osoba, pokud tak rozhodne rada a schválí ji sněm.

Členství v SRM je dokumentováno v seznamech členů, v nichž členové stvrzují členství podpisem. Seznamy jsou tajné a nemohou být dány k dispozici nikomu mimo organizaci, ústředně je jejich držitelem pouze předseda nebo místopředseda. Členské příspěvky musí platit všichni členové nad 26 let , jejich výše dosahuje 10 Kč měsíčně. Jako členské příspěvky mohou být vykazovány dary členů, příspěvky rodičů pro děti, které se účastní zájezdů a letních táborů. Tento nezvyklý způsob vykazování příznivců vysvětluje poměrně vysoký počet členů SRM. Podle předsedy jich bylo koncem roku 1999 asi 1200, na podzim 2002 kolem 2000, což je poměrně vysoké číslo. Holomek si velmi zakládal na tom, že SRM je jedinou romskou organizací, které dokládá transparentně svůj počet členů. Do tisku však pronikaly zprávy pouze o aktivitách několika z nich, většinou opět především o Karlu Holomkovi, v menší míře pak o činnosti regionálních odnoží SRM.

Z příspěvků je financována místní organizace, 15 % z této částky je však poskytováno Ústředí. Jednotlivé orgány SRM jsou usnášeníschopné, pokud je přítomna více než polovina jejich členů, každý písemný či ústní návrh musí být projednán. Usnesení jsou přijímána prostou většinou, pouze rozpočet a "usnesení na zasedání sněmu" vyžadují 60% podporu. Rada SRM je na sněmu volena tajně, ostatní volby mohou být aklamační, předseda a místopředseda bývá zvolen tajně na 1.schůzce rady po sněmu. (Stanovy, 12.dubna 2002, s. 1-4, Romano hangos 16/1999, s. 2, 6-7)

9. Zdroje financí

SRM a jeho regionální odnože dostávaly peníze na konkrétní projekty od ministerstva školství, financí, obrany, od úřadů práce, Magistrátu města Brna, Olomouce a od města Ostravy, Městského úřadu Frýdek-Místek, Nadace pro rozvoj občanské společnosti, nadace Open Society Fund, formou darů, příspěvků atd. (Zdroje příjmů SRM, 2001) Pokud bylo SRM momentálně zadlužené, pomáhala toto období překlenout Karlu Holomkovi Nadace Charty 77 nebo speciálně Jiřina Šiklová, s níž se Holomek znal z disentu. Naopak Pavel Tigrid nebo Jaroslava Moserová podle Holomka příliš velkou ochotu řešit dluhy SRM neprojevovali. (Rozhovor... 8.října 2002)

10. Čtrnáctideník Romano hangos (Romský hlas)

Úmysl vydávat svůj list pojalo SRM v roce 1999 kvůli špatné kvalitě do té doby nejrozšířenějšího listu, čtrnáctideníku Romano kurko (Romský týden), který řídil Mikuláš Smoleň. Šéf SRM ho hodnotil jako "hnusný bulvární plátek," který ročně dostával od vlády 3 milióny korun. (Rozhovor... 10.října 2002) V Romano kurko, sídlícím v Brně, se zrcadlilo těžkého zrání romské elity. Převládaly dlouhé texty, převahu měly strohé informace ze zasedání a schůzek různých vládních, občanských a romských orgánů, iniciativ a sdružení, zařazovány byly též pohádky pro děti, kreslené ilustrace, návody na vaření, poslední strana obsahovala nabídky vězňů k seznámení se ženami. Např. v Romano kurko 13/1998 na s. 8 píše Jan Huňáček z Valdic, že "samota tíží", stejně jako Josef Kotlár z Vinařic, zajímající se o kulturistiku a cestování.

Noviny se stávaly též arénou, v níž často soupeřili jednotliví romští předáci. Např. v Romano kurko 25/1996 na s. 5 předseda ROI Emil Ščuka říká: "V ROI pracovaly celé skupiny a samozřejmě byly familiární, stranily své rodině, bratrovi, sestře... Když se 'uškodilo' někomu z Rusenků, povstala celá rodina, nejen proti mně, ale i proti ROIce... Stejně tomu bylo i v rodině Demeterovců... Nebudu odpovídat co a jak zamýšlí Ivan Veselý... Mě osobně by zajímalo, co dělá pan Balog, Šarlota Vrbová, pan Gudži, paní Reisnerová, Matice Romská, pan Rusenko..."

Romano kurko časem změnilo podobu z černobílého na barevný list s poutavějšími fotografiemi, obsahová stránka ale přetrvávala. Např. v Romano kurko 12/1997 jeho šéfredaktor Mikuláš Smoleň na s. 3 uvádí: "Z výše uvedených mých postřehů, na které jsem se snažil poukázat, přestože by to chtělo podrobnější analýzu, předem souhlasím s vámi, milí naši čtenáři, že byste sami dokázali daleko více v rámci ČR podat i lepší návrhy a podněty pro naši společnou věc o čemž nepochybuji, jak jsem se přesvědčil v několika rodinách, mi přesto dovolte vyjádřit jménem romského tisku Romano kurko, že jsem přesvědčen, že budoucnost Romů v naší republice je opravdu v rukou nás všech, pakliže my sami to budeme chtít a o to stát."

První číslo Romano hangos (Romského hlasu), situovaného taktéž v Brně, vyšlo 5.února 1999 jako "čtrnáctideník Romů v ČR". Od té doby byla částka 3 miliony Kč dělena napůl mezi staré Romano kurko a nové Romano hangos. SRM nebylo zpočátku uváděno jako vydavatel. Šéfredaktor novin Holomek (je jím dodnes) v úvodníku slíbil: "Nepopřejeme sluchu ani neposkytneme stránky našeho listu k vzájemnému osočování, výčitkám, prosazování osobních zájmů nebo snad zájmům úzké skupiny a už vůbec ne zájmům jakékoliv politické strany nebo organizace... To ovšem neznamená, že bychom nepopřáli slovo kritickým hlasům a polemice".

K prvním brněnským redaktorům patřili Gejza Horváth a "bílý" Roman Krištof (později se stal místopředsedou Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity), časem je nahradili mladá Romka Kateřina Danyová a bývalý redaktor Rovnosti, Čech Roman Růžička. Široká redakční rada zahrnovala známé i méně známé aktivisty po celé republice: romského poradce z Brna Jana Horvátha, Jana Ráce ze Zlína, Jiřinu Somsiovou z Olomouce, Petra Horvátha z Ostravy, Štefana Poláka z Kyjova, historičku Janu Horváthovou z Brna, Vláda Oláha z Matice romské v Praze a Češku Danaru Meluzínovou z Brna. Stejně početný byl i redakční kruh, v němž opět nechyběla jedna neromka, Pavla Bartoňová.

Noviny vycházely celou dobu černobíle. Ve srovnání s Romano kurko byly články mnohem kratší, živější a žánrově pestřejší, bez gramatických chyb a více se blížily serióznímu zpravodajství i publicistice, mnoho prostoru věnovaly romské kultuře, tanečním souborům, několikrát do roka informovaly o častých volbách romských Miss. Neomezovaly se pouze na dění v ČR, v roce 1999 rozebíraly např. situaci Romů v Kosovu. Většina textů byla psána česky, část romsky. Po několika prvních číslech se kvalita ustálila zhruba na současném stupni.

V novinách vycházely i články, kritizující šéfredaktora. V Romano hangos 5/1999 na s. 2 předseda ROI Emil Ščuka vysvětluje: "Nerozumím si se SRM... V čele tohoto hnutí nestojí Rom. Pan inženýr Holomek není Romem. Pochází ze smíšeného manželství, nevyrůstal jako Rom... Já ho za to i svým způsobem lituji." Časem však v novinách rozsáhlejší polemiky ustaly a většinu zásadních komentářů a stanovisek psal šéfredaktor Holomek. Za zmínku stojí jeho příspěvek, v němž kritizuje některé olašské Romy tak, jak by si patrně žádný český politik z opatrnosti nedovolil: "Účast zástupce z Hradu na pohřbu (olašského "krále")... dokládá podléhání falešným představám. Jakoby servilně chtěli dokázat nejlepší vůli prospět věci. Rozmyslel bych se být spojován s někým, kdo sveřepě odmítá nabízenou ruku s podmínkou přijetí pravidel hry... Při té příležitosti je třeba se ptát: Pánové a dámy, co hodláte dělat s tím, co z vaší strany poškozuje společnost, v níž žijete... Ať mají olašští Romové svoji vládu a zákony. Nesmí však být v rozporu se zákony společnosti, v níž chtějí žít. Nikde v Evropě a ve světě to není a nebude jinak..." (Romano hangos 11/1999, s. 6)

Čtrnáctideník však nepropagoval pouze SRM, informoval též o pokusu oživit a reformovat ROI, v níž začátkem roku 2001 zbylo 150 členů (Romano hangos 2/2001 s. 1, 3), stejně jako o olašských Romech, kteří si zvolili dva "krále". (Romano hangos 13/2001 s. 1, 3) Na podzim roku 2001 měl list 2560 předplatitelů, ovšem jeho odběr platilo jen 40 z nich. (Upomínka...) Noviny však byly krom toho rozdávány také zdarma na Úřadech práce a v dalších lokalitách s koncentrací Romů.

11. Hodnocení

SRM si částečně zachovává rysy, běžné i u ostatních romských sdružení: dlouhodobě dominantní postavení vlastního předáka, přítomnost rodinných příslušníků na dalších pozicích v organizaci či jejím okolí, nedostatky ve finanční kázni a hospodaření, jistá manipulace při udržování členské základny, občasná rivalita směrem k ostatním romským sdružením. Viditelně se však liší snahou o vyvážený přístup při řešení problémů romsko-českého soužití, kromě "gádžovských" institucí neváhá kritizovat negativní rysy vlastní menšiny, není jí vlastní jednostranný, ukřivděný a verbálně radikální postoj, který má ve skutečnosti jiné romské předáky zviditelnit doma nebo u evropských institucí, velmi citlivých na problematiku rasismu.

Taktéž vzdělanostní a morální profil pracovníků SRM se jeví jako mnohem vyšší, má větší renomé v zahraničí, dokázala dlouhodobě udržet zpravodajský list, který kvalitou značně převyšuje konkurenční romský čtrnáctideník. Mezi českou populací jsou osobnosti z okolí SRM ve srovnání s jinými romskými skupinami vnímány výrazně lépe: Karel Holomek, jeho dcera Jana Horváthová a jeho zeť Vladimír Horváth, patrně jediný chirurg v ČR, sestra Vladimíra Horvátha, dřívější poslankyně US Monika Mihaličková (která ovšem nesouvisí se SRM). Otázkou ovšem je, nakolik se tato pozitivní hodnocení dají vztáhnou i na činnost vzdálených poboček SRM mimo brněnské centrum, vedených méně známými lidmi, a také zdali by se SRM nezhroutilo, kdyby ho opustila Holomkova rodina. Při vědomí všech historických, sociálních, finančních aj. limitů romských organizací bych SRM označil jako nejpřijatelnější z toho, co srovnatelného se dnes nabízí.

12. Použité prameny a literatura:


www.sweb.cz/srnm
www.volny.cz/rhangos
Haló noviny, Praha, 29.srpna 1997.
Infórum -- informační bulletin Svobodných demokratů -- Liberální strany národně sociální, Praha, č. 4/1996.
Lidové noviny, Praha, 13. srpna 1997, 25.července 1999.
MF Dnes, Praha, 9.prosince 1999.
Mladý svět, Praha, č. 37/1997.
Most -- čtrnáctideník Hnutí občanské solidarity a tolerance, Chrudim, č. 3-4/1996.
Most pro lidská práva, Chrudim, č. 2/1998.
Národnosti v České republice, Praha 1993.
Pátek Lidových novin, Praha, 6.února 1998.
Právo, Praha, 23.srpna 1996.
Programové cíle a jejich naplnění organizací Společenství Romů na Moravě, Brno, 9.dubna 2001.
Romano hangos -- čtrnáctideník Romů v České republice, Brno, č. 1/5/11/16/1999, 2/13/2001, 8/9/10/2002.
Romano kurko -- romský čtrnáctideník aktualit a zajímavostí, Brno, č. 25/1996, 12/1997, 13/1998.
Rozhovor s Karlem Holomkem, Brno, 8.října 2002 a 10.října 2002.
Spektrum 90 -- nově vzniklé společenské, zájmové a profesní organizace, hnutí, sdružení a spolky, Praha 1990.
Stanovy Společenství Romů na Moravě, Brno, 12.dubna 2002.
Tzv. "Bratinkova zpráva o stavu romské komunity v ČR", nedatováno.
Upomínka ve věci předplatného Romano hangos, Brno, 17.října 2001.
Výroční zpráva organizace Společenství Romů na Moravě za rok 2001, Brno, 25.února 2002.
Zdroje příjmu Společenství Romů na Moravě 2001, Brno 2001.
DAVIDOVÁ, Eva. (1995): Cesty Romů. Romano drom 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého.
HLUŠIČKOVÁ, Růžena, CÍSAŘOVSKÁ, Blanka. (eds.) (1994): Hnutí za občanskou svobodu. Praha: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd.
HUBSCHMANNOVÁ, Milena (1993): Šaj pes dovakeras. Můžeme se domluvit. Olomouc: Pedagogická fakulta UP.

LIÉGEOIS, Jean-Pierre (1995): Rómovia, cigáni, kočovníci. Bratislava: Informačné a dokumentačné stredisko o Rade Európy.
ŘÍČAN, Pavel (1998): S Romy žít budeme, jde o to jak. Praha: Portál.

Text vyšel v anglické verzi The Association of the Romanies In Moravia ve Středoevropských politických studiích č. 4, podzim 2002, vydávaných katedrou politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Dostupné na ZDE

                 
Obsah vydání       19. 8. 2004
19. 8. 2004 Koalice se shodla na definitivním znění programového prohlášení
19. 8. 2004 Programové prohlášení vlády - poslední verze před jednáním K9
19. 8. 2004 Irácký premiér dává al-Sadrovi "poslední šanci"
19. 8. 2004 Útok na svatyni v Nadžafu "již začal"
19. 8. 2004 Laciná masáž nápodoby Václav  Dušek
19. 8. 2004 Přibyl není nebezpečný, nebezpečný je Gross Bohumil  Kartous
19. 8. 2004 Kauza Přibyl: Tak nám zase zahájili mediální kampaň, paní Müllerová Jan  Čulík
19. 8. 2004 Skandální cynismus Stanislava Grosse Martin  Mařák
19. 8. 2004 Mohl by se velitel roty SS stát šéfem Úřadu vlády?
18. 8. 2004 Utíkej, Viktore, utíkej! Jan  Sýkora
19. 8. 2004 Společenství Romů na Moravě Pavel  Pečínka
19. 8. 2004 Haló noviny nejsou jediné, které potlačují, "co 'nám' škodí" Jan  Čulík
19. 8. 2004 Kotrba se diví, jako se divili Slánský a Dubček Radko  Kubičko
19. 8. 2004 České silnice jako hřbitovy Jan  Čulík
19. 8. 2004 Dva iráčtí vězni usmrceni ve vězení Abu Ghraib
19. 8. 2004 Irácký delegát: "Al Sadr souhlasil, že složí zbraně"
19. 8. 2004 Svět ruské zahraniční politiky Radek  Vogl
19. 8. 2004 MPSV řeklo, co bylo třeba Ivan  Veselý
19. 8. 2004 USA: Více než polovina domácích uživatelů internetu má broadband
19. 8. 2004 Británie: Počet uživatelů broadbandu se za poslední rok zdvojnásobil
19. 8. 2004 ...a teď tu o červené Karkulce, prosím! Ivan  Brezina
19. 8. 2004 Terminátoři národů Sergej  Chelemendik
18. 8. 2004 O třítýdenní okupaci ČT 2 armádami spojeneckých sportovních vojsk Bohumil  Kartous
18. 8. 2004 Václav Havel a Václav Malý protestují proti pronásledování knihovníků na Kubě
19. 8. 2004 Nový weblog o české a středoevropské literatuře v angličtině
18. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 9. - 11. srpna 2004
18. 8. 2004 Pehe a odsuny František  Nepil
18. 8. 2004 Nesmyslné vraždění?
18. 8. 2004 Některé války stojí za to vést
18. 8. 2004 Výběr mezi CocaColou a PepsiColou není výběr - to není demokracie Milan  Rokytka
17. 8. 2004 Evropský soud pro lidská práva: Lustrační zákony jsou diskriminační Ivan  Válek
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
19. 8. 2004 Laciná masáž nápodoby Václav  Dušek
19. 8. 2004 Haló noviny nejsou jediné, které potlačují, "co 'nám' škodí" Jan  Čulík
19. 8. 2004 Kotrba se diví, jako se divili Slánský a Dubček Radko  Kubičko
19. 8. 2004 Společenství Romů na Moravě Pavel  Pečínka
19. 8. 2004 České silnice jako hřbitovy Jan  Čulík
19. 8. 2004 Přibyl není nebezpečný, nebezpečný je Gross Bohumil  Kartous
18. 8. 2004 Pehe a odsuny František  Nepil
18. 8. 2004 O třítýdenní okupaci ČT 2 armádami spojeneckých sportovních vojsk Bohumil  Kartous
18. 8. 2004 Výběr mezi CocaColou a PepsiColou není výběr - to není demokracie Milan  Rokytka
18. 8. 2004 Některé války stojí za to vést   
18. 8. 2004 Nesmyslné vraždění?   
18. 8. 2004 Kvalita rudého listí Štěpán  Kotrba
18. 8. 2004 Utíkej, Viktore, utíkej! Jan  Sýkora
17. 8. 2004 Život zvířat je důležitější než zaměstnání nějakého hostinského   
17. 8. 2004 Svatý teror