Potíž ale je, že z toho vzniká všeobecný dojem, nikoliv jen, že je nesprávné, že Amerika a Británie bojují v Iráku, ale zároveň také, že v současnosti neexistuje žádná kauza, za niž by stálo za to bojovat, že neexistuje nic, za co by stálo se obětovat. Takové poraženectví je nebezpečné.

Je rozumné stavět se proti západním intervenčním válkám, protože historie dokazuje, že nevedou k žádanému cíli. Kdykoliv se mocnosti rozhodnou, že zachrání malé národy před sebou samými, vždycky to dopadne špatně. Internacionalizace lokálních konfliktů zvýší napětí a pokusy "osvobodit" jiné národy za ně vyvolávají nebezpečné vakuum jako v Iráku.

Avšak já nejsem proti válce, zdůrazňuje autor. Zásadní otázkou vždy je: "Za co bojujeme?" V případě irácké války, málo lidí je přesvědčeno, že existuje přesvědčivá odpověď.

Být proti intervenčním válkám však není totéž jako schovávat se doma v bunkru. To je poraženectví. Možná je nutno začít vést na Západě novou kulturní válku, abychom si dokázali rozhodnout, jaké hodnoty a ambice jsme ochotni hájit a bojovat za ně. Válka je strašná věc, ale je taky pravda, že společnost, která se vzdá úsilí bojovat za dobrou věc, nakonec skončí špatně.

Kompletní článek v angličtině ZDE