13. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Michael Moore
13. 8. 2004

Vede-li se válka z triviálních důvodů, je to obscénní, argumentuje Moore

Rozumím, proč Fahrenheit 9/11 dostal hlavní cenu v Cannes

Konečně jsem v Glasgow ve čtvrtek večer viděl tolik chválený i proklínaný Moorův film Fahrenheit 9/11. Přestože měl premiéru v britských kinech někdy začátkem července, kino bylo stále ještě zcela plné lidí, i když se vstupenky daly koupit normálně před představením. Překvapilo mě, že je film Fahrenheit 9/11 daleko méně manipulativní, než jak si někteří kritici stěžují. Černá nenávist stoupenců amerických Republikánů, kteří film chtěli zakázat, je mi už vůbec nepochopitelná.

Myslím, že hlavní myšlenkou Moorova filmu Fahrenheit 9/11 je toto, a je to myšlenka dost hluboká, dotýká se podstaty lidské existence, protože se dotýká smrti.

Válka je nesmírně hrůzná a děsivá věc, argumentuje Moore. Ve svém filmu to dokládá dokumentárními sekvencemi o jednotlivých amerických vojácích v Iráku a rozhovory s nimi, z nichž vyplývá, že tito mladí muži se octli uprostřed hrůz, jimž naprosto nemohou rozumět a s nimiž nevědí, co si počít. Ano, film obsahuje i četné drastické záběry. "Když někoho zabijete, přijdete o polovinu svého lidství," svěřuje se v Iráku Moorově kameře jeden takový zmatený americký mladík-voják.

Válka je vážná věc. Měla by se vést pouze tehdy, je-li existence člověka a jeho národa přímo ohrožena, vznikne-li tedy dilema: nepůjdu-li do války, stejně zemřu. Vede-li se válka z triviálních důvodů, je to obscénní, argumentuje Moore. Vůči americkému prezidentu Georgi Bushovi je Moore osobně a subjektivně zaujatý a z filmu to, zejména v jeho první části, trochu neústrojně trčí. Tato zaujatost, projevující se např. četnými záběry, kdy se Bush připravuje a natřásá před televizními kamerami před začátkem přímého přenosu, síle Moorova filmu ubírá. Jenže i když si tuto neprofesionalitu jeho filmu odmyslíme, difficile est satiram non scribere - je obtížné George Bushe nekritizovat nebo se mu nesmát. Je totiž zjevné, že George W. Bush je povrchní hlupák, který nerozumí hlubokým tématům lidské existence, života a smrti. Všechno, čeho se dotkne, svým primitivním, povrchním způsobem trivializuje. Moorova hlavní argumentace spočívá v tom, že Bush spáchal zločin, protože zavedl Ameriku do války proti Iráku z nepravdivých a povrchních, "světských" příčin: v důsledku touhy po penězích a po moci. Veškerá další argumentace filmu tuto hlavní tezi jen podpírá a musím říci, že je přesvědčivá.

Bush trpěl od mládí zásadním syndromem dětí vlivných rodičů. Daleko lepší je narodit se chudý než v bohaté a vlivné rodině, protože v takovém případě zápolíte s obrovským břemenem: budete schopni se v životě vyrovnat svému úspěšnému otci či matce? Vidím toto břemeno občas u svých britských studentů. Ne každý se s tím dobře vyrovná.

Bushovo mládí je plné sérií selhání, od trapné "kariéry" v armádě přes četné neúspěšné pokusy stát se podnikatelem, zejména v ropném průmyslu. Uspěl teprve tehdy, když ho zřejmě na pokyn jeho otce Bushe staršího začali ochraňovat saúdsko-arabští podnikatelé, kteří do jeho firmy vložili velké finanční částky. "Proč by saúdští milionáři, osoby ze země, která má obrovské zásoby ropy, měli investovat své peníze do selhávající, bezvýznamné americké ropné firmy George Bushe, je záhada," říká ve filmu Michael Moore. Je zcela zjevné, že saúdští milionáři mladého Bushe podporovali, aby se zalíbili celé Bushově rodině a měli na americkou vládnoucí dynastii vliv. Film sleduje rozsáhlé saúdské investice do Spojených států i velké finanční částky, jimiž saúdští podnikatelé financovali Bushovu rodinu a jeho americké podnikatelské přátele. Předními finančnickými spojenci Bushů byla právě bin Ladinova rodina, jíž bylo umožněno odcestovat z USA letadly po 11. září. Moore argumentuje, že ji měly americké úřady nejprve vyslechnout. Kdykoliv se hledá - třeba v detektivkách - vrah, vyslýchají se přece i jeho rodinní příslušníci.

Fahrenheit 9/11 začíná pověstnými prezidentskými volbami v roce 2000, které vyhrál vlastně Demokrat Al Gore, ale pod vlivem jednoho Bushova příbuzného byl prezidentem za pomoci spřízněné pravicové televizní stanice Fox News prezidentem vyhlášen George Bush. Film zaznamenává, jak proti volební manipulaci na Floridě protestovali v americkém Kongresu četní tamější černošští poslanci. Podle předpisů americké Sněmovny však parlament jedná na základě takových stížností pouze tehdy, pokud je podepíše alespoň jeden senátor. Žádnému z černošských poslaneckých stěžovatelů se podle Moora nepodařilo získat podporu žádného poslance ze Senátu, a tak zůstaly volební podvody na Floridě nekorigovány. Moore zde naznačuje, že jádrem amerického problému zůstává etnický konflikt - přezíravost bílých politiků vůči černochům.

Etnické téma ve filmu pokračuje, když Moore navštíví s kamerou své rodné město Flint, které trpí hospodářskou krizí a nezaměstnaností, a zjistí, že v každé nezaměstnané rodině je skoro každý druhý mladík v armádě - jinak nevystuduje, protože rodiny na to prostě nemají. Vojenští důstojníci, kteří se snaží verbovat mládež, aby se dávala do armády, chodí záměrně do chudých čtvrtí, protože v bohatých čtvrtích se jejich verbovací kampaň míjí účinkem. V tomto smyslu mi připadá efektivní pasáž, kdy pak napodobuje před americkým parlamentem sám Moore vojenské verbíře a snaží se přesvědčit slavné americké kongresmany, aby sami poslali své děti bojovat do Iráku, když tu válku tedy hlasováním schválili. Výraz na tváři oslovených kongresmanů musíte vidět.

Takže Moorův argument je jasný: Vládnoucí americká "elita", která uchvátila moc v roce 2000 podvodem, stejně podvodně zatáhla americkou společnost do války proti Iráku jen kvůli ropě. Moore pečlivě rozbírá styky lidí, blízké dnešní americké vládě, s velkými americkými podnikatelskými společnostmi, a objevuje dosti neuvěřitelné vazby. Bush senior jezdí do Saúdské Arábie za obří ropnou společnost, totéž dělá bývalý americký ministr zahraničí James Baker. Tisk píše, že se neví, zda Bush starší tam vystupuje za firmu Carlyle Group, anebo za Spojené státy. Když na to poukazují novináři na tiskové konferenci v Bílém domě, mluvčí Bílého domu je ubezpečí, že americká vláda všechny antikorupční zákony dodržuje...

Někteří američtí kritikové napadají Moora, že si prý protiřečí. Nemůže prý na jedné straně kritizovat americkou vládu, že jsou její protiteroristická opatření neefektivní, a na druhé straně kritizovat Patriot Act jako příliš restriktivní. Tato kritika je neseriózní manipulací. Moore ve filmu argumentuje, že "boj proti terorismu" nebere americká vláda vážně a dokládá to celou řadou bezpečnostních selhání či absurdit. Boj proti terorismu" je podle něho záminkou k omezování občanských svobod. A dokumentuje to například případem penzisty, který se kdesi v posilovně zmínil o tom, že Bush je podle něho názoru ještě větší darebák než bin Ladin, přítomní ho udali a důchodce za to vyslýchala FBI. Bin Ladina americká armáda podle Moora příliš nehonila, hlavně jí šlo o kontrakt pro ropovod před Afghánistán. Zajímavý je i poznatek, že současný afghánský prezident Hamid Kharzai býval také americkým ropným poradcem...

Nenašel jsem v Moorově filmu žádné otevřené manipulace ani nepřesnosti. Všechno, co ve filmu je, zdá se být pravda. Otázkou je, co je z filmu případně vynecháno a jsou v něm nějaké manipulace podprahové?

Účelem filmu Fahrenheit 9/11 je předložit veřejnosti určitou argumentaci, kterou jsem shrnul výše. Není pravda, že ve filmu nevystupují osoby, které Moore kritizuje, naopak, velkou část filmu tvoří časté citace z George Bushe, Donalda Rumsfelda, Dicka Cheneyho či Paula Wolfowitze. Je ovšem fakt, že ti politikové říkají jen to, co Moore chce, jsou podřízeni jeho editorským rozhodnutím. Férové by bylo, kdyby po odpromítání tohoto argumentativního filmu byl poskytnut prostor kritizovaným politikům na odpověď. To se ovšem v americké společnosti děje. Odpovědi čelných amerických politiků na Moorovu kritiku nejsou neznámy.

Jak už jsem se zmínil, trochu přehnané se mi zdá v prvních částech filmu to, že Moore vyjadřuje své antipatie vůči Bushovi a jeho kolegům tím, že do filmu zahrnuje záběry, na nichž vypadají nesympaticky. Paul Wolfowitz si na jednom záběru před spuštěním kamery v ústech nasliní hřeben a tím se pak češe, strčí si také několik prstů do pusy, ty si nasliní a slinami si pak matlá vlasy. Je to odporné, ale zahrnutí tohoto záběru do filmu mi připadá jako podpásovka.

V sekvenci o chudinské mládeži, která se stává v americké armádě kanónenfutrem pro vrtochy amerických mocných, interviewuje dlouze Michael Moore paní středního věku ze svého rodného města Flint, která má syna v americké armádě a u armády slouží i další mladí lidé z její rodiny. Žena vykládá, že je nesmírně vlastenecká, vyvěšuje uctivě americkou vlajku, protože si je vědoma, kolik krve muselo být prolito, než bylo možno tuto vlajku svobodně vyvěsit. Nedopustí, aby se vlajka dotkla země. Je hrdá na to, že děti z její rodiny pomáhají v americké armádě a Moorovi vysvětluje, že je vlastně taková "konzervativní Demokratka". Jenže pak přijde zpráva, že její syn byl zabit v Iráku. Žena přečte jeho poslední dopis, v němž se syn svěřuje s pocity naprosté bezradnosti, stresu a zmatku a píše, že George Bush je idiot. Žena je přirozeně smrtí svého syna nesmírně postižena. Otázkou je, zda v této sekvenci - a v sekvenci, kdy se tato žena vydá do Washingtonu, nepřekračuje Moore hranici přípustnosti a zda nevyužívá jejího zármutku trochu voajeristicky.

Možná nepřijatelných je několik záběrů "mírového Iráku", kde na skuzavkách sjíždějí šťastné děti a kluci se honí po sídlišti těsně před tím, než Američané začnou Irák bombardovat. Lidi může naštvat, že se Moore nezabývá tím, že Saddám Husajn byl krutý diktátor, i když to ve filmu nepopírá. Argumentuje však, že Ameriku Husajnův Irák neohrožoval. Váže se to k hlavnímu argumentu filmu: dosud se války vedly vždy jen tehdy, kdy byl vlastní národ smrtelně ohrožen.

Jiní komentátoři namítali, že Moore svůj film bulvarizuje tím, že občas užívá rockové hudby k podkresu výroků politiků. Mně to nepřišlo. Moore prostě účinně využívá filmové řeči. Objevné pro mě bylo, jak američtí vojáci vysvětlovali, že si při útoku hrají rocková cédéčka a že si mohou sluchátka napojit do elektronického systému svého tanku. Nejoblíbenější byla skladba: "Hoř, potvoro, hoř!" Mladíci si tak zjevně odreagovávají nesmírný lidský strach a stres. Brutálně prováděné jsou razie amerických vojáků do iráckých příbytků (ve tmě sedí dvě plačící ženy, na zemi leží spoutaný mladík): "Bůh vás ochraňuj, co proboha udělal, vždyť je to jen student? Neboj, se (říká jedna žena druhé), oni tě neudeří. Proboha vás prosím, tak s námi mluvte, tak nám řekněte co s ních chcete udělat?" Američtí vojáci ženy ignorují.

Fahrenheit 9/11 je profesionálně udělaný film. I když, apriorní Moorova nesympatie vůči Bushovi jeho dopad trochu umenšuje (a Moore natočil film aktivistický, po závěrečných titulcích se na plátně objeví výzva: DĚLEJTE NĚCO!), je to film, který vznáší vážné otázky. Především tu o tom, kdy je možno vést válku. Nechápu, jak je možné, že se Václav Klaus vyjádřil, že mu ten film nic "objevného či obohacujícího" nepřinesl. Svědčí to dost výmluvně o jeho intelektuální prázdnotě. Fahrenheit 9/11 je ještě lepší film než Moorovo Bowling for Columbine. Doufám, že už bude konečně uveden do distribuce i v ČR, aby to diváci mohli posoudit sami.

                 
Obsah vydání       13. 8. 2004
14. 8. 2004 Zahájení Olympijských her postiženo dopingovým skandálem
15. 8. 2004 V Nadžafu a Bagdádu opět boje, Sadr vyzývá k novým jednáním
14. 8. 2004 Jednání v Nadžafu skončila bezvýsledně
14. 8. 2004 Colin Powell obvinil "extremisty", že v Iráku neexistuje "olympijské příměří"
14. 8. 2004 Americké letecké údery v Iráku usmrtily 13 osob
14. 8. 2004 Ozbrojenci zmasakrovali v Burundi nejméně 130 lidí
13. 8. 2004 Rozumím, proč Fahrenheit 9/11 dostal hlavní cenu v Cannes Jan  Čulík
13. 8. 2004 O Michaelu Moorovi: Souhlasím
14. 8. 2004 Moore zveřejnil důkazy pro všechna svá tvrzení ve filmu Fahrenheit 9/11
13. 8. 2004 Michael Moore zveřejnil záběry, kde nový šéf CIA konstatuje, že je pro tuto funkci nevhodný
13. 8. 2004 Jsou Evropané skutečně "dětmi řecké kultury"?
13. 8. 2004 Moqtada al-Sadr navrhl Američanům podmínky k ukončení bojů
13. 8. 2004 Britský novinář propuštěn na zásah Moqtady al Sadra
13. 8. 2004 Boje v šíitských městech Iráku sílí, regionální rada v Nadžafu na protest rezignovala
13. 8. 2004 Tlak na šíitské ozbrojence v Nadžafu sílí
13. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 4. a 5. srpna 2004
13. 8. 2004 Ferguson: Lidé v Evropě pracují málo, protože nevěří v Boha
13. 8. 2004 Kubánští disidenti: Bushova vláda nerozumí Latinské Americe
13. 8. 2004 Česko vážně spolyká příliš energie Milan  Černý
13. 8. 2004 Psali jsme zkresleně o válce v Iráku, přiznává americký list Washington Post
13. 8. 2004 Boj, typický pro opozici Ivan  David
13. 8. 2004 Svátek rusko-německého přátelství v Turecku Sergej  Chelemendik
13. 8. 2004 Rakousko: Uzavřen seminář kvůli pornografickému skandálu
12. 8. 2004 Iráčtí vzbouřenci nejsou bojovníky za svobodu
13. 8. 2004 Vedro bude v budoucnosti "brutální"
13. 8. 2004 Petice: žádáme odchod Stanislava Grosse z politiky
12. 8. 2004 Klaus a Ouzký se zajímají o poměry u Štrasburského soudu
12. 8. 2004 Kalifornie anulovala homosexuální sňatky
12. 8. 2004 Britské soudy smějí využívat důkazů získaných při mučení, pokud mučitel nebyl Brit
12. 8. 2004 Řekové odstraňují z ulic Athén žebráky a narkomany
12. 8. 2004 O strachu ze svobody projevu
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
13. 8. 2004 Psali jsme zkresleně o válce v Iráku, přiznává americký list Washington Post   
13. 8. 2004 Rozumím, proč Fahrenheit 9/11 dostal hlavní cenu v Cannes Jan  Čulík
13. 8. 2004 Boj, typický pro opozici Ivan  David
13. 8. 2004 Kubánští disidenti: Bushova vláda nerozumí Latinské Americe   
13. 8. 2004 Ferguson: Lidé v Evropě pracují málo, protože nevěří v Boha   
12. 8. 2004 O strachu ze svobody projevu   
12. 8. 2004 Padouch nebo hrdina? Jiří  Hudeček
12. 8. 2004 Ještě o Karlu Hoffmannovi: Nemají pravdu ani Ján Beňak, ani Eduard Vacek Jan  Čulík
11. 8. 2004 "Tady je Izrael, tak mluvte hebrejsky, anebo držte hubu!"   
11. 8. 2004 Petr Janda: V šedesáti politickým novorozencem Bohumil  Kartous
11. 8. 2004 Monbiot: "Laskavý svět končí"   
11. 8. 2004 Politikův umělec a umělcův politik Irena  Zítková
11. 8. 2004 Ropa, politika a krev Oskar  Krejčí
10. 8. 2004 Spravedlnost na prodej? Jan  Sýkora
10. 8. 2004 Bezprizorní Miloš  Kaláb

Americký dokumentarista Michael Moore RSS 2.0      Historie >
14. 8. 2004 Moore zveřejnil důkazy pro všechna svá tvrzení ve filmu Fahrenheit 9/11   
13. 8. 2004 Rozumím, proč Fahrenheit 9/11 dostal hlavní cenu v Cannes Jan  Čulík
13. 8. 2004 O Michaelu Moorovi: Souhlasím   
13. 8. 2004 Michael Moore zveřejnil záběry, kde nový šéf CIA konstatuje, že je pro tuto funkci nevhodný   
12. 8. 2004 Iráčtí vzbouřenci nejsou bojovníky za svobodu   
3. 8. 2004 Slavný americký filmař Albert Maysels: „Nepotřebuju Hollywood!“ Petr  Šafařík
28. 7. 2004 Fahrenheit 9/11: vyprodaný sál a dlouhý potlesk Viktor  Šaněk
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
14. 7. 2004 Proč novináři pomáhají vládám lhát občanům?   
14. 7. 2004 Moorův film Fahrenheit 9/11 zlomil v Británii kasovní rekord   
12. 7. 2004 Ohlédnutí za Karlovými Vary Jan  Čulík
9. 7. 2004 Nový Moore konečně i v ČR! Petr  Šafařík
6. 7. 2004 Michael Moore: Klidně si ukradněte můj film, jsem pro svobodnou výměnu informací   
5. 7. 2004 Michael Moore si založil blog   
29. 6. 2004 Pokusy zakázat vysílání filmu Fahrenheit 9/11 jsou útokem na svobodu slova Jiří  Kratochvíl