Fascinuje mne, jestliže Jan Čulík argumentuje ve svém sloupku na jedné straně nepřijatelností zásady dvojího metru v demokratické společnosti, na straně druhé pak předhazuje odsouzenému, že on by se určitě zachoval stejně nespravedlivě, kdyby měl tu moc. Čulík píše:

Existuje v České republice demokracie nebo ne? Existuje pro všechny nebo ne? Existuje i pro Karla Hoffmanna nebo ne? Cožpak opravdu platí dvojí metr a současná politicky pluralitní parlamentní demokracie je jen další, o něco sofistikovanější zástěrka pro nadvládu jiných elit nad lidem i nadvládou nad právní kulturou "slepé" ale spravdlivé spravedlnosti? Cožpak opravdu platí, že ona spravedlnost platí pro každého jinak a je pouze pro slušné antikomunisty?

Sám šéfredaktor Britských listů musí cítit, že argumentace založená na axiomu "povážlivosti" obhajoby prostřednictvím existujícího právního řádu, "bolestínství" osmdesátiletého starce a řečnické otázky "Na to si můžeme stěžovat my, kdo nejsme komunisty" je neudržitelná a směšná. A nebo ne a pak v České republice po patnáti letech od "sametového" převratu zavládl opět "reálný socialismus" jako pokročilejší ekonomická formace, než byl "zahnívající kapitalismus" a opět neplatí žádné principy spravedlnosti, prosazované pouze a jedině cestou demokraticky přijatého, nikoho nediskriminujícího právního řádu a nestrannosti soudů ...

A to je povážlivé zjištění, neboť pak je opět jedinou čestnou možností emigrace. Ale kam? Tak jak to je doopravdy?