Kultura, posuzovaná nikoliv svébytnými estetickými kritérii, ale morálkou dnešní doby, je kulturou odsouzenou předem ke službě ideologii. Ať té, nebo oné. Třebas ideologii Jana Čulíka. Čulík ve svém sloupku používá silná slova, když říká o umělcích tvořících své dílo uprostřed "totality"

Nelze s ním souhlasit, neb je tento odsudek paušalizující a dehonestující řadu tvůrců. Sám sebe pak Čulík popírá, když tvrdí na jiném místě, že

S tou druhou větou však souhlasím a podepisuji ji.

Majakovskij ve své poezii také věřil snu, ze kterého se posléze pro mnohé vyklubal zlý sen. Přesto nelze nevidět básníka Majakovského. Přesto Majakovského nelze ztotožňovat s jeho oleštěným bronzovým pomníkem v nadživotní velikosti, který z něj vytvořila sovětská propaganda.

Bondarčuk natočil také působivé, silné filmy - včetně Osudu člověka. "Film, na který se kdysi chodilo povinně a dnes bych ho rád viděl v televizi dobrovolně. Drama, které o válce vypovídá víc a upřímněji než deset tisíc hloupostí typu Pearl Harbour", hodnotí toto drama jeden z návštěvníků filmové databáze na internetu. Bondarčuk natočil i Mexiko v plamenech s Francem Nerem. Bondarčuk natočil i čtyřdílnou filmovou epopej Vojna a mír Lva Nikolajeviče Tolstého.

Fakt, že všichni neutekli na propagandou zidealizovaný Západ a poslední za sebou nezhasl, byl zázrak.

Fakt, že Československo reprezentoval film, knižní kultura, grafika a knižní ilustrace po celém světě, fakt, že Československo dalo možnost tvořit režiséru Kachyňovi, scénografu Svobodovi, sklářskému duu Libeňský-Brychtová, textiláku Kybalovi, skláři Šuhájkovi, krajkářce Wasserbauerové, sochaři Svobodovi, ilustrátorovi Trnkovi či stovkám dalších umělců, kteří dokázali proslavit českou kulturu svou tvorbou - to je autentická zkušenost moje.

Laterna Magica existuje. Libeňského skleněné plastiky kašlaly na to, jestli je na Hradě Husák nebo Havel a v Paláci kultury zpívá Gott nebo Hůlka. Kybalovu textilu bylo jedno, že také zdobil Štrougalovu vilu. Šuhájkovy foukané plastiky zdobily reprezentační interiéry bez ohledu na to, jestli v nich žrali humry "kapitalisté", či "komunisté". Krajkami Vlasty Wasserbauerové se zdobily princezny či královny stejně, jako normalizační televizní hlasatelky.

Pojarovy filmy, Trnkovy či Brdečkovy pohádky určovaly vkus dětem okresních tajemníků stejně, jako dětem disidentů. Nikdo z těchto tvůrců nebyl nucen ve své tvorbě podlehnout prostituci. A málokdo z nich podlehl. Studio Bratři v triku, ve kterém se animaci učila i žena Jana Čulíka, získalo stovky cen na mezinárodních festivalech a odneslo si Grand Prix nebo Hlavní ceny i z tak renomovaných kolbišť jakými jsou Berlín, Benátky, Chicago, Annecy, Hirošima, Tampere, Espinho, Cannes, Suttgart, Oberhausen, Locarno, Ottawa, San Sebastian, Gijon, Montreal a mnoha dalších. I v tom studiu, i jinde vždycky existovali lidé, kteří si osobní integritu zachovali a přesto tvořili, i když doba mnohdy jejich tvorbě nepřála a kdejaký primitiv jim chtěl říkat, co je "ideové" a co ne.

Tvořil i Gene Deitch... Tvořil i autor Zdeněk Miler. Krteček "v kalhotách s táákhle velkými kapsami" je také propagandou dělnické třídy, propagandou výstavby socialismu, apoteózou paneláků, nových felicií a tryskových letadel - pokud nepochopíme jeho humanistický náboj a romantickou, komorní poetiku... A že Krtečkovo autíčko připomíná kultovní růžový cadillac, to už ani ideologičtí tajemníci neovlivnili... Ani to, že je na klíček. Neporozumíme ničemu, pokud nepochopíme dětskou, hravou a ničím nespoutanou duši krtečka i jeho tvůrce. Neměla se socialistickým realismem nic, zhola nic společného, i když jinde než v socialistickém Československu bych si výrobu podobně nákladného animovaného seriálu pro děti nedokázal představit. Jak krtek ke kalhotkám přišel jsme se dozvěděli v roce 1957... Dodnes bylo natočeno - pokud se nepletu - 49 dílů.

Dnes ale máme úplnou, nefalšovanou a dospělou svobodu - původní české animované filmy už se tvoří jen sporadicky a Česká televize raději nakupuje v Hollywoodu "hity". Večerníčka nahradili Chip&Dale, želvy Ninja a další "demokratické" skvosty. A podobně je to i s jiným českým uměním, s jinou českou kulturou. Živoří. Nezaprodává svou integritu. Nikdo o ni už totiž nestojí.