Program letošní Letní filmové školy byl skutečně nesmírně rozsáhlý a zajímavý. Jak se Králík na LFŠ zmínil, jde o akci, kterou "organizují dva lidi". Je-li tomu tak, je nutno skutečně říci: Klobouk dolů. Filmovka přinesla desítky celovečerních filmů k tématu "Film a dětství" a "Film a pohádka". Jiným tématem byl čínský film a LFŠ odpromítala více než třicet celovečerních čínských filmů. Věnovala se také současnému českému filmu (který ovšem Britské listy sledovaly po celý minulý rok, takže zde pro naše čtenáře nebylo příliš mnoho překvapení), přinesla portréty celé řady filmových "osobností", filmy z jiných festivalů, výběr filmů časopisu Cinepur a pořádala se celá řada dalších doplňujících akcí.

Při gigantičnosti celého projektu je tedy snad omluvitelné, že se někdy horko těžko stíhaly termíny představení, protože filmy či přidružené akce občas končily buď těsně před začátkem další akce, anebo někdy bylo nutno další akci dokonce trochu zdržet.

Problémem byly také mnohdy poněkud chabě moderované veřejné diskuse účastníků, ale v porovnání s minulými léty byla situace o dost lepší než dříve. Vadily i dlouhé fronty na akreditaci.

Poněkud iritující byla občas nedostatečná kvalita promítání. Zdá se, že technické vybavení některých sálů úplně nedostačuje. Je přece nemožné, aby takto významný filmový festival neměl v jednom ze svých promítacích sálů (Slovácké divadlo) dva šestnáctimilimetrové projektory, takže se promítání dokumentárního filmu Vojtěcha Jasného Why Havel? muselo uprostřed přerušit a museli jsme počkat, než promítač založí do projektoru druhou cívku.

Opakovaně (Slovácké divadlo, Orlovna) docházelo u 35 mm filmů k příliš předčasnému přepínání končícího dílu na díl nový, takže byli herci umlčováni uprostřed vět, anebo zase došlo k přepnutí příliš pozdě, takže jsme viděli mezi oběma díly několik vteřin černého zaváděcího pásu - několikrát se stalo, že promítač na přepnutí dílů zapomněl, takže cívka bez jeho zásahu vyběhla celá z projektoru. V Orlovně měli promítači opakovaně problém s dělicí čárou mezi filmovými obrázky, takže diváci viděli občas dole na plátně obraz dělicí čárou přepůlený. Nechápu také, jak může promítač 35 film zakládat do projektoru tak nedbale, že cívku začne promítat s dělicí čárou přímo uprostřed obrazu a až po začátku promítání to začne upravovat.Nové díly byly často po přepnutí projektoru nezaostřeny a promítač to teprve postupně doostřoval. Přitom objektiv projektoru lze předem fixovat, aby se při zakládání nového dílu nerozostřil. Při promítání klasického českého filmu Zlaté kapradí zřejmě vznikly problémy se zesilovačem. Když tato filmová pohádka vrcholí, hlavní hrdina má být ve vojsku potrestán za údajnou zradu. Dostane se mu možnosti vyslovit před exekucí poslední přání a on vyjádří touhu promluvit s krásnou dcerou velitele pluku. Ve filmu je mu toto přání splněno - a v tuto chvíli při promítání v Orlovně vypadl zvuk, takže jsme se nedověděli, co se odehrálo ve vrcholné scéně filmu.

Když se v kinu Hvězda promítal film Terryho Jonese Personal Services, zvuk byl ze záhadných důvodů tak nekvalitní, že bylo anglickým dialogům (film byl bez titulků) nesmírně špatně rozumět. Postihlo to i překladatele - lidé si pak stěžovali, že simultánní překlad tohoto filmu byl nedostatečný.

Zajímavou součástí programu bylo promítání hodinového rozhovoru spisovatele Salmana Rushdieho s Terrym Gilliamem na jednom menším americkém filmovém festivalu. Záznam se promítal v kinu Hvězda z DVD, ze záhadných důvodů černobíle, ačkoliv na DVD (které jsem viděl předchozího dne) je zaznamenán barevně.

Potíže byly občas i s videoprojekcí - vážné technické problémy zaznamenala projekce videoukázky z britského televizního seriálu o Adrianu Molovi. Když přivezl do Kina Mír svůj film Operace Hokejdo Igor Chaun, promítači nebyli asi patnáct minut schopni začít film promítat se zvukem. Problém se vyřešil až asi po deseti pokusech.

Mám pocit, že k těmto technickým faux pas dochází, protože Jiřímu Králíkovi s LFŠ pomáhají ne vždy dostatečně kvalifikovaní amatéři a nadšenci. Sice obdobně nadšenecké, ale všeobecně dosti chabé byly rozhovory s filmovými tvůrci, publikované ve festivalovém bulletinu Filmové listy. Trochu iritující byly překlepy a nesrovnalosti v programu ve srovnání s katalogem LFŠ - je-li v denním programu uvedeno, že daný film má 55 minut, a v katalogu, že má minut 58, kterou informaci je možno považovat za spolehlivou?

Znovu však opakuji, že toto jsou všechno drobnosti a celkově má Letní filmová škola obrovský kulturní význam. Proto tam rád jezdím. Mimo jiné i proto, že si člověk znovu a znovu uvědomuje důležitost českého i mezinárodního filmového dědictví.

Je dobré, že se Jiřímu Králíkovi daří každoročně do Uherského Hradiště přilákat přes čtyři tisíce diváků. Je také pozoruhodné, že jsou to drtivou většinou nesmírně mladí lidé, především studenti, maximálně do pětadvaceti let. Naskýtá se však otázka: co se děje s ostatním českým národem? Lidi nad pětadvacet - s výjimkou několika desítek filmových odborníků - už snad dobrá kinematografie nezajímá?

A teď ještě jedna pro někoho možná podružná, ale já si myslím, že velmi důležitá věc.

Když byl loni v listopadu ve skotském Edinburku v tamějším kině filmového umění "Filmhouse" na promítání své Kytice osobně přítomen režisér a kameraman F. A. Brabec, do plného kina se nedostalo asi dvacet osob. "Tak je pusťte, ať si sednou na schody vedle sedadel," navrhl Brabec programovému řediteli kina, svému hostiteli.

"To v žádném případě," zněla striktní odpověď. "Je to obrovské požární riziko a je to proti předpisům."

Vzpomínal jsem na toto britské ustanovení, když jsem v posledních dnech Filmovky seděl v doslova nacpaném hradišťském kinu Hvězda, kde byla plná nejen všechna sedadla, ale na schodech podél zdí seděli lidé v čtyř až v pětistupech. Velmi podobná praxe byla i v jiných sálech Filmovky.

V Británii platí požární nařízení, že ze sálu se stovkami lidí v něm musí být volný východ. S hrůzou jsem trnul, co by se asi stalo, kdyby v přeplněné Hvězdě skutečně došlo k požáru. Ty desítky lidí na přeplněných schodech by drasticky zpomalily evakuaci sálu a množství lidí by uhořelo. Neměla by se tato skutečně nebezpečná praxe opustit?

Závěrem obecnější poznámka: Logickým dalším krokem, o nějž by měla usilovat Asociace českých filmových klubů, ministerstvo školství i ministerstvo kultury, by mělo být rozhodnutí zpřístupnit většinu nejdůležitějších klasických českých, případně i nejdůležitějších zahraničních - filmů jejich vydáním na DVD. Kolekce nejdůležitějších klasických filmových děl z dvacátého století by měla být ve školních knihovnách volně přístupná žákům všech českých škol a univerzit.

Kdo a kdy s tím začne?