28. 7. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Spisovatelka Irena Dousková
28. 7. 2004

Irena Dousková, dětství a normalizační komunismus

V úterý večer se promítal na Malé scéně Slováckého divadla na Letní filmové škole v Uherském Hradišti dvouhodinový televizní záznam příbramské inscenace, vzniklé podle knížky Ireny Douskové Hrdý Budžes. Jde o vynikající fiktivní monolog asi devítileté holčičky, volně založený na autobiografických zážitcích samotné autorky (do první třídy šla v prvním normalizačním roce 1970). Komunistický normalizační útlak je v dívčině prostředí i v její rodině přítomen, avšak kniha Ireny Douskové není politický antikomunistický pamflet. Je to mnohovrstevnaté svědectví o autentické skutečnosti.

Divadelní představení stoprocentně nese až geniální herecké nadání Barbory Hrzánové, která hraje onu asi devítiletou holčičku a vede po celou inscenaci vlastně jediný monolog. Vstupy ostatních dvou herců jsou vinou režisérova pojetí nepřesvědčivé a přehrávané. Je paradoxem, že za toto vynikající, nepolitické umělecké dílo, přesně řečeno za neopatrný výrok herečky Hrzánové, učiněný, když ji za její výkon byla udělována Cena Thálie, jsou Hrzánová a zároveň zřejmě nyní i Dousková terčem popotahování v souvislosti s možným trestním stíháním za verbální "trestný čin". Znovu se tedy vynořuje v České republice neřešený problém s tzv. "verbálními trestnými činy".

Herečka Hrzánová byla pozvána k výslechu za to, že se při udělování Ceny Thálie za svůj herecký výkon v této inscenaci řekla: "Jsem strašně šťastná, že můžu říkat na veřejnosti, že Rusáci a komunisti jsou svině."

To je jistě hloupý výrok.

Je nesprávné útočit na veřejnosti na jakoukoliv národnost, i když po čtyřiceti letech, kdy bylo Československo ruskou "kolonií", je docela pochopitelné, že prostší lidé chtějí mít svobodu říkat, že "Rusové jsou svině". Nechtěl bych žít v zemi, kde bych se nemohl svobodně vyjádřit o jakékoliv politické straně, že jsou její příslušníci svině. Několikrát jsem citoval výrok britského dramatika Harolda Pintera o premiéru Tonymu Blairovi v britském rozhlase ohledně irácké války. Pinter o Blairovi v rádiu řekl, že je to lhář a vrah. Kupodivu na něho v Británii Tony Blair nepodal trestní oznámení.

Byl bych velmi rád, kdyby Dousková i Hrzánová byly skutečně v této věci pohnány před soud. Vznikla by tak obrovská mezinárodní ostuda, že by to snad konečně vedlo ke zrušení verbálních trestných činů v České republice.

Režisér Jan Schmiedt v Uherském Hradišti v úterý svědčil také o tom, že inscenace, která vznikla v divadle v Příbrami, od samého počátku čelila obstrukcím tamějšího ředitele divadla. Ten chtěl nejprve zakázat hraní Internacionály v rámci inscenace s argumentací, že je to "státní hymna" a že není možné se jí posmívat. Pak mu vadilo, že se na jevišti spojuje komunismus s nacistickým hajlováním.

Aniž bych měl cokoliv proti zesměšňování jakýchkoliv písní či hymen, na divadelním jevišti či proti spojování komunismu s nacismem prostřednictvím metafor, je nutno říci, že inscenace Jana Schmiedta je v mnoha ohledech hrubá a nepřesvědčivá. Funguje na dvou rovinách: Na jedné z nich je doslova geniální výpověď devítileté holčičky, tlumočené vynikající Barborou Hrzánovou, na druhé jsou velmi nedokonalé výkony ostatních příslušníků hereckého souboru, včetně dvou herců, kteří Hrzánové sekundují přehráváním. Rozdíl mezi výkonem Hrzánové a těchto dvou dalších herců by nemohl být propastnější.

Chybou je režisérovo pojetí. Nechal se unést svým politickým přesvědčením a normalizační zázemí sedmdesátých let zkreslil hned dvěma způsoby. Měl pocit, že musí komunismus karikovat, protože ho nenávidí. Jenže komunistický režim lze daleko účinněji odhalit i jinak, prostě jen tím, že jeho propagandu nevzrušeně a objektivně cituji.

Režisér inscenaci necitlivě naplnil písněmi, ikonami a motivy ze stalinských padesátých let, i když se inscenace odehrává v letech sedmdesátých. V sedmdesátých letech se však děti neučily ve školách o Pavlíku Morozovovi ani už nezpívaly stalinské písně. A zadruhé, režisér měl pocit, že musí normalizační artefakty, citace z oficiální ideologie, karikovat a ironizovat. Historické a politické pozadí hry tedy nefunguje. Výpověď devítileté školačky je vážná (i když svou podstatou nutně komická). Inscenace by měla hlubší vyznění, kdyby byla výpověď hlavní devítileté hrdinky dána do kontrastu ze zcela objektivně, věcně citovanou, nezkreslenou a neironizovanou oficiální politickou propagandou sedmdesátých let.

Kromě toho, v knize Ireny Douskové o politický protest v první řadě vůbec nejde. To, že hlavní hrdinka byla dítětem v normalizačních letech, je vlastně náhoda. Je těmito roky, ať už byly jakékoliv, do hloubi duše definována, ať chce nebo nechce.

Hrdý Budžes se řadí k těm dílům české a světové literatury (v Británii Adrian Mole, v české exilové literatuře kniha Striptease Chicago od Jana Nováka), v níž dětská výpověď svou intenzivní autentičností slouží jako nástroj k odhalení a k obžalobě nedokonalé skutečnosti světa dospělých.

Intenzita svědectví devítileté dívky i její jazyk je zároveň dojemná i komická. To, co ta dívka říká, vypovídá mnoho nejen o našich kořenech, o mezilidských vztazích a o světě jako takovém. To, že jde o komunistický útlak, který rodinu drtí, je záležitostí relativně podružnou, která funguje až v dalším plánu.

V úterý jsem hovořil s Irenou Douskovou o jejím literárním díle podrobněji; rozhovor přineseme ve čtvrtečním vydání Britských listů.

Recenze próz Ireny Douskové je ZDE

                 
Obsah vydání       28. 7. 2004
28. 7. 2004 Stanislav Gross: "pražský princ" a virtuální realita
28. 7. 2004 Irena Dousková, dětství a normalizační komunismus Jan  Čulík
28. 7. 2004 Ještě jednou o Mašínech Milan  Černý
28. 7. 2004 Záhada Stanislava Grosse Oskar  Krejčí
28. 7. 2004 Fahrenheit 9/11: vyprodaný sál a dlouhý potlesk Viktor  Šaněk
28. 7. 2004 Zadali si mladí stalinisté v Československu v padesátých letech? Jan  Čulík
28. 7. 2004 Jak si Hurvínek představuje válku... Štěpán  Kotrba
28. 7. 2004 Vykrádanie nápadov alebo brzdenie inovácií? Michal  Feik
28. 7. 2004 Teplo, teplejšie... klimatické zmeny Radovan  Geist
27. 7. 2004 Špidla: Nakupení nejrůznějších a spolu nesouvisejících myšlenek Richard  Vavřík
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
26. 7. 2004 Návrh koaliční smlouvy
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík
27. 7. 2004 Andrej Zvjagincev: Mlčení nad traumatem pater absconditus Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Lidský život je neustálá konfrontace s měnící se realitou Bohumil  Kartous
27. 7. 2004 Firmy v EU: Očakávanie zvýšenej spolupráce v programe americkej raketovej obrany
27. 7. 2004 Britský "imperiální zájem" na Letní filmové škole Jan  Čulík
27. 7. 2004 9. thermidor druhého roku první Francouzské republiky Jiří  Nezval
27. 7. 2004 Athény 2004 -- Marathón a jak to vlastně bylo Jiří  Bakala
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec" Jan  Čulík
24. 7. 2004 Lex Mašín? Jan  Sýkora
24. 7. 2004 Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina Štěpán  Kotrba
1. 7. 2004 Hospodaření OSBL za červen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
28. 7. 2004 Irena Dousková, dětství a normalizační komunismus Jan  Čulík
28. 7. 2004 Stanislav Gross: "pražský princ" a virtuální realita   
27. 7. 2004 9. thermidor druhého roku první Francouzské republiky Jiří  Nezval
27. 7. 2004 Athény 2004 -- Marathón a jak to vlastně bylo Jiří  Bakala
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Lidský život je neustálá konfrontace s měnící se realitou Bohumil  Kartous
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík
26. 7. 2004 Eurovolby nebyly zelené Ondřej  Slačálek
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
26. 7. 2004 Jsou neexistující "zemanovci" vlivní nebo bezvýznamní ? Ivan  David
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec" Jan  Čulík
24. 7. 2004 Lex Mašín? Jan  Sýkora
24. 7. 2004 Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina Štěpán  Kotrba

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
28. 7. 2004 Irena Dousková, dětství a normalizační komunismus Jan  Čulík
21. 7. 2004 Šťastný život a správná metodologie vědy Stanislav  Heczko
1. 7. 2004 Proč nejsem komunistou   
24. 6. 2004 Svět, který se zřekl šamanů a bláznů Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
17. 6. 2004 Zaniklo nakladatelství Catbird Press Jan  Čulík
9. 6. 2004 V pozoru Antonín Jaroslav Liehm
8. 6. 2004 Blízká setkání Emil  Hakl
8. 6. 2004 Emil Hakl: Autentické svědectví o světě Jan  Čulík
4. 6. 2004 Jednota v mnohosti, aneb má česká kultura v Evropské unii šanci? Jan  Čulík
2. 6. 2004 Šroubovák Jaroslav  Hutka
31. 5. 2004 Jak ČR ignorovala slavné francouzské inscenace románu Ladislava Fukse Jiří  Tušl
25. 5. 2004 Hrabalova Hra života   
25. 5. 2004 Autorská čtení časopisu Weles   
10. 5. 2004 Jiří Kratochvil: Lady Carneval - Nesmyslnost a nutnost zapomnění Jakub  Kára

Letní filmová škola, Uherské Hradiště RSS 2.0      Historie >
28. 7. 2004 Zadali si mladí stalinisté v Československu v padesátých letech? Jan  Čulík
28. 7. 2004 Irena Dousková, dětství a normalizační komunismus Jan  Čulík
27. 7. 2004 Andrej Zvjagincev: Mlčení nad traumatem pater absconditus Jan  Čulík
27. 7. 2004 Britský "imperiální zájem" na Letní filmové škole Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík
26. 7. 2004 Zdánlivá dvojjazyčnost Letní filmové školy a seznam dalších závad Jan  Čulík
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec" Jan  Čulík
24. 7. 2004 Česká byrokracie zabránila známému íránskému režiséru, aby přijel do Uherského Hradiště Jan  Čulík
18. 8. 2003 Letná filmová škola 2003: O spacákoch a akreditácii Peter  Konečný
5. 8. 2003 LFŠ závěrem: Letošní Filmovka ve srovnání s loňskou Jan  Čulík
4. 8. 2003 Letní filmová škola: Lesní chodci a Nevěrné hry Jan  Čulík
1. 8. 2003 Letní filmová škola: natáčejí teď čeští dokumentaristé hlavně filmy "o samorostech"? Jan  Čulík
31. 7. 2003 Letní filmová škola: Remundová velmi příjemně překvapila Jan  Čulík

Umělci, kultura a kolaborace? Za komunismu... RSS 2.0      Historie >
28. 7. 2004 Zadali si mladí stalinisté v Československu v padesátých letech? Jan  Čulík
28. 7. 2004 Jak si Hurvínek představuje válku... Štěpán  Kotrba
28. 7. 2004 Irena Dousková, dětství a normalizační komunismus Jan  Čulík