27. 7. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Michael Moore
27. 7. 2004

Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11

“Já bych řekl nic moc film. Myslím, že tam nebylo nic překvapivého, nového, obohacujícího, co by se člověk, který má nějaké názory, z tohoto filmu dozvěděl."

To údajně utrousil český prezident při odchodu z festivalového kina v Karlových Varech, kde, jak zpráva uvádí, “navštívil osobně (jak jinak než osobně je pro mě záhadou – poznámka JJ) se svou ženou Livií projekci nového kontroverzního filmu Michaela Moora”.

Klaus ovšem není zdaleka jediný, komu nedošlo, že nesledoval Fanfána Tulipána, ale unikátní politické poselství, přicházející ze země, která, tak či onak, nakonec určí osud této planety.

Jde o audiovizuální prezentaci, která svým obsahem nikterak nepřekračuje haškovské meze mírného pokroku v mezích zákona. Moore si totiž dal velký pozor, aby její tón nebyl protiamerický, informace v ní použité jsou většinou převzaté z jiných sdělovacích prostředků, a politicky korektně chybí jakákoli zmínka o Izraeli. O to všechno se postaral velký výzkumný tým spolu s právníky.

Zdánlivě paradoxně není pro úspěch této prezentace příliš důležitá ani její forma. Snad jen nápad použít zvuk bez obrazu pro naznačení hrůzy, která se v New Yorku odehrála onoho jedenáctého září, je neobvyklý. (Zvuk pak hraje hraje dominantní roli i v záběrech nočního bombardování Iráku, čímž vrátí diváka na začátek a pravděpodobně k zamyšlení nad tím, v čem se vlastně barbaři na obou stranách liší.)

Výjimečný není Fahrenheit 9/11 jako takový, ale situace, kterou v Americe vytvořil: Miliony diváků jsou ochotny zaplatit za účast na politické akci, kterou zatraktivněla stupidita politické pravice. Moore dokáže udržet divákovu pozornost po celé dvě hodiny (neuvěřitelně dlouho ve společnosti, která počítá s tím, že televizní divák se nedokáže soustředit víc než několik sekund, nebo vět) a dát mu pár dobrých námětů k přemýšlení.

Moorův “hřích” je v tom, že “zneužil” okolnosti a pronikl do jednoho jednoho ze dvou médií, které se v Americe počítá. A to je přesně to, co si moc nepřeje.

Na tomto místě stojí za zmínku postřeh Noama Chomského: “Politicko-sociální historie západních demokracií zaznamenává všemožné pokusy, jejichž cílem je eliminovat vliv veřejnosti na formování politiky. To se už z velké míry povedlo v USA, kde prakticky neexistují politické organizace, fungující odbory, na korporační oligopolii nezávislé sdělovací prostředky a další struktury, které by pomohly lidem získávat informace, rozvíjet nápady a uplatnit je v politické aréně. Pokud každý jedinec sedí sám před vlastní televizní obrazovkou, jeho formální svoboda nepředstavuje pro moc žádnou hrozbu.“

Chomský je ostatně živým důkazem toho, že to tak funguje. Jeho názory, jakkoli vytříbené, fakty podložené a relativně snadno dostupné (v každém knihkupectví najdete několik jeho knih), nejsou moci nebezpečné, protože neexistuje spojující linka mezi nimi a politickou platformou, která by je mohla využít. Přesněji řečeno, neexistuje ta platforma.

Vraťmě se ale k Moorovi. Z výše napsaného vyplývá, že Fahrenheit 9/11 nelze vytrhnout z kontextu událostí, které ho doprovázejí.

Fahrenheit 9/11 je ojedinělý i tím, že je vlastně “nekritizovatelný”. Nejen proto, že Moore se dá měřit pouze jím samým, ale především proto, že jeho film je možná začátkem politického procesu, který může potenciálně vést k probuzení americké společnosti, takže teprve výsledek tohoto procesu určí, zda Moore něčeho dosáhl nebo ne.

Fahrenheit 9/11 je v podstatě mozaikou různých situací - nad nimiž rozum i cit zůstává mnohdy stát a z nichž si každý vybere něco jiného. Moore (americkému) divákovi v podstatě říká: “Hele, vole, kdyby ses trochu zajímal o to co se děje kolem tebe, tak bys tohle a tohle a tohle dávno věděl. A možná bys začal trochu přemýšlet, co s tím udělat.”

Moore, na rozdíl od politických propagandistů jakékoli provenience, nenabízí řešení - nejspíš proto, že vlastně neexistuje v dostatečně zjevné podobě. Ostatně ani výzva nevolit Bushe není řešením krize americké společnosti, ale nanejvýše drobnou záplatou.

Některé kritiky vyčítají Moorovi, že nejde dost daleko. Myslím, že to není úplně fér, protože on má k dispozici jen dvě hodiny a pak se musí zastavit. Síla jeho prezentace je je konec konců právě v tom, že posílá diváka do různých směrů a nechá na něm, kam až chce dojít.

Moore tu a tam uleví divákovi zařazením komických čísel bílých mužů v čele s Bushem, ale pak se rychle vrací ke svému nepříliš veselému poselství.

Bush svými výkony ovšem odvádí pozornost – pro Moora velmi výhodně - od skutečnosti, že je vcelku jedno je-li americkým presidentem údajně chytrý nebo údajně hloupý člověk. Zbavuje ho nutnosti kritizovat Clintonovu vládu, jejíž zahraniční politika byla neméně katastrofální.

Fahrenheit 9/11 je ale v první řadě připomenutím toho, že zisk posvěcuje prostředky – mezi něž patří i fráze o lidských právech, přestože táž jsou ve skutečnosti pro jakoukoli moc zátěží.

Moore to například naznačuje záběry delegace Talibanu v USA nebo scénu, v níž Bush s odhodlaným výrazem ve tváři pronáší k novinářům naučenou frázi o boji proti terorismu a za lidská práva, aby v další vteřině nasadil úsměv, naznačující, že už má tu obtěžující povinnost za sebou a vyzval přítomné, aby sledovali, jak odpálí golfový míček. (Připomělo mi to historku o českém herci, který četl pohádku pro děti a když skončil, řekl do omylem nevypnutého mikrofonu: “A teď mi, milé dětičky, polibte prdel, já si jdu pro penízky”.)

Moorův film jsem viděl v poloprázdném kině v Kanatě. Představení v centru Ottawy, na které jsem chtěl jít předcházející večer, bylo vyprodané a tak jsem zvolil jistotu nedělního předměstského odpoledne, které nedokázalo naplnit dva sály, v nichž se film s hodinovým posunem promítal.

Když se objevily závěrečné titulky, neozval se potlesk, který údajně toto představení leckde doprovází, ale ticho. Nejen v sále, ale i ve vestibulu, jakoby každý chtěl ještě být chvíli sám se svými myšlenkami.

Sedl jsem do auta a vydal se ke svému dvě hodiny vzdálenému domovu. Po většinu té doby se mi vracela poměrně zastrčená scéna, v níž mladý americký voják, sloužící v Iráku, ukazuje CD, které si pouštějí do sluchátek kvůli motivaci “kill those motherfuckers”. Mnohým divákům možná unikne a přesto je v ní zkondenzovaná morální zvrácenost současné americké společnosti, která se na jedné straně pokrytecky kroutí před nahotou, vulgarismy a sexem a na druhé straně je lhostejná k tomu, že vojenská mašinerie systematicky přetváří děti na zabijáky, těšící se na to, že si střelí naostro a udělají první vryp do pažby.

Jenže tyhle děti pak padají všude tam, kde jsou ve hře zájmy bílého muže. Z údajů o amerických ztrátách v Iráku vyplývá, že z 907 amerických vojáků, kteří tam k 25. červenci 2004 zahynuli, jich 172 (19%) bylo ve věku 18-20 let. Mnozí z nich příliš mladí na to, aby si mohli koupit cigarety, pivo nebo panáka. A paradoxně i na to, aby mohli Moorův film vidět, protože v něm je násilí a hrubé výrazivo.

“Jenom těch lidí je mi líto, co pro ten podvod umřeli,” se zpívá v jedné české písni. Dědečkova slova, původně věnována jinému režimu, jsou, jak Moore naznačuje, platná i pro americkou společnost. A vlastně pro jakoukoli společnost, jejíž představitelé sice “mají nějaké názory”, ale nejsou ochotni s nimi něco dělat. Ačkoli kdo ví, zda to vlastně není dobře.

                 
Obsah vydání       27. 7. 2004
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
26. 7. 2004 Návrh koaliční smlouvy
27. 7. 2004 Andrej Zvjagincev: Mlčení nad traumatem pater absconditus Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Britský "imperiální zájem" na Letní filmové škole Jan  Čulík
27. 7. 2004 Firmy v EU: Očakávanie zvýšenej spolupráce v programe americkej raketovej obrany
27. 7. 2004 Brutální spinning České televize a "bezpečnostních" expertů Petr  Baubín
27. 7. 2004 Lidský život je neustálá konfrontace s měnící se realitou Bohumil  Kartous
27. 7. 2004 9. thermidor druhého roku první Francouzské republiky Jiří  Nezval
27. 7. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 11. - 18. července 2004
27. 7. 2004 Hrubý domácí produkt Josef  Vít
27. 7. 2004 Nookracia Ladislav  Kováč
27. 7. 2004 USA: Demokraté rozhodují o možném prezidentovi Radek  Vogl
27. 7. 2004 Vzorec palestinské odmítavosti Yossi Klein Halevi
27. 7. 2004 K soužití Izraele a Palestiny je potřeba nových, umírněných vůdčích osobností Jana  Malá
27. 7. 2004 Athény 2004 – Marathón a jak to vlastně bylo Jiří  Bakala
27. 7. 2004 Špidla: Nakupení nejrůznějších a spolu nesouvisejících myšlenek Richard  Vavřík
27. 7. 2004 Slovensko: Povinné náboženstvo porušuje ľudské práva Alexander  Rehák
27. 7. 2004 Kdo si na plánované stavbě Lidlu na Pražáku v Táboře vydělal?
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je „cizí“. Každá osoba je „cizinec“ Jan  Čulík
24. 7. 2004 Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina Štěpán  Kotrba
24. 7. 2004 Lex Mašín? Jan  Sýkora
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
26. 7. 2004 Jsou neexistující „zemanovci“ vlivní nebo bezvýznamní ? Ivan  David
26. 7. 2004 Eurovolby nebyly zelené Ondřej  Slačálek
27. 7. 2004 Írán cení na Středním východě zuby Miloš  Kaláb
1. 7. 2004 Hospodaření OSBL za červen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík
27. 7. 2004 Lidský život je neustálá konfrontace s měnící se realitou Bohumil  Kartous
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
27. 7. 2004 Athény 2004 – Marathón a jak to vlastně bylo Jiří  Bakala
27. 7. 2004 9. thermidor druhého roku první Francouzské republiky Jiří  Nezval
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je „cizí“. Každá osoba je „cizinec“ Jan  Čulík
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Jsou neexistující „zemanovci“ vlivní nebo bezvýznamní ? Ivan  David
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
26. 7. 2004 Eurovolby nebyly zelené Ondřej  Slačálek
24. 7. 2004 Lex Mašín? Jan  Sýkora
24. 7. 2004 Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina Štěpán  Kotrba
23. 7. 2004 Politika - nevstupovat Václav  Dušek
23. 7. 2004 USA a Kanada: Atmosféra strachu nás drží přikrčené při zemi Miloš  Kaláb

Americký dokumentarista Michael Moore RSS 2.0      Historie >
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
14. 7. 2004 Proč novináři pomáhají vládám lhát občanům?   
14. 7. 2004 Moorův film Fahrenheit 9/11 zlomil v Británii kasovní rekord   
12. 7. 2004 Ohlédnutí za Karlovými Vary Jan  Čulík
9. 7. 2004 Nový Moore konečně i v ČR! Petr  Šafařík
6. 7. 2004 Michael Moore: Klidně si ukradněte můj film, jsem pro svobodnou výměnu informací   
5. 7. 2004 Michael Moore si založil blog   
29. 6. 2004 Pokusy zakázat vysílání filmu Fahrenheit 9/11 jsou útokem na svobodu slova Jiří  Kratochvíl
28. 6. 2004 Michael Moore poděkoval politickým odpůrcům za obrovský úspěch svého filmu   
25. 6. 2004 Moorův film Fahrenheit 9/11 vyvolává v USA vášně   
25. 6. 2004 Moorův film je bezostyšná propaganda, ale Bushe asi zničí   
24. 6. 2004 Fahrenheit 9/11 "není v žádném případě nudný   
23. 6. 2004 Moorův film Fahrenheit 9/11 bude v Americe mládeži nepřístupný   
23. 6. 2004 Moorův film Fahrenheit 9/11: Samé lži   
12. 6. 2004 Michael Moore nebude točit film o Tonym Blairovi