27. 7. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 7. 2004

Írán cení na Středním východě zuby

V Íránu je zakázáno promítat film Ještěr, který by mohl mít špatný vliv na obyvatelstvo. Než vstoupil vládní zákaz v platnost, stály se velice dlouhé fronty na lístky. Lidé jsou s vládou nespokojeni, ale když přijde řeč na jaderné zbraně, s vládou souhlasí - že jsou totiž ty zbraně potřebné, aby se země nemusela nechávat zastrašovat od Američanů.

Zločinec Reza utekl z vězení v iránském hlavním městě Teheránu v přestrojení za muslimského klerika díky tomu, že se zmocnil charakteristického hábitu i turbanu. Ke svému velkému překvapení ale na ulicích města zjistil, že ho lidé pro jeho náboženský oděv nenáviděli víc, než ho nenáviděli jakožto zločince. Neutekl tedy "na svobodu" a stal se opravdovým nepřítelem lidu.

Toto není skutečná historka nýbrž zápletka z filmu Ještěr, který byl nedávno uveden do iránských kin. Diváci řičeli smíchy a další lidé stáli na vstupenky ve frontách, které byly několik domovních bloků dlouhé.

Přestože má Írán volenou vládu, je islámskou republikou, řízenou všemocnou klikou - 12 členným Strážním výborem složeným ze starých duchovních. Když se ajatolláhové dověděli o filmu Ještěr, nebyli nijak potěšeni. Tajemník Výboru, ajatolláh Ahmad Jannati prohlásil, že má film špatný vliv na občany, a zakázal jeho promítání.

Velká část obyvatelstva je nespokojena a opovrhuje puritánskými a zkorumpovanými kleriky, kteří stojí v čele země již 25 roků. Revoluce postupuje velice pomalu tak, jak se reformní parlamentní politici snaží omezit moc kleriků a jejich brutálního bezpečnostního aparátu.

Toto je ale jen součástí vývoje, který v Íránu probíhá a získává stále více na důležitosti v souvislosti s americkou invazí do dvou sousedních zemí, Afghánistánu a Iráku. Je dosti paradoxní, že se americké invazi podařilo sjednotit iránské nacionalisty a posílit regionální postavení Íránu.

Jonathan Manthorpe, který je autorem tohoto článku v kanadských novinách Vancouver Sun, upozornil, že je sice v Íránu velká nespokojenost s tamním režimem, ale když se začne mluvit o jaderných zbraních, které Írán vyvíjí, nebo o dalekonosných raketách, které už má, veřejné mínění je pozoruhodně homogenní. I ti lidé, jako jsou reformní politici, kteří jsou nepřátelští vůči ajatolláhům, souhlasí s programem výroby nukleárních zbraní, aby země odradila Američany od zasahování do svých záležitostí. Současně mohou tyto zbraně sloužit Iránu jako důležitá pomůcka při snaze o zvyšování vlivu na Středním východě.

Íránští ajatolláhové byli pobouřeni tím, že je George W. Bush zařadil spolu s Irákem a Severní Koreou do tak zvané "osy zla". Podobně jako Severní Korea také Írán si uvědomil, že byl Irák zranitelný právě proto, že neměl zbraně hromadného ničení. Z toho vyplynulo ponaučení, že je zapotřebí opatřit si nukleární zbraně co možná nejdříve. Nyní má k tomu Írán blízko. Současně vyvinul rakety s doletem 1700 km, čímž se dostala americká vojska v Iráku i v Afganistánu na dostřel podobně jako spojenci Američanů - Izrael a Turecko. íránské opoziční skupiny uvádějí, že má vláda prý už skutečné interkontinentální rakety s doletem až 4000 km.

Tento zbrojní program a již dosažené vojenské schopnosti jsou součástí širších cílů íránské zahraniční politiky na Středním východě nazývané "deterrence defence" čili "obrana pomocí zastrašování". Je založena na ohromné příležitosti, kterou Íránu poskytnula americká intervence v Iráku. Až do té doby se hledělo v této oblasti na Írán nevraživě především proto, že v něm vládli islámští šiité na rozdíl od sunnitů, jejichž vliv je rozšířen ve všech okolních státech.

Odstranění Saddama Husajna a jeho sunnitské menšiny v Iráku bylo v Íránu přijato s velkým potěšením. Írán totiž vedl s Irákem dlouhou válku v 80. letech minulého století a po válce byla mezi oběma státy napjatá situace. Odstranění Husajna také otevírá cestu k tomu, aby se iráčtí šiité dostali k moci. Teherán proto tiše podporuje jejich agresivitu.

Letos na jaře uzavřel Írán velice důležitou vojenskou obrannou smlouvu se Sýrií, podle níž by jí Irán poskytl pomoc, kdyby byla napadena Spojenými státy nebo Izraelem. Írán ale hledí i směrem na sever, kde nabízí regionální dohody o vzájemné bezpečnosti kavkazským státům Gruzii, Arménii a Ázerbajdžánu. Zintenzívnil také svoje styky s Ruskem a Čínou.

Mnoho zemí na Středním východě ale hledí na Írán s podezřením. Proto nasazuje vláda v Teheránu úsměv a snaží se přesvědčit okolní státy, že dovede být dobrým a spolehlivým sousedem. Již po dobu několika měsíců vede iránský prezident částé telefonické rozhovory s egyptským prezidentem Hosnim Mubarakem.

Irán také ukázal, že dovede jemně využívat diplomatických příležitostí, například poněkud rozjitřených vztahů mezi Saúdskou Arábií a Spojenými státy. Před několika dny si Irán vysloužil vděčnost Saúdské Arábie, když poslal do Rijádu zatčeného duchovního vůdce al-Kajdy Khaleda Al Kharbiho.

                 
Obsah vydání       27. 7. 2004
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
26. 7. 2004 Návrh koaliční smlouvy
27. 7. 2004 Andrej Zvjagincev: Mlčení nad traumatem pater absconditus Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Britský "imperiální zájem" na Letní filmové škole Jan  Čulík
27. 7. 2004 Firmy v EU: Očakávanie zvýšenej spolupráce v programe americkej raketovej obrany
27. 7. 2004 Brutální spinning České televize a "bezpečnostních" expertů Petr  Baubín
27. 7. 2004 Lidský život je neustálá konfrontace s měnící se realitou Bohumil  Kartous
27. 7. 2004 9. thermidor druhého roku první Francouzské republiky Jiří  Nezval
27. 7. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 11. - 18. července 2004
27. 7. 2004 Hrubý domácí produkt Josef  Vít
27. 7. 2004 Nookracia Ladislav  Kováč
27. 7. 2004 USA: Demokraté rozhodují o možném prezidentovi Radek  Vogl
27. 7. 2004 Vzorec palestinské odmítavosti Yossi Klein Halevi
27. 7. 2004 K soužití Izraele a Palestiny je potřeba nových, umírněných vůdčích osobností Jana  Malá
27. 7. 2004 Athény 2004 – Marathón a jak to vlastně bylo Jiří  Bakala
27. 7. 2004 Špidla: Nakupení nejrůznějších a spolu nesouvisejících myšlenek Richard  Vavřík
27. 7. 2004 Slovensko: Povinné náboženstvo porušuje ľudské práva Alexander  Rehák
27. 7. 2004 Kdo si na plánované stavbě Lidlu na Pražáku v Táboře vydělal?
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je „cizí“. Každá osoba je „cizinec“ Jan  Čulík
24. 7. 2004 Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina Štěpán  Kotrba
24. 7. 2004 Lex Mašín? Jan  Sýkora
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
26. 7. 2004 Jsou neexistující „zemanovci“ vlivní nebo bezvýznamní ? Ivan  David
26. 7. 2004 Eurovolby nebyly zelené Ondřej  Slačálek
27. 7. 2004 Írán cení na Středním východě zuby Miloš  Kaláb
1. 7. 2004 Hospodaření OSBL za červen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík