Špilberk je za svoji více jak sedmsetletou historii proslulý jako pevnost první kategorie a jako světoznámé vězení, kde si své tresty odpykávali zločinci a trestanci ze všech možných koutů tehdejší Evropy. Mezi nimi známí rakouští vojevůdci Bonneval a Wallis nebo nechvalně známý plukovník pandurů Franz Trenck, který na Špilberku zemřel v roce 1749. Kromě toho byl sídlem vrchnosti a svého času na Špilberku po svém nuceném odchodu z Prahy pobývala například i Blanka, první žena císaře Karla IV. Odhalení pamětní desky pouze Židům je proto velmi sporné.

Nikdo nechce znevažovat utrpení Židů za nacistického režimu. Je však trapnou skutečností, že těm ostatním zde vězněným národům nikdo pamětní desku nechystá a nikdo jejich utrpení nepřipomíná, nikdo ani nezve velvyslance států, aby přijeli. Je také známo, že zmíněnou deskou uctívané židovské osoby za druhé světové války na Špilberku pobývaly pouze přechodně a poté odcházely na jiná neblaze proslulá místa nacistické perzekuce. Kolik osob zde bylo v oné době zadržováno, se dokonce ani neví.

Připomeňme rovněž, že po celá dlouhá století své historie bylo město Brno vždy spojováno s pevností Špilberk, která městu dávala punc nedobytnosti a Špilberk byl vždy symbolem Brna. Ve stejný čas byli Židé z města buďto úplně vypovězeni nebo jim byl alespoň jejich pobyt ve městě silně omezen.

Celou akci lze označit za politickou nebo minimálně s politickým podtextem. Když už nemáme v Brně Auschwitz ani Terezín, máme alespoň Špilberk a co na tom, že to byla jenom prvotřídní pevnost. Hlavně, že tam byl někdo za zdí zadržován. Zřízení pamětní desky Židům v pevnosti Špilberk bylo nevyváženou, zbrklou a provokativní akcí, která jistě nebyla naplánována náhodně.

Jen stěží lze předpokládat, že mezinárodní hosté z Izraele a USA přijeli jen na popud místního kastelána a povolení umístit desku vydal místní průvodce tamějšími kasematy. Odhalení v Brně se odehrálo v době, kdy Izrael je již dlouhou dobu oprávněným terčem celosvětové kritiky. Velvyslanec státu Izrael byl do Brna pozván, aby přijel aktivně vzpomenout věznění svých židovských spoluobčanů za mohutnými zdmi Špilberku a přitom ve stejnou dobu jeho domovská země odmítá zbourat vlastní vysokou zeď, která je označována jako rasistická, k jejímuž odstranění jednoznačně vyzývá poslední rezoluce OSN, a která dle mínění mezinárodních odborníků omezuje na lidských právech neporovnatelně větší množství lidí, než kdysi zdi Špilberku v Brně.

Je rovněž tak známo, že nedávné projevy premiéra Izraele Šarona vyvolaly mezinárodní skandál, když vyzval 600 000 plnoprávných občanů suverénního státu Francie, aby zemi co nejrychleji opustili, protože prý je tam antisemitismus. Kde není?

Vysoký představitel EU Solana se nedávno vyjádřil, že Evropa do chronicky problematického a násilného dění v oblasti okupované Palestiny zasahovat bude, ať se to Izraeli líbí nebo ne.

V souvislosti s deskou na Špilberku nemá cenu hodnotit ani stát Izrael ani postoj Židů, je ale třeba zdůraznit, že ochota vycházet státu Izrael všemožně vstříc, kterou představitelé města Brna za ODS projevují (a doufejme, že opomenutím jiných nikomu v městu významnému nekřivdíme), silně připomíná jankovité chování vzniklého státu Československo po roce 1918. Tehdy totiž prezident Masaryk nechal v Praze nad Hradčany vyvěsit husitský prapor a vyvolal tak okamžitě roztržku se svatou stolicí ve Vatikánu. Nepřipomíná vám to podobné chování nynějšího prezidenta, který pro změnu zase odmítá nad Hradčany vyvěsit jinou, tentokrát mezinárodně uznávanou vlajku?

V době, kdy je stát Izrael kritizován Mezinárodním soudním dvorem a OSN za lidským právům odporující činy, by se představitelé Brna měli vyvarovat projevů politické negramotnosti a neprozřetelného chování, kterým torpédují společnou celoevropskou politiku. Jinak budou brzy v Evropě platit za černou ovci kontinentu.

Odhalení pamětní desky pouze Židům je zneuctění osudu ostatních zde zadržovaných osob jiných národností, které za sedm set let trvání pevnosti Špilberk jednoznačně převažují. Uctívat a vyzdvihovat občany jednoho státu nad jiné se nemá a nepatří to ke slušnému chování. To by již měli vědět i v Brně.

A dodejme ještě, že vnitřní problémy města Brna si do budoucna vyžadují vysoko napřažené ruce pro evropské strukturální fondy. Změní se diametrálně politika města Brna s příchodem eura?

Inu každý je strůjcem vlastní pověsti.