Tohoto rozhovoru se účastnily: Chadídža Mufíd, předsedkyně sdružení žen a členka strany "Spravedlnosti a rozvoje" v Maroku, Aiša Balhadžár, zástupkyně předsedy alžírského Parlamentu a členka politického ústředí pro mírové společenské hnutí a Fahmíja Šaraf Al Dín, profesorka sociologie na universitě v Libanonu.

Moderátorka Luna Aš Šabl uvedla pořad připravenou předem natočenou zprávou od Asmy bin Qada.

Malá účast žen v islámských hnutích

Asma bin Qada: Tak, jak nás islám přitahuje, jeho hnutí nás vzdalují, Na to si neustále stěžují ženy z různých skupin, které jsou v islámských hnutích. Je to důkaz jejich nedostatečné účasti v nich, ať už na úrovni kádrů ve strukturách anebo na vedoucích místech, to je, přímou příčinou, proč jsou islámská hnutí chudá na vedoucí role žen, odráží se to v jejich pasivní roli. Ženy se nemohou vyjadřovat k politice hnutí, k jeho programům a směrům, a to i přesto, že některá hnutí byla založena dokonce již skoro před sto lety. Kvůli intrikám a výmluvám nejsou v těchto hnutích, a to až do současnosti, ženy zastoupeny na důležitých místech, proto na ně nemají rozhodující vliv a nejsou aktivní. Islámským hnutím se nepodařilo vytvořit praktický vzor muslimské ženy, vyplývá to hlavně z poručníkovského přístupu k členkám uvnitř těchto hnutí, čímž byly vyřazeny zcela z účasti na rozhodování. Někteří analytikové se domnívají, že kdyby směly ženy v hnutích rozhodovat, byla by jim odňata jejich zásadní role v rodině. To je ovšem v rozporu se samotným učením Koránu, kde je určen vztah muže a ženy, založený na víře a na základním principu společného vládnutí.

Chadídža Mufíd: "Nemůžeme mluvit o postavení žen v islámském hnutí, pokud nebudeme sledovat jeho projevy, týkající se ženské otázky. Islámské hnutí se dělí na dvě části; první je tradiční, zakládá se na zděděných stereotypech, a druhá je modernizující. Dá se říci, že islámské hnutí v arabském Maroku je založeno jednak na tomto rozkolu a jednak i na reformním proudu , v této otázce došlo k rozsáhlé a hluboké diskusi; Maroko má speciální zkušenost s obnovou a modernizací těchto hnutí. Problémy nastávají, když jde o přechod z úrovně představ do praxe. Když se ženské hnutí ve společnosti snaží dosáhnout významné role v rámci islámského hnutí, muži se ohánějí tím, že žena vzhledem ke své specifice nemá k vedoucímu postavení předpoklady."

Překážky, které brání ženám dosáhnout vedoucích míst

Aiša Belhadžár: " Na začátku musím oponovat způsobu, jakým tu byla záporně zobrazena žena v islámských hnutích, přála bych si, aby ženy byly představeny jako aktivní, udávající směr ve společnosti, účastnící se společně s muži na různých činnostech, v politice a i jinde, to za prvé, a pak mám také připomínku kvůli jejich spoluúčasti na práci mimo domov ve vnějším světě, co týká intrik a snah jim tom zabránit, to samozřejmě existuje, ale nepokládáme to za myšlenky islámu, tyto intriky nemají k islámu žádný vztah, islám přinesl civilizaci. Samozřejmě v našich projevech v mírovém hnutí v Alžírsku, děláme zásadní rozdíl, pokud se předsudky opírají o tradice a zvyky, místo o principy původního islámu, jeho otevřenost, tyto principy jsou posláním pro povznesení člověka a podnětem pro muže, aby společně s ženou vytvářeli životní hodnoty. Odmítaly jsme opačnou logiku, kdybych měla u sebe videofilm, mohli by lidé shlédnout činnost žen v mírovém společenském hnutí a jejich uplatnění v mnoha směrech, nejen v hnutí, ale i v různých institucích."

Fahmíja Šaraf Al Dín: "Domnívám se, že úvodní zpráva je nedostatečná, zmiňuje se jen o muslimských ženách, které nosí hidžáb (pozn.překl.: muslimský šátek), existuje snad nějaké rozhodnutí, že žena nemající šátek, není muslimka? To je nebezpečná tendence, nelze vzájemně spojovat islám, víru a hidžáb, to je má první poznámka, dále debatujme ne o projevech islámských hnutí, které se sice soustřeďují na náboženství, ale jde vlastně o politické projevy. Proto v diskusích o ženách a jejich právech, rozhodují právě tito lidé a patří to také k politické rozmluvě. Jaké je reálné postavení žen uvnitř islámských hnutí? Jak se všeobecně postupuje vůči ženám? Já tomu říkám výzva pro islámské hnutí. Nic neznamenají slova o pokroku žen, pokud jsou ženy většinou ponechávány stranou, nebo že islám má dávat ženám práva, když je přitom ve skutečnosti nemají. Zajímá mě to, že pokrokové strany, nebo ty, které prohlašovaly, že chtějí změnit situaci žen, přesto ani ony nic nezměnily a přitom režim platí pro všechny lidi bez výjimky. Postoje vůči ženám jsou si podobná jako vejce vejci, nemůžeme debatovat jen o politických projevech, protože islámská hnutí jsou konec konců také stranami.

Chci objasnit, že libanonská žena se účastnila osvobozovacího odboje a byla při všech důležitých záležitostech, které s sebou přináší veřejný život. Chci se také navrátit k tomu, o čem tu hovořila paní Chadídža, ohledně otázky týkající se specifiky ženy. Domnívám se, že to je téma, u kterého je potřeba se na delší dobu pozastavit. Jak u islámských hnutí, tak i u veřejných politických stran, a já mezi nimi nedělám velký rozdíl, je potřeba posoudit nejen teorie, ale hlavně praxi.

Doufáme, že změna přijde z veřejného politického života, v něm můžeme otevřeně debatovat, naopak v islámských hnutích, které se opírají o náboženství, je to obtížný a vleklý problém, protože při hovorech, týkajících se samotných posvátných kořenů, jsou lidé hned obviňováni ze hříchu. Pokud se islámský projev vyjadřuje o specifice ženy, tak musí vysvětlit, jaká tato specifika je a co znamená. Její útlak a vyloučení ji zbavil respektu jako lidské bytosti? To je tedy ta ženská specifičnost, o které se tak bezostyšně zmiňují? To ovšem slouží jen mužům, pokud se jedná o vedoucí místa a postavení ženy mimo domov. Stojíme před základním problémem arabské ženy, je vidět, že modernizací, kterou už sto let provádějí existující stany a hnutí, nedosáhla žena pozice, kterou by měla mít. Modernizace se můžeme účastnit, můžeme debatovat o tom, co potřebujeme změnit, ale v islámských hnutích tato možnost není."

Chadíža Mufíd:" I v islámských hnutích se dá o tom také diskutovat, jenže ta byla dříve monopolem mužů, protože jen ti měli možnost získat znalosti a vědomosti a ženy ne. To je právě důvod, že vidí všechny společenské záležitosti jen ze svého úhlu pohledu. Avšak nyní žena získala rovněž znalosti náboženství i islámského práva, a proto už může zastavit to, co se týká jen nánosu tradic a zvyků, které jsou v rozporu s původním islámem. Nemusíme nahlížet na muže z hlediska, že jsme jeho nepřáteli, ale musíme si uvědomit, co on nabyl z historické zkušenosti v době, když žena toho ještě nebyla účastna. Muži argumentuji "specifičností ženy" jen, když jde o vedoucí místa.. Hovořím o islámském hnutí, k němuž přináležím, a žena má v něm o hodně lepší postavení, než v jiných stranách a proudech. Ženy uvnitř hnutí jsou dělají výkonné činnosti. Pokud si stěžují na tuto ohraničenou práci, muži se s všemožnými výmluvami staví proti jejich vyššímu postavení v hnutích a ve stranách, a to přesto, že ve veřejném životě ženy vynikají ve vysokých postech, které jim nikdo nemůže upřít. Co se týká toho poručníkování: muži chtějí vést ženy, je to jejich přirozená vlastnost, že muž chce mít iniciativu ve svých rukou a žena ho má jen následovat. Ale některé ženy mají k takovému chování náchylnost a tento způsob vedení jim vyhovuje. Hraje tu roli výchova v rodinách po celé generace, kdy jsou archetypy hluboko zakořeněné, a když se žena jen podřizuje, tak tím jednak nepomáhá svému muži, aby prohlédl a pozměnil své neospraveditelné chování a rovněž tak sama maří veškeré snahy k změně tohoto zažitého koloběhu."

Moderátorka Luna Aš Šabl: Podle toho, co jsme od všech přítomných slyšeli, je mnoho příčin, proč se ženy nedostávají na vedoucí místa v islámských hnutích, pro přiblížení tohoto problému, natočila Al Džazíra pro diváky rozhovor s šejchem dr. Júsefem Al Qardáwim (pozn.překl.: velmi známý umírněný náboženský učenec).

Odpovědnost za odsunování žen z vedoucích míst

Júsef Al Qardáwi: Od vzniku největšího islámského hnutí "Muslimanští bratři", které založil imám Hasan Al Banna', byly v něm přítomny muslimské sestry vedle muslimských bratrů, ale neměly takovou roli, jakou měly mít. V osmdesátých letech se hodně psalo o prioritách hnutí v příští etapě, a protože hnutí není neomylné, bylo často kritizováno, že ženy v něm nedosáhly žádoucí úrovně postavení. Žena je ale až dodnes ještě stále opomínána, přestože lépe přijímá náboženské učení než muži, toho si sám všímám jako vyučující na universitě, ženy mají i lepší prospěch než muži, proč se to tedy neodráží v islámských hnutích? Jedná se o nedostatek ženy nebo hnutí? Ve skutečnosti tato hnutí bohužel nepodpořila ženské vedoucí osobnosti, tak jak je podporují světské systémy. Žena, tak jak jsem řekl, je naprosto rovnocenná muži, má stejné schopnosti.

Na islámském obrození se podílely miliony dívek. Ty které začaly nosit hidžáb, neudělaly to z donucení svých otců nebo manželů, ale bylo to jejich dobrovolné rozhodnutí. Tak jak to vidím já, islámské hnutí tohoto obrození nevyužilo, podle mého názoru se muži sami nadřazují ženám, oni je vedou, dělají jim program, podněcují je a pletou se jim do všeho, kolikrát jsem se jich ptal, proč? Nechte je svobodně jednat, jsou to muži, kteří nenechají ženy volně dýchat.