My máme způsobně odeslat do Bruselu (a ještě někam jinam, do ...) celkem 24 těch nejlepších z nás; aby nás skvěle reprezentovali, aby za nás účinně jednali, a aby skromně přebírali --- na české poměry víc než slušnou --- odměnu za své tamní nehynoucí výkony.

Je to úkol pro voliče; jde o kýžený cíl pro těch 24 volených vyvolených. Tomu všemu kromě jiného mají také posloužit televizní klipy (ne-li klepy, ať už na dveře, anebo na čelo, neboť mnohé v nich bylo a je "bez komentáře"; i když i na tom se lze přiživit). "Zlí jazykové" tvrdí, že zájem voličů celé Evropské unie o tyto volby je poměrně malý. Z toho, jaká to do nás --- potenciálních voličů --- buší hesla, by se mohlo zdát, že ty volby do Parlamentu EU jsou vlastně jen jakousi zahřívací rozcvičkou před příštím volebním kláním na domácím hřišti v České republice.

K tomu se ovšem také báječně hodí zveřejňované výzkumy veřejného mínění, jimiž lze spolehlivě ovlivňovat voliče přinejmenším k tomu, aby --- pokud vůbec mají nějaký zájem na volbách se podílet --- dali svůj hlas výlučně těm (celkem zatím šesti) stranám/"hnutím", které už předběžně zabodovaly někde poblíž hranice zvolitelnosti, anebo již předem mají "své jisté". (Některé ty celostátně deklarované "politické strany" vypadají spíše jako kluby spřátelených usedlíků víceméně jen z Dolnohorní Lhoty, bez ohledu na jejich možnou dobrou vůli prezentovat nějaký "evropský" program --- ovšem jaksi ututlaný nebo nevalně čitelný.)

Moc se nehovoří o tom, co všechno se má nebo musí očekávat od dalšího funkčního období Evropského parlamentu. Těch "našich" českých zástupců bude v Evropském parlamentu jen malá hrstka; jen 24 ze 732 poslanců. Jedinec, ale ani všech těch 24 (vzájemně partajními aj. zájmy rozparcelovaných) ztracenců, nemají mimo už zaběhané struktury (jakými jsou např. kluby a výbory) možnost prosadit vůbec nic. Z tohoto hlediska překvapuje, že inteligentní a přesvědčivý dr. Železný ve svém televizním klipu prohlásil, že bude mít svou "evropskou" kancelář ve Znojmě. Ten výrok nepřekvapuje z jiného zorného úhlu: kandidáti do Evropského parlamentu se vesměs snaží vytvářet dojem, jako by chtěli vyjet harcovat do Evropy za prosazení obecního záchodku v Horním Dolním svého jakoby "místního volebního okrsku"; a činí to s takovým zápalem, jak toto chvályhodné kulturně-civilizační úsilí bylo už kdysi dávno románově zpracováno v Chevalierových Zvonokosech. Tudíž: nejen obecně --- až na řídké výjimky --- nedostatečnou jazykovou výbavou, ale také --- ještě nápadněji --- zcela nekoncepčním věcným přístupem k tomu, co příští "EVROPSKÉ" poslance čeká za aktivity, je poznamenán verbální profil většiny našich kandidátů do Parlamentu EU a předvolební klima u nás. Rovněž klip s nápaditou replikou známého obrazu Edouarda Maneta "Snídaně v trávě" (který vyvolal v Paříži bouři nevole v roce 1863) stěží srotí běžné české publikum roku 2004 k vyjádření "vole" (teď nevolám pátým pádem!) směrem ke kandidátům na evropské poslance právě takto se prezentujícího uskupení. Obdobně ani v jiném erotizujícím klipu prezentované kypré poprsí při dojení krávy a dalších aktivitách nelze brát vážně jako kvalifikaci pro Brusel. To jsou jen ty mediálně oblíbené "špičky ledovce" naší lehké obscény, na jejíž "myslitelský"profil sklouzává nejednou také ta zaběhaná politická profi-scéna.

Připomeňme si některá zajímavá (a důležitá) fakta.

Nejdřív povzbuzující vidiny: EU představuje ekonomicky svým celkovým hrubým domácím důchodem pro příští čas potenciál obdobný již Spojeným státům. Samo euro je v kurzových relacích už nějaký čas setrvale mnohem lépe kótováno než dolar. Z hlediska právních zvyklostí má EU za sebou rovněž zhruba půl století vývoje postupného vzájemného slaďování práva (včetně toho hospodářského!), což by mělo přispět časem také u nás ke zvýšení právního vědomí, k žádoucímu respektu vůči právním normám a k jejich účinné a včasnější vymahatelnosti. Obecně politicky vstup do EU má rovněž řadu předností; mělo by urychleně z naší české politiky vymizet to úzce provinciální vidění a hodnocení světa. Na přechodnou dobu je možno oprávněně očekávat, že ČR bude víc z fondů EU čerpat, než do nich vloží; samozřejmě při odpovídajícím zodpovědném (a včasném!) předkládání příhodných projektů.

Negativa tu ovšem také jsou. Celý ten systém je ne dost úměrně nákladný. Tři příklady: 1) Každý měsíc celý týden se zasedá nikoli v Bruselu, ale ve Strassbourgu. Byla to už roku 1958 jakási diplomaticko-politická úlitba Francii, aby nebyla dál brzděna vzájemná výchozí integrace Západu. Tohle ne zrovna funkční a málo praktické opatření stojí teď každoročně 200 milionů euro. (Kromě nepohodlí cestováním a převážením potřebných písemností sem a tam, udržováním schůzovních místností a pracoven poslanců, atd.) 2) Osobní plat nyní působících poslanců EU obnáší 6 590 euro; jenže pokud zároveň živí na plný úvazek další tři spolupracovníky a jiné tři na částečný úvazek, pak je třeba k té výchozí částce přidat dalších 12 576 euro; a pak tu jsou různé další položky a požitky, takže v jednom konkrétním zveřejněném případě úhrnná suma vykazovaná na účet jednoho poslance se zvýšila celkem až na 30 010 euro! 3) Poslanci EU zatím nemuseli dokládat deklarované výdaje žádnými účty nebo faktickým plněním. Jinak řečeno: bylo např. výhodné vykazovat vyšší třídu než odpovídalo použité letence, anebo dokonce uvést neexistující bydliště k zvýšení nároků na cestovné a další požitky.

Závažným problematickým "signálem" pro další harmonický rozvoj jednotného trhu EU se ukazuje být zatím (dočasně) tolerované překročení hranice 3 %-ního deficitu státního rozpočtu v rámci už existující euro-zóny (s reálnou hrozbou, že k tomu dojde také v dalších státech zóny). Také nelze zcela optimisticky říci, že zatím vždy byl a je zcela transparentní evropský bankovní trh nebo že takovou korektností nadměrně oplývají vazby evropských a "národních" politiků na hospodářské instituce. (Korupce nebují jen lokálně mezi několika rozhodčími v českém fotbalu a jenom ve sféře fotbalu.)

Samostatnou položkou, v níž stále nebylo řečeno konečné slovo (znamenající zatím nezakalkulované riziko pro nově přistupující státy), je nedávno naznačený projekt "dvourychlostní Evropy". Jako diskusní téma prvořadé velikosti se také jeví případné definitivní (rozhodně mnohem stručnější bez újmy na preciznosti) znění Ústavy EU, spolu s operativností a přiměřenou autoritou a reprezentativností orgánů EU; aby rozhodovací moc menších států měla neproblematicky takovou váhu, která by umožňovala jak efektivně se na moci podílet, tak také vyhnout se paralyzování výkonu této moci. Jiným problémem, který jakoby zatím neměl řešení, jsou ekonomicky nezdůvodnitelné a vysoké subvence do zemědělství (nejen evropského; také amerického v USA --- ty představují neodvratitelnou a rostoucí krizi v zemích třetího světa, která se pak nežádoucím způsobem přenese také do zemí relativně prosperujících).

Nelze nezmínit jednu další --- ne-li v nejednom závažném ohledu prvořadou ---vadu na kráse EU. Zájem oprávněných voličů na místa v Parlamentu EU setrvale zatím klesá. Ještě v roce 1979 volilo do Evropského parlamentu 63 %. O dvacet let později už jenom 49 %. Letos se odhaduje jenom 45 %-ní účast (i v ČR postupně teď se odhady přiblížily této cifře). Je otázkou, zda jsou Brusel se Strassbourgem s tou svou závažnou sjednocující zákonodárnou (a navíc politickou!) činností opravdu daleko od voličů jednotlivých států, jak to na první pohled zrcadlí ta procenta.

Nemá-li být tento příspěvek příliš rozsáhlý, dodejme už jen to, že také zrovna proběhnuvší výročí Dne "D" připomnělo, že význam USA pro Evropu je setrvalý, i když někdy vykazuje problematické stíny (a i když se toto pouto bez ohledu na slavnostní deklarace viditelně uvolňuje). Poznamenejme aspoň to, že přímé americké investice v Evropě za rok 2003 dosáhly úrovně 87,2 miliard dolarů.

Takže už víme, koho si do Evropského parlamentu jako kvalifikovaného zástupce zvolíme? Kdo z těch kandidátů na "evropského poslance" nám zodpovědně představil svou odbornou a jazykovou výbavu; a také to, co udělá "evropsky", aby to zároveň bylo také trochu "česky"?