Kremelští diktátoři se děsili Reagana, herce, který se stal politikem, v důsledku jeho rozhodnosti přiložil zapálenou sirku k tomu, co viděl jako vysušenou ideologii sovětského "vědeckého socialismu". Dodneška uniká většině komentátorů a historiků ta ironie, že Reagan, tak neintelektuální člověk, se rozhodl dát se do boje se Sovětským svazem na poli myšlenek.

Reagan neusiloval o mírovou koexistenci se Sovětským svazem. Snažil se kremelské vládce zdiskreditovat. Vládli brutálně. Vládli bez souhlasu občanů. Vybudovali vojenskou mašinérii na úkor životní úrovně obyčejných lidíl. Jejich ekonomika produkovala jen zbraně, zatímco jejich ideologie produkovala cynismus doma a nestabilitu v zahraničí. Reagan byl přesvědčen, že když se do nich strčí, padnou.

Komentátoři se posmívali tomu, co viděli jako Reaganovu hloupost. Litovali, že hromadí zbraně. Karikovali ho jako kovboje s šesti střílejícími pistolemi. Ale Reaganovi nezáleželo na chvále od novinářů či na obdivu od diplomatů. I když nebyl intelektuál, věděl, co dělá a proč.

Je jasné, že architektem boje proti komunistickému impériu byl Reagan sám. Pravda je, že Reagan pozoruhodně chápal hloubku sovětské zranitelnosti a uměl jí využívat.

Reagan dal jasně najevo, že demokratický Západ je schopen se postavit sovětské vojenské moci, zvítězit nad komunistickým světem ve vědě a technice a poskytnout hmotný blahobyt pro ruské občany tak, jak se jim o tom v životě nesnilo. Neustále srovnával západní svobodu se zoufalstvím sovětské tyranie.

Ronald Reagan byl zosobněním amerického optimismu. Jeho vedoucí role způsobila, že došlo k demoralizaci sovětského vedení, takže Západ zvítězil bez války a skončilo půlstoletí konfliktu mezi Východem a Západem, míní autor.