Kdo ony události v Pekingu před 15 lety nějak pamatuje, musí mu ještě dnes přecházet po zádech mráz. (Tehdejší Československo mělo za sebou "horkých" osm dní v Praze krátce předtím, v lednu 1989, při zaokrouhleném výročí zoufalé oběti sebeupálením Jana Palacha.) Mladí čínští studenti na Náměstí nebeského míru (Tian an men) si dovolili 4. června 1989 projevit svou nespokojenost nad veřejným klimatem ve své vlasti. S holýma rukama a se srdcem plným ideálů manifestovali svou touhu po lepším životě, bez frází a "třídní nenávisti", s možností projevovat svobodně vlastní názory.

Mladí nadšenci byli plni důvěry, že ti nahoře tohle přece musí pochopit. Vrchnost poslala na slavné náměstí pro okázalé přehlídky moci tehdy vojenskou techniku, včetně tanků, aby napravila ty mladé "horké" hlavy. Stovky bezbranných lidí padly v krajně nerovném "boji", tisíce byly zraněny. Aby se tohle nepřipomínalo, musel být tři dny před výročím "uklizen" na neznámé místo (kromě dalších lidí) také 72-letý dr. Jiang Yan yong. Tento stále ještě činný vojenský chirurg poslal už letos v březnu dopis, v němž vybízel vládu, aby přiznala, že tehdejší zákrok státní moci vůči mladým demonstrantům nebyl adekvátní. (Mimochodem: je to týž lékař, který pomohl při odhalení původně ututlávaného výskytu SARS na čínském území.)

Tyto dny --- a setrvale --- se samozřejmě ve sdělovacích prostředcích především "komentují" (tj. ověšují o další slova, ne-li líp a jednodušeji: o obrázky) ty zprávy, které jsou sice jakoby okamžitě nové, ale samy o sobě bez závažných důsledků pro život lidstva (nebo aspoň obce) na této planetě. Někde měla nějaká šikovná fenka nezvykle mnoho mile nemotorných štěňat, jinde byl spáchán zločin nebo byl realizován nějaký ekvilibristický "tunel" či menší a možná už urážející korupce, anebo politik si vyjel trochu rychleji po městě (a samozřejmě "nevěděl", že ho šofér veze nejen virtuálně na havárii), případně se ukáže, že nějaký bilbórd má prokazatelné vady na kráse, apod. (ale i jinak podobně).

Zpět k Číně. Je to velký stát. Když jsem před víc jak půlstoletím začal studovat na vysoké škole ekonomii, jednoho z mých tehdejších (předúnorových) profesorů fascinovalo, jakým potenciálním trhem Čína byla už tehdy, po 2. světové válce. Zmiňoval se o tom, že kdyby --- pro tehdy nějakých 600 milionů obyvatel --- někdo dodal jen petrolejovou lampičku, měl by potenciálně zajištěn pravidelný odbyt pro nepřehlédnutelně významnou dodávku petroleje; takže ty lampičky by mohl příštím spotřebitelům dát darem. (Těm mladším bych měl připomenout, že ještě řadu let po té poslední světové válce mnohde se svítilo petrolejovými lampami i u nás. Elektrifikace se považovala za "vymoženost socialismu".) Dnes je Číňanů víc jak dvakrát tolik. (Už v jiném příspěvku v rámci BL jsem upozornil na to, že zvýšení životní úrovně v Číně způsobí významný tlak na suroviny a na další zhoršování životního prostředí.)

Čína za poslední tři léta (jak nás informuje britský The Economist) dosahovala úrovně celé jedné třetiny globálního ekonomického růstu (pokud jde o ten růst, pak dvakrát tolik než USA!). Loňský růst hrubého domácího produktu se v Číně vyšplhal až o 9,7 %! (Některé zdroje uvádějí ještě vyšší čísla. Od roku 1999 vykazuje Čína trvale růst HDP nad 7 %!) Dovozy do Číny se zvýšily jen za loňský rok o celých 40 %! Nesmírně silně roste poptávka po surovinách, především po ropě. Pokud jde o cement, pak Čína teď spotřebovává 40 % jeho světové produkce. Čína významně obchoduje s USA, Ruskem, Austrálií a také třeba s Brazilií. Otvírá si nové trhy také v Africe. Případné ekonomické problémy Číny by se projevily i jinde ve světě.

Maličko si připomeňme, že ještě před pouhými deseti lety Čína byla vývozcem ropy! Dnes je druhým nejvýznamnějším jejím dovozcem (hned za USA). Tvrdí se, že soudní stíhání Michaila Chodorkovského (původně vůdčího představitele významné těžařské firmy Jukos) v Rusku by mohlo zároveň znamenat narušení čínských naftových zájmů v Rusku.

Číňané jsou také častějšími hosty v Saúdské Arábii, v Iráku spěchali, aby obnovili činnost svého tamního zastupitelského úřadu (v únoru 2004), uzavřeli (v lednu 2004) v Gabunu výhodnou smlouvu na odkup ropy na celých 30 let. Nemuselo by se taky zapomínat, že ještě za Saddáma Hussejna Čína odebírala z Iráku 3,7 milionů barelů ropy ročně. Že taky Čína již zastavila export své ropy do Japonska (které mělo s Čínou smlouvu na dodávky ropy od roku 1972!). Že Čína odebírá ve velkém množství přírodní plyn z Austrálie. Jinými slovy: ukazuje se, že nejen při řešení politické situace v Iráku je třeba myslet taky na ekonomické zájmy Pekingu!

Jen jako dovětek předchozího odstavce uvažme také to, že stále víc a více Číňanů si teď pořizuje své prvé automobily. Za loňský rok bylo v Číně prodáno skoro dva miliony automobilů. Mnozí experti očekávají, že během příštích dvanácti let by se mohl automobilový trh tak zvýraznit, že... (a teď se opravdu zhluboka nadechněme!)... by se po čínských silnicích prohánělo už --- dnes neslýchaných --- sto milionů aut!! (Nesouvisí tohle také mj. s předstihem s možnými cenami ropy zítra a pozítří? A se zplodinami v ovzduší jakbysmet?)

Významný zákazník si může dovolit semtam nějakou "hrubost". To, o čem se píše výše, nutně musí vědět zodpovědní politikové, ekonomové, ale i environmentalisté a představitelé nezávislých iniciativ všude na světě. Nečekejme, že si nějaký státník dnes dovolí nešetrněji se dotknout otázky, jak to vlastně je s tím "hodnocením 4. 6. 1989". Pan doktor Jiang je prý "v bezpečí", jak ujišťovaly čínské orgány rodinu tohoto světově dnes známého chirurga... Doufejme, že se už brzy vrátí domů. A co ti méně známí, také "dočasně uklizení"? Taky doufejme, že nedoznají úhony.

Ještě zbývá malá douška. Nelze nadlouho udržet ten takto silný ekonomický růst. Je otázkou --- při dosud relativně nízkých úrokových sazbách --- co ještě mohou unést laciné úvěry. Cizí kapitál se do Číny stěhuje stále silněji ; a domácí rezervy pracovních sil jsou tu stále velké. Prý by teoreticky mohla Čína udržet (bez ohledu na neefektivní vnitřní bankovní systém) 8 %-ní růst ještě na další dvě desetiletí. Jenže ty investice v Číně jsou zřejmě ještě méně hospodárně vynakládány než třeba --- v jiném nepřehlédnutelném, miliardu lidí prezentujícím státě --- v Indii. Takže: nemá-li se zvyšovat riziko levných peněz pro další vývoj Číny, měla by včas (ale ne překotně a bez právních záruk!) komercializovat svůj bankovní systém a navodit finanční reformu (transformaci). A pak se ovšem musí zvolnit tempo investic a stávající (neudržitelný) tlak na surovinové zdroje (včetně energií). Mělo by také zároveň dojít k uvolnění politicko-sociálních poměrů v té veliké zemi. --- Kruhem jsme se vrátili znovu k Iráku, k ropě, k dynamicky nestabilní rovnováze ve světě politiky a ekonomiky, a také k problematice nesnadného hájení toho odkazu, kterým byl (a je) 17. listopad (1939, 1989) nebo 4. červen (1989). A nelze padat na kolena před kalendářovými symboly; jejich odkaz by si měl každý z nás --- vždy znovu, osobním angažováním v prostředí svého působení --- zasloužit.