Jiří Jalůvka: Stát, stát, na to slovo je každý alergický, ale co třeba AVČR? Společnost odborníků na slovo vzatých, kteří do svých rozhodnutí začleňují obrovskou množinu sociologicko-psychologických vědomostí, o kterých se běžnému stádnímu člověku ani nesní? Tím jistě nemyslím konkrétně Vás, ale sám určitě dobře víte, že většina národa je vždy zastoupena stádními, konformními a krátkozrakými lidmi, které je třeba ve všech časech, v každé době vést.

Víte, já to beru jinak, protože jsem původním povoláním učitel a češtinu jsem dost podrobně studoval. Mně nejde o to, jestli nás stát buzeruje, ale o to, jak důležitý význam a smysl má zachovávání určitých pravidel mateřského jazyka. Význam pro národ, jeho povědomí, inteligenci a pro celou zemi.

V multikulturním světě, který my poznáváme teprve nyní, se tyto rozdíly budou stírat, ale měly by se stírat citlivě, aby to nedopadlo jako, tuším, v Rumunsku, kde se dítě jmenovalo Rambo - jménem, chápete to?

Pravda je, že tyto věci se nevyvíjejí tak pružně jako myšlení lidí. Systém je vždy opatrný, konzervativní a zkostnatělý. Ale v záležitostech našeho jazyka tomu tak bylo vždy, výhodou je, že se jazyk nestává obětí "módních jevů" a neznehodnocuje se, jak tomu bývá u jiných zemí.

Možná budu mluvit jinak, až budu u paní Knoppové klepat na dveře já.. Uvidíme. :-)

Jan Čulík: Pane, vy nejste demokrat. Máte na to právo.

Jiří Jalůvka: Nezlobte se, ale demokracie není anarchie. I v té proslulé americké demokracii je více nařízení a zákazů než svobod. Je to proto, že jsou pro společnost přínosné. Problém je v tom, že Vy netušíte, v čem spočívá přínos téhle "buzerace" ohledně jmen.

To že se "výjimečnost v Čechách trestá" se dozvíte hned v prvním semestru studia učitelství. Je to jeden z nejtypičtějších jevů naší postkomunistické společnosti. To neznamená, že s tím souhlasím, ale jsem realista a mám představu o době, kterou bude trvat náprava. Počítá se na generace.