20. 5. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 5. 2004

Je politika snižování daní to pravé?

Současná politika je založena na snižování daní. Jedná se o lež, kterou se nás politici snaží přesvědčit, že snižováním daní pro podnikatele bude vybudován blahobyt na této zemi. Říkají nám, že když budou nízké daně, tak se zabrání daňovým únikům a podnikatelé je budou rádi platit. Tuto blbost všichni říkají a nikdo jí nevěří. Jedinou daň, kterou by podnikatelé platili je nulová daň. A ještě by jim bylo líto dát peníze za poštovné, aby oznámili státu, že nebudou nic platit. Nikdo nechce nic platit - to je normální.

Mluvíme-li o daních, musíme se podívat do minulosti. Doba po druhé světové válce byla dobou obrovské konjunktury. Půlka světa byla rozbitá a všude bylo dost práce. Svět byl rozdělen na dva tábory. Kapitalistický svět byl ohrožen socialistickou revolucí ve východní Evropě. V Africe se bouřily kolonie a začali vznikat nové nezávislé státy, které se klonily na stranu Sovětského svazu a koketovaly se socialismem.

Strach se šířil v pracovnách vládců kapitalistického světa. Pod vlivem tohoto strachu se rozhodli dát svým dělníkům vysoké platy. Nechtěli socialistickou revoluci a rozhodli se koupit si doma sociální klid. Aby dali svým dělníkům to, co měli lidé ve východní Evropě museli nasadit vyšší daně pro podnikatele. Pamatuji si, že v roce 1968 se u nás rozšiřoval článek profesora Šika, kde popisoval hospodářský systém v Holandsku (ale stejně to fungovalo v celé Evropě i v USA).

Profesor Šik napsal: podnikatelé v Holandsku platí lidem vysoké mzdy. Jídlo v závodních jídelnách je za symbolickou cenu. Platí lidem cestu (benzin) do práce. Ráno dají lidé na bráně seznam potravin a odpoledne si je odnášejí za velkoobchodní ceny. Pro ženy zřizují kadeřnické salony přímo ve fabrice. A další a další vymoženosti. Pan profesor se ptal - jak je to možné, to jsou holandští kapitalisté tak hodní a lidumilní, že tohle všechno pro své zaměstnance dělají?

A hned si odpověděl : ne, holandští kapitalisté nejsou lidumilové, ale nemají na výběr. BUĎ TY PENÍZE DAJÍ SVÝM ZAMĚSTNANCŮM, NEBO STÁTU NA DANÍCH. JINOU MOŽNOST NEMAJÍ. A kapitalisté to raději dají svým lidem než státu na daních. Vědí, že jejich spokojení zaměstnanci jim to vrátí poctivou prací a v případě potřeby se pro ně přetrhnou.

Tak to fungovalo do konce osmdesátých let. Pamatuji si i jaké daně byly v USA v roce 1960. Tehdy totiž můj idol Elvis Presley poprvé vydělal více než milion dolarů za rok.

A noviny (anglické) ho litovaly, že z toho dostal jen 183 tisíce dolarů čistého. Rovných 817 tisíc zaplatil daň. Každý si vypočítá, kolik procent to bylo. Proč mohla být v USA v roce 1960 daň skoro 82% z příjmu. A kolik je dneska? A proč je to tak? A proč to nejde dneska??

Vysoké příjmy dělníků tehdy měly ještě jeden výsledek. Pamatuji si, že jsem každý den viděl v německé televizi na konci zpráv tabulku o zaměstnanosti (všimněte si o zaměstnanosti - nikoli o nezaměstnanosti) Ještě celá sedmdesátá léta bylo v Německu asi 400 tisíc nezaměstnaných a pro ně bylo více než 2 miliony volných míst. Ano ještě jednou slovy: dva miliony volných míst v Německu pro 400 tisíc nezaměstnaných. (na sedmdesát milionů obyvatel je to slušný, ne? a jak je to dneska? - žádná místa pro víc než 4 miliony nezaměstnaných.)

A TO JE JEDINÝ VÝSLEDEK SNIŽOVÁNÍ DANÍ.

Jenom blázen si může myslet, že peníze, které zůstanou z nízkých daní se vrátí do společnosti. Tyto peníze slouží jen a jen ke zvyšování osobní moci. U těch malých v komunální oblasti, u větších v celostátní oblasti a u těch největších globálně.

Neustálé zvyšování nezaměstnanosti roztáčí kolotoč, ze kterého není úniku. Čím více nezaměstnaných, tím méně lidí schopných nakupovat, tím více se musí snižovat výroba. Vzroste počet lidí, kteří nemají na utrácení. Bude se omezovat výroba, bude se propouštět. Nezaměstnaní nebudou kupovat. A tak to bude pokračovat do nekonečna až se celý systém zhroutí. Řešení takového problému už nám ukázali Romové na Slovensku.

Přes oživování americké ekonomiky, která nabírá tempo, ekonomika stále nevytváří pracovní místa, v čemž se může podle ekonomů skrývat riziko. I přes zrychlení hospodářského růstu přišlo v USA jen za jediný měsíc o práci 100 tisíc lidí. Od roku 2001 ztratilo práci v USA skoro 3 miliony lidí. Ovšem snižování daní, které zahájil už Reagan na začátku osmdesátých let stále pokračuje. Daně se snižují už 25 let a po celou tu dobu nezaměstnanost stále jen stoupá. Přední ekonomové nevidí žádnou souvislost, zajímavé. Nechápu, proč ekonomové nevidí přímou souvislost mezi politikou snižování daní po nástupu Reagana a Thatcherové do vlády a okamžitým růstem nezaměstnanosti, který se dodnes nezastavil. A už se nikdy nezastaví. Program presidenta Bushe je další snižování už nízkých daní.

Politika prováděná po druhé světové válce měla úspěch. Vysoké daně zajišťovaly koupěschopnost obyvatelstva. Vysoké zisky pár jednotlivců a NÍZKÉ DANĚ JSOU HROBAŘEM SVĚTOVÉ EKONOMIKY. Je to proto jak jsem psal výše. Máme pár boháčů, kteří mají jednu hubu a jeden žaludek. Miliony bohatých pracujících mají miliony hub a žaludků a ty mají nějakou spotřebu. Pak poroste výroba i ekonomika a bude klesat nezaměstnanost. Jenže souvislosti nikdo nechce vidět. Rád bych viděl, jak by mi nějaký promovaný ekonom vyvrátil tato fakta.

Pozn. JČ: Pan Vít pomíjí otázku globalizace. V dnešním světě jsou vlády omezovány tím, že podniky mohou okamžitě přesunout své provozy ze zemí s vysokým zdaněním do zemí se zdaněním nízkým. Nikde na světě není realizovatelná daň ve výši 82 procent.

Obyčejně se argumentuje, že zdaňování příjmů státem je demokratičtější než když zůstane kapitalista nezvládnut - proč má mít totiž jednotlivý podnikatel neomezenou moc nad svými spoluobčany (zejména v českém postkomunistickém prostředí by se našlo příkladů mnoho). Potíž je, že v reálném světě tento ideál příliš nefunguje: peníze, vybrané na daních spravuje byrokracie, která se nezodpovídá nikomu, a většinou tyto finanční prostředky vyplýtvá. Vysoké zdanění nejúspěšnějších podnikatelů ve společnosti také ochromuje iniciativu podnikavých jedinců: proč by se měli snažit, když jim skoro všechno, co vydělají, stát stejně odejme? Regulace soukromých zájmů státem je v civilizované společnosti nutná, už proto, že tím občané realizují - jistě nedokonalou - kontrolu osob, které by jim jinak vládly (viz třeba příklad Vladimíra Železného a jeho někdejší televize Nova) avšak extremní posilování státu je škodlivé a v důsledku globalizace v současnosti naštěstí nerealizovatelné.

                 
Obsah vydání       20. 5. 2004
20. 5. 2004 Nové fotografie týrání z Abu Ghraib
20. 5. 2004 Američané "provedli razii v rezidenci Ahmada Čalabího"
20. 5. 2004 Tisková kancelář Reuters zaútočila na americkou armádu
19. 5. 2004 Moc a arogance
19. 5. 2004 Iráčané pohřbili svatebčany, které Američané "nezabili"
20. 5. 2004 Izraelci usmrtili v Gaze nejméně 10 civilistů
20. 5. 2004 Mučitelé mezi námi Miloš  Kaláb
19. 5. 2004 Americký voják z Abu Ghraib odsouzen na rok do vězení
20. 5. 2004 Nálepkování se nevyplácí Jan  Čulík
20. 5. 2004 Environmentální demokracie, prevence rizik a ekonomické nástroje ekologické politiky Miroslav  Šuta
20. 5. 2004 USA a Evropa -- od roku 1945 dodnes Immanuel  Wallerstein
20. 5. 2004 Jak vyloudit ze studentů interaktivitu Bohuslav  Blažek
20. 5. 2004 Poslanci nám zavařili Milan  Valach
20. 5. 2004 Je politika snižování daní to pravé? Josef  Vít
19. 5. 2004 Jsou reportéři al-Džazíry teroristé s rukama potřísněnýma americkou krví? Fabiano  Golgo
19. 5. 2004 Výborný moderátor, špatná dramaturgie Jan  Čulík
19. 5. 2004 Britská vojenská policie zatkla několik vojáků
19. 5. 2004 Jak pracovat, aby se nepracovalo Boris  Cvek
20. 5. 2004 ÚOHS se všemi stavebními spořitelnami zahájil správní řízení Radek  Mokrý
19. 5. 2004 Telefonování: Omezený výběr a dvakrát vyšší ceny než v Německu Radek  Mokrý
19. 5. 2004 ČSSD si vykopala hrob -- zbývá si jen lehnout Petr  Baubín
5. 5. 2004 Hospodaření OSBL za duben 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů