Ropa byla hlavním motorem světové průmyslové revoluce cca od roku 1850. Svět zažil bezprecedentní vzrůst prosperity, avšak po sto padesáti letech zvyšování ropné produkce se bude nyní během celého jednadvacátého století ropná produkce snižovat. Proto se motor světové ekonomiky bude muset změnit, a možná bude muset snížit výkonnost.

Každý v ropném průmyslu ví, že ropa není neomezený zdroj: diskuse se vede o tom, zda se ukáže, jak omezený tento zdroj vlastně je, bude to už za několik měsíců anebo let, anebo až za takových třicet nebo čtyřicet let?

Ropa už byla nahrazena jinými zdroji všude tam, kde to šlo. Zatím nemáme pro letadla, či nákladní nebo osobní automobily jiné palivo. Nevíme, co dělat. Na různých věcech se pracuje, ale řešení je dlouhodobé.

Světové burzy reagují nesmírně krátkodobě. Akcionáři požadují v podstatě okamžité platby. Typicky však trvá šest let, než se připraví k těžbě nově objevené ropné pole. Dříve, kdy měly ropné společnosti dostatečné množství finančních zdrojů, mohly samy kompenzovat nedostatek kapitálu. Dnes už to takové není. Burzy chtějí okamžité zisky, ropné společnosti odpovídají, že peníze začnou plynout až za šest let.

Na světě existuje všeobecná nejistota ohledně toho, kolik ropy ještě existuje. Když neví Shell, kolik vlastní ropy, znamená to vlastně, že ani svět neví, kolik má ještě ropy.

Svět však periodicky prochází obdobími obav, kdy už dojde ropa. Dnes tyto obavy existují znovu v důsledku vysokých cen, v důsledku nejistoty o velikosti rezerv. Lidi nikdy nevěděli, kolik ropy na světě je. První panika ohledně toho, že ropa dochází, vznikla v Americe hned devět let po začátku těžby, v roce 1859. Obdobná panika vznikla v Pennsylvánii v osmdesátých letech devatenáctého století (Pennsylvánie tehdy byla ropnou mocností) a pak znovu na konci první světové války.

Čína se nyní začala silně industrializovat, prodává velký počet automobilů a začíná dovážet obrovské množství ropy - denně nyní Čína dováží o půldruhého milionu barelů více než před rokem. Vzrůst spotřeby ropy v Číně za poslední rok je tak velký jako byl vzrůst spotřeby ropy na celém ostatním světě za několik posledních let.

Svět dnes přímo konkuruje Číně na trhu ropy. V Číně je nyní množství lidí, kteří se stávají novými, aktivními spotřebiteli ropných výrobků.

Nikdo nezkoumá, co se stane, až začne světová těžba ropy systematicky klesat. Zřejmě se svět bude tehdy muset vrátit k jakémusi "válečnému režimu", kdy bude vláda určovat, kdo bude mít přednostní nárok na příděly ropy. Posílí se tím role státu. Na prvním místě bude armáda, pak bezpečnostní jednotky, policie a lékařské služby. Potom zemědělci, doprava. Existuje velké množství prioritních uživatelů ropy, protože dosud nemáme za ni žádnou alternativu.

Je pravda, že dosud se produkce ropy stále zvyšuje, v důsledku technologického pokroku. Běžně se nyní dělají vrty v bouřlivém Severním moři, dělají se vrty v moři až v hlouce 2 km - z toho prý mimochodem vyplývá, že jiná, přístupnější ložiska ropy už dnes nejsou k dispozici. Na Blízkém východě je to prý obdobné. Mnozí odrborníci varují, že je svět skutečně už ohledně zásob ropy v polovině a nyní prý bude následovat už jen pokles těžby. Jistě se bude na Blízkém východě i v Rusku těžit ropa ještě několik desetiletí, ale bude jí stále méně.

Norsko je nyní třetím nebo čtvrtým největším vývozcem ropy a snaží se nynějších zisků zužitkovat co nejefektivněji pro budoucnost. Od roku 1995 se těžba ropy v Norsku už nezvyšuje, dosahuje pravidelně asi 2,5 milionů barelů ropy denně. Podle norských odborníků je velmi obtížné předpovědět, kdy začne množství ropy klesat. Norové se však rozhodli s ropou šetřit. Doufají, že jim zásoby vystačí ještě tak čtyřicet let. Na rozdíl od Británie, která své příjmy z těžby ropy utratila, Norové založili a vytvořili nyní obrovský investiční Norský ropný fond. Potíž je, že tento fond investuje do mezinárodních firem, které budou těžce postiženy, až začne světová těžba ropy klesat.

Podle odborníků není otázkou, kolik ropy ještě zůstává na této planetě, ale kolik ropy lze a bude i v budoucnu možno vytěžit každý den. A naše globální ekonomika je zvyklá na neustále se zvyšující dodávky ropy. Bylo by pro nás obrovským šokem, kdyby najednou zítra množství ropy, které je k dispozici, pokleslo o deset či patnáct procent.

Ropné společnosti budou stále ještě nacházet nová ložiska ropy, ale už nikoliv v tak dostatečném množství, jaké budeme potřebovat. Není asi rozumné investovat na světové kapitálové trhy, protože zjevně dojde k jejich radikálnějšímu poklesu v důsledku omezování těžby ropy.

Jestliže se zjistí, že nějaký podnik ropou příliš plýtvá, jeho budoucnost bude velmi krátkodobá. Přežijí jen firmy, které budou využívat ropu velmi produktivně a efektivně. Investoři by měli ve vlastním zájmu investovat do těchto firem. Jakmile totiž začne těžba ropy klesat, svět začne zjišťovat, kdo využívá zdroje hospodárně a kdo jimi plýtvá. Takhle začne hospodářství fungovat po celém světě.

Richard Webb už dnes v Oslo provozuje internetové stránky, kde radí za úplatu investorům, co dělat, až dojde k radikálnímu poklesu ropných zásob.

Velké ropné společnosti ovšem odmítají představu, že by k tomu mohlo dojít už brzo. Například British Petroleum tvrdí, že dosud nevyužitá ložiska jsou ještě obrovská a technologický pokrok postupně zpřístupňuje další a další dosud nedostupné zdroje. Podle BP jsou ropné zdroje zcela jistě zaručeny na dalších dvacet až třicet let.

Všichni však souhlasí, že nikdo neví, kolik ropy na světě ještě je. Měli bychom si z toho dělat starosti?