3. 5. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 5. 2004

Diskuse na stanici ČRo 1 - Radiožurníál

Jaké bude postavení České republiky v Evropské unii?

Absolutně, pane Dvořáku, nemám pocit, že žiji v socialismu a ty příklady, které jste uváděl, mnou upřímně řečeno otřásly, protože říkáte třeba, já jsem si tady zapsala, že zvlášť, že ta byrokracie přeje invalidům. Prosím vás pěkně, vy máte něco proti invalidům? Já jsem zrovna dneska četla zajímavé interview s pravnučkou prezidenta Masaryka. Je to v příloze Mladé fronty, která říká, že síla společnosti se projeví v tom, jak silní jsou ti nejslabší, například nemocní, invalidé, děti a tak dále. My to považujeme za morální povinnost pomáhat těm, kteří si sami nemůžou pomoc. To nemá nic se socialismem společného, ale se slušností.
Dánská novinářka Dana Schmidtová

V pátek 30. 4. v 18:20 se vysílala v Radiožurnálu o budoucnosti ČR v EU tato diskuse, dobře moderovaná Martinem Veselovským, jíž se zúčastnili švédský novinář Carl Rüster, dánská novinářka Dana Schmidtová a editor Britských listů Jan Čulík.

Martin Veselovský: Dobrý podvečer u poslechu posledního Radiofóra před vstupem Česka do Evropské unie vás vítá Martin Veselovský. Dnes budou hosty následujících 35 minut tři zahraniční novináři z členských zemí Unie, kteří se pokusí složit pohled na pozici, ze které vstupujeme do Unie a na pozici, kterou budeme v Unii zaujímat. Ve studiu vítám Danu Schmidt, dopisovatelku dánského deníku Politiken, švédského novináře Carla Rüstera a na telefonu z Velké Británie novináře a pedagoga Jana Čulíka, mimo jiné vydavatele internetového deníku Britské listy, dobrý večer.

Carl Rüster: Dobrý večer

Jan Čulík: Dobrý večer.

Martin Veselovský: Jeden ze západoevropských týdeníků nazval Českou republiku nedávno koncem Evropy. Neberte to teď jako moji výzvu k prosazování opačného názoru. Tak to opravdu nemyslím, ale chápou Česko takto opravdu Britové, Dánové a Švédi? Carl Rüster.

Carl Rüster: Já musím říci, že Švédové v žádném případě. Spousta Švédů už bylo v Praze možná i v jiných městech v České republice a rozhodně víc a víc vládne názor, že Česká republika skutečně je střed Evropy spolu s ostatními zeměmi jako Rakousko, Německo, Maďarsko a tak dále.

Martin Veselovský: Dana Schmidt.

Dana Schmidtová: Já mám naprosto tu samou zkušenost, naopak dost často slyším od Dánů, že Česká republika jim připadá vůbec nejvíc taková evropská ze všech přistupujících zemí. Sem jezdí nesmírná kvanta Dánů a samozřejmě to s tím souvisí, že už někteří tady byli několikrát, znají Prahu a mají rádi Prahu. A Dánové jsou vůbec velice pozitivní.

Martin Veselovský: A Jan Čulík z Velké Británie.

Jan Čulík: V Británii je trošku složitější. Přece jenom je ta země trošku dál od střední Evropy a také je to bohužel, nebo bohudík, to nevím, prostě větší země a má tu hegemonii toho anglického jazyka tím pádem prostě pohlíží spíš po celém světě a řekněme si to otevřeně skutečnost, že Češi mluví česky, je pro Brity trošku problém. Já mám takový paradoxní pohled, já nikdy nevím, tohle je otázka, na kterou se mě lidé často ptají, jestli je Česká republika v Británii absolutně neznámá, anebo naopak velmi populární. Tak máte na jedné straně teď ty levné lety z mnoha britských měst, snad už asi z pěti, kdy mladí Britové létají teda na víkend do Čech za levným pivem a za levnějšími dívkami. Na druhé straně potkáte normálního Brita na ulici a zmíníte se o České republice a on se vás zeptá, jestli se v té Jugoslávii ještě bojuje. Na třetí straně máme tady rádio Classic, kde se pořád, možná třikrát denně, trošku přeháním, ale tak dvakrát denně hraje pořád árie Dvořákovy Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém. Jsou tady v knihkupectví Kunderovy knížky. Mluvíte-li se vzdělanými lidmi, tak určité povědomí o České republice mají.

Martin Veselovský: Dobře, pana Čulíku. Jak silná je reminiscence na minulý režim a na poněkud alespoň z mého pohledu podřadnou roli, které postkomunistické země za minulého režimu hrály? Pane Rüstere? Pardon, pane Čulíku.

Jan Čulík: Já bych začal, tohle je velmi zajímavá otázka. Teď jsem strávil měsíc v České republice vyučováním studentů na ostravské a brněnské univerzitě. A řeknu vám toto, já učím na britské univerzitě v Glasgow už teda dohromady mnoho let a vždycky jsem měl takový ten problém, že jsem musel řešit ten balvan nevědomí. To je to, že prostě máte dvacetileté studenty, kteří prostě přišli do těch hodin a vy jste jim od samého začátku museli vysvětlovat, co to vlastně ten komunismus byl a tak ta totalita. A teď vám řeknu jednu věc, poprvé jsem to zažil letos v Čechách, dneska to musíte vysvětlovat i českým studentům, protože je-li vám 22, tak vám bylo v roce 89 osm, takže ti lidé nemají, rozumíte, jinými slovy ta otázka je velmi složitá, já si myslím, že povědomí komunismu jako prostě u lidí, kterým je pod čtyřicet, bude stále jako prostě unikat. Já vím, že v Británii -

Martin Veselovský: Pane Čulíku, já vás přeruším, dáme slovo panu Rüsterovi.

Carl Rüster: Já si myslím, že ve Švédsku je to tak, že to slovo komunismus a východní Evropa je spíš styl, styl architektury, styl oblečení, ale spousta lidí neví dneska, co to znamenalo v politickém a pro lidi v normálním životě.

Martin Veselovský: Mně šlo spíš o to, jestli náhodou ten komunismus není zároveň určité stigma, které si sebou neustále vlečeme a skrze které se možná i Švédi na nás dívají, to jsou ti z té východní Evropy.

Carl Rüster: Já bych řekl, že ne. Stejné zkušenosti jako můj kolega z Británie má ze Švédska, že ti mladí lidé se vůbec nepodívají do České republiky jako do bývalé komunistické země. Možná je to tak, že my jsme znali Československo a teď vnímáme dvě slova pro tu republiku. Místo Česká republika říkáme Czechia, což je v podstatě něco nového a hlavně ti mladí lidé oni se dívají na Českou republiku jako na součást moderní nové Evropy.

Martin Veselovský: Paní Schmidt, čeho se například z vašeho pohledu Dánové, v souvislosti s rozšířením Evropské unie, obávají? Jaké tam jsou obavy?

Dana Schmidtová: Já bych řekla, napřed bych zdůraznila, že Dánsko je jedno, nebo Dánové jeden z těch nejvíc pozitivních národů v Evropské unii, co se týká rozšíření. Má to nejvyšší procento těch, kteří si myslí, že to je správně. A potom také já bych opravdu principiálně chtěla říct, že ono je strašně těžké mluvit o tom, co si myslí Dánové, Švédové nebo Češi. Prostě ten národ je.

Martin Veselovský: Nutně v tuto chvíli budeme muset trošku generalizovat.

Dana Schmidtová: Generalizovat, O. K. Já si myslím, takoví ti lidé, kteří, bych řekla, takoví ti méně vzdělaní, nebo kteří tak se nezajímají o to politické dění v Evropě, se prostě obávají, že přijede plno pracovních, přijede plno těch, kteří budou chtít práci, vezmou práci. To jsou takové ty argumenty, které slyšíte všude, ve všech zemích. Potom když jdete do těch vzdělanějších vrstev, tak tam samozřejmě se na to dívají jinak. Ale já myslím, abych to řekla trošku hrubě, nikdo nebude mít nic proti tomu, když přijedou vzdělaní lékaři, matematici, hudebníci a možná se trošku obávají víc, aby nepřijeli nekvalifikovaní.

Martin Veselovský: Rozumím, levná pracovní síla nekvalifikovaná. Pane Čulíku, mám pocit, že zvlášť ve Velké Británii ta obava z přílivu levné pracovní síly je, řeknu, nejvýraznější. Z čeho to vychází?

Jan Čulík: To je trošku složitější. Za prvé je to dáno vnitropolitickou situací, ale než to vysvětlím, jsou tady dva rozporné trendy. Na jedné straně opravdu zejména v bulvárním tisku docela hysterická kampaň proti imigrantům, přijedou hordy z Východu a takové ty opravdu primitivní věci. Na druhé straně najdete v britském tisku v posledních dnech celou řadu velmi takových článků překvapivě teda sympatizujících se středovýchodní Evropou. K té předchozí otázce. Ta určitá exotičnost nebo prostě cizokrajnost, ta neplatila jenom, to se netýkalo jenom komunismu, tohle byla věc dlouhodobá, já nevím před sto, dvě stě lety, rozumíte. A o tom jsou tady taky ty články. Timothy Garton Ash napsal velmi zajímavý článek v Guardianu, že prostě vždycky se Západoevropané dívali s určitým takovým prostě téměř despektem na ty východní kraje, na tu Ruritánii, Drákula a tohle to. A že tohle to teď končí, víte. Jako je celá řada velmi sympatizujících článků, které například obviňují Evropskou unii z toho, že vlastně západní Evropa, tam jsem našel názor, střední a východní Evropu zradila, protože neposkytla jim dostatečné finační prostředky. Neposkytla jim dostatečný know how, staví se k tomu rozšíření s určitou takovou neochotou. Takže tohle je jedna strana. Druhá strana potom máte politiku britské Konzervativní strany, která není příliš úspěšná. Oni pořád hledají už několik let nějakou politiku, kterou by jako voličsky zvítězili nad Tony Blairem. Nemohou ji najít a teď si vymysleli tu xenofobii, že budou jako burácet, budou varovat před další integrací Británie do Evropy a před tím rozšiřování a tak prostě teď vznikla ta hysterická kampaň proti českým přistěhovalcům.

Martin Veselovský: Rozumím. Dana Schmidt, bude podle vás Česká republika jako právě přistoupivší člen rovnoprávná? Řekněme na stejné úrovni jako jiné státy? Já to teď uvedu na příkladu země jejíž máte státní občanství, tedy Dánska. Dánů je pět milionů, jaká je jeho pozice například vůči Francii nebo Německu? V Evropské unii samozřejmě.

Dana Schmidtová: Tak samozřejmě aspoň na papíře je tam naprostá rovnoprávnost, a to se bude týkat i České republiky.

Martin Veselovský: Nebavme se o té papírové rovnoprávnosti.

Dana Schmidtová: Víte, ta je taky dobrá, ta papírová, protože samozřejmě každý člověk když někam přijede, onemocní nebo bude chtít práci, až ten pohyb bude dokonalý. Třeba ve Švédsku tam můžeš pracovat teď. Tyto věci budou v pořádku, v Británii taky. Tyto věci budou naprosto v pořádku, tam nebude žádná diskriminace. Ovšem v tom myšlení lidí nebo v takovém tom přístupu tam to určitě bude trvat nějakou dobu. Já si nechci dělat iluze a nechci nikomu říkat nebo radit, aby si je dělal, protože tam určitě nějaký takový ten přístup zůstane, takový trošku skeptický, anebo o čem teď mluvil pan Čulík, takový prostě trochu se dívání se svrchu na ty východní Evropany, východní v uvozovkách.

Jan Čulík: Ale tady je jedna strašně zajímavá věc. Dovolte mi, západní komentátoři hovoří o tom, že malé, nové, členské země v Evropské unii budou mít teď obrovskou šanci. Ony totiž budou schopny dávat dohromady účelové ad hoc aliance pro prosazení různých věcí. A když se těch pět, dvanáct menších zemí dá dohromady, tak oni to Německo, Francii a Británii přehlasují, takže já bych se na to nedíval tak skepticky. Tam bude právě možná Česká republika mít v té Evropské unii, prostřednictvím těchto účelových aliancí k prosazení různých věcí daleko silnější hlas, než kdyby do té Unie nevstoupila.

Dana Schmidtová: Já jsem byla skeptická vůči přístupu, vůči názoru normálních lidí, jak se bude lid z těch existujících zemí dívat na ty nově příchozí, o tom jsem mluvila. Tam určitě nějaká taková diferenciace zůstane.

Martin Veselovský: Pojďme k další otázce. Dostanete se ke slovu, pane Rüstere, co bude funkční členství České republiky v Evropské unii vyžadovat od samotné české společnosti? Carl Rüster.

Carl Rüster: Já si myslím, že to je stejné, jako všechny národy v Evropě a že Česká republika se musí nějakým výrazným způsobem se změnit nebo česká mentalita, nebo pan Novák. To si myslím, že ne, právě naopak, že ta rozmanitost evropská je důležitá. A já si myslím, doufám, že Češi přistupují jako Češi a že se nepřizpůsobili nějakým způsobem.

Martin Veselovský: Cítíte vy sám, jako příslušník národa, který je už nějakou dobu v Evropské unii, cítíte nějakou, možná to můžete nazvat pospolitost. Nějakou soudržnost Evropské unie? Že to není jen kontinent, na kterém je spousta malých států? Nebo menších, nebo větších?

Carl Rüster: Bohužel málo zatím. Já bych rád viděl, já nevím, evropský fotbalový tým nebo, že lidé skutečně zpívají evropskou hymnu nebo něco takového, ale zatím je to jednom sdružení, což je důležité pro vývoj ekonomický v Evropě, ale nějaký výrazný pocit, že já jsem víc Evropan teď než předtím, to vůbec.

Martin Veselovský: Pane Čulíku, jak vy se díváte na tento moment?

Jan Čulík: Tady je problém, říkal to tady na konferenci minulý týden pan Václav Žák, že má-li existovat jednotný politický diskurs, tak potřebujete k tomu jednotný jazyk. A v Evropě nemáte jednotný jazyk, proto je velkým problémem, že by v krátkodobé perspektivě prostě společná kultura, společný diskurs vznikl. Ale já bych chtěl dodat ještě toto. Pan Václav Klaus často varuje před tím, jak vstup České republiky do Evropy zglajchšaltuje Českou republiku. Já mám zkušenost naprosto opačnou. Naopak od té doby, co je Británie v Evropské unii, tak je tady obrovská rozrůzněnost, že prostě já nevím, na univerzitě máme studenty ze sto zemí světa. A s těmi lidmi hovoříte v tom semináři, protože je to Pietr, nebo John, nebo máme lidi i mimo Evropskou unii.

Martin Veselovský: Není vyloučeno, pane Čulíku, že váš pohled je jaksi omezen tím, že pohybujete ve vysokoškolském kampusu.

Jan Čulík: Není to pravda. Jako je tady, když tady jdete do restaurace, tak tady máte asi 20 druhů piv evropských. Takže jako prostě jestliže euroskeptikové straší tím, že Brusel jim nařídí v České republice, že budou muset mít jenom rovné okurky, zakáže rum a tak dále, tak od té doby, co je Británie, když to vezmeme takhle zcela konzumně, od té doby co je Británie v Evropské unii, tak je tady daleko větší sortiment výrobků třeba.

Martin Veselovský: Dobře. Jaká důvěra, podle vás, panuje po letech členství vašich států v Evropské unii k nadnárodním institucím, unijním? Dana Schmidt. Nebo ne, Carl Rüster.

Carl Rüster: Švédové jsou, vždycky byli neutrální země a Evropská unie, to bylo vidět minulý rok v hlasování o euru. Švédové dost razantně odmítli novou evropskou valutu. A pořád je to tak, že ty nadnárodní úřady a tak dále, ten normální Švéd se dívá na to s velkou skepsí.

Martin Veselovský: Pane Čulíku.

Jan Čulík: Pro Českou republiku bude mít vliv Evropské unie jeden absolutně zásadní dopad, velmi pozitivní. A to je ten, že omezí, doufám tedy, nebo ochromí vliv místních lobbyistických skupina, které až do té doby, než začala od roku 2000 Evropská unie vynucovat plnění evropských zákonů, zabraňovaly české vládě, aby zaváděla skutečně vynutitelné zákony, protože stačí prostě určitá, nebudu jmenovat, silná podnikatelská skupina, silná televize komerční v Čechách, a ta si už u těch poslanců zajistí, aby ten zákon byl dostatečně měkký. Tohle to bude daleko obtížnější. A to je obrovská věc, protože to bude potlačovat korupci. Takže já v tom vidím obrovský pozitivní vývoj.

Martin Veselovský: Skoro mě tak, pardon, pane Čulíku, napadá, že by se dalo možná argumentovat Itálií a jejím mediálním prostředí, které možná není tak úplně poznamenáno Evropskou unií.

Jan Čulík: Ano, to by se dalo, ale Itálie, to máte pravdu, to je velmi dobrý protiargument, Itálie je přece jenom větší země. Myslím si, že Česká republika bude reagovat jako trošku jinak na tlak z Bruselu, než reaguje pan Berlusconi, uvidíme.

Martin Veselovský: Jak vůbec země, ze kterých pocházíte, nebo ve kterých žijete, Velká Británie, Švédsko a Dánsko, chápou svoji národní identitu v rámci Unie, protože to byl taky tady v České republice jedním z argumentů, že národní identita je něco, co se rozplyne a co přestane existovat, Dana Schmidt.

Dana Schmidtová: Já si myslím, že Dánové chápou tu identitu přesně jako ji chápali předtím. Já si myslím, že se tam nic nezměnilo. V Dánsku vždycky byl takový určitý pocit soudržnosti s ostatními Skandinávci, s Nory, se Švédy, my jsme taková jakoby jedna rodina. Sice občas se tam trošku hádáme nebo provokujeme, ale v podstatě tam jsou takové možná, řekla bych, bližší relace, emocionálnější, ale jinak já vůbec nevidím. Já si nevzpomínám, že by tam byl nějaký proces, nebo nějaký vývoj, nebo změna toho pocitu identity.

Carl Rüster: A hlavně jsem nikdy neslyšel ten argument, co používal například pan prezident, že se rozpustíme jako kostka cukru v kafi. Ten argument vůbec nezazněl ve Švédsku.

Dana Schmidtová: Ale já to ani od lidí nikdy neslyšela při rozhovoru nebo debatě.

Martin Veselovský: Předpokládám, pane Čulíku, že ostrovní Británie je v trošku v jiné pozici asi.

Jan Čulík: V Británii se nikdy nic nerozpustilo, musím říci panu Klausovi opravdu. Identita je tady stejně silná. Ovšem samozřejmě v českém prostředí je tady trošku jiná věc. Jako Britové, jak to je v tom starém vtipu, že když ten Angličan, starý nějaký lord, přišel do té prostě africké země, tak stačí promluvit anglicky dostatečně nahlas a už kolem kmitají. Jenže v Čechách to tak není. My máme, my jsme měli ten projekt toho českého národního obrození a teď je velká otázka, zda v globalizační době, tohle je strašně kacířská věc, tohle, co říkám, ale skutečně lidi by o tom měli uvažovat, jak to bude s tou češtinou, že, protože v první řadě budou muset lidi, kteří se budou chtít pořádně uplatnit, dostat pořádné platy, umět anglicky, případně německy a stane se třeba za třicet let, že bude čeština takovým skanzenovým jazykem, jímž se bude mluvit jenom doma?

Martin Veselovský: To je otázka?

Jan Čulík:

To je otázka. Tak Dana Schmidt.

Dana Schmidtová: Já ani moc nerozumím vašemu argumentu, protože přece dánština přece nezmizela, švédština nezmizela, ani ty další jazyky. To, že člověk umí pět jazyků přece neovlivní to, že má nějakou mateřštinu, která se nadále mluví v jeho zemi. Ale vůbec nechápu, kam míříte tím.

Jan Čulík: Proto se na to ptám, protože právě zkušenost lidí z Dánska musí být pro Čechy jako velmi zajímavá, ale hovořím o tom proto také, že lidi tohle to skutečně, já vydávám ty internetové Britské listy, se na to ptají a tohle to je jako trápí. A ta obava je v Čechách.

Dana Schmidtová: Já myslím, že nemají důvod se tím trápit.

Jan Čulík: Výborně, to jsem rád.

Martin Veselovský: Děkuji za doplňující otázku a berme ji jako poslední v tom prvním bloku, protože teď nastane blok dotazů našich posluchačů. Pane Čulíku, děkuji za váš telefonický vstup a přeji příjemný víkend.

Jan Čulík: Na shledanou.

Martin Veselovský:

Na shledanou. Ve studiu zůstávají Dana Schmidt, dopisovatelka dánského deníku Politiken a švédský novinář Carl Rüster. Posloucháte páteční Radiofórum a Český rozhlas 1, Radiožurnál. Dvě telefonní čísla pro vás u rozhlasových přijímačů, 221552155 a 221552255. Můžete telefonovat právě teď, posloucháte Radiofórum. Dobrý večer.

Posluchač: Dobrý večer, já bych vám chtěl říct.

Martin Veselovský: Nechcete se nám představit?

Posluchač: Josef z Karvinska. Já bych vám chtěl říct k tomu všemu. Podívejte se, tři miliony českých běženců. Běženci, to jsou ti, kteří běhají za rodinnými přídavky, vy chcete mít děti. Půl milionu nezaměstnaných, to jsou žebráci. Vy chcete do Unie. Tak Američan přijede, 11 miliard mu dáte. Teď Ťumen Humen, 6 miliard. A to chcete takhle pokračovat, podniky, všechno, plyn prodáme. Prodejte ještě elektrárny a máte pokoj. Můžete se stěhovat. Na shledanou.

Martin Veselovský: Dobře, to je návrh pana Josefa, na shledanou. Druhý posluchač, dobrý večer.

Posluchač: Dobrý večer, tady je Chvojka. Já jsem teď četl na teletextu, že sudetští Němci budou vznášet žaloby a požadavky na navrácení, anebo odškodnění majetku, jestli ti sudetští Němci mají nároky i na jiné země než Českou republiku? Na Polsko, na Dánsko a tak dále, odkud jsou ty novináři.

Martin Veselovský: Sudetští Němci na Dánsku asi pravděpodobně nemají nároky, k tomu se dostaneme. Třetí posluchač s dotazem, dobrý večer.

Posluchač: Tady Pavel Dědek, Praha. Já se chci zeptat, jestli teda v těchto zemích taky 82 % tisku je v zahraničních rukách a jestli 90 % průmyslu a veškeré výroby je v zahraničních rukách.

Martin Veselovský: Dobře, na shledanou. Čtvrtý posluchač se svým dotazem, dobrý večer.

Posluchač: Dobrý podvečer, Kukačka. Já bych prosím vás k té diskusi mezi panem Čulíkem a tou paní z Dánska, tuším, jak hovořila, nebo z Holandska, že prostě malý národ prostě se neztratí. Ale prosím vás tady jde o obrovskou nerovnost. Protože ty ceny v Dánsku, v Německu a ve Francii byly v podstatě relativně stejné a i relativně.

Martin Veselovský: Pane Kukačko, já vás musím přerušit, protože vy reagujete na něco, co nebylo řečeno. Paní Dana Schmidt mluvila o jazyku.

Posluchač: Jistě, ale tady jde o to, že každý cizinec v Čechách, i když ten Čech má třeba stejnou životní úroveň jako ten Němec, ale ten Němec v Česku je prostě dvoj až trojnásobně prostě bohatší. Jenom tím, že máme u nás nízké ceny. A tím právě vzniká to, že každý Čech v podstatě kmitá, když prostě nějaký cizí, já nevím, podnikatel vůbec úplně třeba minimální podnikatel něco po něm chce a tak dále, čili ta nerovnost osobnostní je tady obrovská. A myslím, že to je právě důvodem, proč vlastně Češi v podstatě se přiklánějí k tomu, už nebýt Čechy, být něco lepšího. Prostě dostat se výš nějakým jiným způsobem.

Martin Veselovský: Pane Kukačko, bereme to jako váš názor, děkujeme, na shledanou.

Posluchač: Nashle.

Martin Veselovský: Pátý posluchač, dobrý večer, tady je Radiofórum.

Posluchač: Dvořák, dobrý večer.

Martin Veselovský: Povídejte.

Posluchač: Já se chci zeptat přítomných, zda nemají pocit, že žijí v socialismu a mnoho Čechů má ten pocit, že měli 15 let svobodu a teď ji ztrácejí. Evropská unie jim připadá jako byrokratický moloch, kde mají velkou moc odbory, kde se zkracuje pracovní doba, kde se omezuje provoz supermarketů, že prostě se blížíme znova do jakési totality, v uvozovkách demokratické, která nepřeje tvrdě pracujícím, kteří vydělávají, zejména handicapovaným a nějakým minoritám a těm, kteří dělat nechtějí. Děkuji.

Martin Veselovský: Tak pan Dvořák. A poslední posluchač se svým dotazem, dobrý večer.

Posluchač: Dobrý večer, Vary, Čermák. Prosím vás, já bych se chtěl zeptat, ještě nejsme v Evropské unii a když hledáte zaměstnání, každý chce angličtinu, němčinu, francouzštinu. Cizí firmy, které tady na území podnikají, zaměstnávají naše lidi jako bílé otroky. Tato vláda nebyla schopna udělat podmínky pro naše lidi, aby měli aspoň trošku slušné platy. Já se nedivím, že tady jsou takhle zbídačení lidi.

Martin Veselovský: Pane Čermáku, já se obávám, že jste si nevšiml, že platy neurčuje vláda, ale spíš trh.

Posluchač: Ale vláda dělá pravidla. A ministerstvo práce a sociálních věcí může dělat určité podmínky, za kterých tady tyto řetězce nadnárodní a cizí, můžou podnikat. A ne, aby zaměstnávali lidi za s bídou 500 euro měsíčně. To nemají ani uklizečky na tom Západě. Prostě děláte tady z našich lidí bílé otroky, nic jiného.

Martin Veselovský: I já? Já dělám ve veřejnoprávním médiu.

Posluchač: Myslím jako vláda, tento systém, který tady byl vytvořen.

Martin Veselovský: Ano, ano, na shledanou, pane Čermáku. Tak, jestli máte co dodat k telefonátu pana Čermáka, tak sem s tím. Carl Rüster se nadechuje.

Carl Rüster: To je stejné ve Švédsku, ve všech zemích Evropské unie, že angličtina. Záleží samozřejmě, jestli je to kvalifikovaná práce nebo ne. Já si myslím, že to není nic divného. To je globalizovaný svět, globalizovaná ekonomika a do budoucna se bude muset každý naučit nějaký cizí jazyk, pokud chce pracovat v té sféře. Samozřejmě u manuální práce nebo něco takového, tam to asi nebude muset být tolik lidí, kteří se budou muset jazyk naučit. Ale pokud budou chtít pracovat v Evropské unii, to je celkem jasné a bylo to i před Evropskou unií.

Dana Schmidtová: Ano, ale já myslím, že se to stane úplně něčím takovým normálním to učení jazyků jako v Dánsku. V Dánsku nikdo neuvažuje, jestli se učit anglicky nebo neučit, prostě to je běžná věc, jako si čistit zuby prostě pomalu už. Od čtvrté třídy děti a prostě v deseti, dvanácti normálně mluví.

Martin Veselovský: Pan Dvořák se ptá, v tuto chvíli vás dvou, zda nemáte pocit, že žijete v socialismu. Uvádí přebujelou byrokracii unijní, velká moc odborů, různá omezení a tak dále. Dana Schmidt.

Dana Schmidtová: Absolutně, pane Dvořáku, nemám pocit, že žiji v socialismu a ty příklady, které jste uváděl, mnou upřímně řečeno otřásly, protože říkáte třeba, já jsem si tady zapsala, že zvlášť, že ta byrokracie přeje invalidům. Prosím vás pěkně, vy máte něco proti invalidům? Já jsem zrovna dneska četla zajímavé interview s pravnučkou prezidenta Masaryka. Je to v příloze Mladé fronty, která říká, že síla společnosti se projeví v tom, jak silní jsou ti nejslabší, například nemocní, invalidé, děti a tak dále. My to považujeme za morální povinnost pomáhat těm, kteří si sami nemůžou pomoc. To nemá nic se socialismem společného, ale se slušností.

Martin Veselovský: Já bych, jestli dovolíte, ten dotaz doplnil, abychom ho zcela nesmetli se stolu kvůli této poznámce. Dalo by se zeptat, jestli není Unie právě v tom, o čem mluvil pan Dvořák, příliš přeregulovaná? On taky mluvil o zavírání supermarketů. O tom, že drobní podnikatelé nemohou mít otevřeno po nějaké hodině a tak dále.

Dana Schmidtová: Ano, ta byrokracie samozřejmě poměrně rozbujela, to nebudu popírat. To je pravda, že je regulována otvírací doba obchodů. A to je všechno pravda. Ovšem to se, alespoň ve Skandinávii, velice liberalizuje. V posledních letech je víc a víc obchodů otevřených v neděli. Ale je to pravda, že to není tak volné jako tady. S tím bych souhlasila. A že ty odbory, já také nevidím problém v tom, že ty odbory jsou silné. Ony vybojují vám platy, máte potom záruku, že musíte mít ten plat, na který máte právo.

Martin Veselovský: To by bylo na delší debatu. Pane Rüstere, vy jste se nadechoval k poznámce.

Carl Rüster: Ti bílí otroci, já nevím, kdo o tom mluvil.

Martin Veselovský: Poslední posluchač.

Carl Rüster: To je právě také to, že tam jsou určitá pravidla, které všechny země musí dodržet a ne ten divoký kapitalismus, který vládl tady a jinde v postkomunistických zemích. Tak to je taková záruka, že to bude fungovat, doufáme, lépe.

Martin Veselovský: Pan Kukačka tvrdí, kdybych shrnul jeho názor, že ta disproporce ekonomická zejména mezi vyspělými možná i velkými státy v Unii a například námi, je prostě výrazná. Je výrazná teď a samozřejmě bude výrazná i zítra. Pane Rüstere.

Carl Rüster: Zítra, pozítří. To nevíme, co se stane, protože například Irsko, to je parádní příklad, že velice chudá země za pár let, ani deset let, vyskočila na velice slušnou úroveň, uvnitř Unie, takže možná se to stane i s Českou republikou, to nevíme.

Martin Veselovský: Pavel Dědek, myslím, byl posluchač třetí, se ptá, zda ve vašich zemích, tedy v Dánsku a ve Švédsku, také 82 % tisku a mluvil i například o průmyslu, je v zahraničních rukou? Pane Rüster.

Carl Rüster: To je velice zajímavé, protože Švédsko byla vždy průmyslová země a teď náš nejznámější automobilový průmysl je v podstatě 100 % v zahraničních rukách. Co se týče tisku, nevím přesně procenta, ale drtivá většina je také v rukách v zahraničních investorů a nevidím žádné problémy s tím. Alespoň já ne a to je otázka svobody tisku. Ta svoboda tisku skutečně existuje a bude existovat, jinak právě máme Evropskou unii na to, aby to zakázal nějaký příliš velký vliv investora.

Martin Veselovský: Máte pocit, že Evropská unie by dokázala zakázat vlastníku největšího švédského deníku, aby tam nějakým způsobem neprojektovat své názory?

Carl Rüster: To v žádném případě ne, ale mají možnost zakázat příliš velký vliv, pokud nějaký investor koupí 100 % švédského tisku, tak může zasahovat.

Martin Veselovský: Dobře, Dana Schmidt.

Dana Schmidtová: Já myslím, nevím, neznám přesná čísla, přiznávám, ale pokud vím, já si vůbec nevybavuji žádné z velkých dánských médií, které vlastní cizinci. Myslím, že plno takových těch časopisů pro dámy, ty vlastní nějaká švédská společnost, ale třeba náš deník je dánský. Ale myslím, že kdyby byl třeba švédský nebo, já nevím, německý, že by to neovlivnilo tu úroveň toho, nebo způsob, jakým píše, nebo nevím, ten stupeň svobody projevu. Já myslím, že by to nemělo být.

Martin Veselovský: Kdybych si šťournul, tak bych řekl, že by to možná ovlivnilo uvažování šéfredaktora, který by potom ovlivňoval vás, jak píšete.

Dana Schmidtová: To myslím, že by si vůbec netroufl. To si neumím vůbec představit, že by šéfredaktor přišel a říkal mně jako, jak mám něco psát? Slyšel jsi někdy ve Švédsku takový případ?

Carl Rüster: Nikdy.

Dana Schmidtová: To se prostě nedělá.

Martin Veselovský: Ano, byť takové případy se staly.

Dana Schmidtová: Já si, přísahám, opravdu všem tady přísahám, že si nepamatuji takový příklad ze své 25leté kariéry novinářky.

Martin Veselovský: Dobře, druhý posluchač, pan Chvojka, narážel na požadavky sudetských Němců, kteří s největší pravděpodobností po vstupu do Evropské unie budou vznášet nové požadavky zejména vůči České republice. A ptá se, zda vůči například Dánsku a jiným zemím. To asi určitě ne. Ale vůči Polsku ano.

Dana Schmidtová: Vůči Polsku, vůči Dánsku ne, protože ten problém tam prostě historicky není takový. Ale vůči Polsku je to, myslím, dost podobné tomu českému problému.

Carl Rüster: Co jsem slyšel od hlavních představitelů Unie, to nebude problém, kterým se budou zabývat. Požadavky sudetských Němců jsou v podstatě pasé.

Martin Veselovský: Uvidíme, jak to dopadne. První posluchač, Josef z Karvinska, já se přiznám, že jsem ne zcela úplně pochopil ten dotaz. Pravděpodobně se tam mluvilo o jaksi přebujelém sociálním systému. Teda to je moje interpretace.

Dana Schmidtová: On mluvil, on použil toho pojmu běženec v novém významu. Já jsem to také předtím, ale já jsem to také upřímně řečeno nepochopila, o co tomu pánovi šlo.

Martin Veselovský: Tak to asi necháme. Možná se s ním uslyšíme někdy příště tady v Radiofóru. Čas dnešního pátečního Radiofóra vypršel. Mými hosty, kromě pan Čulíka z Velké Británie, který byl na telefonní lince, byla paní Dana Schmidt, dopisovatelka dánského deníku Politiken a švédský novinář Carl Rüster. Děkuji za váš čas a mějte se hezky.

Carl Rüster: Děkuji.

Dana Schmidtová: Děkuji.

Martin Veselovský: U mikrofonu byl Martin Veselovský. Přeji vám příjemný večer, strávený třeba s Českým rozhlasem 1, Radiožurnálem.

                 
Obsah vydání       3. 5. 2004
2. 5. 2004 Americká armáda se snaží zakrýt systematické mučení obviněním šesti jednotlivých vojáků
3. 5. 2004 Důtky pro vysoké důstojníky americké armády
3. 5. 2004 Příbuzní iráckých vězňů potvrzují mučení
3. 5. 2004 Britští vojáci "si vyměňovali fotografie týraných vězňů"
2. 5. 2004 Jsou či nejsou "britské" fotografie mučení z Iráku pravé?
1. 5. 2004 Mučení v Iráku: vinni jsou i britští vojáci
3. 5. 2004 "Nebylo nám řečeno, že jsou to lidé" Tomáš  Gawron
3. 5. 2004 Vítej v EU, Stando! Štěpán  Kotrba
3. 5. 2004 O mladé Romce: Jak pomoci Tereza  Kaděrová
3. 5. 2004 Jaké bude postavení České republiky v Evropské unii?
3. 5. 2004 Demokracie, ČR, literatura a Evropská unie?
3. 5. 2004 Dávejte si pozor na nákladní dopravu!
3. 5. 2004 České školství dostalo na frak... Radek  Sárközi
3. 5. 2004 Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí "nezestárla"
2. 5. 2004 Fukuyama: V islámském světě je množství liberálních reformátorů
3. 5. 2004 V Izraeli nemůže být pánem Arab
3. 5. 2004 "Korán je Mein Kampf" Pavel  Mareš
30. 4. 2004 Izrael používá teroristické metody Jana  Malá
3. 5. 2004 Stažení USA? Immanuel  Wallerstein
2. 5. 2004 Google nabídne své akcie jen Američanům
3. 5. 2004 Kuba: Nový proces s disidenty Simone  Radačičová
2. 5. 2004 Zpátky domů do Evropy Zdeněk  Bárta
3. 5. 2004 Generálov pád Peter  Greguš
3. 5. 2004 Medzi politikou a rozumom Erich  Goode
3. 5. 2004 Zločin a zisk Radovan  Geist
3. 5. 2004 Pochod za životy žien Oľga  Pietruchová
3. 5. 2004 Ešte to len začína Radovan  Geist
30. 4. 2004 Příslib z Východu
30. 4. 2004 Vystěhuje Británie od zítřka na ulici 2500 českých a slovenských Romů?
1. 5. 2004
30. 4. 2004 Stávkokaz Štěpán  Kotrba
7. 4. 2004 Hospodaření OSBL za březen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
3. 5. 2004 Vítej v EU, Stando! Štěpán  Kotrba
3. 5. 2004 O mladé Romce: Jak pomoci Tereza  Kaděrová
3. 5. 2004 Jaké bude postavení České republiky v Evropské unii?   
2. 5. 2004 Fukuyama: V islámském světě je množství liberálních reformátorů   
30. 4. 2004 Irák: Americká armáda má skandál s mučením vězňů   
30. 4. 2004 Stávkokaz Štěpán  Kotrba
29. 4. 2004 Antonín Dvořák: starý muž z nového světa Martin  Škabraha
29. 4. 2004 Hlásám vám podčlověka Bohumil  Kartous
29. 4. 2004 Atilla: politický punkový básník Petr  Gočev
28. 4. 2004 Jak Václav Klaus "privatizoval" české hospodářství Václav  Žák
28. 4. 2004 Kocourkov na druhou Jan  Čulík
28. 4. 2004 Kdo se v Praze serve na Prvního máje? Ondřej  Slačálek
27. 4. 2004 Kavan: Hybášková se mě bála. Čím jsem si zasloužil takovouto chválu? Jan  Kavan
27. 4. 2004 Zelený euroskandál Jan  Čulík
27. 4. 2004 Plán na likvidaci našeho národa je zpět na horizontu, ale bude proveden jinými metodami   

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
3. 5. 2004 Demokracie, ČR, literatura a Evropská unie?   
3. 5. 2004 Dávejte si pozor na nákladní dopravu!   
3. 5. 2004 Jaké bude postavení České republiky v Evropské unii?   
30. 4. 2004 Centrum a periferii bude mít i Evropská unie Stanislav  Holubec
30. 4. 2004 The Sun: PANIKA! Vlna přistěhovalců zahltí v sobotu Británii!!   
30. 4. 2004 Příslib z Východu   
30. 4. 2004 Uprostřed britského euroskepticismu vítá Tony Blair nové členy EU   
30. 4. 2004 Evropo, vítej Miloš  Navrátil
30. 4. 2004 Vystěhuje Británie od zítřka na ulici 2500 českých a slovenských Romů?   
29. 4. 2004 Hospodářská deprese v Evropě   
29. 4. 2004 Nedokončená symfonie   
28. 4. 2004 Vyplašení zajíci během honu Miloš  Dokulil
28. 4. 2004 Bláboly Ludvíka Vaculíka Vladimír  Rott
27. 4. 2004 Plán na likvidaci našeho národa je zpět na horizontu, ale bude proveden jinými metodami   
23. 4. 2004 Čeští občané od EU neočekávají mnoho, a tak nebudou zklamáni Václav  Žák