"Pánbůh nás ochraň před tím, aby Šaron vyhrál. On tu chce postavit zeď mezi mnou a mými vnuky. Moji vnuci bydlí v nových osadách. Ti absolutně nechtějí žádný plot. Já vyvinu veškeré úsilí a nedovolím, aby se k nám traktory přiblížily. Nedají do země ani jeden stožár. Tyto kopce jsou kolébkou našeho národa. Máme právo se usazovat kdekoliv v těchto kopcích. I v pásmu Gaza. Kdybychom se měli stáhnout z pásma Gazy, znamenalo by to, že se vzdáváme vlastní země. A nemyslete si, že by to skončilo tam. Pak by to byla Samaria, pak Judea, pak Golanské výšiny, pak Galiea, pak Negev, pak stát Židů. Země izraelská byla přislíbena synům Jakubovým a Izraeli. A právě proto se to tady jmenuje Izrael. Máme silného ducha a víru, že co děláme, je správné. Je naším cílem zachránit stát Izrael."

Když jsem odcházel z úřadu starostky v Kedumim, dal jsem jí otázku, o niž jsem doufal, že vyvolá určitou míru společného lidství, konstatoval britský reportér a pokračoval: Zeptal jsem se Daniely Weissové: "A kdy nastane doba, kdy si budou děti mého arabského přítele a vaše vnoučata společně spokojeně hrát?"

Odpověď Daniely Weissové: "Jako je to s mnoha jinými věcmi v životě, víte, kdy přijdete o vliv? Když nevíte, kdo je tady pán. V Izraeli? Tam nemůže být Arab Izraelcem. Protože není dítětem Izraele! V Izraeli jsou pánem Izraelci!"