Jak zachránit nepřijatelné

(...) Představa, že téměř jakýkoliv anachronismus se dá zachránit, je nesmírně populární. Prý to jde, když se použije moderních metod - internetového hlasování, například, nebo módnějších oděvů - žádná instituce prý nemá tak špatnou pověst, aby nemohla být zaktualizována do něčeho módního a atraktivního. Typickým příkladem je britská monarchie: současným instinktem je vyhnout se zcela zjevnému řešení ji zrušit a namísto toho se zahajuje intenzivní PR ofenzíva ve snaze ji zachránit. Ať si na sebe královna vydělává, ať se chová méně pompézně a má více internetových stránek. Možná, že by se dala v Buckinghamském paláci instalovat webová kamera.

Podobné je to se striptérkami. Konsensus rozhodl, že vlastně nikdy nebylo nic špatného na tom, aby muži platili ženám za to, aby se před nimi svlékaly, jen bylo škoda, že se to většinou dělo v tak nehezkém prostředí, dívky byly ošklivé a zákazníci si nepřišli na své. Teď se tomu říká lapdancing, břišní tanec, a odehrává se to v jasně osvětlených klubech, ceny jsou na jídelním lístku, tanečnice mají maturitu a vydělají si dost. Nikdo nemůže říkat, že to jsou oběti, když vypadají jako modelky a vydělávají 10 000 Kč za večer, ne?

Dnešní inteligentní lidi považují za výzvu zachránit svou podstatou odporné činnosti před logikou jejich normálního zániku. (...) Inteligentní televizní pracovníci se dnes ze všech sil snaží, jak učinit soutěž Miss World znovu populární a vzdělané ženy vstupují do sexuálního průmyslu se složitými ambicemi způsobit, aby to pro ně uspokojivě fungovalo. Když feministky v roce 1970 sabotovaly soutěž Miss World, organizátorka soutěže Julia Morleyová řekla: "Hodně mě mrzelo, že si o tom se mnou nepřišly promluvit." Dneska by už takové problémy neměla. Postfeministky by nejen za ní přišly, ty by se rovnou té soutěže chtěly účastnit.

Snažit se zmodernizovat soutěž Miss World je jako snažit se zmodernizovat otroctví - je to oxymoronický sen, který se nedá uskutečnit.