Woodward také píše o tom, že prezident Bush požádal ministra zahraničí Colina Powella, aby v únoru 2003 prezentoval v OSN údajné "důkazy" o existenci iráckých zbraní hromadného ničení, protože chtěl, aby ty "důkazy" na veřejnosti vyložil někdo s autoritou (jak říkal Dan Bartlett, šéf komunikací v Bílém domě: "Od Powella to koupěj"). Přitom Bush sám nebyl přesvědčen, že jsou tyto důkazy nosné, když mu je na schůzce v Bílém domě dne 21. prosince 2002 předložil náměstek ředitele CIA John E. McLaughlin. Podle Woodwardovy knihy reagoval tehdy Bush na McLaughlinovu prezentaci: "Nemyslím, že tohle - je něco, čemu by Novák z ulice porozuměl anebo že by to na něho působilo přesvědčivě." Bush se pak obrátil na Teneta a řekl: "Říkali mi, že existují všechny ty výzvědné informace o tom, že má ZHN, a nic lepšího než tohle nemáme?" Tenet mu odpověděl, že to nebude při veřejné prezentaci problém, že se to odehraje rychle a bude to jasné. Později se svým kolegům svěřil, že měl spíš Bushovi říci, že důkazy ohledně existence ZHN v Iráku nejsou stoprocentně spolehlivé.

Ve dvou rozhovorech s Woodwardem z prosince Bush minimalizoval to, že nebyly v Iráku nalezeny zbraně hromadného ničení, zdůraznil, že nemá o rozhodnutí provést invazi do Iráku žádné pochybnosti, a poukázal na to, že Spojené státy musejí hrát ve světě aktivistickou roli, protože jsou "jedinou pochodní svobody na světě".

"Jsem přesvědčen, že máme povinnost lidi osvobozovat," řekl Bush Woodwardovi. "Doufal jsem, že to nebudeme muset udělat vojensky, ale tu povinnost máme."

Prezident Bush také svědčil o tom, jak se modlil, poté, co dal rozkaz pro zahájení útoku na Irák, a jak významná pro něj byla v té době jeho náboženská víra:

"Když jsem vstupoval do tohoto období, modlil jsem se, abych dostal sílu a mohl vykonat Boží vůli. ... Samozřejmě nebudu ospravedlňovat válku, založenou na Bohu. To chápejte. Avšak ve svém případě se modlím, abych byl co nejlepším vykonavatelem Jeho vůle. A taky se samozřejmě modlím za osobní sílu a za odpuštění."

"Jsem připraven riskovat svůj prezidentský úřad a udělat to, o čem jsem přesvědčen, že je to správné. Rozhodl jsem se jednat. A jestliže bych kvůli tomu přišel o prezidentský úřad, uvědomoval jsem si to. Ale byl jsem tak silně přesvědčen, že jej tohle správná věc, že jsem to byl ochoten udělat."

Na Woodwardovu otázku, jak bude tuto válku posuzovat historie, odpověděl Bush: "Historie. To nevíme. Budeme všichni mrtví."

Prezident řekl Woodwardovi, že chce spolupracovat s jeho knihou, protože si přeje, aby byl zveřejněn příběh, jak šly Spojené státy do války proti Iráku. Vyjádřil přesvědčení, že to bude vzor velkého historického významu, který "umožní jiným vedoucím představitelům, jestliže budou mít pocit, že musejí jít do války, zachránit nevinné občany a jejich životy."

"Ale nejdůležitější, z mého hlediska", dodal Bush, "není, jak činím rozhodnutí. Pro mě je nejdůležitější, jak se Amerika změnila, jak bojujete ve válkách a jak je vyhráváte a jak je proto lehčí v dlouhodobé perspektivě udržet mír. A to je historický význam této knihy."

Podle knihy Plan of Attack prosazoval před teroristickými útoky válku proti Iráku neustále Dick Cheney. Už před Bushovou inaugurací do úřadu oznámil Cheney odstupujícímu (Clintonovu) ministru obrany Williamu Cohenovi, že si přeje, aby tradiční informace, které odstupující ministr obrany poskytuje novému prezidentovi, byly "vážnou diskusí o Iráku a různých možnostech". Cohen měl také pohovořit o tom, zda mají teroristé možnost získat jaderné či biologické zbraně.

Náměstek (Bushova) nového ministra obrany Rumsfelda Paul Wolfowitz navrhoval, aby americká vojska okupovala ropná pole v jižním Iráku a proměnila tuto oblast v základnu, odkud by irácké hnutí odporu mohlo svrhnout Saddáma Husajna. Colin Powell tento plán odmítl jako šílenství a řekl to i Bushovi. "Nemusíte se nechat zastrašovat, abyste přijal tento plán," řekl Powell Bushovi.

Postupně však americká vláda začala činit kroky, v jejichž důsledku se stala válka nevyhnutelnou. 16. února 2002 podepsal Bush dokument, v jehož rámci bylo nařízeno CIA, aby pomohla armádě svrhnout Saddáma Husajna a provádět v Iráku operace. Tou dobou však měla CIA v Iráku jen čtyři informátory a sdělila Bushovi, že svrhnout Saddáma prostřednictvím puče je nemožné. Posléze dala CIA v Iráku dohromady síť 87 špionů.

Podle Woodwarda se v podstatě stala CIA stoupencem útoku na Irák tím, že nejprve argumentovala, že diverzní akce nemohou být v Iráku efektivní, a pak, že její nová síť špionů bude v Iráku ohrožena, pokud tam USA vojensky nezasáhnou.

V létě 2002 schválil Bush rozpočet ve výši 700 milionů dolarů na "přípravné akce" v Perském zálivu. Bushova vláda je financovala z rozpočtu války pro Afghánistán a neinformovala Kongres o přesunu těchto prostředků.

V létě 2002 docházelo k nejostřejším konfliktům mezi Powellem a Cheneym.

Tony Blair pak Bushe přesvědčil, aby si nechal válku schválit Radou bezpečnosti OSN. Avšak poté, co Rada bezpečnosti schválila rezoluci pro obnovení zbrojních inspekcí v Iráku, Bush začal být nespokojen s postojem OSN i s rolí jejího hlavního zbrojního inspektora Hanse Blixe. Krátce po Novém roce 2003 řekl Bush Ricové: "Pravděpodobně budeme muset jít do války."

Ministr obrany Donald Rumsfeld, jehož Woodward interviewoval po tři hodiny, je v knize vylíčen jako "vojenský technokrat", který se podrobně zabýval válečným plánováním, který však nebyl posedlý potřebou zaútočit na Irák tak jako Cheney a Rumsfeldovi podřízení Wolfowitz a Feith.