|
7. 4. 2004
S perutěmi ČSAVážený pane šéfredaktore, když se mi dnes ráno dostal do ruky výtisk Lidových novin, musela jsem se nad titulkem vašeho článku ("Jak jsem náhodou nezemřel v letadle společnosti ČSA", ZDE) pousmát, míní Jitka Voltrová. Shodou okolností jsem totiž před týdnem seděla v letadle ČSA do Dubaje, když po hodině letu pilot ohlásil závadu na letadle a oznámil, že se vracíme na Ruzyň. Ubohý pasažér tápe. Personál vypadá klidně, ale informace o porouchané hydraulice laickému cestujícímu situaci příliš nepřiblíží (možná, že v tu chvíli bylo lepší nevědět, že hydraulika ovládá vysouvání podvozku a podobně). Zachovala jsem klid a snažila se zjistit, co s námi provedou po přistání. V odpovědích stewardů a letušek pusto prázdno. Bát jsem se začala, až když jsem uviděla blikající hasičská auta na přistávací ploše. |
|
Nemyslím si, že by se média snažila nedávné poruchy a závady letadel ČSA nafouknout, jak pravil jeden čtenář v reakci na váš článek. Naopak se spíš patřičné informace staly obětí informačního šumu a nedorazily bohužel ani k samotným cestujícím. Články v novinách zaručeně technický stav českých letadel nezlepší, ale určitě by mohly pomoci ČSA zamyslet se nad komunikací a jednáním s pasažéry. Informace typu "za hodinu vám snad řekneme víc" mi opravdu nepřipadají dostačující. Špatná komunikace a neseriózní jednání je pak to, co člověk vnímá nejvíce (tedy pokud závada nebyla tak veliká a letadlo nakonec šťastně přistálo). Není nic horšího než trávit noc v pusté letištní hale. Přesný čas odletu není znám. Letadlo, se kterým poletíte, se totiž právě opravuje! S podravem Jitka Voltrová |
