Ani k smíchu, ani k pláči, česká vláda stále neví, že má vládnout

Stačí si uvědomit základní fakta, které jsou předmětem výuky dějepisu a občanské výchovy na základní a střední škole.

Za prvé: PRÁVO VYBÍRAT DANĚ

"Právo vybírat daně" v dosavadní historii bylo vždy spjato s mocí, náleželo vládám států, vládcům říší, církvím, svobodným městům, městským státům, kmenovým náčelníkům. Na základě tohoto práva pak byly stanoveny daně (z kapitálu, z půdy, z majetku, z otroků, z úrody,). Vymahatelnost daní byla zajištěna zákony, vyhláškami, předpisy, atd. , které upravovaly formu (co bude zdaněno), způsob (jak, kdy a komu bude daň uhrazena) a výši (kolik) daní, a v případě neplnění daní i tresty, opírala se o represívní moc.

Za druhé: NEZPOCHYBNITELNOST PRÁVA VYBÍRAT DANĚ

"Právo vybírat daně" se podobně jako jiných současných státech v České republice provádí prostřednictvím zákonů, vyhlášek, prováděcích předpisů a podobně. Manažeři, ekonomové, právníci, daňoví poradci, účetní spolu s mazanými a vychytralými lumpy hledají nedostatky, mezery a kličky ve výkladu zákonů, předpisů, ... s cílem vyhnout se placení daní, či alespoň snížit výši odváděné daně. Neznám případ, že by někdo z nich někdy zpochybnil "právo vybírat daně". Ba naopak, svou činností toto právo přímo potvrzují. Chyba orgánu státu nemůže zpochybnit "právo státu vybírat daně", protože je založeno na moci státu, ne na bezchybnosti jednání zástupce státu. Právo vybírat daně je atributem státu, právním výkladem je možné zpochybnit zákon na základě kterého se vybírá daň, ale nelze jím zpochybnit právo vybírat daně.

Za třetí: ODPOVĚDNOST ZA UPLATNĚNÍ PRÁVA VYBÍRAT DANĚ

Odpovědnost za uplatnění práva vybírat daně nese v České republice vláda, parlament a prezident. Úskalí se skrývá v tom, kdo vládne, politici nebo státníci. Politik ve vládě hájí především zájmy své, zájmy své strany a svých voličů. Státník hájí zájmy státu.

Za čtvrté:

Vysvětlení pojmů:

daň - dávka vybíraná státem k úhradě veřejných potřeb: d. ze mzdy, z přidané hodnoty; důchodová d.

právo - 1. soubor obecně závazných norem stanovených státem; jejich uplatnění: občanské, trestní, pracovní p.; pracovní p.; stanné p.; 2. oprávnění, nárok opřený o zákonná ustanovení, popř. odůvodněný zvyklostmi: volební, hlasovací p.; občanská, základní lidská p.

(Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, ACADEMIA, PRAHA, 1994)

atribut - charakteristický znak, nezbytná vlastnost

(Slovník cizích slov, STÁTNÍ PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA)

Požadavky na obsah textu petice:

Text petice je upraven tak, aby co nejvíce odpovídal níže uvedených podmínkám.

1. Petice nesmí posílit vládu tím, že ji poskytne více finančních prostředků.

2. Petice musí oslabit a zpochybnit právo vlády zasahovat do života občanů.

3. Petice musí zpochybnit současnou vládní reformu.

4. Petice musí oslabit vládu vůči subjektům. které jsou schopny plnit požadavky občanů (voličů) přímo, bez donucení zákony, bez státní regulace.

5. Petice nesmí zpochybnit beztrestnost a právní nezávadnost jednání vlastníků televizní stanice NOVA.