Je docela banální skutečností - a na tu není třeba nijak upozorňovat - že fyziologická podstata lidské existence je neoddělitelně spjata s celou řadou docela odporných a ponižujících procesů, které v zájmu lidské důstojnosti dosud probíhaly vskrytu. Ano, občas dochází k agresivním pokusům všeobecnou kolektivizací zrušit toto právo na soukromí (právem takovou kolektivizaci jako útok na integrální podstatu lidství opakovaně kritizuje ve svém díle spisovatel Milan Kundera). Budeme od nynějška demonstrativně vyměšovat na veřejnosti, budeme se veřejně pářit a veřejně umírat? Na výstavě, abychom tím zdůraznili nedokonalost lidství? Pochybuju. Demonstrativní expozice ponižujících aspektů lidské existence sama o sobě není uměním.

Autentické umělecké dílo musí přinášet něco nového a mít objevný obsah. To, co vystavily autorky, jen šokuje a zůstává to tak pouhou komerční manipulací, ať už na výstavě vydělají nebo ne.

Nepřesvědčivým zůstává i argument, že agresivní odhalování menstruace je legitimní, protože jsou tímto svazujícím a ponižujícím aspektem lidství postiženy pouze ženy. Ale ženy zase mají ve své fyziologické podstatě celou řadu výhod nad muži. Žijí například daleko déle. Daleko větší počet mužů než žen umírá na aneurysma, náhlé prasknutí aorty. Uspořádáme výstavu mužských mrtvol, při pitvě otevřených tak, aby bylo vidět, co aneurysma napáchá, abychom poukázali na "neférovost mužského údělu"?

Některé věci, týkající se podstaty existence, života a smrti, jsou tabu a dotýká se jich a odhaluje je jen pitomec. Výstava se zdá asi tak sprostá jako nedávné komerční zneužití Mozartova Rekviem zpěvákem Landou v komerčním Rockquiem ZDE.

Jan Paul se omlouvá, že ve svém článku nedopatřením vynechal odkaz na zdroj.