V rozhovoru Václava Moravce s Václavem Klausem v neděli večer v České televizi byl výsledek nerozhodný, a byl tedy vlastně výhrou pro Klause.

Moravec nyní uvádí své "Otázky Václava Moravce" na ČT velmi profesionálně, soustředěně a - právem - sebevědomě. Navzdory tomu, že se Moravec ptal věcně, kokrétně a nenechal Klause od otázek uhýbat, přesto nebyl Moravcův nedělní rozhovor s Václavem Klausem z novinářského hlediska příliš úspěšný. Nepřinesl totiž mnoho nového - Klaus se Moravcovi nedal a neřekl skoro vůbec nic. Většině otázek se vyhnul. Jen vytvářel "obraz příjemného, lidského a rozumného prezidenta". Rozhovor byl zajímavým výchozím materiálem pro úvahu, k čemu jsou rozhovory s politiky v médiích a jak by se měly dělat.

Asi bylo chybou vysílat ten rozhovor z Pražského hradu. Poskytlo to Klausovi podstatnou výhodu. Pokud měl totiž rozhovor hodnotit jeho práci během prvního roku, kdy Klaus zastával prezidentský úřad, jako člověka a politika, asi nemělo místo, kde se rozhovor konal, podporovat u diváka identifikaci Václava Klause s prezidentskou funkcí. Tím se totiž do určité míry znemožnila analýza Klause jako člověka a politika v dané funkci, protože mu vysíláním rozhovoru (málem jsem napsal "projevu") z Hradu umožnila, aby se jako člověk tou funkcí zaštítil a zakryl.

S politiky je potíž. Mají mediální poradce, od psychologů až po prezentační odborníky, a ti určují do nejmenší podrobnosti, jak má politikův veřejný obraz vypadat, jak má politik vystupovat a co má říkat - vytvářejí jeho pozitivní, virtuální image. Klaus je v tomto smyslu naprostý profesionál. Problém je, že se při tomto způsobu vystupování o skutečné politice, o realitě nedozvíme skoro nic.

Jedním z největších problémů novinářské práce v dnešní době je jak proniknout pod tento uměle vytvářený, pozitivní image. John Humphrys, moderátor ranního publicistického pořadu rozhlasu BBC Radio 4, nedávno konstatoval, že účelem jejich pořadu mimo jiné je pokud možno vyvést politiky z míry, aby řekli něco, co neměli v úmyslu. Když je totiž rozhovor pod plnou kontrolou politika, je v podstatě nepotřebný - není ničím víc než PR.

Klaus se ve svém rozhovoru s Moravcem na Pražském hradě nesmírně kontroloval. Umí to. Byl po celou dobu v sedle. Jediné znejistění a jedinou podivnou grimasu na jeho tváři jsme krátce zaznamenali na začátku rozhovoru, kdy - pro Klause překvapivě - vyšel Moravec z rozhlasového rozhovoru vedeného s ním před deseti lety, a Klaus si na něj nepamatoval. V tu chvíli jsme mohli vidět v Klausově tváři něco až jako obavu, s čím na něho moderátor přijde. Ta se však rychle rozplynula a po zbytek pořadu byl rozhovor plně pod Klausovou kontrolou.

Sporná byla ta část rozhovoru, kdy Václav Klaus zneužil televizního vysílání k prezentaci své nové knihy obsahující jeho novinové články a projevy. Hovořil o ni, nastavil titulní stránku na kameru, kamera úslužně zabrala detail knížky a Klaus knihou listoval. Kupodivu jiným výtiskem téže knihy, zdá se, přitom listoval i Václav Moravec. Bylo to předem dohodnuto? Bylo podmínkou, že Klaus poskytne České televizi rozhovor, že bude moci svou knihu ve veřejnoprávní televizi takto zadarmo inzerovat?

Václav Moravec se za poslední týdny, kdy začal uvádět v České televizi své otázky, výrazně vypracoval. Patří nyní bezpochyby k jednomu z nejlepších televizních a rozhlasových moderátorů v České republice. Bohužel, zdá se, ani on na Václava Klause nestačí. Abychom se dověděli něco nového, abychom měli možnost nahlédnout pod pokličku, bylo by nutno Klause vyvést z míry.

Otázka však je, zda jsou v českém prostředí rozhovory a la John Humphrys přijatelné. Od Moravce se asi těžko očekávalo, aby Klause vyvedl z míry. Klause český lid v současnosti miluje - pro dvě třetiny veřejnosti Klaus víc než uspokojivě hraje roli prezidenta. Loni jsem se z Hradu dověděl, že český národ chce mít prezidenta, který reprezentuje - chodí dobře oblečen, vybraně hovoří, vypadá diplomaticky. Je-li tomu tak, v tom případě Moravcův profesionálně vedený, i když nakonec neuspokojivý rozhovor splnil společenskou objednávku.