Článek mi plynule navazoval na rozhovor a tím jsem chtěl dosáhnout toho, aby si doprovodný článek přečetl každý, kdo četl rozhovor. Vy jste se doprovodný článek rozhodl ale vydat samostatně a až za anglickou verzí rozhovoru. Nic špatného jste tím nemyslel, znám vás a vím to. Nicméně vedlo to k tomu, že alespoň někteří čtenáři si doprovodný článek nepřečetli a mohou tím získat na mne trochu zkreslený názor.

Např. široce probíraná záležitost s oslovováním knížete se čtenáři jeví hned jinak, když si po přečtení mého doprovodného článku uvědomí, že to celé považuji, řekněme, za "úsměvnou" raritu a ne jako vy za věc jakési podřazenosti a nadřazenosti. Cituji Vás "Na oslovování typu "Vaše nejjasnější jasnosti" atd. jsem hodně alergický. Doufám, že sedání na zadek před "šlechtickým stavem" je jen krátkodobým a pomíjejícím rysem postkomunistické české demokracie." Vidíte, vás to rozčílí, u mne to opravdu vyvolá jen úsměv na tváři a připadá mi to, řekněme, "zábavné" - je to asi tím, že každý bereme svět, lidi na něm a jejich třeba i trochu "neobvyklé" nároky na to, jak mají být oslovováni, trochu jinak vážně. Co je pro vás důvod k vážnému rozčilení, může být pro mne důvod leda tak k úsměvu, zvláště pokud se tak má oslovit monarcha na území svého knížectví (kde také na otázky odpovídal). A já ho tím titulem navíc (viz. níže) ve skutečnosti ani jednou přímo neoslovil, takže vám nemusí naskakoat ani ta alergická kopřivka.

Jsem rád, že nyní znám váš názor na oslovování panovníků a vím, jak jste na jejich oslovování titulem alergický a považujete to za "sedání na zadek". Pokud bych např. měl formulovat otázky pro Anglickou královnu Alžbětu II, respektive Skotskou královnu Alžbětu I, tedy královnu země, ve které vy žijete, určitě bych udělal vám osobně radost a vašim internetovým novinám čest a použil oslovení, na které byste nemusel být alergický a dostávat z něj kopřivku. Co takhle říkat jí třeba "Betyno"?

Je zde ale jedna věc, kde cítím potřebu se trochu ohradit proti tomu, co může z vašeho článku čtenář mylně pochopit, a to, že jsem jakkoli mohl korigovat odpovědi knížete a z, jak píšete, "úslužnosti" jsem tak neučinil.

Pane Čulíku, jak sám moc dobře víte, rozhovor byl veden korespondenčně (dvakrát to zřetelně píšu v doprovodném článku k rozhovoru. Co se týče věty "Ladislav Kahoun hovořil s lichtenštejnským knížetem, který si nárokuje rozsáhlé majetky na Moravě", tu k článku přidaly Britské listy, já ji ve svém originále nemám) Byl jsem knížetem vyzván, ať pošlu otázky, napsal jsem je a zařadil do nich i jednu nebo dvě otázky z okruhu, který jste vy navrhl. Přišly mi odpovědi a ty byly spolu s otázkami publikovány.

NEMĚL JSEM TEDY JAKOUKOLI MOŽNOST KORIGOVAT VYHÝBAVÉ ODPOVĚDI.

Vy to přece víte, dával jsem vám otázky před jejich odesláním přečíst. Odepsal jste mi, že je to velmi pečlivě udělané, dobře anglicky napsané a že jste zvědav, zda mi odpoví na všechno. Myslím proto, že útočnost a provokativnost některých mých otázek jste viděl také. Pokud byste si snad tehdy myslel, že výběr otázek je nevyvážený, proč jste mi to tehdy nenapsal a nenavrhl otázky pozměnit?

Je pouze pravda, že snad některé z útočných otázek (třeba tu o praní špinavých peněz) jsem po vzoru toho, co vídávám v pořadu HardTalk na BBC, trochu "zaobalil" tak, aby nešlo o přímou urážku, zřetelný útočný charakter ale zůstal. Připadá mi trochu nefér, pokud čtenář po přečtení vašeho článku nabude dojmu, že mi kníže neodpověděl na zásadní otázku, který majetek požaduje nazpět, a já to nechal být a knížeti to prošlo a neudělal jsem jak vy píšete "korekci interviewujícím, který mu je hrdě a nezávisle roven". Pokud bych se ho ptal z očí do očí, tak opravdu věřte, že by mu to neprošlo, nemám s asertivitou nejmenší problém, mám spíše problémy opačné.

V žádném případě bych si určitě, jak píšete, "nesedl na zadek" a nepřešel k další otázce. Prostě bych mu jednoduše svoji otázku zopakoval s tím, že mi na ní neodpověděl. Tedy pouze opakuji, v korespondenčním rozhovoru jsem k vaší "hrdé korekci" prostě neměl technicky možnost a vy to přece moc dobře víte.

A ještě snad pro úplnost k tomu oslovení "His Serene Highness". To nevyvolalo reakci jen u vás, ale i u diskutujících v mé diskusi u článku. Pro přesnost a úplnost tedy pro vás i pro ně uvádím (přestože to celé já sám považuji za úsměvnou prkotinu).

Knížete jsem při kladení otázek jakýmkoli titulem přímo neoslovil ani jednou. Poslal jsem otázky pro "His Serene Highness" a pak následovala první otázka už bez oslovení (viz. aglická verze rozhovoru publikovaná v BL, ve které NENÍ kníže mnou osloven titulem ANI JEDNOU). Při překladu do češtiny jsem si to, netuše kolik lidí to rozčílí, zjednodušil a místo úvozující věty dal do překladu přímé oslovení na začátek první otázky (přestože ve skutečnosti vůbec nezaznělo). To jsou prkotiny, viďte? A kolik lidí jejich žvýkáním tráví už tolik času. Ještě dobře, že vím, že vám příště udělám radost tou "Betynou".

Ale abychom tu věc s titulem jednou provždy dořešili, tak uz to dopitvám dopodrobna. Jaký titul vlastně knížeti přísluší? Pan Václav Srb, předseda Koruny České, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska (pane Čulíku, pan Srb se tak tituluje ve svém příspěvku do diskuse, jen to zde opisuji a pravda, nemám z toho alergickou reakci) si myslí, že, cituji "Knížecí titul není Jeho Jasná Jasnost, nýbrž jen Jeho Jasnost". Pro úplnost dodávám, že pan Srb pak do diskuse vložil ještě další, mnohem podrobnější rozbor věci. I z jiného zdroje (který si nepřeje být jmenován), jsem obdržel názor, že titul "His Serene Highness" není možná v pořádku.

Proboha, copak to celé není jedno? -- asi ne, když z toho může být až alergická reakce.

Nepřu se s nikým, jaký titul knížeti přísluší, nevím to a a ni mne to tak nebere. Nicméně, pro toho, koho to zajímá:

• obě jeho sekretářky o něm vždy píší jako o "His Serene Highness" (tedy Jeho Jasná Výsost)
• ve vlastním anglickém originálu rozhovoru, který jsem od něj obdržel s jeho podpisem pod rozhovorem, je použita (hned v hlavičče) zkratka "H.S.H."

Kompletní originální hlavička zní:

H.S.H. Prince Hans-Adam II of Liechtenstein (tedy "His Serene Highness", česky "Jeho Jasná Výsost") answers the questions of Ladislav Kahoun, Internet Publicist

(tato hlavička je pouze na úplném angl. originálu včetně hlavičky (v BL vyšlo bez hlavičky) a který mám pouze na svých stránkách).

Já nemohu věc rozsoudit, v dopise s otázkami jsem použil stejné oslovení jako jeho sekretářky (napsal jsem "přikládám otázky pro "His Serene Highness" ") a jako bylo pak i v originální hlavičče odpovědí s tím, že jsem logicky předpokládal, že takto si přeje, aby byl titulován (v mém dopise byl pouze nepřímo titulován), přinejmenším pokud bude na otázky odpovídat na území svého knížectví, kde, na rozdíl od ČR, šlechtické tituly asi zrušeny nebyly. Malou perličkou je už snad jen to, že v úplně prvním dopise lichtenštejnskému knížeti, kdy jsem ho oslovil přijímo, jsem ho oslovil jen "Dear Sir" (Vážený pane) a on to přežil!

A na závěr příklad ze života. Jeden můj přítel má menší firmu a zavedl tam (proč, to teď není důležité), že každý si může vybrat jakýkoli název pro svoji funkci, tedy svým způsobem titul, a ten mu nechal vytisknout na firemní vizitky. Paní, která nakupuje kancelářský papír a tužky je "řiditelka divize zásobování", člověk, který jednou za čas objedná Avii, aby jim něco jednorázově převezla je "řiditel pro logistiku" atp. Pane Čulíku, považoval byste to za vtipné nebo za urážlivé?

Pane Čulíku, to je vše, co jsem vám chtěl v tomto článku napsat. Já, který napsal pár desítek článků a ve světě publicistiky jsem tedy, na rozdíl od vás (šéfredaktora novin, do kterých přispívám), téměř nováčkem a tak jen doufám, že jsem si tímto článkem před vámi "nesedl na zadek" a že vám jsem "hrdě a nezávisle roven", abych si trochu zaparafrázoval citace z toho, co jste o mne napsal.

Co jsem cítil, že k věci napsat potřebuji, jsem napsal.